Kapitola 29

1. červenec
Pojem tichá domácnost byl teď v Narutově bytě více, než výstižný. Ticho se dalo krájet, bylo skoro až paradoxně ohlušující. Naruto, jindy akční osůbka z toho začínal mít pořádnou depresi. Mlčky posedával nad snídaní a vidličkou dloubal do míchaných vajec. Slunce proudilo do pokoje skrz okno a na zdi vykreslovalo společně se stínem složité obrazce. Z nic nedělání ho vytrhnulo klepání na dveře. Líně a znuděně se svalil ze židle a došel otevřít. To co viděl ho celkem překvapilo.
„Ahoj Kibo.“
„Ahoj Naruto, tak mě napadlo, jestli bys nezašel na rámen nebo k jezeru. Všichni jsou ještě na té misi a Akamaru už je z toho nic nedělání úplně mimo. Chtělo by to pořádnou akci.“ Kiba se vesele usmál a po očku kouknul na Akamarua, který mu poskakoval kolem nohou.
„Když já ale nevím.“ Začal se Naruto vymlouvat. Na druhou stranu se mu nechtělo sedět v křesle a dívat se na otráveného Sasukeho, který si stále dokola četl tu zatracenou knížku.
„No ták, všiml jsem se, že už si tu pár dní zabedněný, tak sebou hoď a jde se plavat, stejně už je tam takové vedro, že by tě to za chvíli vyhnalo do vody.“ Kiba se snažil Naruta přesvědčit a ten nakonec přikývl. Vzal si osušku a spolu s ním a Akamaruem vyrazili k jezeru. Přesně jak Kiba říkal. Slunce žhnulo, jako kdyby je chtělo upéct. Během chvíle byli celí zpocení a s radostí uvítali, když se mohli svlažit v chladné vodě jezera. Dováděli tam jako malé děti. Cákali na sebe, vzájemně se potápěli a dělali prostě všechno, čím se v tu chvíli mohli zabavit.
„Páni já jsem úplně hotovej.“ Zaúpěl Naruto a plácnul sebou na osušku. Několikrát zamžoural do slunce, ale pak oči radši zavřel.
„Já mám taky dost.“ Odvětil Kiba. Akamaru se schoulil mezi ně a začal klidně oddechovat. Kdo ví, jak dlouho tam leželi. Naruto se začal zvedat až, když se začalo šeřit a jeho žaludek hlásil, že by si dal něco dobrého. I přesto, že ho Kiba přesvědčoval, aby zašli společně na rámen, se vydal domů. Bylo kolem šesté večer, když za sebou zaklapl dveře. Rozhlédl se. Sasuke neseděl v křesle. Pro tentokrát si vybral místo v kuchyni. Naruto se vydal k lednici, aby si vzal něco k jídlu.
„Neřekneš mi ani ahoj?“ Podivil se Sasuke naoko. Naruto se na něj překvapeně podíval. Bylo to poprvé, co na něj sám od sebe za těch pár dní promluvil.
„Zdravil jsem tě ráno, ale to si byl očividně příliš zaměstnaný.“ Odsekl Naruto a přešel do obývacího pokoje. Sasuke se zvedl a šel za ním.
„Takže už si k tomu přidal i Kibu? Nestačí ti ten blonďatej šmejd?“ Prohodil Sasuke, jako by o nic nešlo, ale jak se zdálo, žralo ho to víc, než si připouštěl.
„Nechápu, o čem to mluvíš.“
„Ne? Tak to abych ti to asi vysvětlil, že? Copak si dělal s Kibou? To co tenkrát s Deidarou?“ Sasuke arogantní tón Naruta začal pěkně vytáčet.
„A co jsem dělal s Deidarou? Plácáš tu úplné hlouposti.“ Osočil se prudce Naruto.
„Tak ty si už nepamatuješ? Co bys asi tak dělal? Že by ses opil a pak se s tím blbem vyspal? Neříká ti to něco?“ Teď už Naruto viděl rudě. Tohle ho vážně urazilo.
„Chtěl jsem ti to tenkrát vysvětlit, ale ty si očividně udělal svůj obrázek.“ Odsekl Naruto a naštvaně se na Sasuke zadíval.
„Si vážně ubohá děvka.“ Sykl Sasuke a měl se opět k odchodu. To mu ale Naruto nedovolil. Chytil ho za paži a prudce přirazil ke zdi.
„Jak se opovažuješ něco takového říct? Chápu, že mi nevěříš, i když mě to hrozně mrzí, ale tohle už nikdy neříkej. Chtěl jsem ti to vysvětlit, ale jsi to ty, kdo se v poslední době chová jako hlupák.“ Sasuke sebou překvapeně cukl, když ho Naruto přirazil ke zdi. Proti němu neměl šanci.
„Už ke mně nic necítíš, tak si hledáš náhrady, že?“ Naruto ho chytl pod krkem.
„Já tě miluju a vážně mě vytáčí, co to tu plácáš za blbosti, takže to vyřeším po svém.“ Sykl Naruto a přisál se k Sasukeho rtům. Žádný jemný, něžný polibek, ale dravá vášeň, která měla dát jasně najevo, jak se cítí. Vztek mísící se z bolestí. Sasuke zalapal po dechu a Naruta kousnul do spodního rtu. Ten na moment ucuknul, ale hned na to se k jeho rtům opět vrátil. Hladově ho líbal a tvrdě si pohrával se jeho jazykem. Moc dobře věděl, co dělat, aby Sasukeho dostal do varu. Na to co bude potom, raději nemyslel. Chtivě začal Sasukemu rozepínat opasek u kalhot, jednou rukou mu stále držel ty jeho nad hlavou a nepouštěl ho.
„Přestaň Naruto.“ Zaúpěl Sasuke, ale Naruta jeho skřehotání vůbec nezajímalo. Rozepnul zip jeho kalhot a začal mu je společně i s tmavými boxerkami stahovat z boků. Hned jak kalhoty byly dostatečně nízko, zaměstnal svojí ruku něčím jiným. Uchopil do ní pevně Sasukeho penis a začal ho plynulými tahy zpracovávat. Jakmile si byl jist, že se mu Sasuke podvolil, pomalu se sesunul níž. Místo dlaně začal Sasukeho chloubu opečovávat Narutův jazyk. Mrštně olizoval obnažený žalud a slízával z něj třpytící se kapičku touhy. Naruto už ani Sasukeho nemusel držet. Ten stál opřený o zeď a prsty proplétal v blonďatých chomáčcích. Po chvíli si dokonce začal Naruta přitahovat podle svého tempa. Netrvalo to dlouho a přitáhl si blonďáčka výš, aby ho mohl hladově políbit.
„Naruto, ty si mizera.“ Sykl dotčeně a chytl ho za boky, vytáhl ho do náručí a rozešel se do ložnice. Naruto mu instinktivně obtočil nohy kolem boků a přisál se k jemné kůži na jeho krku. Sasuke ho něžně položil do peřin a začal ho zbavovat přebytečných kousků oblečení. Po chvíli byli oba nazí a vášnivě si opláceli polibky. Sasuke se vklínil mezi Narutovy nohy, jemně mu je roztáhl a prstem začal kroužit kolem vstupu do jeho těla. Po chvíli prst v Narutově zadečku zmizel a nedlouho poté ho následoval další. Sasuke s nimi jemně pohyboval, vytahoval je, roztahoval od sebe, jen aby usnadnil to, co mělo přijít. Naruto ztěžka oddechoval, před očima mžitky.
„Sasuke!“ Zaúpěl znaveně. Sasuke se na něj škádlivě usmál a jemně mu skousnul spodní ret. Naruto ani nezaznamenal, že z něj vytáhl prsty, které okamžitě nahradil jeho penis. Až při prvním přírazu sebou vzrušeně trhnul.
„Víc!“ Vykřikl a začal se boky pohybovat proti černovláskovi. Sasuke chytl jeho nohy a lehce si ho nadzvedl, aby průnik byl hlubší a údery prudší. Oba hlasitě sténali, z posledních sil si vyměňovali polibky a pohlazení. Až do chvíle, než oba chlapci dosáhli vrcholu. Narutovy útroby zalila horká tekutina, která zároveň pokropila jeho bříško.
…………….
Naruto znaveně ležel na posteli, hlavu opřenou o černovláskovu hruď.
„Sasuke?“
„Hm?“ Zabručel mladík a pohladil blonďáčka po vlasech.
„Co teď bude?“ Špitl Naruto. Sám se bál odpovědi. Ani netušil, jestli jí znát chce. Naneštěstí nebo možná bohužel se žádné odpovědi nedočkal. Sasuke se volnou rukou natáhl pro knihu, která ležela na nočním stole.
„Už zase tohle?“ Hlesl Naruto, když uviděl, že je to tatáž kniha, co čte pořád dokola.
„Víš, na něco jsem přišel. Tahle knížka, je to vlastně pohádka.“ Začal Sasuke, nenuceně se usmál. Naruto pozvedl hlavu a zmateně se na něj podíval.
„Řekl bych, že je to o mně. O nás. Už jsem ti říkal, že je to ta samá, kterou jsem kdysi dostal od bratra. Nechápu proč je i tady, ale už to tak je.“ Hlesl Sasuke.
„A o čem tedy je?“ Naruto tomu pořád nerozuměl.
„Pohádka je o princi. Princi, který se musí dostat do jiné země, aby našel to, co hledá. Aby zjistil, co mu chybí a mohl se zase vrátit domů. Samo sebou najde dívku, do které se zamiluje, zažije spoustu dobrodružství a vrátí se do království.“ Dopověděl Sasuke a zasmál se.
„Přeci jenom je to stará pohádka.“ Dodal. Naruto si ho zvědavě prohlížel.
„To by, ale znamenalo, že se vrátíš domů?“
„To já nevím Naruto.“ Pokrčil Sasuke skoro nezaznamenatelně rameny. Chvíli si vyměňovali pohledy, než Naruto zavřel oči, a opět se uvelebil na nahé hrudi černovláska.
„Tak nebo tak, říkal si, že se princ vrátil i se svojí láskou…“ Pousmál se spokojeně Naruto a tiše vydechl.
„To máš pravdu Naru.“ Přikývl černovlásek a rytmicky zatím hladil blonďáčka po vlasech. Něžně mu čechral blonďaté chomáčky, než oba usnuli klidným spánkem.