Kapitola 22

13. a 18. duben

„Sas..“ Hlesl blonďáček a lehce od sebe černovlasého chlapce odstrčil. Sklopil pohled a váhavě se zadíval do země.

„Já vím, že mě nechceš opustit.“ Promluvil klidně Sasuke a nahnul se zpátky k Narutovi. Nebral ohledy na to, že se ho od sebe snaží odstrčit. Chtěl ho prostě jen obejmout a přesvědčit ho, že kdyby odešel, budou trpět oba dva.

„Sasuke, co když kvůli mně někoho zraní, nedej bože zabijí ho?!“ Vzlyknul Naruto a pevně černovláska stiskl. Tvář mu zabořil do měkkoučké mikiny.

„Tak to nesmíš dopustit, musíš bojovat a chránit je. Neutíkat předtím. Oni jsou tu pro tebe a pomůžou ti. Stejně jako já.“ Odvětil Sasuke a líbnul roztřeseného blonďáčka do vlasů.

„Ale co s ním? Když půjde do vesnice, zabijí ho. To nemůžu dopustit.“ Naruto zavrtěl hlavou. Už ho zase popadaly choutky k útěku.

„Když jim řekneš to co mně, nejspíš ho jen zavřou…“

„Jenže on si to nezaslouží, není jako oni, chtěl mě zachránit!“ Namítl Naruto, kterému se představa zavření ve věznici vůbec nelíbila. Opět se začal vzpouzet.

„Jenže nemůžeme mu věřit, takhle by klidně mohl vyhodit celou vesnici do povětří!“

„To bych klidně mohl, ale co bych z toho měl?“ Ozval se hlas, který patřil Deidarovi. Stál ve dveřích a dlaní si tiskl bok, který měl podle všeho zraněný.

„Říkal jsem ti, že nemáš vstávat!“ Sykl rozhořčeně Naruto a už se k němu chtěl vrhnout, když ho Sasuke chytil za paži a odmítl ho pustit.

„Zničit celou vesnici, která má jedno z nejlepších a nejvlivnějších postavení? To by bylo pro Akatsuki výhodné, nemyslíš?“ Odsekl Sasuke, který stále svíral Narutovu ruku. Ten se na něj překvapeně díval a tiskl zuby k sobě. Sasukeho stisk zrovna nebyl nejjemnější.

„Nezničili by vesnici díky, které by se mohli dostat dál. Prahnou po moci, penězích.. Vědí, co dělají.“

„A ty si jeden z nich…“

„Jsem? Byl? Teď jsem tady a jde mi o krk. Sám se proti celé vesnici postavit nemůžu. A říkej si tomu, jak chceš, ale rád hraju sám za sebe. Možná, že je dobře, že to dopadlo takhle.“ Deidara pokrčil rameny a vzápětí si stiskl již zmiňovaný bok. Naruto sebou cukl, ale Sasuke ho nepustil.

„Takže mi říkáš, že k nim se nevrátíš? Zůstaneš v Listové, sám za sebe a půjdeš si po svém?“ Uchiha se ušklíbl, moc tomu nevěřil, i kdy Deidara v něm momentálně žádnou hrůzu nevzbuzoval.

„Dáváš mi tuhle možnost?“ Opáčil Deidara a stiskl silně zuby. Bolest začínala být nesnesitelná.

„Já ne, ale dostal jsem podobnou šanci, že Naruto?“ Špitl Sasuke a zadíval se na blonďáčka. Ten se krčil a střídavě sledoval oba chlapce.

„Jediná možnost je vrátit se do vesnice a doufat, že stejný názor budou mít i ostatní.“ Dodal Sasuke a chladně se na Deidaru zadíval. Ten tušil, že u něj si sympatie nezíská.

………..

„Jsem zpátky.“ Zavolal Naruto, který právě vcházel do dveří svého bytu. Přeci jenom se nakonec vrátil. Deidara udělal totéž a rovnou zamířil do nemocnice, kde už pátý den ležel. Naruto si pověsil bundu, zul boty a tiše se proplížil až do kuchyně, kde seděl Sasuke.

„Tak jak mu je?“ Optal se jízlivě.

„Mu? Byl jsem za Sakurou a ta se má kupodivu dobře.“ Zašveholil blonďáček a pousmál se.

„Sakura se má vážně skvěle, vím to, teď tady byla.“ Odsekl Sasuke a pokrčil rameny.

„Příště zkus lepší výmluvu.“ Dodal naštvaně a postavil se. Rozešel se ven z kuchyně a Naruta minul, ani se na něj nepodíval.

„Tak to, ale není..“

„Sakura mi řekla, že tam za ním chodíš každý den. Víš tak trochu je mi to jedno, ale štve mě, že mi lžeš.“ Sykl Sasuke a mrzutě se na Naruta podíval.

„A co čekáš?“

„Jak to myslíš? Třeba, že mi budeš říkat pravdu?“ Vypálil dotčeně Sasuke a nechápavě se na Naruta zadíval.

„Pak mi tedy vysvětli, kdo je Itachi? Určitě si na něj vzpomínáš, že? Tak povídej, já si to rád vyslechnu.“ Nadhodil Naruto s hranou klidností. Do Sasukeho jako by v tu chvíli uhodil blesk. Dech se mu zrychlil a čelo se mu orosilo ledovým potem. Po chvíli však získal zpět svojí běžnou chladnost. Naruta však nezmátl.

„Tak dělej, Sasuke.“ Pobídl ho Naruto a popošel blíž k němu.

„Nechce se ti o tom snad mluvit? Třeba proto, že si nám všem lhal?“ Naruto chytl Sasukeho za bradu a donutil ho podívat se mu do očí. Přitom se s opovržením zasmál. Sasuke se v tom momentě ohnal a málem Narutovi jednu vyšil.

„Nevíš o tom vůbec nic Naruto!“ Odsekl prudce a obrátil se k odchodu. Chtěl zmizet v pokoji a trochu to vstřebat. Co čekal? Nemohl to přece Narutovi vyčítat. On sám se prořekl. Sice ve chvíli, v které nevěřil, že ho Naruto vnímá, ale stalo se. Jenže co teď? Má mu říct pravdu? Jé Naruto, přišel jsem z jiného světa ani nevím jak, ale neboj, na hlavu nejsem. Tak to asi prostě nepůjde.

„Máš pravdu nic o tom nevím, protože zatím si mě tu krmil vymyšlenejma báchorkama!“ Odsekl prudce Naruto a chytil Sasukeho za ruku.

„Říkal si, že tu pro mě budeš, ale zatím mi jen lžeš. Nemůžu ti věřit…“ Naruto neměl daleko k tomu, aby Sasukemu buď vzteky vrazil, nebo se psychicky zhroutil.

„Ani nevíš, jak rád bych ti řekl pravdu.“ Špitl Sasuke a vytrhnul se mu. Spešně přešel do předsíně, obul se, sáhl po bundě a vyběhl ven z bytu.

„Stůj Sasuke! Před tímhle nemůžeš utíkat!“ Křičel za ním Naruto. Křičel, ale nevyběhl za ním. Nejspíš byl opravdu naštvaný a dotčený Sasukeho chováním. Černovlásek věděl, že před tímhle neuteče, ale může se na chvíli schovat. Zmizet a rozmyslet se, co udělá dál. Lhát Narutovi nemůže, ne teď. Jenže říct mu pravdu, by bylo celkem riskantní. Mají v Konoze blázinec? Problesklo mu hlavou, když kráčel k opačné straně jezera. Tohle místo se stalo úkrytem pro jejich bloudící duše. Sasuke se posadil na zem, opřel se zády o mohutný strom a ruce strčil do kapes. Narazil na něco zvláštního. IPod, který tam míval vždycky. Na tváři mu naběhl lehký úsměv. Viděl se zase u sebe v pokoji, sluchátka v uších a oblíbená kniha v ruce. Na druhou stranu se mu vybavila jejich společná noc s Narutem. Všechny obrazy se mu mísily v hlavě a neposedně do sebe narážely. Co teď mám dělat? To snad není tak těžká otázka. Víš snad, jak se vrátit domů? Nevíš. Vzal sis sebou všechny věci, když si tak zbaběle utekl? Ne, nevzal. Máš nějaké jiné místo, kam odejít? Ne, nemáš. Chceš Naruta opustit? Ne, nechceš. Tak co tu sakra řešíš?! Nech ho vychladnout, pak zvedni ten svůj zadek a jdi za ním. Řekni mu pravdu, ale nediv se, když ti nebude věřit. Ublížil si mu a takovéhle rány se hojí pomalu. Avšak s úsilím… Se určitě zahojí.