Kapitola 26

„Vážení, jsme na místě!“ oznámil Iruka a otočil se z předního sedadla dozadu na dva mladé chlapce a jednoho psa, když Kakashi zahnul s autem na příjezdovou cestu. Naruto zvědavě vyhlédl z okénka. Blížili se k nějakému stavení, které podle venkovní zastřešené i nezastřešené terasy neomylně tipoval na hospodu. Při druhém pohledu zjistil, že ona zmíněná hospoda se nachází v nepříliš hustém lesíku. Před ní byl sice dost velký travnatý prostor, ale za ní a kolem ní rostl borovicový lesík, přičemž mezi stromy bylo rozseto několik velkých i malých stanů. Vedle budovy bylo vidět na dvě hřiště – jedno mělo tvrdý povrch, síť uprostřed byla při zemi a Naruto zaujatě hleděl na několik postarších chlápků, kteří po něm pobíhali a hráli nohejbal. Druhé hřiště bylo ještě víc vzadu, bylo písčité a mělo síť nahoře, ideální pro volejbal. Stačil si ještě prohlédnout ceduli s nápisem „Kemp Paríz“, když se kolem ní prokodrcali, zdatně rychlostí deset kilometrů za hodinu prokličkovali mezi stromy a nakonec zaparkovali asi padesát metrů od hospody v přilehlém lesíku. Jakmile utichl motor, Naruto nedočkavě vyskočil z auta a hned za ním Bret, který neztrácel čas a okamžitě si označkoval nejbližší strom. Sasuke je následoval ven z auta, otevřel kufr a vysvobodil Isis. Jako poslední vylezli Kakashi s Irukou.

„Páni…“ prohodil Naruto a rozhlížel se kolem. Jejich nejbližší soused, velký bílý stan, stál asi deset metrů od nich. Na okraji lesíku zahlédl dřevěné pískoviště, několik houpaček a jednu klouzačku, na kterých dovádělo několik dětí. Celkově mu bylo jasné, že v kempu bylo živo. Až k nich doléhal veselý hovor a smích z napůl obsazené terasy hospody, na travnatém place před ní hráli dva asi desetiletí kluci fotbal a sem tam přecházeli lidé, muži se sklenicemi piva, ženy v plavkách a zdálo se, že tu vládne příjemná a přátelská atmosféra.

„Není to špatné, co myslíte?“ pochvaloval si Iruka.

„Jo, vypadá to tady docela fajn.“ Souhlasil Sasuke a hvízdl na Isis a Breta, kteří se v zápalu poznávání neznámého prostředí trochu moc vzdálili od svých pánů. Naruto se ohlédl, když za jeho zády cosi zacinkalo a viděl, že Kakashi vyndal z kufru dva veliké vaky a hodil je na zem. Pak s úsměvem pohlédl na kluky:

„Tak chlapci, my s Irukou jdeme vyřídit rezervaci. Doufám, že až se vrátíme, budou už stany postavený.“. Načež s hnědovlasým mužem, který se pobaveně šklebil, spěšně odkráčeli směr hospoda.

„No věřil bys tomu?! Oni jdou na pivo a všechnu práci hodí na nás!“ prskl dotčeně Sasuke.

„Jdou zaplatit pobyt, ne chlastat.“ Opravil ho Naruto a zaujatě se sklonil k dvěma pytlům se stanovým náčiním.

„Jo, tak to ještě Kakashiho neznáš. Vsaď se, že za pět minut budou sedět na terase s půllitrama.“ Odfrkl černovlasý mladík, sklonil se a obsah jednoho vaku vysypal na zem, pokrytou jehličím. Naruto a Sasuke poněkud rozpačitě hleděli na změť kovových stanových tyčí, plachet, kolíků a provázků.

„Ehm… umíš stavět stan?“ obrátil se Naruto k Sasukemu s nadějí.

„Jasně.“ Prohodil Sasuke sebejistě, „potíž je ale v tom, že jsem to minimálně tři roky nedělal a předtím taky ani jednou.“. Naruto se rozesmál.

„A máš nějakej manuál na to?“ zeptal se potom a prohrabával se prázdným pytlem, jestli tam nenajde návod.

„Pochybuju. Víš, jak jsou tyhle stany starý?“ zavrtěl hlavou Sasuke.

„No jo, ale co teda budeme dělat?“ sklousl si Naruto zoufale horní ret.

„To nějak zvládnem.“ Mávl rukou Uchiha, přidřepl si k hromádce, ze které se měl stát budoucí stan, chvíli zamyšleně koumal, pak vzal dvě tyče, spojil je dohromady a zatvářil se vítězně. Naruto se při tom pohledu znovu zhroutil smíchy. „Čemu se jako tlemíš?“ otázal se Sasuke a nadzvedl obočí.

„Dobrý no.“ Řekl Naruto a utíral si slzy z očí, „tímhle tempem bysme to za ten týden snad mohli stihnout.“.

„Kdybys tolik nekecal. Hele, nějak to musíme dát dohromady. No, to se mi snad zdá. Koukej! Neříkal jsem to?“ ukázal Sasuke k terase hospody, kde právě Iruka s Kakashim zabrali jeden volný stůl a se smíchem upíjeli ze svých sklenic. Když zpozorovali jejich pohled, ještě na ně provokativně zamávali. „No, to jsem zvědavej, jestli se takhle budete smát, až zjistíte, že budete dneska spát pod širákem.“ Ucedil Sasuke a znovu se zahloubal nad náčiním.

„No jo, jenže pokud to nesložíme, tak budeme pod tím širákem spát taky.“ Zamračil se Naruto a po Sasukeho vzoru spojil další dvě tyče.

„Co tě nemá. Pokud to nesložíme, budeme spát v autě.“ Ušklíbl se černovlásek.

„V autě jo? Tam se nevejdeme.“ Zapochyboval blonďák.

„Sklopíme si sedačky. Možná se v noci trochu pomlátíme, ale jinak bysme se tam vešli.“ Ujistil ho Sasuke a namátkově dával dohromady součástky, které mu přišly pod ruku, „aspoň by nám nebyla v noci zima, živočišný teplo dělá divy.“. Naruto lehce zčervenal a už jen z té představy měl dojem, že se okolní vzduch oteplil. Po hodině usilovného montování a uvažování, proč musejí mít stany tak složitý systém, se jim konečně podařilo vytvořit jakous takous kovovou konstrukci, která se nejistě kymácela a budila dojem, že kdyby se do ní opřel trochu silnější závan větru, nepřežila by to. „Jsme dobrý.“ Pokýval Sasuke hrdě hlavou.

„No… myslíš, že nám to nespadne na hlavu?“ zeptal se nejistě Naruto a trochu šťouchnul do jedné tyče. Celá vydřená stavba se roztřásla jako osikový list. V tu chvíli se k nim opět připojili Kakashi s Irukou.

„No tak chlapci, kde to vázne?“ podivil se Iruka. Naruto rozpačitě mávnul rukou k vratké konstrukci.

„A tohle jste tu vytvořili za celou hodinu? Tenhle patvar?“ rozchechtal se Kakashi, neomaleně strčil do tyče a takový nápor už stanová kostra nevydržela a rozpadla se na kusy.

„Hej! Zničil jsi hodinu naší tvrdý práce!“ protestoval Sasuke a s rozšířenýma očima hleděl na změť haraburdí, která ještě před několika vteřinami vratce stála na nohou. V jeho výrazu bylo tolik bolesti, že musel Naruto zase vyprsknout smíchy.

„Vy jste mi teda kempaři.“ Odfrkl Kakashi, „dívejte, jak se to dělá. Jdeme na to Iruko?“.

„No jasně.“ Souhlasil hnědovlasý muž a společně se sklonili nad změtí.

„To chci teda vidět.“ Pravil Sasuke, napůl uraženě, napůl pobaveně, vyhoupl se na kapotu auta a zkřížil paže na prsou. Naruto se opřel zády vedle něho a oba nedůvěřivě sledovali počínání dospělých. Už po pěti minutách ale museli svůj nedůvěřivý pohled změnit na nevěřícný, když viděli, jak oba muži spojují laťky a tyče, zatloukají stanové kůly, napínají provázky. Za čtvrt hodiny byla hotová pevná konstrukce, přes kterou přehodili plachtu, natáhli jí do všech rohů a připevnili k zemi. Za dvacet minut se před nimi tyčil bytelný fialový stan s předsíňkou. Kakashi vyzývavě pohlédl na chlapce a založil ruce v bok.

„No jo.“ namítnul Sasuke, „ale vy v tom na rozdíl od nás máte už praxi.“. Sklouznul z auta a šel si prohlédnout jejich budoucí bydliště. Naruto ho následoval a když rozepínal zip a nakukoval dovnitř, hlasitě mu zakručelo v žaludku.

„Čas na oběd.“ Zkonstatoval to Kakashi a střelil pohledem po Irukovi, „dneska si dáme něco v hospodě ne? Vařit začneme až večer, co říkáš?“.

„Souhlasím.“ Přikývl Iruka, „tak pojďte, jdeme se najíst. A po obědě nám pomůžete postavit ten druhý stan.“. Celá čtveřice včetně dvou psů zamířila k hlučné budově.

„Není to špatný, vážně to není špatný.“ Pochvaloval si Naruto a uveleboval se na své matračce, přes kterou byla přehozená silná deka. Skrz stanové plátno pronikalo fialové světlo jen tlumeně, takže vevnitř bylo i za horkého odpoledne přítmí.

„Hlavně musíme vždycky zapínat ten zip, nevím jak ty, ale já bych nechtěl, aby nám sem nalítali komáři.“ Prohodil Sasuke, který vytáhl ze své tašky nevelký polštář s vyšitým srdíčkem a nápisem „I love U“. „Dostal jsem ho od Karin.“ Odpověděl na nevyřčenou otázku, když zpozoroval Narutův pohled.

„Krásný. Ten se k tobě dokonale hodí.“ Zazubil se Naruto a Sasuke po něm hodil míčem, který taky právě vybalil. „Na volejbal jo?“ informoval se blonďák a zkoumal míč v dlaních.

„Proč ne? Všiml jsem si, že hřiště tady mají.“ Pokrčil Sasuke rameny, „aspoň se nebudem nudit.“. V tu chvíli se pootevřel zip u předsíně a dovnitř strčil hlavu Kakashi:

„Jdeme se vykoupat, jdete taky ne?“.

„Jasně!“ souhlasil nadšeně Naruto.

„Tak se převlečte a za deset minut odcházíme.“ Doložil Kakashi a zase zip zapnul.

„Kdeže se tady vůbec dá koupat?“ zajímal se Naruto a hrabal v báglu, dokud nenašel zářivě oranžové plavky.

„Někde tady poblíž má bejt pískovna.“ Odpověděl mu Sasuke a přetáhl si přes hlavu tričko. Narutovi se zadrhnul dech v hrdle. Jeho oči se automaticky zakotvily na Sasukeho odhaleném hrudníku a stejně jako tenkrát v šatně musel obdivovat jeho vypracované tělo. Srdce se mu rozbušilo jako o závod, když si Sasuke rozepnul džínové kraťasy a on zahlédl červeně kostkované spodní prádlo. Okamžitě ho polilo horko a do tváří se mu nahrnula krev. Sasuke zachytil jeho pohled. „Ehm… můžu se jít převlíct jinam, jestli… no…“ zrozpačitěl černovlasý chlapec.

„Ne, v pohodě. Promiň, já… já jenom…“ vykoktal Naruto a byl si jistý, že oba si v tu chvíli vzpomněli na totéž. Naruto se zhluboka nadechl: „Promiň.“. Pak se k Sasukemu otočil zády a sám se zbavil trička. Převlékal se naprosto automaticky, ale v duchu pořád očima sledoval scénu, která se odehrávala za ním. Slyšel šustění látky a jeho fantazie pracovala na plné obrátky. Přitom se ale zároveň snažil na to moc nemyslet, protože to silně podněcovalo jeho sexuální touhu a on se zapřísáhl, že už se nikdy před Sasukem neztrapní jako tehdy v šatně. Byl z toho celý zmatený a rozrušený, ale věděl, že se bude muset hodně rychle začít ovládat, protože koneckonců, tahle situace bude tenhle týden nejspíš úplně běžná. Jak tak o tom uvažoval, trošku sebou trhnul, když ucítil na rameni dotek Sasukeho dlaně.

„Zamrznul jsi?“ nadzvedl obočí Uchiha a Naruto si všiml, že už je oblečený v černých kraťasových plavkách.

„Trochu.“ Přiznal blonďák a provinile odtrhl pohled od jeho odhalené postavy.

„Tak se netvař jak uličník na hanbě a pojď se koupat.“ Pobídnul ho trefně Sasuke, vzal si velkou modrou osušku a prolezl kolem něj do předsíňky, kde rozepnul zip a zmizel venku. Naruto bleskově vyměnil své zelenomodré trenýrky za oranžové plavky a vyšel se svou žlutou osuškou ze stanu za ním. Iruka a Kakashi už na ně čekali s proutěným košíkem, ve kterém se zřejmě skrývaly nějaké jejich ručníky na ležení a jak Naruto později zjistil, tak i lahev s pitím. Vydali se na cestu za veselého hovoru a smíchu. Šli na opačnou stranu, než odkud přijeli a nepříliš udržovanou silnici, po které jen sem tam přejelo nějaké auto, zato je míjelo několik cyklistů, lemoval hustý les z obou stran. Pro Naruta, který byl zvyklý na město a začouzené budovy, byla tahle panenská příroda něco velice okouzlujícího. Zhruba po pěti minutách les na levé straně končil jako když utne a před nimi se rozprostírala široká vodní hladina velkého písčitého jezírka. Po jeho obvodu občas rostly trsy rákosí, ale většinou to byly udupané břehy, které připomínaly písečné pláže. U vody bylo dost lidí, dospělí plavali při pobřeží i ve větších hloubkách, děti si hrály na mělčinách, cákaly na sebe vodu a stavěly hrady.

„Tak pojďte, najdeme si někde místo.“ Vyzval je Iruka, když přišli blízko k jezeru. Pohodlný plácek našli na levém břehu pískovny, kde Kakashi s Irukou rozložili svoje ležení. Sotva Naruto shodil na prohřátý písek svoji osušku a odhodil pantofle, už se hrnul do jezírka. Jeho tři společníci jen pobaveně sledovali, jak jeho tělo ztuhlo a otřáslo se, když pocítilo ten prudký rozdíl mezi horkým vzduchem na souši a studenou vodou. Netrvalo to však dlouho a za pár minut už je Naruto pobízel:

„Tak pojďte vy lemry, šup! Sasuke, pojď do vody!“. Černovlasý mladík uvážlivě přišel až ke břehu a došel tak daleko, že mu voda sahala do půli stehen. Lehce sebou trhnul.

„Ty seš blázen.“ Utrousil směrem k blonďákovi, který se cachtal poblíž a sledoval Sasukeho počínání s širokým úsměvem. V Narutově hlavě se rodil sice nijak originální, ale beztak zákeřný plán. Sasuke ho vytušil, když se k němu Naruto začal nenápadně přibližovat s ďábelským úšklebkem. „Opovaž se!“ varoval ho a pomalu couval z vody, „jestli na mě jenom trochu cákneš, tak si to pěkně odskáčeš!“. Bylo ale už pozdě. Naruto zabral rukama a na černovláska vzápětí dopadla menší vlna tsunami. Sasuke šokovaně ztuhl a jen těžko se ze studené sprchy vzpamatovával. Jakmile však byl schopen se trochu pohnout, se skřípajícíma zubama a krvežíznivým výrazem se vrhnul do vody za Narutem, který se opodál na mělčině prohýbal smíchy. „Ty prevíte! Ty jeden blonďatej skřete, já tě utopím!“ zuřil Sasuke a než se Naruto stačil nadechnout, Sasuke ho popadl za ramena, podrazil mu nohy a silou ho potopil pod hladinu. Blonďák se pochopitelně bránil, prskal a oba kluci nadělali spoustu hluku, bojový ryk byl však přerušován smíchem. „A jsme si kvit.“ Ušklíbl se Sasuke potěšeně, když po čtvrt hodině zápolení nechal kuckajícího Naruta nad hladinou déle než minutu. Ne že by byl Naruto nějaké párátko, ale přeci jenom měl Sasuke fyzicky větší sílu, nejen díky karate, na které chodil, ale také kvůli třítýdennímu tréninku basketbalu.

„To-tohle ti jen tak ne-neprojde!“ vyhrožoval blonďák a vyhekával z plic doušky vody.

„Vážně jo? Tak mě zkus chytit.“ Vyzval ho Sasuke a ustoupil do hloubky. Naruto se se supěním vydal za ním. Nedalo se jednoznačně říct, kdo z těch dvou byl lepší plavec, zdálo se, že oba byli ve vodě jako doma. Zatímco Iruka s Kakashim poklidně pluli zabráni do hovoru uprostřed jezera, Naruto se snažil dohnat Sasukeho, aby se mu mohl pomstít. Černovlasý chlapec mu však se smíchem uhýbal a nakonec se kluci asi po další půl hodině rozplácli vyčerpaně na své osušky na břehu.

„Dobře fajn.“ Vydechl Naruto a podepřel si rukou hlavu, „ale zejtra se těš na odplatu!“.

„Tos uhod.“ Odfrkl Sasuke a přetočil se na bok, aby na Naruta líp viděl, „ale uvidíme, máš na to tejden.“.

„To je spousta času.“ Usoudil Naruto a pronikavě se Sasukemu zahleděl do očí, „za tu dobu se může leccos stát.“.

„To je pravda.“ Souhlasil Sasuke, opětoval blonďákovi upřený pohled a zkřivil horní ret v lehkém úsměšku, „kdo ví, co bude za týden?“.