Kapitola 21

 Paprsky slunce pronikali dovnitř a prach se třpytil ve vzduchu. Nebyl už při ní. Otočila se na druhou stranu, kde před chvílí ležel, polštář byl ještě teplý. Vtom si vzpomněla na horor ze včera a letěla do koupelny. Jen co zasvítila, uviděla, že její veliké, tmavomodré oči jsou zpátky na svém místě. I když se nad tím zamyslela, asi by jí nějak extra nevadilo být majitelem jednoho páru tak exkluzivního pohledu. Být mu trochu blíž. Elke vyšla z vany a uvědomila si, že nemá co na sebe. No super, co teď? Obtočila se do ručníku a sešla po schodech mezonetu dolů ke skříním. Otevřela nejbližší a zírala na řadu kožených plášťů a kalhot. Proč jich má tolik? Udivila se a stáhla jedny kalhoty z ramínka. Rozprostřela si je nad hlavou. Byly mnohem krát větší než ty její. 

„Tak takhle to nepůjde“  vrátila je spět. Zavázala se pevněji do ručníku a otevřela dveře. Nakoukla na chodbu no nikdo tam nebyl. Naboso vyšla před byt a rozhlédla se po chodbě, kde na konci uslyšela klepání podpatků. 

„No ještě to můžu udělat jako máti a promenádovat se tady nahá“ řekla si sama pro sebe a vyhlídla si procházející ženu s papíry v ruce. Když byla na její úrovni, Elke natáhla ruku: 

„Ehm, promiňte mi..“ šeptla a rozhlídla se. Žena si napravila brýle a zastala. Koukla na polonahou dívku a ceduli na dveřích. 

„A-ano??“ vykoktala ze sebe sekretářka.  

„Můžete na chvilinku dovnitř?“ Žena ještě jednou koukla na ceduli. 

„Ehm, no myslím, že bych neměla..“ zrudla a rukou si neducala vlasy. 

„Sakra ženská, pojďte sem“ natáhla ruku a přitáhla ji do bytu. 

„Vy jste ta..no ta?“ Zeptala se, přitiskla si brýle ke kořeni nosu a rozhlídla se po svatyni. 

„Poslyšte, asi víte, že jsme to stehování vzali trochu hopem, no a já kráva, si nevzala žádné věci. Mohla bych vás poprosit kdyby jste mi půjčili něco svého?“  

„Ale ovšem“ usmála se žena. 

„Pozdravte svého snoubence a řekněte mu, že jsme kamarádky.“ Ušklíbla se. Elke téměř zapomněla, že má na sobě jen malý ručník. 

„Ehm, jo jasně“ zamávala rukou a šikovala ženu spět věn. 

„Poslyšte, a jaký je?“ sundala si brýle z nosu. 

„Jak jaký je?“ nerozuměla holka.  

„No víte co myslím“ zašklebila se a naznačila vulgární gesto. 

„Probůh koho to tu zaměstnávají?!“ pomyslela si Elke a rozhodila rukama. 

„No víte, je pravda, co se říká o jeho meči“  Sekretářka se div neroztopila a vrazila nohu mezi dveře. 

„Tak mi na revanš udělejte nějaké fotky?“ 

„Ženská! Co si to dovolujete, okamžitě přineste ty věci nebo mu to řeknu“ zvýšila hlas, no bylo jí to tak vtipné že zadržovala smích který měla na krajíčku. 

„A-ano paní“ vzpamatovala se a už jí nebylo. Paní? Elke se s chuti zasmála za zavřenými dveřmi. 

Černovláska se zatočila pár krát před zrcadlem v úzkém černém kostýmku. 

„Dokonalé“ ale vzpomněla si že by ty věci raději vrátila jak jen rychle to půjde. 

„No jo, musím jít na nákupy“ řekla vítězoslavně. Bylo jí jasný, že sama jít nemůže. Otevřela dveře a snažila si zapamatovat patro a ceduli na dveřích. Zamkla a rázným krokem se vydala směrem dolů, k recepci. Po nekonečné cestě ve výtahu vystoupila na přízemí, kde v recepci zahlédla nějakého chlapa. Byla ráda, že to nebude opět nějaká děvka. Nadechla se a přistoupila k recepci. Muž odtrhl zrak z monitoru, zahlásil jméno společnosti a neupřímnou naučenou frázi: přejete si? Jen co si jí lépe prohlídnul, narovnal se a svoji větu zopakoval sladce jako ukolébavku. 

„Jak Vám mohu posloužit, paní?“ vstal. Elke se zasmála. 

„Heh no hledám svého snoubence, nevíte mi říct kde asi bude?“ Muž si okamžitě sedl a zahleděl se do monitoru. 

„No zkuste na devátém poschodí tréninkovou místnost 49.“ Žena podekovala a modlila se, aby to našla. Výtah jí odvezl na deváté poschodí a vystoupila do obrovského prostoru lemovaném dveřmi. 

„47,48,49.. aha tady to je..“ nestačila dívka doříct a dveře se rozrazili. Vyšel z nich očividně naštvaný muž, který ji předtím políbil ruku. Měl dlouhý rudý meč a držel si ošklivě zraněné rameno z kterého  mu mezi prsty tekla krev.