Kapitola 29

Muž šíleně klepal o dveře, které se jako naschvál zasekly. Elke otevřela doširoka svoje zelené oči a natáhla ruce. Seskočila ze stolu a s úsměvem se rozhlédla po prosklené místnosti kde ji pozorovalo minimálně dvě stě párů vyděšených očí. Nemyslela, konala. Neuvěřitelná potřeba zničit jakoukoliv bytost v jejím dosahu ji přišla najednou tak přirozená, jako kdyby to odedávna byl její jediný cíl. Jediné co doopravdy cítila, byla neuvěřitelná síla v jejích rukou. Pomalu přistoupila k vědci, který se držel stolu a stihl se rozplakat. Natáhla ruku a vytáhla ho nad svoji hlavu svým tenoučkým zápěstím.  Celá hala vyděšeně křikla, no nikdo se neopovážil přistoupit blíž. Jeho slzy ji kapaly do výstřihu a muž věděl, že jakákoliv snaha je zbytečná, když tu najednou se pomalé dveře rozrazily a v nich se objevil její manžel a za ním zástup mravenců, kteří ho stačili zavolat. Holka se zadívala hluboce do jeho stejných očí a odhodila vědce s neuvěřitelnou silou do zdi. 

„Co to děláš!“ vykřikl a v ruce se mu objevila katana. Těsně stojící vědkyně ho chytila za rameno: 

„Nedělejte to, vždyť čeká vaše dítě!“  Elke se na ni zadívala, až žena v bílém plášti couvla od hrůzy. 

„Co to tu předvádíš, pojď se mnou!“ usmála se na něj a podešla blíž. Mezi její černomodrými vlasy se objevilo pár stříbrných pramenu. 

„S tebou? Taky jsem tak vyváděl, to bude dobré“ pustil meč a opatrně k ní podešel. Chytnul ji vzadu za ruce a žena se mu začala smát do tváře. Vytrhla svoji ruku a vrazila mu takovou ránu, až ho vzalo stranou.  Byla teď neuvěřitelně rychlá a možná i silnější než on. Utřel si krvácející rty do rukávu a zakřičel ke dveřím: 

„Zavolejte Matku, ale honem!“  Otočil spět hlavu k ní a její oči ho přesvědčili, že neví kdo je. Teď ji držel se vší silou a cítil, jak se jí láme zápěstí, no ona se jen smála.  

„Takhle se chováš ke své ženě?“ děsivě se zasmála a vtiskla mu polibek. Jen na ní hleděl. 

„Ty nejsi moje žena“ řekl a vrazil ji pěstí. Ženě se rychle zamísila barva očí s její pravou a otřásla se. 

„Nedokážeš to, vid?“ usmála se s krvavou slinou na rtech. Voják věděl, že jiná cesta, než to z ní doslova vybít není. 

„Co tak do mne bušit trochu jinak?“ otřela svoje stehno v jeho rozkroku.  

„Sakra, kde tolik je!“ otočil se spět ke dveřím. Žena se přestala usmívat. 

„No když nejdeš se mnou tak proti!“ Vytrhla se a kopla ho tak silně, že rozbil tři dveře a pořezal se na tváři. Pozorující lidé se jen skrčili do jiného rohu a modlili se, aby si jich nevšimla. Žena sebrala jeho katanu a odrazu ji měl pod krkem. 

„Tak co miláčku?“  Muž měl jedinou možnost ji odkopnout vší silou. Pohled mu padl na její veliké břicho. 

„Aha, máš pravdu, ještě vyřešíme tohle“  řekla zvláštním tonem hlasu a nahmatala veliký a ostrý střep z rozbitých dveří. Lidé začali křičet. Voják využil její nepozornosti a vytrhl ji střep a svoji katanu. Teď ji neměl  kdo držet no tu se na konci chodby objevila drobná světlá žena. 

„Kurva Matko!“ křičel krvácející voják. Nikdy by neřekl, že se raz bude bít s vlastní těhotnou ženou, která je od něho o tři hlavy nižší.  Elke zůstala paralyzovaná a hleděla na přicházející ženu. 

„Matko jste tady!“ řekla s euforií v hlase a natáhla ruce. Bledá mimozemšťanka se ušklíbla a prohodila: 

„Bože, další blázen co mě má za matku“ Půlka haly se nesměle zasmála. Přistoupila těsně k ženě a probodla ji pohledem. Její oči se změnili na rudou, signálně žlutou a spět na zelenou. Modrý opar kolem jejího těla ji pohltil dovnitř. Elke jen stála a koukala. Matka ji vzala zlomenou ruku a nehtem ji rozřezala žílu. Přiložila si ránu ke rtům a pomalu sála. Černovláska na ní hleděla bez známek odporu. Její ramena opadla, a oči se pomalu zavíraly. Smrtelně bílá plet dostala silnou růžovou barvu a vystouplé šedé žíly zmizely. Elke  zavřela oči a spadla na zem. Lidé se kolem ní shrkli a voják ji podepřel hlavu. 

„Který magor ji to píchl?!“ rozkřičel se po ustráchaných lidech. Dřív než stačil dostat odpověď, žena se pomalu probrala s bolestivým výrazem v tváři. Zmateně se rozhlédla po lidech a začala bolestivě křičet. 

„Co se děje, lásko?!!“ pohladil ji po tváři a utřel si zpocené čelo.  Starší žena v bílém k ní podešla a prohlédla. 

„Nachystejte sál, porod!“