Kapitola 2 – Má se to stát?
by Iberis,,Tady se utáboříme, je pozdě a zítra bychom měli brzo vyrazit,“ řekl Sesshomaru a ani nečekal na InuYashovu odpověď. Prostě se zastavil, ani se na něj nepodíval.
InuYasha se na něj s narůstajícím vztekem podíval. Už mu pěkně lezl na nervy s tím jeho arogantním chováním. Navíc, v poslední době to bylo ještě horší než dřív. Jeho starší bratr nebyl jaksi ve své kůži a pořád na něj jenom vrčel. Jelikož nebyl poblíž nikdo jiný, tak to odnesl samozřejmě InuYasha…
,,Sesshomaru?! Můžeš se na mě podívat, prosím?!“ řekl už naštvaně InuYasha.
,,Přeješ si něco snad?“ zeptal se s klidem Sesshomaru a ani se na něj neotočil.
To bylo pro InuYashu moc. Zavrčel jako nějaký nespokojený pejsek a rychle chytnul Sesshomara pod krkem. Ten se na něj s opvržením podíval a očividně si z toho nic nedělal.
,,Pusť mě,“ přikázal mu.
,,Ani mě nehne, nejdřív mi řekni, proč se teď chováš, tak jak se chováš. Ta tvoje arogance mi leze krkem. Kvůli tvojí nechuti po polodémonech se mi začíná dělat zle sám ze sebe. A to mě štve!“
,,Tak štěně nám tu něco štve…“ zasmál se ironicky Sessh.
InuYasha zrudnul vzteky a stiskl ho ještě víc.
To už ale nevydržel ani Sesshomaru a začal se bránit. Jelikož byl fyzicky o něco silnější než jeho poloviční bratr, za chvíli se mu vykroutil a vrazil mu facku. Sám se docela divil nad tím, že mu vrazil POUZE facku. InuYasha ovšem ublíženě zařval a vrhl se na něj. Za okamžik ho povalil na zem a sedl si na něj. Ruce mu chytil nad hlavou a obličej měl blízko Sesshe.
,Jestli takhle bude dlouho, tak to snad nevydržím,‘ pomyslel si Sesshomaru zoufale a zblízka se díval do bratrovy pohledné tváře.
,,Pusť mě,“ zašeptal zoufale a snažil se mu všelijak vykroutit, ale jakoby mu najednou došla veškerá síla, kterou měl.
InuYasha sebou překvapeně trhl, když zaslechl jeho zoufalý hlas. Snad jakoby se něčeho bál. Ale jelikož měl velmi vysokou inteligenci, tak si sám pro sebe řekl, že tam je jenom on a tak se není čeho bát. Takže na něm vesele seděl dál a vyloženě se bavil bratrovými rozpaky, když se nad něj naklonil ještě blíž. Nikdy v životě by nevěřil, že se Sesshomaru umí červenat…
,,Pročpak, snad se něčeho nebojíš?“ zeptal se posměšně.
,,Já tě varuju, pusť mě, pokud nechceš něco poznat,“ upřímně ho varoval Sesshomaru, poněvadž mu docházela trpělivost a vůle.
,,Zažít? Co?“ zeptal se s nefalšovaným údivem InuYasha.
,,Jestli to nevíš, tak to teď poznáš,“ teď už zašeptal Sesshomaru a trochu zvedl hlavu, takže byl od InuYashova obličeje jen pár millimterů.
InuYasha napjatě čekal, co udělá. Nehnutě sledoval, když se Sesshomarova ústa pomalu, ale jistě přibližovala k jeho.
,,Hejj, ty psí zablešenče!!“
InuYasha se vylekaně zvedl ze svého bratra a rozhlížel se kolem. Ten hlas mu byl povědomý. Pak trošku pohnul nosíkem aa … Kouga, no jistě, že mu to neblyo jasné hned.
,,Vylez ty vlčí nedochůdče!!“ zařval InuYasha.
,,No dobře no. Ale bylo zajímavý sledovat co se děje, ale tak škoda, že jsem vyrušil že, mohlo to pokračovat docela zajímavě,“ ozval se Kouga a vylezl zpoza stromu. Když to Inu uslyšel, zrudl a radši se rychle otočil na Sesshomara, který si jakoby nic prohlížel svoje drápy na ruce a oprašoval si kožešinu na rameni. Rozhořčeně se od něj zase obrátil zpět na Kougu a zavrčel: ,,Co chceš?“
,,Kde je Kagome?“
,,To zrovna TY vědět vážně nemusíš,“ odpověděl otrávěně InuYasha.
,,Musím, protože když není s tebou, tak je to vážně divný…“ řekl zamyšleně Kouga.
,,Neboj, zase se ti objeví, hlavně mi dej teď pokoj,“ odsekl InuYasha a otočil se, jako že s ním už skončil.
Kouga zůstal zírat s otevřenými ústy. Takhle nepříjemnýho ho ještě neviděl.
,,Kougo!“
Kouga se otočil a spatřil Ayame, jak za ním běží. Rychle se otočil na InuYashu, posměšně se usmál a už pádil pryč.
Když se oba dva ztratili z očí, otočil se na Sesshomara.
,,Jdu se vykoupat, nedaleko je jezero s malým vodopádem,“ řekl Sessh a už se otáčel.
InuYasha chtěl něco říct, ale nakonec jen kývl hlavou a šel sehnat dříví na oheň.
***
Sesshomaru se odlehčeně ponořil do vody a uvolněně si oddechnul. ,To bylo těsně, pomyslel si. Kdyby je nevyrušil Kouga, vážně nevěděl o co by se pokusil. Věděl co s ním je. Byl naštvaný, protože cestovali už několik týdnů a stále nenacházeli jedinou stopu. A navíc byl nervózní z toho, jak se má chovat k InuYashovi. Dřív ho jen urážel a vysmíval se mu. Ale teď… Poznal, že jeho bratr je velmi silný a nenechá si nic líbit. To ostatně poznal před chvílí. Strašně ho znervózňje, když je blízko něj. Celý se rozklepe a naskáče mu všude po těle husí kůže. Neví, jak se má zachovat. Bál se, že když se o něco pokusí, tak jím začne InuYasha opovrhovat. A to nechtěl. Bál se toho, protože teď konečně našel někoho, s kým mohl být. Skvěle se doplňovali a když s někým bojovali, málokdo se jich vůbec dotkl. Spolu měli velkou šanci bojovat proti démonovi, který unesl Rin a přátele InuYashi.
Rozhodně se zvedl a začal plavat dokola. Ano, ví co udělá. Prostě se bude chovat jakoby nic. Když to udělá, nemůže se nic stát. InuYasha se určitě o nic nepokusí a on sám si bude dávat pozor. To je ono a vše zůstane tak jak má.
***
InuYasha tiše seděl u ohně a čekal, až se Sesshomaru vrátí. Zatím připravil něco k jídlu. Kuchař sice nebyl, ale jíst se to snad dalo…
,,To jídlo je pro mě? Díky,“ řekl tiše Sesshomaru a pomalu přešel kolem InuYashi. To ale nepočítal s tím, že nečekaně ztratí rovnováhu. Zavřel oči a očekával náraz, který se ale nedostavil. Místo toho zaregistroval, jak se kolem něj obtočily ruce InuYashi a pak ucítil lehký dotek jeho rtů na svých. Překvapeně otevřel oči a nevěřícně se díval na zavřeně oči InuYashi.
Když se k němu InuYasha zase skláněl, dal mu prst na ústa a zašeptal: ,,Tady ne.“ Ale i přes to cítil stejně tak jako InuYasha, že se mu mění celý život.