Kapitola 26

10. květen
„Sasuké! Přijdeme zase pozdě…“ Hýkal Naruto, který stál uprostřed dveří a čekal na černovláska. Netrpělivě podupával na místě a stále nahlížel do prázdné chodby.
„Já vím, vím to… Musíme jít příkladem.“ Opakoval Sasuke stále dokola Irukovu větu zatímco se dopotácel do chodby. Znaveně si nazul boty a hodil přes sebe mikinu.
„V tomhle má Iruka pravdu, zatím jsme jim jen ukázali, jak umíme chodit pozdě…“ Zakřenil se Naruto a vydal se ven. Sasuke za sebou zabouchl a rychle ho doběhl.
„No jo a poprvé za to taky můžu já, že?!“ Zasmál se škodolibě Sasuke a dloubl do blonďáčka. Ten se zatvářil dotčeně a přidal do kroku.
„Když sebou hodím, budu tam hned… Ty seš ještě pořád pozadu.“ Vrátil úder Naruto, narážející na fakt, že Sasuke prostě nikdy nebude ninja, jako on.
„Jen si rejpni… Ale co bych mohl dělat večer? Film, spánek…?“ Přemítal Sasuke škodolibě a snažil se Narutovi naznačit, že žádné hrátky nebudou.
„Nebo by ses mohl věnovat mně.. Přesněji mému…“ Naruto to nedořekl a škádlivě vyšpulil zadeček. Sasuke nasucho polknul a nejradši by ho hned opřel o zeď a v temné uličce si ho vzal. Viděl se, jak tiskne jeho půlky v dlaních a líbá jeho snědý krček…
„No? Tak co ty na to?“ Zazubil se Naruto zvědavě.
„Na co?“ Sasuke byl očividně úplně mimo.
„My dva, večer.. Spolu…“ Laškoval dál Naruto. Sasuke se sám pro sebe zasmál a s rukama v kapsách šel dál.
……………..
„Hoši, dneska je to poslední den. Dokliďte knihovnu a můžete jít. Děcka mají zítra volno a tím vaše práce tady končí.“ Pousmál se Iruka a Kakashi stojící za ním mlčky přikývl.
„Kde je Sakura a Sai?“ Podivil se Naruto.
„Třída, v které byli už skončila, takže jsou v knihovně. Měli byste je vystřídat. Pak je ještě pošlete za mnou…“ Dodal Iruka a otočil se na Kakashiho. Ten přikývl a pohled upřel na Naruta.
„Sasuke, ty už můžeš jít. Naruto za tebou přijde…“ Sykl Kakashi aniž by se na černovláska podíval. Naruto stuhnul, skoro to vypadalo, jako by něco provedl.
„Dobře.“ Špitl Sasuke a rozešel se ke knihovně. Hned jak zmizel z dohledu Kakashi popošel blíž k Narutovi.
„Mám pro tebe nějaké novinky. Vlastně něco, jako misi.“ Promluvil Kakashi a významně se na blonďáčka zadíval. Naruto moc nechápal.
„Propustili Deidaru. Rada prohlásila, že z jeho strany nám žádné problémy nehrozí. Přesto ho sleduje skupinka ninjů a nespouštějí ho z dohledu. Má nařízeno zůstávat v Konoze, nesmí jí opustit. Hledá si nějaký pokoj, byt a od Tsunade dostává takové ty podřadné mise.“ Naruto šokovaně lapal po dechu.
„To jako vážně? A jak se to týká mně?“ Podivil se.
„Máte k sobě nejblíže a já chci, aby si ho hlídal. Buď v pozoru a nespouštěj ho z očí. Pořád zůstává jedním z Akatsuki a i když rada prohlásila, že je neškodný… Já mu nevěřím.“ Dodal Kakashi a uhnul pohledem.
„Rozumím… Ale on vážně nic neudělá. Kdyby chtěl, už by mě dávno zabil, nemyslíte sensei?“
„Je to mise Naruto. Tvá práce…“ Mávl nad tím rukou Kakashi a rozešel se směrem k Irukově kanceláři. Naruto se vydal do knihovny. Po cestě potkal Sakuru se Saiem, kteří právě odcházeli. Mávli si na rozloučení a minuli se. Blonďáček mlčky došel až na místo. Postavil se mezi dveře a nakoukl dovnitř.
„Knihovno, knihovno, kdo v tobě přebývá?“ Zasmál se Naruto a vešel dovnitř. Zpoza rohu se ozval Sasuke.
„Už jsem si myslel, že nedorazíš. Poslední den tady, co si zopakovat to, co jsme tu dělali minule?“ Pousmál se a přiblížil se blíž. Nahnul se k blonďáčkovi a líbnul ho na tvář.
„Počkej na večer, slibuju, že udělám, co jen budeš chtít.“ Šeptnul Naruto. Moc dobře věděl, že v budově je ještě dost lidí a riziko, že je někdo odhalí je vážně veliké. Sasuke tedy zklamaně přikývl a vrátil se k práci.
……………..
„Nepůjdeme ještě na rámen?“ Zasnil se Naruto, když se vraceli potemnělou Konohou domů.
„Víš, že mi to nechutná…“ Zabručel Sasuke. Blonďáček se ušklíbl.
„Tak půjdu sám, nepotřebuji k tomu dohled…“ Zamanul si. Sasuke sice pěkně dlouho protestoval, ale nakonec Naruta opustil a sám se vydal domů. Byl unavený a rozhodně se mu nechtělo koukat, jak se Naruto cpe těma příšernejma nudlema. Sasuke se viděl pod horkou sprchou.
……………..
„Jeden vepřovej rámen staříku.“ Usmál se Naruto na známého prodavače a pohodlně se usadil na židli. Hned jak před něj postavil rámen, s chutí se do něj pustil. Miska byla za chvíli prázdná. Chvíli se staříkem klábosil, než se rozhodl vydat domů. Po cestě však narazil na Deidaru. Seděl na lavičce a zadumaně hleděl před sebe. Naruto ho značkou chvíli pozoroval, než se rozešel k němu. Šel ze zadu, takže ho Deidara nemohl vidět. Naruto spíš doufal, že je to opravdu on a že si ho s někým nespletl.
„Ahoj.“ Promluvil Naruto, když došel dostatečně blízko. Deidara sebou překvapeně cukl a otočil se k němu.
„Naruto?“ Podivil se dlouhovlasý blonďák a překvapeně zamrkal.
„Co tu děláš? Pustí tě ke mně?“
„Proč by nepustili?“ Nechápal Naruto. Obešel lavičku a posadil se vedle něj.
„Sledují mě, myslí si, že to nevím… Áha takže takhle to je.“ Zasmál se Deidara zhnuseně.
„Jak takhle?“
„Ty mě máš taky sledovat, že?“
„Ne.. To…“ Naruto překvapeně zavrtěl hlavou a podíval se na temnou oblohu.
„Tak to není, jen chtějí mít jistotu, nemůžeš se tomu divit. A.. Prý sis hledal něco, kde budeš bydlet…“ Naruto mluvil tiše. Vlastně netušil, co Deidarovi říkat.
„Našel jsem si takovou menší kobku na kraji vesnice. Není ti o moc lepší, než to vaše vězení, ale co se dá dělat.“ Syknul blonďák a zhluboka se nadechl.
„Chtěl si říct naše.. Už sem patříš a…“
„Já vím… Přesně to jsem chtěl říct.“ Ušklíbl se Deidara a pobaveně se na Naruta podíval. Viděl, jak sebou nervózně šije. Naruto se pořád trochu bál, ale zároveň podvědomě tušil, že mu Deidara neublíží. Kdyby to chtěl udělat, dávno by se to stalo.
„Uklidni se liško, tamto už je za náma.“ Špitnul Deidara a natáhl k Narutovi dlaň. Letmo se dotkl jeho tváře a škádlivě se usmál.
„Už bych měl jít. Neměl bych porušit večerku.“ Zasmál se Deidara a postavil se na nohy. Naruto němě přikývl. Ještě chvíli sledoval mizející siluetu blonďáka, než taky vstal a rozešel se domů.
……………..
„Nějak si se zdržel.“ Špitl Sasuke, který se snažil rozevřít oči. Po horké sprše si zalezl do postele a usnul. Pak, když přišel Naruto, vzbudil ho.
„Potkal jsem… Tedy, protáhlo se to. Povídal jsem si se staříkem a s Ayame. Pak sem šel rovnou domů, nechtěl jsem tě vzbudit.“ Naruto vážně neuměl lhát a Sasukemu hned došlo, že mu něco tají. Jen nechápal co. Natáhl ruku a mávl na něj ve smyslu, aby šel za ním. Naruto se pousmál a pár kroky překonal vzdálenost, která je dělila. Slíbil přeci Sasukemu, že udělá cokoliv jen bude chtít.