Kapitola 24

8. Květen
Zpoza honosně vyřezávaných dveří se ozval hlasitý smích, který nepatřil nikomu jinému, než Narutovi. Blonďatá žena se na něj pohrdavě podívala, ale pak se taky usmála.
„Ani nevíš, jak ráda jsem, že tě to tolik pobavilo…“ Zapředla mile.
„Jeho možná, ale mě ne!“ Vyprsknul Sasuke, když se dozvěděl tu zděšující novinku.
„Asi jste mě špatně pochopili, ale tohle je mise pro celý Tým 7, takže nejen pro Sasukeho. Na práci nic jiného není a tohle vám jedině prospěje. Celý týden budete pomáhat na akademii, ukážete těm prckům jak zacházet s kunaii a až jim skončí vyučování, budete třídit celou školní knihovnu, když zbude čas, můžete i uklízet!“ Tsunade se škodolibě zasmála a upila saké, které jí ledabyle postávalo na stole. Nedbaje ohledy na to, že je teprve kolem sedmé ranní.
„Vážně nejsou jiné mise?“ Vyděsil se Kakashi. Sakura i Sai mlčky přihlíželi vyděšeným výrazům Naruta a Sasukeho.
„Tebe zaúkoluje Iruka, Kakashi…“ Odvětila klidně Tsunade a letmým gestem jim naznačila, aby se pokud možno hned vypařili z její kanceláře.
„Bábi-chan! Tohle ti neodpustím!“ Zabědoval Naruto uprostřed dveří. Už se chystal zavřít, když Tsunade ještě promluvila.
„A začínáte hned dneska. Iruka vás na osmou očekává!“ Dodala pobaveně.

„Proč zrovna my se máme zaobírat malejma prckama?“ Špital Naruto směrem ke Kakashimu a snažil se ho dostat od té zatraceně zvrhlé knížečky.
„Taky jste byly děti a chodily na akademii, tak to prostě týden přežiješ…“ Odvětil klidně Kakashi a dál četl. Už se viděl u čajíčku vedle Iruky, jak probírají nové techniky a podobně.
„Tím si nejsem zas tak moc jistý.“ Ušklíbl se Naruto a zpomalil natolik, aby ho Sasuke došel.
„Tak co? Jak se těšíš profesůrku?“ Zasmál se škodolibě Sasuke a lehce do Naruta dloubl loktem. Ten o krok couvnul a zašklebil se.
„Možná kdyby ses mi nesmál, nemusel si tu být..“ Dodal Sasuke a omluvně se usmál.
„Tomu bych moc nevěřil, Tsunade z toho měla očividnou radost. Div neskákala dva metry vysoko…“ Utrousil Naruto uštěpačně.
„Za to mohlo to saké.. Bylo to cítit na metry daleko.“ Oba chlapci se rozesmáli. Sai, Sakura, Naruto, Sasuke.. V čele s Kakashim mířili do pověstné Konožské školy.

„Tak studenti, tohle jsou Naruto a Sasuke. Oba jsou z Týmu 7, někteří je určitě znáte. Tihle dva vás budou celý týden učit. Berte to jako takové menší zpestření, ale nečekejte, že vás budou šetřit. Už jsem jim zadal úkoly, co s vámi budou řešit.“ Zahlaholil Iruka a usmál se na své žáčky. Sakura a Sai už se zabydlovali ve vedlejší třídě třeťáků. Naruto v ruce požmoulal obrovský seznam papírů se zadanými úkoly a souhlasně přikývl.
„Takže se dejte do toho. Občas vás sem zajdu zkontrolovat. Kdyby se cokoliv dělo, tak budu v kabinetě nebo v nějaké jiné třídě.“ Oznámil Iruka a odešel ze třídy.
„Tákže…“ Protáhl Naruto a seznam pohodil na stůl ve významu, tohle já dělat nebudu. Zmateně se podíval na Sasukeho, hledajíc pomoc. Sasuke, ale pro jistotu dělal, že jeho o pomoc volající pohled nevnímá. Civěl do třídy a nervózně se usmíval.
„Tákže…“ Začal znovu Naruto, hledajíc ta vhodná slova. Nebo spíš to, co by vůbec mohl říct.
„Co kdybych vám ukázal mojí speciální techniku?“ Zajásal Naruto, že ho konečně něco napadalo. Sasukemu okamžitě došlo, co má Naruto na mysli. Chytl ho za ruku a odtáhl stranou.
„Víš, že ta technika se nelíbí ani mně! Nemůžeš ty svoje oplzlosti ukazovat dětem.“ Zaúpěl Sasuke a varovně se na něj podíval. Pak svůj pohled stočil do třídy.
„Naruto vám ukáže, jak vytvořit jeden a více klonů. Pak vám k tomu řekneme víc.“ Promluvil Sasuke k davu dětiček a kouknul opět na Naruta. Jak řekli tak taky udělali. Ukázali dětem, jak vytvořit klony. Pověděli jim o tom, že zkušenosti klonů se přesouvají na jejich majitele. Chvíli se s nimi bavili o hloupostech, než se tam objevil Iruka.
„Tak třído, to je pro dnešek vše. Přichystejte si na naše ninji na zítra nějaké otázky. Uvidíme se zase v osm, mějte se.“
„A vy už taky můžete jít. Kakashi říkal, že toho po prvním dni budete mít tak akorát dost.“ Usmál se Iruka. Naruto přikývl, ale Sasuke se zarazil.
„Mohl bych se tu ještě zdržet, chci si to tu prohlédnout. A možná by bylo lepší začít dělat na té knihovně hned…“
„Ale Sakura, Sai a vlastně všichni ostatní už odešli nebo jsou právě na odchodu.“ Opáčil Iruka.
„Iruko, já tu s ním zůstanu.“ Zareagoval Naruto, i když se už dávno viděl nad miskou vepřového rámenu.
„Dobře, nechám vám tu klíče, víš, kde mě pak najdeš..“ Odvětil Iruka a podal blonďáčkovi klíče. Ten přikývl a sledoval mizející siluetu svého bývalého učitele.
„Tak půjdeme, ukážu ti mojí školu.“ Usmál se Naruto a rozešel se dlouho chodbou.
„Tak tvojí jo?“ Sasuke ho se smíchem došel.

„Páni! Knihovna se za těch pár let úplně změnila. Přibylo tu spousta knih, ale žádná z nich není zařazená tam, kam patří.“ Vzdychl Naruto a vzal do ruky jednu z knih. Oprášil desky od prachu a zadíval se na název.
„Ty si někdy chodil do knihovny?“ Pousmál se škádlivě Sasuke.
„Ani ne kvůli knihám. Spíš jsme se tu schovávali, když jsme hráli různé hry. Tehdy nám.. Mně to nic moc neříkalo.“ Odvětil pravdivě Naruto a opět knihu položil. Přemýšlel kde začít.
„Já četl vždycky celkem dost. Asi to bylo tím, že rodiče se věnovali svému a brácha brzo odešel z domu…“ Hlesl Sasuke a prsty přejížděl po hřbetech knih.
„Stejně by mě zajímalo, jaké to je u vás…“ Špitl Naruto a pohledem zaměřil černovláska.
„Nechci to teď rozpitvávat.“ Sasuke zavrtěl hlavou a popošel blíž k Narutovi.
„Jsme tu sami, že jo?“ Optal se. Stál tak blízko. Šeptal mu do ucha. Naruto mohl cítit jeho teplý dech odrážející se od jeho snědé pokožky. Nasucho polknul.
„Podle toho, co Ituka říkal nejspíš jo…“ Naruto lehce přikývnul a než se nadál na krku měl přisáté Sasukeho rty.
„Chtěl jsem počkat až domů, ale mám hroznou chuť na profesůrka.“ Špitl mezi polibky Sasuke. Věděl, že to oslovení Naruto hrozně štve a o to větší radost z toho měl.
„Tady?“ Vyjekl Naruto překvapeně.
„Hnm…“ Zamumlal něco nesrozumitelného Sasuke. Jeho dlaně se hladivě rozeběhly přes Narutovo tělo. Pomalu svým tělem tlačil Naruta ke stolu v rohu místnosti, až do chvíle kdy do něj Naruto lehce narazil. První se na zemi ocitlo Narutovo tričko, které spadlo mezi hromádku knih. Sasuke se rty přisál k pravé bradavce, obkroužil jí jazykem, sál jí a jemně žmoulal mezi zuby, dokud nebyla jako z kamene. Totéž udělal i s levou. Přes hruď, k pupíku až k lemu kalhot. Chvíli zápasil s knoflíkem, než se mu podařilo Naruto vysvobodit ze všeho přebytečného oblečení. Místností se ozvalo hlasité zavití. To když Sasukeho medová jeskyně pohltila Narutův úd. Teplo. Vlhko. Naruto sténal, pohyboval se kupředu a ztěžka se opíral o stůl. Sasuke věděl, proč ho tam dotlačil. Olizoval blonďáčkův úd po celé délce, jazykem dráždil štěrbinku na špičce, tmavý žalud. Rukou mnul varlata, jemňounce kousal. Netrvalo dlouho a Naruto by se udělal, kdyby se Sasuke neodtáhnul. Narovnal se a chytil Naruta za boky. Vyhoupnul ho na stůl a roztáhl mu nohy. Jeho dlaň opět zavítala do jeho rozkroku a ještě dál. Prsty nezbedně začaly tlačit na vstup do Narutova těla. Sasuke si užíval pohled na rozkvetlou růži v Narutově tváři. Volnou rukou se vyprostil z kalhot a promnul svého kamarádíčka, který už se také tyčil v pozoru. Vytáhl z Naruta prsty.
„Sas… Uhm.. N-e…“ Blonďáček něco protestně zamumlal, ale vzápětí se z jeho úst ozvalo tiché, vzrušené zasténání mísené s bolestí. To když prázdno po Sasukeho prstech zaplňoval jeho penis. Sasuke přitlačil až na doraz, chvíli setrval a když se Naruto nepatrně začal prohýbat proti němu, započal s přírazy. Krátké, ale hodně intenzivní a prudké tahy. Jejich rty se mísily v sobě. Jazyky se vzájemně proplétaly. Nebyla místečka, která by se vzájemně nedotýkala. Naruto hlasitě vydechl a lehce zaryl nehty v přívalu vyvrcholení do Sasukeho zad. Stál všechny svaly v těle a tlumeně vzdychal, až do chvíle, kdy zněj Sasuke vytáhl svůj úd. Hned po tom, co se udělal. Neodtáhl se. Naopak se k Narutovi přitiskl a opět spojil jejich rty v jedny.