Kapitola 25

Otevřel oči a s překvapením hleděl na velkou drahou čokoládu s přilepenou dárkovou mašlí. „Za vysvědčení.“ Doložil Sasuke na vysvětlenou.

„Sasuke, ty ses zbláznil!“ obvinil ho Naruto, ale naplňoval ho pocit štěstí.

„Proč?“ soudil černovlásek a naklonil trochu hlavu na stranu.

„No… přece mi nemůžeš dávat… ne, vezmi si ji zpátky.“ Strkal mu ji Naruto, ale Sasuke si ji od něj nevzal.

„Zapomněls, že sladký nejím? Odmítáš ode mě přijmout dárek?“ zaútočil Sasuke a přivřel svoje černé oči. Věděl, že téhle taktice Naruto nedokáže vzdorovat.

„Ne, jasně že ne.“ povzdechl si blonďák. „Já jen… že… pro tebe nic nemám.“ Dodal rozpačitě.

„A kdo říkal, že něco chci?“ podivil se Sasuke.

„No… slušnost mi velí ti tvojí laskavost oplatit.“ Zamumlal Naruto.

„Kašli na slušnost.“ Mávl rukou Sasuke a v očích mu zajiskřilo.

„To neříkej.“ Opáčil tiše Naruto, „kdyby mě nedržely moje morální zásady, asi by ses hodně divil, co bych teď udělal.“. Sasuke nadzvedl obočí, ale nevyzvídal. Přesto měl Naruto dojem, že si domyslel víc, než dával najevo. „Kde máš Juuga a ostatní?“ zeptal se Naruto už normálně pevným hlasem a zvědavě se rozhlédl, „hledal jsem vás už delší dobu, ale nikde jsem vás nenašel.“.

„Jo, dorazili jsme teprve před chvilkou. Zdrželi jsme se se Suigetsem na posledním tréninku. Šli teď pro nějaké pití.“ Objasnil mu Sasuke důvod nepřítomnosti jeho partičky.

„Aha.“ Přikývl Naruto, „sláva, že máme konečně volno co?“.

„To jo. A mimochodem,“ Sasuke přistoupil k Narutovi blíž, až blonďák narazil do stěny za svými zády, „kdes vzal to moje číslo?“.

„Neřeknu.“ Zašklebil se Naruto. Opájela ho Sasukeho vůně a vůbec mu nevadilo, že se černovlasý mladík opřel loktem o zeď vedle jeho hlavy.

„Já tě varuju, pověz mi to po dobrém.“ Zašeptal mu Sasuke do ucha a Naruto se z jeho horkého dechu na citlivé kůži ušního lalůčku zachvěl. Projela jím vlna elektrizujícího vzrušení. Navenek to nevypadalo tak důvěrně, jaké to bylo, spíš jenom jako když Sasuke sděluje Narutovi nějaké tajemství.

„A když ne?“ vydechl omámeně blonďáček.

„Já vždycky dostanu to, co chci.“ zapředl potichu Sasuke.

„Tak to ze mě zkus dostat.“ Vyzval ho Naruto a spokojeně přimhouřil oči. Než se však Sasuke nadechl k odpovědi, oba je přerušilo zvolání, při kterém sebou oba trhli:

„Sasuke!! Tys dorazil!“. Vzápětí k nim přiskočila růžovovlasá dívka a zelená očka jí zářila, když si jimi měřila tmavovlasého chlapce.

„Ahoj Sakuro.“ Pozdravil ji Sasuke, ale Naruto si všiml, že mu do tónu prosáklo podráždění. Sakura si toho buď nevšimla nebo nechtěla všimnout, protože ho hned čapla za paži a se slovy: „Nechceš si trochu zatancovat?“ ho odváděla na parket, kde zrovna začínal hrát ploužák. Bylo by se jí možná i povedlo ukořistit Sasukeho na taneček, nebýt toho, že Sasuke byl prostě natolik oblíbená osobnost, že ho cestou zastavilo dost lidí a každý s ním chtěl prohodit pár slov. Naruto napůl pobaveně, napůl naježeně sledoval, jak se o něj málem strhla bitva, s kterou dívkou že půjde jako první tancovat. Toto dilema však vyřešil Sasuke sám, když na něj od stolu s pitím zamával Suigetsu a Sasuke za ním odkráčel, aniž by se staral o své fanynky. Nutno poznamenat, že k velkému roztrpčení všech holek, které si na něj dělaly zálusk. Touha trochu profackovat ty slepice v Narutovi sváděla boj s nepřirozenou touhou se rozchechtat. Nakonec na oslavě vydržel téměř až do konce, přestože už neměli se Sasukem možnost promluvit si o samotě. Stačilo mu jen pozorovat ho. Jak se s ostatními bavil, jak kolem něj všichni poletovali, jak se občas nechal vytáhnout na parket. Pravda, chvilkami to bylo bolestivé, když viděl, jaký má Sasuke výběr a jak málo stačí, aby mu spolužáci padali k nohám. Přesto už Naruto nepociťoval takovou žárlivost jaká ho spalovala, když byl v kině se Sasukem a Karin. Částečně to bylo také proto, že mu samozřejmě neušlo, jak často mu černovlasý mladík pohled opětuje. Nedíval se na něj téměř nepřetržitě, na rozdíl od Naruta, ale když se zrovna s někým nebavil, pokaždé zalétl zrakem k blonďákovi v koutku a když se jejich oči setkaly, trochu se pousmál. Když už párty skoro končila ve dvanáct hodin večer, připojil se k Narutovi Kiba.

„Páni, Kin je vážně kus.“ Pravil uznale a po očku sledoval dívku s dlouhými tmavými vlasy, která se bavila se svými kamarády.

„Uhm.“ Zahučel Naruto a na chvilku pohlédl jejím směrem, než zase zabloudil očima k černovlasému chlapci.

„Dostal jsem z ní číslo, prej se jí mám ozvat. Asi to udělám, je to moc fajn holka. Líbí se mi. Je pěkná viď?“ dožadoval se Kiba spojenectví a šťouchnul do blonďáka.

„Jo, ujde.“ Pokrčil Naruto rameny.

„Hele, už se to tady pomalu rozpadá. Jdem taky ne?“ ukázal Kiba bradou ke skupinkám mládeže, které se loučily a následně odcházely.

„Asi jo.“ povzdechl si Naruto, naposledy si toužebně změřil zrakem Sasukeho a připojil se ke Kibovi, který si to namířil ke dveřím a cestou se oba loučili se svými spolužáky. Naruto cítil v týle upřený pohled černých očí a bylo mu fajn. Nejenže měl před sebou dva měsíce prázdnin, ale z toho jeden celý týden měl strávit ve stanu se Sasukem Uchihou. Venku se zhluboka nadechl čerstvého vzduchu, byla to úleva, jelikož vevnitř Sakura nikomu nezakázala kouřit a taky to tam podle toho vypadalo. Společně s Kibou, který stále pěl ódy na Kin, se vydali na zastávku a místo poslouchání Kibova horování, se Naruto víc soustředil na svoje plánování vytouženého kempu. Už za týden!

První týden prázdnin se Narutovi neskutečně vlekl. Snad poprvé v životě si ve volném čase přál, aby čas ubíhal rychleji. Třikrát dohrál celou hru „Dračí oko“, dvakrát vyrazil s Kibou do města, než odfrčel do Itálie, přičemž mu při těch dvou příležitostech hnědovlásek stále dokola omílal, jak je Kin úžasná a jak ho mrzí, že musí téměř na celé prázdniny pryč a nebude moct být s ní. Naruto se mu smál, ale v podstatě ho chápal. Ani on si neuměl představit, že by skoro dva měsíce Sasukeho neviděl. Iruka trávil většinu času v práci a tak se Naruto dost nudil. Vstával okolo jedenácté, po dvanácté si dal nějaký oběd, ale neměl co na práci. Z nudy dokonce i uklízel, přerovnával si šatník a chodil třikrát denně s Bretem na procházku, jen aby se nějak zaměstnal. Trochu provinile každý den sledoval svou prázdnou e-mailovou schránku a hlodalo v něm vědomí, že Hinatě ublížil, ale snažil se na to příliš nemyslet a utěšoval se představou, že Hinata je dostatečně milá a hezká, aby si dokázala najít někoho jiného. Konečně se přiblížil den odjezdu do kempu. Večer před ním Naruto nervózně pobíhal po celém domě, balil si různé věci, o kterých si myslel, že je bude potřebovat a v noci nemohl ani usnout, jak strašně se těšil. Ráno vstal už v šest, ačkoli měli odjíždět až v devět hodin. Potichu, aby nevzbudil Iruku, se oblékl a v kuchyni začal připravovat pro oba snídani. Míchaná vajíčka a toasty. Jelikož chtěl nechat Iruku vyspat, nepustil si muziku v přehrávači, ale nasadil si do uší sluchátka. Byl ve výborné náladě. V půl sedmé byla snídaně hotová a tak zatím sám zasedl ke stolu a dal se do jídla. Snažil se silou mysli pohánět ručičky hodinek, aby šly rychleji, ale nepovedlo se mu to, spíš se mu naopak zdálo, že se pohybují ještě pomaleji než obyčejně. V sedm se objevil rozcuchaný Iruka a mohl si samým zíváním roztrhnout pusu.

„Co tady strašíš tak brzo?“ zeptal se udiveně, když viděl Naruta v kuchyni.

„Dělal jsem snídani.“ Zazubil se Naruto a vyskočil, aby mu mohl vajíčka naservírovat.

„To je od tebe hezký.“ Uznal Iruka, znovu mohutně zívl a z konvice si nalil do hrnečku kávu.

„Hele, jak tam vlastně pojedeme?“ vyzvídal Naruto, který se posadil naproti němu a přinesl mu talíř s jídlem.

„Díky.“ Ocenil to hnědovlasý muž s jizvou, „pojedeme autem, Kakashi se Sasukem se pro nás staví.“.

„A jak je to daleko?“ otázal se blonďák a drze se napil z Irukova šálku.

„Dvě hodiny cesty zhruba. Podle toho, jak rychle Kakashi pojede.“ Pousmál se Iruka, přitáhl si včerejší noviny a začetl se do nich. Naruto uvažoval, co bude teď dělat. Měl ještě skoro dvě hodiny času a tak se rozhodl, že sprcha mu nemůže uškodit. Bůhví, jak to bude s hygienou v kempu. Proto odklusal do koupelny, kde ze sebe shodil oblečení, pustil vodu a když se ohřála na požadovanou teplotu, Naruto vstoupil pod proud vody a slastně vydechl, když mu tělo začal zalévat horký vodopád. Několik minut tak setrval a jen si vychutnával pocit tříštících se kapek o jeho kůži, pak se natáhl pro sprchový gel, štědrou dávku vymáčkl na svou oblíbenou houbu a přejel si jejím drsným namydleným povrchem po paži. Vytvořilo to povlak pěny a Naruto pokračoval, dokud se tento povlak neudělal na celém jeho těle, aby ho vzápětí smyla kaskáda vody. Celý se vydrbal celkem třikrát a když se do kanálku odplavila poslední bublinka, blonďák zastavil vodu a vylezl ze sprchy. Pečlivě se osušil, vyfénoval si vlasy a oblékl se. Bylo skoro osm, ještě mu zbývala hodina času. Naruto si v pokoji pustil hudbu a sedl si k počítači. Zatímco se místností rozléhala písnička „Safety Dance“ od skupiny „Men without hats“, začal projíždět svoje oblíbené stránky. Tímto způsobem si přece jenom trochu ukrátil čas, přestože každých pět minut kontroloval hodiny na monitoru. V osm padesát vypnul počítač a ještě v rychlosti vyběhl se psem na zahradu, aby se vyvenčil před dlouhou cestou. Rozhodli se, že vezmou Breta s sebou, protože Iruka nechtěl obtěžovat známé, aby si vlčáka na celý týden vzali k sobě. Naruto připnul Bretovi vodítko a když se krátce po deváté ozval zvonek, byl u domovních dveří jako první. Za nimi se usmíval Kakashi a vedle něho stál Sasuke. Narutovi se hned srdce rozběhlo o něco rychleji a uvažoval, jestli se to vůbec někdy změní.

„Nazdar Naruto. Jste připravení?“ řekl Kakashi na úvod.

„Jasně.“ Zazubil se blonďák a gestem pozval ty dva dovnitř. „Ahoj.“ Usmál se na Sasukeho.

„Ahoj.“ Oplatil mu černovlasý mladík, „jak je?“.

„Teď už skvěle.“ Pravil Naruto a významně si Sasukeho změřil pohledem. Uchiha trochu pozvednul koutky rtů.

„Zdar Kakashi.“ Zašklebil se na svého kolegu Iruka, jež se nyní objevil v chodbě, kde právě stříbrovlasého muže očichával Bret.

„Tě pic.“ Pozdravil ho také Kakashi poněkud svérázně, „tak co, můžeme vyrazit?“.

„Určitě.“ Přikývl Iruka, „Naruto, máš všechno?“.

„Bez obav.“ Ujistil ho blonďák, který si vzal do ruky velkou tašku a v druhé tiskl Bretovo vodítko. Společně tedy vyšli z domu, Iruka zamkl a zamířili k autu, které na ně čekalo zaparkované v ulici. Když se Naruto přiblížil ke kufru, čekalo ho v něm překvapení v podobě pěkné fenky zlatého retrívra, která hned vyskočila na nohy, hleděla na něj velkýma důvěřivýma očima a nádherným ocasem s bohatou srstí vrtěla ze strany na stranu. „Jéé, ta je krásná!“ rozplýval se Naruto a hned si ji musel pohladit. Fenka mu na oplátku růžovým jazykem jemně olízla předloktí. „Isis viď?“ ohlédl se Naruto na Sasukeho.

„Jo, to je Sísa.“ Potvrdil černovlásek, lehce pískl a retrívr na povel hupsnul z kufru dolů, kde se začal seznamovat s Bretem. Všichni čtyři sledovali, jak se psi očichávají a mávají ohony. Zvířata byla očividně nadšená a vypadalo to, že spolu budou dobře vycházet.

„Nejdřív tam musíme dát tašky.“ Pobídl je Kakashi a tak naskládali dovnitř svoje zavazadla. Naruto měl obavu, aby se tam všichni vešli, ale v kufru zbylo ještě dost místa pro jednoho psa, takže Isis se zase plavně vyhoupla dovnitř a Breta si vzali Naruto se Sasukem mezi sebe na zadní sedadlo. Kakashi vklouzl za volant a Iruka vedle něj. „Tak jedem?“ optal se potom Kakashi a otočil se dozadu. Tři hlasy ho ujistily, že mohou vyrazit.