Kapitola 23

„No dobře, dobře,“ řekl a vymanil se z jejího sevření. Za ním se vynořili dvě ženské postavy které si zavolal na pomoc. 

„Hm, tady máš doprovod a koupí co budeš chtít,“ hodlal odejít.  Elke se zatvářila smutně a chytla ho za kabát. 

„To nepůjdeš se mnou?“ Muž zakroutil hlavou. 

„Omlouvám se, mám ještě povinnosti,“ otočil se. Holka ho ještě zdržela polibkem. 

„Pak se uvidíme….lásko,“ zamumlal a ženy za ním povzdechli. Elke tím mírně zaskočil. 

„Lásko?“ Jen co se jeho vysoká postava ztratila v davu lidí, Elke se otočila na ženy. Bylo jí to trochu trapné jít nakupovat s cizíma ženskýma ale budiž. 

„Jsem Elke,“ mávla na pozdrav. Ženy se uklonili a jedna z nich se doširoka usmála. 

„Pán nám řekl, že vás máme zavést na tuto adresu,“ ukázala ji vizitku svatebního salonu. Elke se kousla do rtu, tak proto zdrhnul. 

Černovláska se hodnou chvíli procházela mezi dlouhou řadou překrásných svatebních šatů. 

„Jsem bezradná,“ otočila se s upřímným úsměvem na unavené ženy, které se ovívali v křesle. Majitelka salonu sešla ze schodů dolů. Jistou chvíli ji pozorovala. Elke se na ni otočila s prosbou v hlase. Žena si ji ještě jednou změřila pohledem.

„Stoupněte si tady na schůdek.“ Starší žena se jí zadívala do očí. 

„Vy nemůžete mít bílé šaty,“ prohlídla si ji. 

„Co bude mít oblečené manžel?“  Elke se zadivila, vůbec nad tím neuvažovala. Starší žena si poklepala prstem po bradě a na chvíli odešla.  Jen co se černovláska stačila zatočit v spodním prádle před zrcadlem, byla žena spět a tlačila před sebou vysokou figurínu obalenou látkou s potiskem bílých růží. Pomalu odmotala šňůry a sundala obal s šatů, jaké Elke ještě nikdy neviděla.  Ženy vstaly a Elke sestoupila ze stupínku.  Na figuríně se ukázali nadpozemsky nádherné, černé šaty jako zlo s dlouhatánskou vlečkou které barva stínovaně přecházela do šedé. Začínali pod ňadry do uzoulinkého korzetu vzadu se šněrovačkou vykládanou černými diamanty, která se třpytila jako hvězdná noc. Starší žena se usmála: 

„Musíte je mít na vaší svatbě.“ Dobře věděla, koho si bere. Elke se jich dotkla s nataženou rukou. 

„Mohu si je vyzkoušet?“ 

„Jsou vaše.“ Ženy pomohly Elke se šněrovačku a ona vklouzla do osudových šatů. Rozpustila si svoje havraní lokny a utáhnutá šněrovačka ji dělala štíhlounký pas. Bílá plet kontrastovala s nadýchanou, černou sukní sahající téměř ke dveřím. Připadala si jako z jiného světa. Žena ji pohladila po ruce 

„Tyhle šaty jsou hodny sňatku s andělem.“