Kapitola 28

14. červen

Před 14ti dny

Pokoj halila černo černá tma. Ticho v něm narušovalo jen oddychování dvou mladých chlapců. Oba leželi vedle sebe na pohovce a tiskli se podvědomě k sobě. Možná za to mohla teplota v pokoji, která nebyla nijak vysoká nebo notná dávka alkoholu v jejich krvi.
Slunce se brzy začalo prodrávat skrze závěsy do pokoje a budit oba ospalce. Paprsky se odrážely od blonďatých vlasů obou chlapců. Jeden z nich, ten starší, zmateně zamžoural. Vzápětí oči před náporem nezbedného slunce zavřel. Dlouze zívl a odhrnul si vlasy padající mu do tváře. Malátně se postavil a rozhlédl se. Na pohovce stále ještě pospával Naruto. Deidarovi se částečně vybavil úryvek včerejší noci. Ale sám si nebyl úplně jistý, jestli skončilo jen u polibku. Dlaní pohladil Naruta po tváři.
„Hm…“ Zapředl blonďáček a líně se protáhl. Několikrát zamžoural, než mu došlo kde to vlastně vůbec je.
„Co tu dělám?“ Vydechl a rychle se postavil. Jenže to množství saké, co včera vypil, se mu usídlilo v hlavince, která zaprotestovala prudkou bodavou bolestí. Zavrávoral a svalil se zpátky na pohovku.
„Pane bože, to je bolest!“ Zaúpěl a prsty si promnul spánky. Deidara na tom taky nebyl zrovna nejlíp. Cítil, jak mu tluče krev ve spáncích a jak se jeho žaludek houpe na vodě.
„Asi jsme to včera trochu přehnali.“ Špitl tiše, měl co dělat, aby se nepozvracel.
„Neměl si mi pořád dolívat.“ Sykl naštvaně Naruto. Každý pohyb mu působil bolest, proto si jen lehl a opřel se, zavřel oči a tiše vydechl.
„Musím si dát sprchu.“ Nadhodil Deidara a během chvíle zmizel v koupelně. Naruto stále polehával na pohovce, ale po chvíli se překonal a zvedl se. Zapadl do koupelny bez ohledu na to, že se tam právě sprchuje Deidara.
„Promiň, ale už to nevydržím.“ Vysvětlil, když si všiml, že na něj druhý blonďák vyjukaně zírá. Naruto stiskl kohoutek a strčil hlavu do umyvadla. Ledové kapky vody zalily jeho vybuchující hlavu.
Ještě nějakou dobu trvalo, než se oba chlapci dali dohromady a mohli spolu začít normálně komunikovat.
„Proč jsem včera nešel domů?“ Nechápal Naruto. Ten si vůbec nevzpomínal, co se dělo.
„Byl si totálně namol, budil jsem tě, ale ty ses otočil a spal dál… A pak jsem taky usnul.“ Odvětil klidně Deidara a napil se čaje ze svého šálku.
„Sasuke mě zabije!“ Zaúpěl blonďáček a schoval tvář do dlaní.
„Musím jít.“ Dodal po chvíli a opatrně se postavil.
„Přinejhorším zase přijď a můžeme se zase trochu napít.“ Prohodil Deidara se smíchem a mávl na Naruta, který kráčel ke dveřím.
„Já už nikdy pít nebude…“ Sykl mladší z nich a s úšklebkem zmizel. Celou cestu, než dorazil do bytu, přemýšlel nad tím, jak to Sasukemu vysvětlí. Říct mu pravdu? To ho nejspíš Sasuke ukamenuje. Jenže když bude lhát, černovlásek to určitě prokoukne. Naruto si zamyšleně kousal spodní ret, myšlenkami někde úplně jinde. Proto se taky podivil, když najednou stál naproti dveřím do jejich společného obydlí.
„Tak do toho…“ Řekl si sám pro sebe, snad aby si dodal odvahy. Blonďáček chytil kliku a vstoupil dovnitř. Z kuchyně se nesla příjemná vůně, Sasuke nejspíš připravil něco k obědu. I když Narutovi pořád nebylo nejlépe, jeho prázdný žaludek na vůni zareagoval a hned se začal hlásit o slovo. Přešel tedy až do kuchyně, kde se jeho podlet střetl se Sasukeho.
„Ahoj.“ Špitl blonďáček a plácl sebou na židli vedle něho. Sasuke kývl hlavou na pozdrav a dál se věnoval svému talíři. Naruto překvapeně zamrkal.
„Budeš taky jíst?“ Zeptal se černovlásek. Naruto čekal úplně jinou otázku. Čekal celou záplavu otázek na téma, kde byl a co dělal. Jenže nic takového se nestalo.
„Jo budu..“ Odvětil Naruto. Sasuke pohotově vstal a nandal mu jídlo na talíř, který následně mlčky položil před něj.
„Díky…“ Špitl blonďáček a začal do sebe soukat sousto za soustem. Sasuke stále mlčel, neřekl ani slovo. Ani potom, co se zvedl ze židle a začal sklízet ze stolu. Vlastně nepromluvil celé odpoledne. Jen mlčky seděl v křesle a četl si knihu, kterou si vzal z knihovny. Naruto z něj byl úplně vykolejený. Sám radši nic neřekl, nechtěl zbytečně dráždit hada bosou nohou. Až k večeru mu to nedalo a pokusil se Sasukeho nějak rozptýlit.
„Sasuke?“ Špitl blonďáček a paže obtočil kolem druhého chlapce. Stál za křeslem a nahýbal se nad ním.
„Chm..“ Jak úžasná reakce ze strany černovláska. Ani oči neodtrhnul od knihy.
„Nedáme si společnou koupel?“ Zapředl mu blonďáček u ucha a jemně ho kousnul do ušního lalůčku.
„Tobě by bodla, to saké z tebe vážně táhne..“ Sykl Sasuke a dál se věnoval knize.
„Trochu jsem to včera přehnal no..“ Odvětil Naruto omluvně, už se chystal na vysvětlování, když se Sasuke zvedl a i s knihou zamířil do ložnice.
„Tvoje věc Naruto, mně to nezajímá..“ Naruto zůstal za Sasukem nevěřícně zírat.

Nyní

Od té zatracené noci se vůbec nic nezměnilo. Sasuke na Naruta nemluvil a když se snažil blonďáček, vždycky ho jen chladně odpálkoval nějakou svou trpkou odpovědí.
Sasuke právě stál v koupelně u umyvadla a čistil si zuby, když tam Naruto vešel.
„Promiň, netušil jsem, že si tady.“ Za normálních podmínek by se mu neomlouval, ale posledních čtrnáct dní normálních nebylo.
„V pohodě…“ Hlesl Sasuke a dál si blonďáčka nevšímal. Ten ho chvíli mlčky pozoroval a nakonec mu to nedalo a promluvil.
„Sasuke..? Co kdybychom to vyřešili?“
„Co přesně?!“
„To co se stalo… A neříkej, že nemám pravdu. Vím, že jsem udělal chybu a chci ti to vysvětlit, povědět ti o tom, ale tebe to očividně nezajímá.“ Hlesl Naruto, který už ztrácel i poslední kousíčky naděje.
„Máš pravdu, já to nechci řešit, nechci slyšet, co se stalo. Nejdřív jsem to nechápal, ale pak mi došlo, kde si byl.“
„A právě proto ti to chci vysvětlit.“ Vyhrknul Naruto.
„Jenže já to nechci vědět. Nedokážu slyšet, co jste dělali, stačí mi ta představa. Už z té je mi na zvracení.“ Šeptl Sasuke a zamířil pryč z koupelny. Chvíli stál na chodbě, než na sebe hodil bundu.
„Půjdu se projít, potřebuju na vzduch.“ Dodal tiše a vyšel ven z bytu. Naruto ho mlčky pozoroval. Několikrát prudce zamrkal, aby zahnal slzy, které se mu vloudily do očí. Tušil, že udělal chybu a hrozně ho to mrzelo. Jenže čas nevrátíš a jemu nezbývá nic, než se tomu postavit.