Kapitola 27

30. květen
Slunce na nebi zahřívalo poslední schované kvítky a nutilo je vykouknout na svět. Zahřívalo zimou prochladlou půdu a pomáhalo rašící trávě. Nebe přitahovalo pozornost svojí blankytnou modří, ale každému kdo ho pozoroval jen o chvilinku déle, došlo, že se brzy začne schylovat k nepěkné bouři. Nedaleko od sídla Hokage se na lavičce rozvaloval blonďatý chlapec a nadšeně vystavoval dvou tvář hřejivým paprskům. Kousek opodál se tiše plížil Sasuke. Došel až k Narutovi a položil mu dlaně na oči.
„Hádej, ale máš jen jeden pokus. Když neuhodneš, udělám ti to hned teď a tady…“ Špitl tiše tak, aby to slyšel jen blonďáček. Tomu se na tváři usadil pobavený úsměv.
„Že by…. To Kakashi přehnal s doporučenou dávkou Icha Icha Paradise?“ Zasmál se Naruto a položil své dlaně na ty Sasukeho a pomalu si je stáhl z očí.
„Víš, že si prohrál? Čeká tě trest…“ Pousmál se škádlivě Sasuke a posadil se vedle něj.
„Možná jsem prohrál schválně…“ Odvětil škodolibě blonďáček a ne příliš nápadně se přitulil k Sasukemu. Přeci jenom, kdyby je někdo viděl, byl by z toho asi pořádný rozruch. Sasuke se sám pro sebe usmál a zadíval se na nebe. Naruto ho chvíli zklamaně pozoroval.
„Neslíbil si mi něco?“ Zapředl.
„Mluvíš o tom trestu?“ Zasmál se Sasuke a dloubl do něj loktem. Naruto se na něj dotčeně jako malé dítě díval.
„Co kdybych tě potrestal večer?“ Navrhnul Sasuke s nadějí v hlase. Naruto si nejdřív hrál na uraženého. Měl nafouklé tváře a dotčený výraz, ale po chvíli zjihl a horečně přikývl na souhlas.
„Nečeká tě zase nějaká mise?“ Optal se zvědavě černovlásek. Bylo to jen pár dní co se Naruto z jedné vrátil. Šlo o navrácení jakého si svitku do Kamenné vesnice.
„Ne, Kakashi říkal, že teď bude nějakou dobu klid. Vesnice se mezi sebou nehašteří, svitky jsou vráceny, Akatsuki se zatím taky neobjevili…“ Odvětil Naruto pozorujíc nebe.
„Až na toho jednoho…“ Sykl Sasuke. Pořád nemohl Deidarovi přijít na chuť. Viděl v něm jen to špatné, to, co chtělo ublížit Narutovi. A nejvíc ho štvaly Narutovi řeči o tom, jak se ho Deidara snažil zachránit, jak na něj byl hodný a že nakonec přežil jen díky němu. Sasuke se zhnuseně otřásl.
„Víš, že k nim už nepatří. Už je to pár týdnů, co je tady. Je to člen vesnice, všichni ho tak berou, Sasuke.“ Opáčil Naruto, kterého jeho postoj trochu mrzel, ale v závěru se tomu příliš nedivil.
„Nikdy si se nevšiml, jak se všichni chovají, když jsou v jeho přítomnosti? Jak se ho bojí, jak mu nikdo nevěří? Naruto nepouštěj si ho tak blízko k tělu.“ Odsekl Sasuke, kterého tahle debata vždycky nepříčetně rozčílila.
„Nemůžeš čekat, že mu budou skákat kolem krku, ale ty už to vážně přeháníš…“ Naruto se prudce postavil, tohle ho vážně nebavilo.
„Musím jít…“ Špitl a rozešel se pryč. Sasuke ho nechápavě pozoroval.
„Říkal si, že žádnou misi nemáš?!“
„Taky že ne, uvidíme se večer…“ Dodal blonďáček a ztratil se v davu lidí.
Naruto dlouho váhal a předlouho uvažoval, kam by měl jít. Na práci nic neměl a popravdě si ani žádnou nesháněl. Chtěl prostě jen na chvíli zmizet a vypnout. Ty neustálé hádky se Sasukem ho přiváděli k šílenství. Nebavilo ho přesvědčovat o tom, že Deidara prostě není takový jaký si myslí. Tak usilovně nad Deidarou uvažoval, až se najednou objevil na prahu jeho příbytku.
„Co tu dělám?“ Zaúpěl sám pro sebe. O to víc se zděsil, když se mu dostalo odpovědi.
„Kupodivu jsem se chtěl zeptat na totéž.. Přišel si mě navštívit?“ Blonďáček zíral do očí druhého blonďáka.
„Já.. Ne.. Teda..“ Naruto nevěděl co říct.
„Takže proč tu si? Jdeš mě kontrolovat, jestli nedělám něco, co se příčí s pravidly pro bývalé Akatsuki?“ Deidara ta nálepka prašivého psa taky štvala.
„Už i ty s tím začínáš?,“ sykl Naruto. „Tak já zase půjdu.“ Dodal.
„Začínám s čím?“
„S těmi řečmi o Akatsuki a podobně…“ Naruto si odfrknul a zadíval se do dáli.
„Sasuke?“ Pochopil okamžitě Deidara. Moc dobře věděl, co si o něm černovlasý chlapec myslí. Vždy když se potkali, dal mu to dost jasně najevo.
„Je s tím jak šílený, kdykoliv se o tom někdo zmíní, může se zbláznit.“ Špitl Naruto a podíval se svými blankytně modrýma očima na Deidaru.
„Tak proč s ním vůbec si?“ Podivil se Dei.
„To je hloupá otázka…“ Ušklíbl se Naruto. Sasukeho přeci miluje a neopustí ho jen kvůli pár hloupostem.
„Zvu tě na saké a možná i ten rámen, když budeš chtít.“ Nabídl Deidara, když viděl blonďáčkův výraz. Ten s úsměvem přikývl. Takové pozvání se přeci neodmítá.
Po pár hodinách a pár litrech saké
„Ani nevím, jak jsem se k nim dostal. Prostě jsem žil sám a asi si chtěl dokázat, že někam patřím.“ Škytl Deidara, který horečně vysvětloval, jak se dostal k Akatsuki.
„To já jednou budu Hokage, až bábi-chan půjde do důchodu.“ Zasmál se blonďáček a opřel se do pohodlného křesla. Deidara seděl na pohovce a v ruce držel sklenku saké.
„Dáš si ještě?“ Natáhl se, a aniž by čekal, dolil Narutovi. Ten jen protočil oči v sloup.
„Takhle nedojdu domů.“ Zaúpěl, ale stejně se napil.
„Můžeš přeci zůstat tady, nikdo tě nevyhání.“ Nabídl Deidara a rozsvítil malou lampičku, neboť se venku začalo stmívat a v pokoji byla rázem tma.
„Sasuke na mně určitě bude čekat.“ Špitl Naruto, i když tušil, že to není pravda. Kdykoliv přišel domů Sasuke už spal. Bylo to tím, že se Naruto vracel pozdě, ale i tak mu to bylo líto. Dřív vždycky narazil na Sasukeho sedícího v kuchyně nebo obýváku a netrpělivě vyhlížejícího blonďáčka.
„Miluješ ho, že jo?“ Zeptal se Deidara zcela vážně. Alkoholové opojení bylo tu tam.
„Co..cože?“ Zakuckal se Naruto.
„Slyšel si mě..“ Odvětil Deidara pobaveně. Naruto ho značnou chvíli pozoroval a pak mlčky přikývl. Deidara se přeslazeně zasmál a dolil mu.
„On to bez tebe ještě chvíli přežije…“ Dodal.
Po dalších pár hodinách a pár dalších litrech saké
„Naruto chtěl si jít domů…“ Zkoušel Deidara Naruta vzbudit, ale vůbec se mu to nedařilo. Blonďáček se opět překulil na druhý bok a něco nesmyslného zamumlal.
„Naru?!“ Zkusil to znovu. Pořád nic. Blonďáček natáhl ruku a stáhl Deidaru k sobě.
„Sasuke..“ Špitl tiše a objal Deie. Ten jen zmateně koulel očima. Blonďáčkovi ruce se začali pátravě promenádovat do Deidarově těle. Než se nadál, měl je pod tričkem.
„Naruto!“ Deidara zvýšil hlas, ale jediné čeho docílil, bylo, že se Naruto stáhl. Jeho ruce se samovolně spustili a jednou si dokonce podepřel hlavu.
„Vážně neumí pít…“ Zasmál se Deidara a pokusil se postavit. Ale notná dávka alkoholu mu to nedovolila. Motala se mu hlava, div to s ním neseklo. Uvelebil se vedle blonďáčka a zadíval se na něj. Dlouhá černá pírka lemující oční víčka, drobný nosík, rudé rty volající o polibek. Bránil se, jak mohl, ale netrvalo dlouho a přiblížil se svými rty k těm Narutovým. Lehce se o ně třel svými.
Sasuke seděl u kuchyňského stolu a znuděně se díval na hodiny. Půl druhé pryč.
„Kde zase vězí?“ Sykl naštvaně. Čekal na svého milence. Věděl, že misi nemá, a kdyby jí dostal, určitě by mu to řekl. Ale od té odpolední rozepře ho neviděl. Možná je jen naštvaný. Pomyslel si.