Kapitola 27

„Mohli byste rozdělat oheň navečer,“ nadhodil Kakashi, když se všichni už převlékli do suchého oblečení a sešli se před stanem, každý se svou zábavou – Iruka se bavil s Kakashim o práci, Sasuke si četl nějakou knihu, jednou rukou obracel stránky a druhou rukou drbal za uchem Isis, která si oddaně sedla u jeho nohou, zatímco Naruto hrál na mobilu nějakou hru.

„Jó, bude táborák!“ zajásal blonďák a ihned mobil s nadšeným výrazem nacpal do kapsy.

„No… hlavně taky abysme měli na čem uvařit večeři,“ pousmál se Kakashi, „oheň snad rozdělat umíte ne?“

„Aby to nedopadlo jako s tím stanem,“ přisadil si pobaveně Iruka. Sasuke zaklapl knížku a přezíravě se na ty dva podíval.

„A co budete dělat mezitím vy?“

„My? Nooo…“ protáhnul Kakashi, „my si půjdeme zahrát na hřiště nohejbal, řekl bych.“. Sasuke už otvíral pusu k nějakému protestu, ale Naruto ho žďuchnul loktem do žeber.

„Jasně, my to tady zvládnem,“ ujistil Iruku a Kakashiho.

„Tak fajn, vrátíme se tak za hodinku… až rozděláte oheň, můžete nám třeba přijít fandit,“ navrhl spokojeně Kakashi, s Irukou se zvedli a zamířili do hospody, kde se půjčovaly míče.

„To jsme klidně mohli jet stanovat sami,“ odfrkl si Sasuke, když už byli jejich pěstouni tak daleko, že je nemohli slyšet, „stejně tady odnášíme všechnu práci jenom my.“

„Nebruč… nebýt jich, tak nemáme ani stanovou střechu nad hlavou,“ řekl Naruto, protáhl se a pohladil Breta po hlavě. „Uděláme ten oheň?“

„Nic jiného nám asi nezbyde,“ mínil Sasuke, trošku se pousmál a hodil knihu do stanu, „tak pojď, jdeme najít nějaký šutry.“

„Šutry? Na co? Myslel jsem, že budeme spíš potřebovat dřevo…“ podivil se Naruto.

„Jasně, to taky. Ale nejdřív musíme sestavit to ohniště a na to potřebujeme ty kameny,“ objasnil mu Sasuke, kývl hlavou do lesa a Naruto se dvěma psy ho následovali. Najít několik větších kamenů, aby je vzápětí poskládali do kruhu o průměru asi čtyřicet centimetrů blízko jejich stanů, nebyl až takový problém. Horší to kupodivu bylo s vhodným dřevem, protože většinou nacházeli jen vlhká polena nebo příliš velké kusy dřeva. „Chtělo by to nějaký chrastí,“ soudil Sasuke a rozhlížel se po nejbližším okolí.

„No jo, ale kde ho chceš najít?“ zeptal se Naruto a se skousnutým rtem pátral po něčem suchém.

„Koukni, támhle jak je to houští nebo co. Mezi těma keřema by mohlo bejt něco uschlýho ne?“ ukázal mu Sasuke víc dozadu, kde se nacházela džungle jakéhosi neidentifikovatelného mlází. Oba chlapci se tam vydali a psi vesele cválali za nimi. Roští však bylo zrádné a přestože se tam dalo najít potřebné chrastí, zároveň tam byla i spousta zákeřně trčících kořenů, o které Naruto neustále zakopával.

„Jau, sakra!“ zaklel blonďák a začal poskakovat na jedné noze, „ukopl jsem si palec!“ zanaříkal.

„Ty seš nemehlo,“ konstatoval Sasuke a pobaveně nad ním zavrtěl hlavou.

„Jo jo, stejně za to můžeš ty! Nevím, kdo měl ten nápad prodírat se tady tím pralesem!“ zabručel Naruto a opatrně se na postiženou nohu postavil. Sasuke pokrčil rameny:

„Když neumíš chodit, tak-„

„Se mám vrátit co?“ ušlíbl se kysele Naruto.

„Ne,“ pousmál se Sasuke. „tak mi dej ruku,“ dokončil původní myšlenku. Naruto překvapeně zamrkal a podíval se na černovlasého chlapce. Ten mu sice pohled pevně opětoval, ale Narutovi se na okamžik zdálo, jakoby se trochu začervenal. Sasuke Uchiha se zarděl?! Blonďák mu vrátil úsměv a přijal. Sasukeho dlaň byla překvapivě teplá a příjemná. Uchiha vybíral nejschůdnější cestu a druhou rukou sbíral do náruče topivo. Moc už nemluvili, možná se báli, že slova by mohla zničit kouzlo okamžiku. Naruto si to prosté spojení jejich dlaní nesmírně užíval a sám nemohl uvěřit svému štěstí. Uvědomoval si, jak moc má Sasukeho rád. A rozhodně ne jen kvůli tomu, že vypadal božsky. Naopak, to s tím jen málo souviselo a ačkoli si to nedokázal pořádně vysvětlit, věděl to. Najednou mu došlo, co tehdy Juugo myslel tou otázkou, jestli je se Sasukem jenom kvůli vzhledu. Už chápal její význam. Už chápal, jaký je rozdíl mezi jím a Sakurou nebo mezi jím a Karin nebo vůbec mezi jím a všemi těmi holkami, které se mladého Uchihu pokoušely ulovit. Někomu by se mohlo zdát, že mezi nimi žádný rozdíl nebyl, ale přece tu jeden zásadní existoval a to rozhodně ne jenom v tom, že Naruto byl kluk a Sakura a Karin dívky. Naruto Sasukeho dlaň jemně stiskl a na chvilku si oba chlapci pohlédli do očí. Ruku v ruce a s plnými náručemi dřeva se vydali zpátky ke stanům. Tam, jakmile se přiblížili na dohled dalším lidem, se pustili. Přece jenom nechtěli vypadat tak teploušsky.

„Zajímalo by mě, co budeme vařit za tu večeři,“ přemítal Naruto a zatímco Sasuke se pokoušel se sirkami rozdělat oheň, blonďák vyštrachal z Irukova a Kakashiho stanu nějaké konzervy a granule pro psy, aby jim mohl potravu rozdělit do dvou misek.

„Kuře na paprice,“ informoval ho Sasuke a natrhal několik novin, aby dřevo líp chytlo.

„Ty umíš vařit kuře na paprice?“ pozvedl Naruto obočí a odvrátil pohled od Breta a Isis, kteří se právě nadšeně živili.

„Počítám, že z pytlíku to dovede každý. Nakoupili jsme zásobu od Vitany,“ utrousil černovlasý chlapec, aniž by zvednul oči od svého snažení. Od hořícího papíru konečně začaly chytat suché třísky. „No paráda.“ Zaradoval se Sasuke, když oheň potěšeně zapraskal, „teď už by to nemělo zhasnout.“

„Hmm… dobře ty,“ ocenil to Naruto a sklonil se blíž k plamenům, „tohle by ti šlo.“

„Jenom tohle?“ rýpl si Sasuke s poloúsměvem.

„Ne,“ kapituloval Naruto, „jistě i spousta jiných věcí… třeba basket.“

„Ten je v pohodě, tobě taky docela šel, když jsme měli ten turnaj. Jenom by to chtělo víc trénovat,“ usoudil Sasuke a pokrčil rameny.

„Jo? Dělal bys mi trenéra?“ otázal se Naruto a zahleděl se na druhého chlapce s lehce přimhouřenýma očima.

„Klidně,“ souhlasil Sasuke, „jestli chceš, tak můžeme začít Naruto.“

„Začít?“ chytil se toho zmateně blonďák, protože mu připadalo, že Sasuke na ta slova položil nějaký zvláštní význam, „co- začít?“ Sasukeho onyxové oči se mu pronikavě zabodly do obličeje se zvláštním úsměvem na rtech.

„Trénovat.“

Sasuke s Narutem se už chystali na kutě, byl to pro ně dlouhý den. Zašli si do umýváren vyčistit zuby a pak zalezli do stanu.

„V čem budeš spát?“ zeptal se Naruto, který nevěděl, co si má na noc do spacáku obléknout.

„V teplákách… a tričku,“ odtušil Sasuke a začal potřebné věci hledat ve své tašce.

„V tom spíš i normálně?“ zajímal se Naruto a rozhodl se to vyřešit podobně, ačkoliv doma spával jen v trenýrkách.

„Víceméně jo. Jenom bez toho trika, ale tady asi bude v noci zima,“ odpověděl Sasuke a začal se převlékat. Naruto se taktně díval jinam, přestože hořel touhou se na Sasukeho dívat a Sasuke mu následně oplatil stejnou mincí. Bret a Isis se uvelebili v předsíni a se stoickým klidem se stočili do klubíčka. Sasuke zapnul stan a s Narutem se zavrtali každý do svého spacáku. Bylo po jedenácté a venku už byla tma, z blízké terasy hospody k nim tlumeně doléhal veselý hovor a smích, občas dokonce mohli, i když obtížně, rozpoznat slabý Kakashiho nebo Iruky hlas. Zdálo se, že jejich pěstouni zde objevili nové přátele.

„Na první den to nebylo špatný co?“ prohodil Naruto.

„Hmm…“ zamručel Sasuke souhlasně.

„Zítra si můžeme zahrát volejbal nebo něco,“ pokračoval Naruto a díval se na temný stanový strop.

„Uhm,“ potvrdil to opět černovlasý mladík neurčitě.

„Když nic jiného, vypadá to, že Kakashi a Iruka se dobře baví,“ konstatoval Naruto, hlavu plnou vzpomínek na dnešní den.

„Hm,“ zamumlal Sasuke.

„Hele, Sasuke, vážně bys se mnou někdy trénoval basketbal?“ položil mu blonďák otázku. Odpověď však někde vázla. „Sasuke? Hej Sasuke!“ Naruto se překulil, aby na druhého chlapce viděl. Uchiha spal. Naruto se musel pousmát, jak byla Sasukeho tvář ve spánku klidná a uvolněná. Vypadal tak bezbranně, nevinně… Naruto mu jemně odhrnul z čela pramínek černých vlasů. Dlouhou chvíli jen tak pozoroval jeho bezelstný obličej a sledoval, jak druhý chlapec pravidelně oddechuje. „Dobrou noc, Sasuke,“ zašeptal pak a lehounce přejel prsty Sasukemu po tváři. Pak si trochu povzdechl, převrátil se zpátky na záda a snažil se také usnout. Nejdříve se mu to moc nedařilo, trochu mu vadilo neznámé prostředí i hluk z hospody, ale nakonec se propadl do říše snů a kdy se vrátili Iruka s Kakashim do svého stanu, o tom už neměl ani ponětí…

V kempu začínal život brzy. Naruto se však vzbudil až v osm hodin. Letmý pohled mu ale prozradil, že rozhodně není poslední, kdo ráno vstane. Sasuke ještě spal, zato Bret a Isis už ve stanu nebyli. Nejdříve blonďák zpanikařil, že jim v noci utekli, ale pak zaslechl za stanovou celtou tlumené Kakashiho a Irukovy hlasy. Napadlo ho, že nejspíš ráno vzali psy z jejich stanu, aby je neprobudili. Naruto se rozmýšlel, jestli má vstát, začít se oblékat a riskovat, že Sasukeho vzbudí nebo počkat, až bude černovlásek taky na nohou. Volbu mu ulehčilo lehké zavrtění jeho spolustanujícího, který právě chvíli mžoural a otevřel oči.

„Dobré ráno,“ usmál se na něj Naruto vesele.

„Ahoj…“ oplatil mu Sasuke rozespale.

„Jak se ti spalo?“ zajímal se blonďák a zkoumavě se na něj zahleděl.

„Docela fajn,“ přiznal Sasuke a se zívnutím se posadil, „kde jsou psi?“

„Asi venku,“ odtušil Naruto a natáhl se pro svůj batoh, aby z něj vyndal nějaké oblečení a toaletní potřeby.

„Aha. Koukám, že jsem vzhůru jako poslední,“ okomentoval černovlásek fakt, že také zaslechl hlasy jejich pěstounů.

„Už to tak bude. A tos usnul jako první,“ zazubil se Naruto a vykutal se ze spacáku, „jsem v noci uprostřed konverzace zjistil, že si povídám sám se sebou.“

„Fakt? Tak to sorry,“ pousmál se Sasuke a protáhl se, „obvykle vstávám celkem brzo.“

„Dneska to vypadá jako bys měl za sebou rušnou noc,“ rýpl si Naruto pobaveně.

„No a vidíš – nemám. Když ses taky k ničemu neměl,“ ušklíbl se Sasuke v rámci hry a odkopl deku.

„Ale? To kdybych věděl…“ zalitoval Naruto, i když v jeho případě se ani tak moc o legraci nejednalo.

„To dneska napravíš,“ konejšil ho Sasuke a vytáhl ze své tašky kartáček na zuby a pastu.

„Beru tě za slovo,“ ujistil ho Naruto a pohlédl mu vyzývavě do očí. Sasuke jeho pohled chvilku pevně opětoval a pak se zasmál.

„Tak pojď. Jdem se trochu zcivilizovat.“ V teplákách a tričkách se tedy vykulili ze stanu. Před ním už čile pobíhali Iruka s Kakashim a na stole, kterým se stala přenosná chladnička, leželo několik mazacích sýrů, rohlíky, chleba a nějaké další suroviny. U toho stály dvě skládací židličky a oba muži byli právě v procesu vyrábění dalšího sedátka. Kdesi se jim podařilo sehnat několik prken a polínek a Iruka štrachal v jedné tašce a hledal kladivo a nějaký ten hřebík. Bret a Isis leželi u nich a se zájmem je pozorovali.

„Ále, pánové se vyspinkali do růžova co?“ zažertoval Kakashi, když uviděl kluky.

„No já nechápu, proč jste vstávali tak brzo,“ pokrčil rameny Sasuke a ještě jednou si protřel oči.

„Ranní ptáče dál doskáče,“ poučil ho Kakashi a přidržoval Irukovi prkna u sebe, aby je mohl sbít dohromady.

„Nadšenci,“ protočil Sasuke oči v sloup a společně s Narutem se vydal do umývárny.