Kapitola 23

„Zdravim matematickyho boha. Diky za ty funkce, bez tebe bych asi dostal za pet =)“

„Naruto? Jak jsi prisel k mymu cislu?“

„To bys rad vedel co? :-P“

„No, to fakt jo 😀 Prozradis mi to?“

„Nooo… to nevim. Co za to? :-P“

„Hm… další doucko? :)“

„Slaby 😀 Pridej.“

„Ses drzej jak vopice. Rekni mi to! :D“

Naruto se usmál a začal naťukávat odpověď, přičemž si nevšímal Kibova podrážděně zvednutého obočí. Přestože chtěl napsat Sasukemu zprávu už včera, hned poté, co získal jeho číslo, odhodlal se k tomu teprve před chvílí během nudné hodiny zeměpisu. Téměř nikdo, kromě Hinaty, už nedokázal soustředit svou pozornost na výklad, tudíž ve třídě byl větší hluk a rámus než obvykle, ale jak se zdálo, učitele by nic na světě neodradilo od nudného přednášení o polárních oblastech.

„Nebo co? :-P“ napsal Naruto a odeslal zprávu.

„Nezahrajem si radši něco?“ navrhl Kiba a zívnul, „třeba šibenici.“.

„Hm… klidně.“ Souhlasil Naruto a netečně sledoval, jak Kiba vytrhává list papíru ze svého sešitu a čmárá na něj několik čárek. „Tak třeba… E?“ zkusil první písmeno. Poté, co Kiba vyplnil některé linky, vypadala šibenice zhruba takto:

_ _ E _      _ E _ _      _ _      _ _       _ _ _ _ _ _      _ _ _ _ _ _?

V pravé ruce mu zavibroval mobil a tak místo dalšího luštění si honem přečetl příchozí vzkaz.

„No to radsi nechtej vedet a rekni mi to po dobrem :D“

Narutovi se samovolně pozvedly koutky a rychle nadatloval odpověď:

„Ale? Snad by ses neuchylil k nasili? :-P“

„A?“ prohodil směrem k hnědovlasému klukovi vedle sebe.

_ _ E _      _ E _ A      _ A      _ _       _ A _ _ _ _      _ _ _ A _ _?

„Dost mozna, ze uchylil 😛 Takze se te zeptam jeste jednou: Od koho mas moje cislo? :D“

„Nereknu :-P“

„Měkký I?“ šeptnul Kibovi Naruto, aniž by odtrhl pohled od displeje.

„S kým si to pořád píšeš?“ zajímalo Kibu, zatímco do rohu papíru nakreslil čáru.

„Ále… s nikým. Co třeba P?“ zamlouval to honem Naruto. Kiba k čáře nakreslil kopeček.

„Zkousis moji trpelivost? :D“

„Co kdybys mi aspoň řekl, jak se ta tvoje holčina jmenuje, když už jí věnuješ víc pozornosti než mě?“ zazubil se Kiba.

„Nebuď zvědavej.“ Odbyl ho Naruto a vyplázl na něj jazyk, „T.“. Kiba si napůl dotčeně, napůl pobaveně odfrkl a začal čmárat pár Téček do papíru.

_ _ E _      T E _ A      _ A      T _       _ A _ _ _ _      _ _ _ A _ _?

„Hmm… jo :-P“

„Třeba S?“ hádal Naruto a bez většího zájmu pohlédl na popsaný list.

_ _ E Š      T E _ A      _ A      T _       S A _ _ _ _      _ S _ A _ _?

„To první slovo bude ,jdeš´a druhý je ,teda´.“ Zhodnotil Naruto znaleckým okem situaci.

J D E Š      T E D A      _ A      T _       S A _ _ _ _      _ S _ A _ _?

„Pockej v kempu, ty se budes jeste divit :D“

„Tak možná… U?“ řekl Naruto při čtení SMSky.

J D E Š      T E D A      _ A      T U       S A _ U _ _      _ S _ A _ U?

Naruto pohlédl na šibenici, chvilku nad tím koumal, ale pak mu to došlo. „,Jdeš teda na tu Sakury oslavu?´!“ vyhrkl vítězně a Kiba s úsměvem doplnil chybějící písmena.

„A jdeš teda?“ otázal se Kiba potom a pohlédl na hodinky. Do konce hodiny už zbývalo jen několik minut. Naruto se na něj podíval se skousnutým rtem a přemýšlel. Pak místo odpovědi rychle napsal Sasukemu zprávu:

„Proc az v kempu? Klidne to ze me muzes zkusit dostat na ty party u Sakury pozitri. Jdes tam nebo ne? :)“

Chvíli napjatě čekal a jakmile mobil na lavici zavibroval, rychle si přečetl vzkaz:

„No, puvodne uz jsem mel jine plany, ale asi je zmenim. Jo, jdu. Takze se uvidime tam?“.

Naruta zalil radostný pocit, až měl chuť vyskočit na desku stolu a jásat, ale místo toho se mu prsty rozběhly po klávesnici mobilu.

„Jasne, pokud si me tam najdes ;)“

„Jo, myslím, že tam na chvíli půjdu.“ Přikývl Kibovi, který překvapeně zamrkal.

„Myslel jsem, že se ti tam nechce.“ Užasl hnědovlásek a v tu chvíli zazvonilo.

„Člověk může změnit názor ne?“ pokrčil Naruto rameny, zazubil se a přátelsky Kibu praštil do zad. Pak vyskočil ze židle a zavolal na růžovovlasou dívku, která právě v doprovodu několika kamarádek včetně Ino a Tenten, mířila ke dveřím:

„Sakuro! Hej Sakuro!“.

„Tak, dále… Uzumaki Naruto.“. Naruto vstal, s širokým úsměvem prošel kolem řady lavic a stanul naproti třídnímu učiteli, jež mu podával pravačku. „Tobě Naruto, tady uděluji takovou neformální pochvalu, jelikož nikdo z celé třídy se za pololetí nezlepšil tak jako ty, vidím, že sis napravil známky hned z šesti předmětů, gratuluji ti a ať se ti stejně tak daří i nadále.“ Pronesl třídní slavnostně. Naruto se šťastně zazubil a vděčně mu potřásl rukou. Slyšel ohromný aplaus, který vyvolali jeho spolužáci, když si od učitele bral vysvědčení. Kiba a Shino si stoupli a pískali, zaslechl několik pochvalných výkřiků a když se otočil a zamířil zpátky do lavice, viděl, jak mu všichni tleskají a málem mu to vehnalo slzy do očí. Od jeho přebírání známek v pololetí se to snad víc ani lišit nemohlo a Naruto věděl, že to konečně dokázal. Stal se právoplatnou součástí třídy, už nebyl ten divný kluk, kterým všichni opovrhovali a stranili se ho. Teď byl jeden z nich.

„Naruto, Kibo, hlavně nezapomeňte, ve čtyři u nás! Dominikánská 25, určitě to najdete. Víte, jak se tam dostat?“ připomínala jim Sakura ještě na chodbě, přičemž jí přes všechen ten hluk, který nadělali studenti, jimž právě započaly dva blažené měsíce prázdnin, skoro neslyšeli. Navíc na Sakuru mávala skupinka jejích uhihňaných kamarádek a růžovovláska už byla v půli cesty k nim, takže jí jen na uklidněnou mávli, aby ji ujistili, že dnes určitě dorazí. Pak už se nechali unášet davem, až se dostali na čerstvý vzduch, který se v horkém dni jen tetelil. Kiba s Narutem zamířili na tramvajovou zastávku, společně ještě s několika dalšími žáky.

„Paráda ne? Dva měsíce volna!“ radoval se Kiba o dvacet minut později, když Naruto klíčem odemykal dům. Domluvili se, že volný čas do čtyř hodin odpoledne, stráví spolu u Naruta. Bret se jako obvykle rozštěkal, vesele očmuchal blonďáka, olízal mu ruce a když usoudil, že páníčka přivítal dost, vrhnul se i na Kibu, který se projevům psí radosti nebránil.

„Páni, ani nemůžu uvěřit, že zejtra fakt nebudu muset vstávat!“ mínil Naruto, zatímco si zouval boty. Naplňoval ho naprostý pocit pohody a štěstí. Zamířili s Kibou do Narutova pokoje, kde blonďák nejprve pustil skladbu „Holla“ od Bahamen, poté zapnul počítač. Ponořeni do debaty o jejich oblíbeném seriálu postupně projížděli různé stránky a dobře se u toho bavili. Pak si Naruto všimnul, že mu na monitoru bliká jeden nepřijatý e-mail. Právě když Naruto přemýšlel, jak to udělat, aby si ho mohl přečíst, aniž by se o tom dozvěděl Kiba, hnědovlásek vstal.

„Jdu na záchod.“ Oznámil Narutovi a s Bretem v závěsu odkvačil. Naruto si nebyl jistý, jestli o tom mailu Kiba věděl nebo ne, ale spíš se přikláněl k druhé možnosti. Jinak ale neváhal a ihned ho rozklikl. Sice ho nepřekvapilo, ale pochopitelně hodně potěšilo, když našel následujíící text:

Jsme spolu jen krátkou chvíli,
moje srdce touhou kvílí.
Chci ti všechno dát,
sny o tobě si nechat zdát.
Toužím po tvém objetí,
má duše je jak v zajetí.

Naruto se samovolně usmál. Musel přiznat, že měl Sasuke talent. Jestli se mu podaří s ním dneska mluvit o samotě, rozhodně mu to musí říct do očí. Vždyť v těch básničkách mu jasně naznačoval, že jeho city opětuje, tak proč se dál tajit tím, co k němu cítil? Naruto se rozhodl, že dnes Sasukemu poví, že ho miluje. Samozřejmě, byl z toho nervózní, ale ty e-maily mu dodávaly naději. Potom zaslechl blonďák šramot, jak se Kiba vracel a proto rychle vzkaz zavřel.

K obědu si oba ukuchtili pizzu, která byla snadná na přípravu a navíc jí měli rádi. Během odpoledne dorazil Iruka, oběma pogratuloval k vysvědčení, Narutovi za odměnu vrazil pětistovku a Kibovi skoro násilím vnutil aspoň dvoustovku. Chvilku se s nimi zdržel, aby si popovídal, co plánuje Kiba na prázdniny, dokonce si s nimi zahrál jednu partii hry Bulánci, načež Naruta informoval, že má ještě nějakou práci a znovu odešel. S Kibou čas utíkal hrozně rychle a dobře se bavili, takže když se Naruto dvě hodiny nato podíval na blikající čas na monitoru, málem se zalknul douškem džusu. Bylo za pět minut čtyři.

„Sakura nás zabije!“ zakvílel, vyskočil z židle a hned začal shánět mikinu, mobil, klíče a peněženku.

„Klídek, stejně tam bude tolik lidí, že si nikdo ani nevšimne, že dorazíme pozdě.“ Konstatoval klidně Kiba a pobaveně sledoval Narutovo zběsilé pobíhání, „navíc, busem jsme tam za čtvrt hodiny.“. Naruto po něm střelil pochybovačným pohledem, když honem přiskočil k jednomu stolku a vytáhl z něj deodorant. Kiba zvedl oči v sloup, když si blonďák nastříkal štědrou dávku do podpaží a následně odněkud vyhrabal hřeben.

„Bože ty seš šampón.“ Smál se mu hnědovlásek a Naruto po něm hřeben hodil. Kiba uhnul, jinak by ho byl uhodil do hlavy, tím víc se však bavil. Naruto nechtěl, aby začal jeho přítel vyzvídat, proč se tak fintí, tudíž raději zanechal příprav a spoléhal na svoje osobní kouzlo, co se týkalo vyznání citů k Sasukemu. Pod záminkou, že ještě musí jít na záchod, si blonďák v koupelně ještě v rychlosti vyčistil zuby. Jeden nikdy neví, co se na takové párty všechno může stát. Když usoudil, že by to mohlo stačit, vyhnal s Kibovou pomocí Breta na zahradu, v chodbě si obul kecky a společně s hnědovláskem se vydal na autobusovou zastávku.