Kapitola 22

„A je to!“ zašklebil se na Naruta Kiba, když blonďák s širokým úsměvem kráčel zpátky k lavici ze zkoušení z fyziky. Profesor Fáhib obodoval jeho výkon dvojkou a celkově mu uzavřel známku na trojku, což bylo o stupeň lepší, než v pololetí. Nedalo se říct, že by ho to nepotěšilo. Naruto zasedl vedle Kiby a tiše si plácli. „Takže tím už máš uzavřený všechno kromě matiky ne?“ zeptal se hnědovlásek potichu, zatímco fyzikář začal psát na tabuli další příklad k procvičení.

„Jo, ještě matiku a jsem za vodou.“ Přikývl Naruto a cítil se lehce. Prázdniny už byly za týden, zbývala poslední závěrečná práce z matematiky a pak dva měsíce volna.

„Páni, jak já se těším na prázdky.“ Zaúpěl Kiba a naťukával výpočet do kalkulačky.

„To mi povídej.“ Odfrkl si Naruto, protáhl se a zívl. Zahleděl se z okna do horkého slunečného dne, který přímo lákal k tomu jít ven a využít ho plnými doušky.

„Představ si, naši chtějí jet s náma k moři.“ Prohodil hnědovlásek a podtrhl výsledek.

„Fakt? Kdy?“ zajímal se Naruto a stočil zrak zpátky na svého přítele.

„Od pátýho července, až do patnáctýho srpna.“ Povzdechl si Kiba.

„Cože? Na tak dlouho? To bude ranec.“ Konstatoval Naruto překvapeně.

„No jo. Naši teďka dostali slušnej balík, jak prodali ten dům po tetičce.“ Řekl Kiba a pohodlně se opřel o opěrátko své židle.

„Páni. A kam to bude?“ otázal se Naruto a líně pozoroval starého učitele.

„Nejspíš do Itálie.“ Pokrčil druhý chlapec rameny a poškrábal se na zádech.

„Těšíš se?“ zeptal se blonďák.

„Docela jo.“ přisvědčil Kiba, „jenom mě štve, že je to skoro na celý prázdniny. Asi ten náš výlet budeme muset uskutečnit až ke konci srpna.“.

„Nevadí.“ Mávl rukou Naruto a zapsal si Sasukeho propiskou pár řádků výkladu, i když už teď, po uzavření známek, se mu vůbec nechtělo učit.

„A co Iruka? Bere si dovolenou? Plánujete něco?“ vyzvídal Kiba a neurčitě si čmáral nákres Pascalova zákona do sešitu.

„Hm… vlastně jo. Druhej tejden prázdnin pojedeme kempovat s tím jeho novým kolegou z práce.“ Přiznal Naruto bez zaváhání.

„Aha, to je dobrý. Ale počkej…“ zarazil se Kiba, „neříkal jsi, že ten Kakashi je pěstoun Uchihy?“.

„Ehm… jo, to je pravda.“ Souhlasil Naruto a v duchu proklel jak svou upovídanost, tak Kibovu paměť a inteligenci.

„Ale ten s váma nejede nebo jo?“ zajímalo Kibu.

„No… teda… vlastně jede.“ Přisvědčil nejistě Naruto a hnědovlásek vytřeštil oči.

„To mě podrž! Pod stanem s Uchihou, lituju tě Naruto!“ odfrkl si zároveň znechuceně a soucitně Kiba. Naruto trhnul hlavou, nechtěl se hádat. Místo toho se dal znova do psaní probírané látky. „Jel bych s tebou jako morální opora, ale tou dobou už bohužel budu v Itálii.“ Pokračoval hnědovlasý chlapec a se skousnutým rtem si Naruta měřil.

„Prosím tě. Nevěřím, že to bude tak strašný.“ Zavrtěl hlavou Naruto.

„To seš teda hodně optimistickej. Já jsem přesvědčený, že tě Uchiha pěkně vydeptá. Je to normální debil, s takovým frájou se nesneseš, věř mi.“ Předpovídal Kiba sebejistě. Naruto na něj z boku mrkl. Kiba nevěděl vůbec nic o jeho citech k Sasukemu.

„Ále. Přeháníš. Třeba není tak hroznej… kdo ví, možná se spřátelíme.“ Nadhodil nevinně. Kiba vyprskl smíchy a rozesmál se tak, až se po něm půlka třídy včetně učitele ohlédla.

„Něco vám na tlakové síle přijde vtipné pane Inuzuko?“ optal se dotčeně fyzikář a přísně se podíval Kibovým směrem.

„Ne… ne, nic pane učiteli.“ Škytl Kiba a obtížně se zklidňoval.

„Tak se laskavě soustřeďte na učení.“ Odtušil Fáhib nadutě a začal opět monotónně odříkávat výklad.

„Tys mě dostal, prej spřátelit!“ bavil se hnědovlásek už potichu.

„Stát se může cokoliv.“ Pokrčil Naruto rameny.

„To si povíme, až se vrátíš.“ Zazubil se Kiba a pak ještě o něco více ztišil hlas, „a když už o tom mluvíme… co s tou tvojí novou láskou, plánujete něco?“. Naruta imaginárně polil pot.

„Hmm… no, totiž… možná… asi, snad… ještě jsme… o tom nemluvili…“ koktal znervózněle.

„A kdy už mě konečně představíš?“ pokračoval Kiba zvědavě a Narutovi se začal obracet žaludek naruby.

„Já nevím… zatím se to nehodí… nejsme zatím… až tak daleko…“ odvětil nejistě a po zbytek hodiny raději dělal, že ho kdovíjak zajímá fyzika.

O přestávce se Kiba s Narutem vypravili na toaletu. Na chodbách bylo živo. S vidinou dlouhého volna se studenti stávali čím dál víc rozjívenější a učitelé už se skoro ani nesnažili krotit jejich hlasité nadšení nad blížícím se koncem školního roku. Se smíchem na rtech Kiba otevřel dveře pánských záchodů a málem se srazil s modrovlasým klukem, který naopak chtěl vyjít.

„Sakra dávej bacha…“ vyjel naštvaně Suigetsu, „Inuzuko.“ Dodal posměšně.

„Nemůžu za to, že neumíš koukat na cestu.“ Ušklíbl se Kiba.

„Vážně? A co tady děláš ty? Přišel jsi se nachlemtat ze záchodu jako ten tvůj smradlavej čokl?“ prskl opovrživě Suigetsu.

„Bacha na jazyk.“ Procedil Kiba skrz stisknuté zuby a Naruto ho pro jistotu popadl zezadu za tričko. Suigetsu stočil svůj zrak i na blonďáka, ale neřekl nic.

„Suigetsu?“ zpoza rohu, za kterým se nacházela umyvadla, se vynořil Sasuke a přišel k jejich trojici.

„No ne, Uchiha osobně.“ Zavrčel Kiba a nepřátelsky si nově příchozího změřil, zatímco Narutovi udělalo srdce pár temp navíc. Sasuke zúžil oči a opětoval Kibův pohled s chladnou přezíravostí.

„Pojď Suigetsu.“ Utrousil klidně a pohrdavě sjel Kibu očima.

„Ne tak rychle Uchiho.“ Zarazil ho hnědovlasý mladík a přistoupil o krok blíž k němu. Narutovi se zkoutily vnitřnosti úzkostí. „Dozvěděl jsem se od Naruta, že budete společně kempovat.“ Zamračil se Kiba a postavil se Sasukemu tváří v tvář. Sasuke byl o trochu vyšší, ale ne o moc. Oba si bojovně hleděli do obličeje.

„Do toho ti nic není.“ Odtušil Sasuke tiše.

„To si piš, že je.“ Opáčil Kiba bez mrknutí „varuju tě Uchiho, jestli se k Narutovi nebudeš chovat slušně-“.

„Tak?“ skočil mu Sasuke do řeči a v jeho hlase teď zazněla nebezpečná hrozba, až se Naruto zachvěl, „tak co Inuzuko?“.

„Tak budeš mít co dělat se mnou.“ Doložil Kiba výhrůžně. Suigetsu se zachechtal.

„Už se třesu.“ Ujistil ho Sasuke, naposled si ho opovrživě prohlédl, pak zabloudil pohledem k Narutovi. Jejich oči se na okamžik střetly a Naruto mohl téměř vidět, jak se Sasukeho výraz změnil, rázem byl mnohem teplejší a něžnější. Sasuke na něj lehce kývl, němě pokynul Suigetsovi a oba odešli z místnosti.

„Tos nemusel.“ Řekl Naruto a následoval Kibu k umyvadlům a mušlím.

„Aspoň vidíš, že jsem měl pravdu, je to kretén.“ Prskl nakvašeně Kiba. Naruto si povzdechl, ale raději mlčel.

„Ahoj kluci.“ Zaslechl někde nad sebou Naruto sladký dívčí hlas, právě když byl skloněný nad svým školním batohem, aby z něj vytáhl učebnici biologie.

„Nazdárek Sakuro.“ Pozdravil Kiba příchozí dívku, která se ležérně napůl posadila na roh jejich lavice.

„Ahoj.“ Přidal se blonďák a položil učebnici na stůl.

„Už se těšíte na prádniny?“ zeptala se Sakura a usmála se na Naruta. Ten jí sice úsměv oplatil, ale zatímco před pár měsíci by ten úsměv byl spíše flirtovací, dnes už z něj čišelo pouhé přátelství.

„Ani nechtěj vědět jak.“ Přisvědčil jí a pohodlně se opřel o židli.

„No, akorát to stanování s-“ načal Kiba, ale než mohl doříct, Naruto ho nenápadně pod deskou lavice kopnul do kotníku. Kiba vyjekl napůl překvapením, napůl bolestí, ale o vteřinu později mu to došlo a větu nedokončil. Sakura si naštěstí ničeho nevšimla, protože ve chvíli, kdy Kiba začal mluvit, spustila zároveň s ním:

„Vlastně jsem přišla za tebou, Naruto.“.

„Za mnou?“ podivil se blonďák a ignoroval Kibův lišácký úšklebek, „a co potřebuješ?“.

„Chtěla jsem se zeptat, jestli teda přijdeš na tu oslavu v pátek po vysvědčení.“ Objasnila mu to a naklonila trochu hlavu na stranu. Naruto mohl téměř cítit vlny manipulace, které k němu vysílala zpoza zářivě zelených očí s dlouhými namascarovanými řasami, ale kupodivu to s ním nedělalo vůbec nic. Naopak si byl jistý, že kdyby na jejím místě teď byl Sasuke a dělal to samé, pravděpodobně by nedokázal vzdorovat ani pět sekund a bez váhání by souhlasil se vším, co by mu Uchiha navrhl, i kdyby to třeba byl skok z desetipatrového paneláku. Sakura ale nebyla Sasuke, její oči nebyly uhlově černé a rysy jejího obličeje nebyly tak ostře řezané.

„Nevím, ještě jsem se nerozhodl.“ Odpověděl a omluvně pokrčil rameny.

„No tak Naruto. Budou tam všichni.“ Lákala ho Sakura a s nádherně hranou holčičí nevinností spojila dlaně k sobě v prosebném gestu.

„Jo Naruto, přece netrhneš partu.“ Přidal se Kiba vedle něho.

„Uvidíme.“ Trval na svém blonďák a v tu chvíli zazvonilo.

„Dobře, ale určitě přijď Naruto jo? Slib mi to!“ zaprosila ještě Sakura na odchodu, zatímco ve dveřích se objevila jejich profesorka.

„Možná.“ Zazubil se Naruto a Sakura na něj vrhla ještě jeden zapřísahající kukuč, než se musela posadit do své lavice.

„Proč vlastně nechceš jít?“ otázal se Kiba šeptem, když se všichni museli postavit na pozdrav příchozí učitelce.

„Co tam?“ pokrčil Naruto rameny.

„Lidi.“ Odfrkl Kiba pobaveně a automaticky si oba sedli, když profesorka mávla rukou.

„A dál?“ zajímalo Naruta, který si lhostejně otevřel sešit a trochu se pousmál, když vytahoval z penálu černou propisku.

„Já.“ Řekl hnědovlásek naoko okouzlujícím tónem, až se Narutovi samovolně pozvedly koutky úst.

„Uvidíme.“ Zopakoval a zaťatou pěstí ukázal Shinovi, který kráčel k poslednímu zkoušení, že mu drží palce. Shino na něj nervózně, ale vděčně kývl. „Záleží to ještě na hodně věcech.“ Dodal Naruto zamyšleně šeptem a ignoroval Kibův tázavý pohled.

„Nazdar Naruto.“ Uvítal ho Iruka, když se za blonďákem zabouchly domovní dveře a Bret se nadšeně vrhl páníčka oblízat.

„Ahoj.“ Pozdravil Naruto, zul si boty a hrnul se do obývacího pokoje, „co novýho?“.

„Novýho nic moc.“ Odtušil Iruka zpoza nějakých listin. Seděl na pohovce a jeho oči zaujatě přejížděly po řádcích.

„Případ?“ zeptal se Naruto, hodil školní batoh na zem a sám sebou praštil do křesla naproti Irukovi.

„Víceméně.“ Povzdechl si Iruka, ale víc k tomu nedodal a když viděl, že se Naruto chystá vyzvídat, předešel ho informací: „Jdu za chvíli s Kakashim a pár kolegama na pivo. Zvládneš to tu?“.

„Že se vždycky tak blbě ptáš.“ Uchichtnul se Naruto, ale jeho hlas přerušilo zavibrování Irukova mobilu na skleněné desce konferenčního stolku. Muž s jizvou ho zvedl a přečetl si zprávu. Narutovi neušlo, že se mu oči při tom trochu rozjasnily.

„Kdo píše?“ otázal se blonďák zvědavě.

„Kakashi mi vzkazuje, že už sehnal stan na ten kemp.“ Usmál se Iruka.

„Aha.“ Řekl na to Naruto a chystal se zvednout, aby prozkoumal, co je tady k jídlu, když ho něco napadlo. „Iruko, prosím tě, nemůže ti Kakashi napsat do SMSky Sasukeho číslo na mobil? Zapomněl jsem si o něj Sasukemu říct a potřebuju s ním mluvit.“ Vyhrkl zbrkle. Iruka překvapeně zamrkal.

„Ty ho ještě nemáš?“ podivil se, ale když viděl Narutovo nadšení, s mírně nevěřícným výrazem se mu prsty rozběhly po tlačítkách mobilního telefonu. Naruto spokojeně odešel do kuchyně, kde do sebe v rychlosti naházel oběd, aniž by se doopravdy zajímal o to, co vlastně jí. V dobré náladě, která ho poslední dobou neopouštěla, si pak v pokoji zapnul hudbu a učení naházel do šuplíku. Mohl si to už dovolit, protože dneska dopsal poslední test z matematiky, který pro něj díky Sasukemu nebyl až tak zvlášť obtížný a teď už ho čekala blažená doba bez testů, zkoušení, známek a stresu. Padnul na svou postel a právě byl uprostřed fantazírování o společném spaní se Sasukem ve stanu, když do pokoje vešel Iruka.

„Naruto? Už musím běžet, tak to tady nepodpal prosím tě.“ Oznámil mu jako vždycky a na odchodu mu ještě položil na stůl papírek s několika naškrábanými číslicemi, „a tady máš to číslo. Zatím se měj!“. Blonďák okamžitě vyskočil a aniž by Irukovi odpověděl na rozloučení si horečně začal ukládat pro něj nejdůležitější kontakt. Na chvilku zaváhal, ale pak s úsměvem klikl na možnost „Napsat zprávu“.