Kapitola 21

Když se ozvalo zazvonění domovního zvonku, Naruto si před zrcadlem v pokoji ještě jednou zkontroloval, zda vypadá dostatečně neodolatelně, prsty si trošku pročísl blonďatou kštici, nasadil úsměv a spěchal otevřít dveře.

„Ahoj.“ Pozdravil Sasukeho, který stál hned za nimi. Jako vždycky mu to šíleně slušelo v džínových kraťasech a modrém tričku s krátkými rukávy. Na zápěstí měl bílé potítko s modrým proužkem, na nohou bílé tenisky a přes rameno nevelkou sportovní tašku.

„Ahoj Naruto.“ Oplatil mu Sasuke a Naruto ho gestem pozval dál. Uchiha se okamžitě musel bránit projevům Bretova nadšení z návštěvy a když se Sasuke sklonil, aby si rozvázal tkaničky u bot, vlčák do něj radostně vrazil čumákem. Černovlasý chlapec, kterého to zaskočilo, skončil na zemi a Naruto se mohl potrhat smíchy. „Jen se směj.“ Ucedil Sasuke, zatímco se zouval, ale jeho hlas zněl spíš pobaveně, než dotčeně, „uvidíme, kdo se bude smát za chvíli u složitých příkladů.“. Bret ho nyní nadějně očmuchával a Naruta překvapilo, když Sasuke vytáhl z kapsy piškot a dal ho psovi, který ho okamžitě nadšeně schroustal. „Na.“ Hodil mu Sasuke druhý a vstal, „a moc ke mně radši nečichej. Jdu z tréninku,“ dodal k Narutově tázavému pohledu, „smrdím jako parta tchořů, protože sprchy ve škole se opravujou.“.

„Ukaž.“ Naruto k němu přistoupil rádoby v legraci, přiblížil k němu obličej a někde v oblasti Sasukeho krku začenichal. Ovšem, nezaměnitelný pach potu byl samozřejmě znát, ale zároveň se s tím míchala intenzivní čokoládová Axe a také zvláštní Sasukeho specifická vůně, kterou se vyznačuje každý člověk. Ta Sasukeho byla pro Naruta obzvlášť vábivá. Sasuke se trochu pousmál, ale necouvnul. „Není to tak hrozný.“ Usoudil Naruto a jen nerad a neochotně se odtrhl, „ale pokud chceš, máme tady taky sprchu.“ Doložil a na okamžik si představil Sasukeho pod proudem vody v jeho koupelně. Nahého Sasukeho, jemuž by kapičky stékaly po těle a vlhké havraní vlasy by se mu lepily k zátylku a jeho oči by byly zavřené, aby se chránily před štípavou vodou a rty pootevřené… Naruto nasucho polknul a rychle zaplašil představu černovlasého chlapce, jak si mydlí tělo sprchovým gelem, protože začínal cítit, jak se mu krev hrne do tváří a také do jiných partií. Za žádnou cenu nesměl připustit, aby se před Sasukem znovu takhle ztrapnil, proto se vší silou snažil zarazit počáteční vzrušení.

„Díky, ale snad to bude ok. Nezdržím se moc dlouho. Někdy příště.“ Mrkl na něj Sasuke ve vtipu, ale Narutovi z toho příslibu, ačkoliv byl myšlen jen napůl vážně, naskočila husí kůže.

„Beru tě za slovo.“ Prohodil ve stejném duchu a na kratičký moment si pohlédli se Sasukem do očí. „Tak… dáš si pití, než se do toho zase pustíme?“ řekl potom Naruto a zamířil do kuchyně. Sasuke ho následoval.

„No… když to nebude nějakej jed, tak jo.“ prohodil a sledoval, jak Naruto vytahuje dvě skleničky.

„Tss, prej jed. Ty jsi staromódní, dneska už jed neletí.“ Protočil blonďák naoko vážným hlasem oči v sloup, zatímco zkoumal obsah ledničky.

„Jo? A co je teda v módě přidávat do pití?“ zajímal se Sasuke pobaveně a sklonil se, aby podrbal na hřbetě Breta, který se od něj nehnul.

„Afrodisiakum.“ Vysvětlil Naruto a nalil do každé sklenky jablečný džus, „to si pak víc užiješ víš?“.

„Bože chraň!“ vyprskl Sasuke smíchy, „to bys mi doufám neudělal?!“.

„Noo…“ protáhnul Naruto a přeměřil si pohledem Sasukeho dokonalou postavu, „možná udělal.“.

„Já tě kontroluju, co s tím pitím děláš!“ upozornil ho Sasuke a usmíval se. Naruto jako vždycky musel obdivovat, jak úžasně vypadá, když má rty zvlněné v opravdovém úsměvu. Naruto měl pokaždé pocit jakéhosi osobního vítězství, když tohle mohl vidět, protože Sasuke se usmíval jen vzácně.

„Co tě vede.“ Ušklíbl se blonďák, „afrodisiakum už je v tom džusu, přidal jsem ho tam dřív, než jsi přišel.“.

„No tak to potěš pánbu.“ Řekl Sasuke v legraci, „nevíš, co čeho jdeš.“.

„Nepovídej.“ Odfrkl Naruto a zazubil se, „to seš v posteli tak vášnivej, že mě radši varuješ?“.

„To si piš.“ Přikývl Sasuke pobaveně, „radši to neriskuj nebo nebudeš moct týden na nohy.“.

„Já to zvládnu.“ Ujistil ho Naruto, ale tentokrát se z jeho hlasu vytratil žertovný tón.

„V tom případě na zdraví!“ zasmál se Sasuke, jemně ťukl svou skleničkou o Narutovu a napil se, aniž by spustil z Naruta oči. Blonďák se také zasmál a usrkl jablečný džus. Legrace skončila. „Tak jdeme na tu matiku?“ zeptal se Sasuke už vážně.

„Jasně, pojď.“ Souhlasil Naruto a přesunuli se i s pitím a Bretem do Narutova pokoje, „doufám že lineární lomený funkce máš v malíku.“.

„Pochopitelně. To jsou takový ty hyperboly ne?“ otázal se Uchiha a stejně jako když byl u Naruta poprvé, si sednul na koberec. Naruto mu podal sešit, kde měl nalistovanou příslušnou stránku. „Nepřímá úměrnost, určete funkci bla bla bla… grafem rovnoosá hyperbola, osy x a y se nazývají asymptoly. Paráda.“ Sasuke zvedl oči od textu a náčrtků a pohlédl na Naruta, „tak vyndej nějaký volný papíry a tužky.“.

Po dvou hodinách učení, vysvětlování a počítání Sasuke konečně usoudil, že Naruto ovládá látku dostatečně, aby obstál při závěrečné písemce.

„Nevím, co bych bez tebe dělal.“ Přiznal Naruto, zatímco sklízel hromady zmuchlaných papírů do koše, „měl by ses doučováním živit.“.

„Myslíš jo?“ pousmál se Sasuke, zívnul a protáhnul se, „počkej, až se staneš tím prezidentem, tak budu říkat: ,Jojo, když já byl mladej, chodil jsem ho doučovat!´.“. Naruto dokončil úklid a natáhl se na postel. Matika ho úplně vyčerpala.

„Tou dobou už si na to ani nevzpomeneš.“ Usoudil a sledoval, jak se Bret lichotně tulí k Uchihovi. „Nějak si tě oblíbil.“ Okomentoval to a hodil hlavou k vlčákovi.

„Je to fajn pes.“ Pokrčil Sasuke rameny a pohladil ho. Potom pohlédl z okna v pokoji. Venku stále pražilo sluníčko. „No jo, za chvilku půjdu. Slíbil jsem Suigetsovi, že k němu zajdu, má nějakou novou hru, co mi chce ukázat.“ Prohodil přitom.

„Je čtvrt na sedm.“ Ukázal Naruto na hodiny, „to stíháte?“.

„Jo, nejspíš u něj dneska přespím. Suigetsu mi to aspoň nabízel.“ Mávnul Sasuke rukou a Naruto pocítil záchvěv žárlivosti, „mimochodem, doufám, že moc nechrápeš Naruto.“.

„Cože?“ užasl blonďák, „teda… asi ne, ale proč se ptáš?“.

„To abych tě nemusel v noci vyhazovat ze stanu.“ Zašklebil se na něj Sasuke.

„Ze stanu?“ nechápal Naruto.

„No… myslel jsem, až pojedem do toho kempu. Se staříkama. Nebo ty to nevíš?“ zaváhal Sasuke a nejistě si ho změřil pohledem.

„Jo aha!“ pleskl se Naruto do čela, „jasně, myslíš o prázdninách. Docela se tam těším, bude sranda, co říkáš?“.

„Jo, může to být zábava.“ Souhlasil Sasuke, „jenom doufám, že nebude pršet.“.

„Hlásili slunečno… teda, aspoň předběžně no. Snad to tak bude. Bezva, až budeme dělat táboráky, pěkně plavčit v jezeře…“ zasnil se Naruto.

„Jezdit kilometry do civilizace, vyhánět ze stanu brouky… vsadím se, že jich tam budeme mít plno.“ Doplnil Sasuke poněkud méně nadšeně.

To mi nevadí, hlavně že tam budeš ty, napadlo Naruta v duchu, ale nahlas řekl: „Náhodou, celkem fajn oddech po náročným roce.“.

„Ale jo, třeba to tam bude dobrý. Jak se vůbec jmenuje ten kemp?“ zeptal se černovlasý mladík.

„Nevím. Iruka tam prý jezdil jako malej.“ Pokrčil Naruto rameny.

„Když už mluvíme o Irukovi… kde vůbec je?“ otázal se Sasuke, kterému neušlo, že jsou opět v domě sami.

„Přece s Kakashim. Šli na kafe, to nevíš?“ podivil se blonďák a mezi řečí pustil do přehrávače nějakou hudbu.

„Dneska jsme se s Kakashim ještě neviděli.“ Zavrtěl hlavou Sasuke, „po škole jsem se stavil na oběd, to byl v práci, pak na trénink a potom hned k tobě.“.

„Aha. No, docela se s Irukou spřátelili co? Pořád jsou v luftě.“ Zasmál se Naruto.

„Když je to spolu baví.“ Soudil Sasuke a mrkl na hodiny, „hele Naruto, rád bych si ještě povídal, ale Suigetsu mě zabije.“.

„To snad ne.“ zazubil se blonďák, ale zvedl se, aby Sasukeho doprovodil, „na co jdeš? Na tramvaj?“.

„Zřejmě. Musím ještě domů, vzít si nějaký věci na spaní a osprchovat se.“ Přisvědčil Uchiha a vstal. Hodil si přes rameno svojí sportovní tašku a společně s Narutem napochodoval do chodby.

„Zastávka je kousek, půjdu s tebou.“ Oznámil mu Naruto a začal se obouvat. Do kapsy vzal z věšáčku klíče, vyhodil Breta na zahradu a zamkl za nimi dveře. Venku panovalo stále ještě teplo, ale naštěstí ne tak šílené vedro jako odpoledne. Sasuke s Narutem vykročili směrem na zastávku, zabráni do hovoru o počítačových hrách. „Já hraju často Dračí oko, jestli to znáš, máš tam na výběr ty tři draky a osvobozuješ ty země…“ vyprávěl zasvěceně Naruto.

„Jo, znám to. Taky jsem to dřív hrál. Nejlepší ta bitka na konci, jak nemůžeš nic dělat.“ Přikývl Sasuke.

„Ne, víš co je nejlepší? V Divusvětě jak běháš na takovým tom pštrosovi nebo co to je, víš co myslím? Jak ho musíš v Kamenným lese chytit.“ Pokračoval blonďák.

„No jo, nejtěžší je na něm zabíjet ty zemní elementály, jak vypadají jako opice.“ Skočil mu do řeči Sasuke. Zastávka tramvajové linky se před nimi objevila až neslušně brzo. Kupodivu byla vylidněná, Naruto mlčky pokynul bradou k lavičce uvnitř skleněného přístřeší a spolu se Sasukem se na ni posadil. Slunce začalo pomalu zapadat a obloha se zbarvovala do krvavého nádechu červánků. Oba chlapci tiše sledovali hořící nebe.

„Jako když jsme byli tehdy na terase u sportovního centra.“ Uklouzlo Narutovi zasněně. Sasuke se pousmál:

„To jsme ještě nebyli přátelé.“. Naruto odvrátil zrak od nachové záře a podíval se Sasukemu do černých očí. Ten mu upřený pohled opětoval.

„Jsem rád, že teď je to jinak.“ Pravil potichu blonďák a přisunul se trochu blíž k druhému chlapci, dokonce tak blízko, že se dotýkali koleny. Srdce se mu rozběhlo rychleji a byl trochu nervózní, jak na to Sasuke zareaguje, ale chtěl mu být co nejblíž. Černovlasý mladík mu stejně pronikavě hleděl do obličeje a neuhnul ani o píď, dokonce se nepatrně naklonil ještě o malinko blíž.

„Jo…“ zašeptal Narutovi do tváře, „taky jsem radši.“. Naruto opět cítil naléhavou touhu Sasukeho políbit. Třeba jenom na vteřinku. Jenom na chvilku spojit jejich rty, jenom se jich dotknout. Skoro to vypadalo, že by Sasuke nebyl proti a na zlomek sekundy měl blonďák dojem, že v jeho očích zahlédl stejné přání. Naruto nasucho polknul a sklouznul pohledem na Sasukeho rty. Vypadaly hebce a lákavě, chtěl je okusit. Vrátil se zrakem zpátky k černým studánkám a snažil se odhadnout, jestli bude Sasuke proti, když to udělá. Trošku pohnul hlavou blíž. Uchiha nic neříkal, nezarazil ho, ani se neodvrátil. Naruto měl dojem, že jeho srdce musí být slyšet, jak splašeně mu naráželo do žeber. Už zbývalo jen pár centimetrů. Blonďáček cítil na lících Sasukeho dech. Lehce si olízl rty a opět se o něco přiblížil. Úplně cítil, jak mezi nimi probíjí elektrický náboj. Už jen asi centimetr scházel, když se Sasuke pohnul. Sklopil oči a opřel se čelem o Narutovo čelo, ale jejich rty se tím oddálily. Z jeho gesta čišela omluvnost. Naruto zklamaně vydechl, ale nezlobil se na něj. Naopak, byl šťastnější než před třemi dny, protože teď začínal mít konečně naději, že Sasuke aspoň částečně jeho city opětuje. Možná. Aspoň trošinku. Protože jinak by ho byl před chvílí zarazil už na začátku. Jinak by mu neposílal anonymní milostné e-maily. No ne? Ticho narušilo vzdálené zacinkání tramvaje. Oba chlapci se od sebe odvrátili a zatímco Sasuke se zahleděl na špinavý chodník, Naruto sledoval protější dům. Když už se dopravní prostředek blížil, Sasuke poněkud chraptivě promluvil. „Tak…“ začal, ale hlas mu trochu poskočil, až se musel Naruto usmát, „tak zase někdy Naruto.“. Blonďák přikývl a společně vstali. Tramvaj zastavila před nimi, spokojeně zachrochtala a z jejích dveří se vyhrnulo pár lidí. Sasuke pro dnešek naposled pohlédl Narutovi do očí. „Ahoj.“ Rozloučil se, už pevným hlasem.

„Ahoj Sasuke.“ Oplatil mu Naruto. Černovlasý chlapec vypadal, že mu chce ještě něco říct, ale tramvaj varovně zacinkala a tak se Sasuke otočil a nastoupil. Naruto se díval, jak se vagon rozjel a za tmavým sklem pozoroval zamyšleného černovláska.