Kapitola 2 – Setkání ve škole aneb Kombinačky?!

(O devět let později)
Aiko seděla ve škole a znuděně koukala z okna. Před týdnem jí začala škola, takže opakovali učivo. Aiko se snažila dávat pozor, ale myšlenky jí stále unikaly k jiným, důležitějším tématům, jako např.: „Co bude na oběd?“

Někdy ve chvíli, kdy učitelka vyprávěla o jakémsi pravopisném jevu, se stalo cosi nečekaného. Do třídy s jistou elegancí proletěla skrze dveře dívka v Aičině věku. Umně vyskočila a uhnula obřímu noži, který letěl vzápětí za ní. „Myslím, že to je konečně správná třída,“ poznamenala osoba stojící u zbytku dveří. Učitelka stála s vytřeštěnýma očima, jelikož ji nůž přišpendlil rukáv ke zdi. „Dovolíte? Vy jste asi učitelka,“ řekla osoba u dveří a rázovala si pro svůj nůž. „Mimochodem, tohle je Katsumi. Bude chodit na zdejší školu.“

„Ishikawa Katsumi,“ představila se doposud mlčící dívka. Reina majestátně odkráčela a rozhostilo se ticho. „To teda bylo!“ pomyslela si Aiko. Učitelka chvíli stála na vratkých nohách, pak se sesypala na židli a koukala do prázdna. Třída začala šumět a všichni si nově příchozí Katsumi s opatrností prohlíželi. Ta mezitím vytáhla z kapsy školní uniformy malý fialový lak na nehty, kterým si je začala lakovat. Když dokončila onu činnost, věnovala nedbalý pohled učitelce. Ta byla stále mimo, tak se Katsumi rozhodla pro další krok.

„Dovolíš?“ řekla klukovi v první lavici a gestem mu naznačila, ať vypadne. „Nerada bych si pošpinila své nalakované nehty, takže radši zmiz. Zavázíš.“

 „Ale vzadu je spousta volných lavic!“ protestoval kluk. Katsumi ho bez dalších řečí skopla dolů, sedla si na jeho židli a začala si lakovat nehty na nohách.

Aiko jen nevěřícně zavrtěla hlavou, ale nic neřekla. „S tou bych teda nevydržela ani půl dne,“ pomyslela si.
„Takže,“ řekla učitelka, když se vzpamatovala. Bylo to v momentě, kdy si Katsumi lakovala předposlední nehet. „Ty, nová… Postav se sem, před tabuli.“

„Moment,“ odbyla ji Katsumi a s klidem pokračovala v činnosti. Učitelka nervózně podupávala nohou před tabulí, až se nakonec Katsumi povýšeně zvedla a stoupla si vedle ní.
„Takže ty jsi…“

„Ishikawa Katsumi. A nenuťte mě to opakovat!“ řekla Katsumi. Učitelka se snažila zachovat dekorum. „Éé… Tak se každý Katsumi představte a řekněte jí něco o sobě.“
Skopnutý kluk se postavil. „Jmenuju se Asano Keigo a nemám rád, když mě někdo skopne ze židle.“

 „To asi nikdo,“ přisvědčila Katsumi.

 „Já jsem Kurosaki Ichigo,“ představil se zrzoun za ním.

 „Není Ichigo náhodou holčičí jméno?“ nadzvedla obočí Katsumi.

„NE! Ichi znamená jeden a go chránit!“

 „Jistě, jak jinak. Být tebou, taky mám ze svého jména komplexy.“

„COŽE, já…“

„Další!“ přerušila ho Katsumi.
„Karisawa Aiko,“ představila se drobná blondýnka.

„A já…“

„Podle všeho ráda okusuješ tužky,“ prohlásila Katsumi při pohledu na její pouzdro.

„To není pravda!“ vybuchla Aiko jako parní kotel. Tak šlo představování dál až po celou třídu.
„A teď nám Katsumi poví něco o sobě,“ usmála se učitelka.

„Fajn, jak chcete. Ráda čtu…“

„A evidentně si ráda okusuješ nehty,“ poznamenal naštvaně Ichigo.

„Ne,“ usmála se andělsky Katsumi. „To je od toho, jak se mi je teta Reina snažila vytrhat kombinačkama.“
Aiko zezelenala.

Stejný čas, jiné místo
Shikyo se procházela pod okny školy. Zaslechla učitelčin výklad a vytáhla si knihu „Průvodce po lidském světě“, načež v ní začala číst.

„Ahá,“ řekla si pro sebe. „Takže tohle je škola.“ Škola byla v knize definována jako budova, kterou lidé masochisticky navštěvují jenom proto, aby se nechávali seřvat. „To bude nějaká nuda. A stejně by mě tam nikdo neviděl, když nemám gigai.“
„Pssst!“ ozval se tichý hlas z křoví. Shikyo se otočila za zvukem. „Ano, myslím tebe! Jestli chceš, můžu ti pomoct!“ Shikyo zmateně koukala na křoví.

„K-kdo jsi?“ Z křoví vystoupil týpek s kloboukem.

„Kapitán Urahara!“ vykřikla Shikyo.

 „Ale, ale. Víš ze všech nejlíp, že kapitánem už nejsem dobrých 100 let. Jestli máš problém s tím, že nejsi vidět, něco pro tebe mám. Super přenosný gigai s rádiem, televizí a mikrovlnkou v jednom!“ Shikyo šla z toho šoku hlava kolem.

„C-co to je?“

„Nevíš? To je super kvalitní lidské tělo. Přímo pro tebe! Prodávám ho za maloobchodní ceny, ale pro tebe dám poloviční slevu. Ber, nebo nech být. Ale věř mi, že první možnost je lepší.“
„Ale já nemám peníze!“

„Klídek, můžeš si to u mě odpracovat. Koukni, tady mám pracovní smlouvu.“ Shikyo chvíli koukala na cár papíru.

„Takže mám dřít jako mezek jen proto, abych si koupila tělo?“

„No… Vlastně jo.“

„Hm… Budu o tom přemýšlet.“