Kapitola 2 – Seznámení a nový pocit

Nevím přesně, jak dlouho jsem putovala s těmi záhadnými muži. Oba dva si po celou dobu povídali o nějakém jinchuuriki a o mne nejevili sebemenší zájem. Navečer jsme se utábořili na malém palouku nedaleko jezera.

,,To budem spát jen tak na zemi?‘‘ otázal se najednou šedovlasý.

,,Máš plášť, ne? Si ho tu rozlož,‘‘ dostalo se mu otrávené odpovědi.

,,A čím se pak přikryju, ty chytrej?‘‘

,,To nechám na tobě…‘‘

Já ve stejnou chvíli, kdy se oni začali hádat kvůli přikrývce, zmoženě dosedla na zem a vyjekla bolestí, která pramenila z mého kotníku. Tím jsem na sebe upoutala pozornost.

,,Jo Kakuzu, co budem dělat s tou holkou?‘‘

,,Zaprvé bychom se jí už mohli zeptat, jak se jmenuje… A pak?…Nemám tušení,‘‘ odpověděl maskovaný. Poté ke mně přišel a chtěl vědět moje jméno.

 ,,A–Ayori,‘‘ vykoktala jsem.

,,A já Kakuzu,‘‘ představil se.

,,Ty debile, proč jí to říkáš? Třeba je špeh…‘‘ ozvalo se za ním.

,,Tahle? Blbost…‘‘

,,Když mi nevěříš, tvoje chyba,‘‘ odstrčil Kakuza a klekl si přede mne ten druhý.

,,No, moc se mi zrovna nechce představovat…ale moje jméno je Hidan. A to je prozatím vše, co bys měla vědět.‘‘

Já si je oba prohlížela a pak se opatrně zeptala: ,,Mohla bych dostat vodu? Prosím…‘‘

Hidan se usmál. ,,Konečně mluvíš…To je velmi dobře…Kakuzu, tu vodu! Dělej!‘‘

,,To ji neumíš obsloužit sám?‘‘

,,Běž pro tu vodu, nebo bude mít Jashin-sama další oběť!‘‘

,,To sotva,‘‘ ušklíbl se Kakuzu. ,,Ale už jdu…se nezblázni!‘‘

Poté se Hidan obrátil zpět ke mně. ,,Ayori, nebo jak se to jmenuješ…Až půjdeš spát, Kakuzu ti rád půjčí plášť.‘‘ Zřejmě měl v plánu svého parťáka ještě víc naštvat.

,,Ne, děkuju. Stačí si lehnout k ohni, abych byla v teple,‘‘ dokázala jsem mu odpovědět ještě dřív, než se mi únavou zavřely oči a já usnula. Hidan mě ještě stačil zachytit před opětovným pádem na zem…

***

Sakra co to dělám? Pomyslel jsem si, když mi Ayori spadla do klína. Měl bych jí někam odnést, než se vrátí Kakuzu s tou vodou. Ale už bylo pozdě…

,,Hej, Hidane! Tady to máš, cos chtěl!…  A hele-není náhodou pro šéfa?‘‘ škodolibě se usmál přicházející.

,,Drž hubu! Prostě najednou usnula. A Jashinužel na mně…‘‘

,,Známe…‘‘

,,Tak ty nepřestaneš?‘‘

,,S čím bych měl přestat? Nikdy nevim, co se v tý tvý hlavě zrodí, takže-‘‘

To už jsem nevydržel a zařval na něj:  ,,Hele, ty kreténe, já jí nic neudělal a nic s ním nemám. A přestaň se mi posmívat!‘‘

,,Nebo co?‘‘ provokoval mě dál Kakuzu.

Už jsem mu chtěl odpovědět, avšak Ayori se tou hádkou probudila. Nevím, co se mi to stalo, ale já najednou netušil, co dál. Dívala se na mě svýma černýma očima a její pohled nasvědčoval tomu, že zrovna není ráda, když ji někdo budí.

,,Co uděláš teď?‘‘ neodpustil si narážku Kakuzu.

Abych pravdu řekl, já sám to nevěděl. Ale Ayori už znovu přemohl spánek a znovu se potopila do oceánu snění. Skvěle, a já se nevyspim, vyčítal jsem si v duchu, že jsem ji vůbec nechal, aby si na mě lehla.

,,Tak dobrou noc a sladké sny,‘‘ usmál se Kakuzu a odešel ke stromu, vedle nějž naráz usnul.

Magore, pomyslel jsem si a začal se soustředit na osobu ležící na mých nohou. Nemůžu ji jen tak odstrčit, mohla by se naštvat… Kur*a mám já tohle zapotřebí, nechat si na sobě ležet ženskou? Klesl jsem až moc hluboko! Na co ji sakra šéf potřebuje? Chtěl jsem takhle přemýšlet dál, ale znenadání mi pohled ulpěl na jejím klidném obličeji. Pravidelně oddychovala, ústa mírně pootevřená a na tvářích byly stále slzy. Najednou jsem z ní nemohl spustit oči. Rukou jsem jí ještě z čela odhrnul pramen černých vlasů. Co blbneš? Mihlo se mi hlavou. Já…  Radši bych už měl jít spát. Ale jak?… Odpověď se mi dostala v podobě únavy a pocitu padání do nekonečné hloubky…