Kapitola 22

„Proboha co se ti stalo?“ přiskočila k němu a téměř uklouzla na loužičce čerstvé krvi. 

„Nic mi není,“ odstrčil jí a naštvaně odkráčel, no dostatečně pomalu aby si ho stihlo všimnout dostatek lidí. Elke vběhla do tělocvičny. Na zemi seděl černovlasý muž a její snoubenec se opíral o zeď. Elektřina prskala všude kolem z porušených kabelů a betonovou zem. Sedící muž přestal mluvit a kývl hlavou na její stranu. 

„Co se mu stalo?“ zakřičela od dveří a šedovlasý voják se otočil. Přísně vzhlížející černovlásek si odplivnul. 

„Hrál si na hrdinu,“ Elke chápavě vzdechla a vešla do místnosti. Její nastávající k ní okamžitě přistoupil a odtáhl na bok. 

„Neměla bys tady být, je to nebezpečný,“ vzal ji pod svoji paži, aby na ní nepadali jiskry. Přitiskla se k němu bez ohledu na cizí osobu pár metrů od nich. 

„Chybíš mi miláčku,“ nadechla se jeho vůně a zajela mu do rozkroku. Muž ji chytil ruku a šeptl do ucha: 

„Jsi opilá?“ Elke se odtáhla a zahleděla na něj vyčítavým pohledem. 

„Ne nejsem, jen sem se neovládla, promiň,“ usmála se a sklopila zrak. 

„No a jak se cítíš,“ pohladil ji po vlasech.  

„Skvěle, ale byla by tu jedna medicína, která mi pomůže,“ koukla na něj tak nevině jako dítě. 

„Teď to opravdu nejde, nebo chceš jít na záchody?“ šeptl ji do ucha a zmáčknul zadek. Elke zatřásla hlavou. 

„Chci jít na nákupy, nemám co na sebe!“ řekla tak nahlas, že sedící muž se opodál schuti zasmál. Voják se poškrábal na hlavě. 

„No dobře, hned jak to tady skončím ano?“ položil ji ruce na ramena. Elke kývla a natáhla rty na polibek. Muž ji vtiskl jeden nucený a otočil se spět k svému příteli. Jen co se za ní dveře zavřeli, voják si sedl k němu na zem.  

„To bude horší než Wutaiská válka,“ položil svoji katanu vedle a vzdechl si. Černovlasý se zasmál, až se chytil za břicho. 

„Příjemnou zábavu,“ voják se na něj otočil. 

„Teda ale řeknu ti, vidět tě se ženskou je divné,“ zachechtal se ještě víc. 

„Přestaň závidět a najdi si taky,“ usmál se. Černovlasý se natáhl na zemi a položil si ruce za hlavu: 

„No jo, ženy… mimochodem, půjdu ti za svědka jestli chceš,“  šedovlasý se plác o čelo. 

„Do prdele, svatba.“ 

Elke se zazdálo, že čeká  už nějak hodně dlouho. Jen co vstala že se tam půjde podívat, dveře se opět otevřeli a vyšli z nich oba muži. Černovlasý voják se smíchem kývl na dvojici a šel svoji cestou.  Žena objala toho svého a chytila ho za ruku. 

„Něco se stalo?“ 

„Ne nic,“ odpověděl neutrálně a sundal si rukavici. 

„No a kde tady jsou nějaké obchody?“ zeptala se. 

„Hm no to nevím, my všechno fasujeme,“ zasmál se. 

„Neboj, vše najdeme,“ Elke mu stiskla ruku silněji. 

„Víš, že si úžasný?“ 

„Definuj úžasný“ odpověděl. Elke se nadechla: 

„ Jsi hezký, hodný, milý, silný…“ 

„A?“ vyzvedal. 

„..a namyšlený,“ šťouchla do něj.