Kapitola 3

Gaara seděl a nikoho si nevšímal. Bavilo ho, že z něj mají strach. V tom začal zvonit mobil. Otráveně ho vytáhl kapsy.

Temari: Asi sem se právě do něčeho zapletla.

Díval se zmateně na sms od své sestry. Pak mobil schoval a odpočítával poslední minuty do konce hodiny.

Kankuro se vyjeveně díval na sms od své sestry a rozhlédl se po třídě. Když si všiml, že se všichni věnují učivu, začal psát odpověď. Už jen deset minut a den skončí, pomyslel si.

„Temari, můžu se zeptat, proč vás vyhodili ze školy?“ zeptala se Sakura nejistě. Zatímco její sousedka klidně seděla na lavici a dívala se do mobilu

„To je dlouhý příběh. Stačí, když řeknu, že sem za to mohla hlavně já. Táta z toho nebyl zrovna nadšenej, ale stejně se měli stěhovat tak co…“ pokrčila rameny

„Aha ale proč…“ začala Sakura

„Hele nechci být nepříjemná, Sakuro ale povím ti to jindy, jo? Tak pojď, jdem, bráchové už na mě určitě čekají.“ Seskočila ladně z lavice a šla ke dveřím, u nich se zastavila.

„Ty nejdeš?“ podívala se na Sakuru a čekala, že taky vstane 

„Já chodím vždycky poslední…“ zašeptala Sakura

„Tak dneska uděláš výjimku. Tak pojď nebo mi zas Kankuro bude dělat přednášku,“ řekla a vykročila ze dveří. Sakura si rychle posbírala věci z lavice a vyběhla za ní. Rychle ji doběhla. Na chodbách ještě nikdo nebyl. Šla vedle Temari a neřekla ani slovo, už byly skoro u hlavního vchodu, když se Temari zastavila. Slyšela, jak zaklela.

„Sakra, mám být u zadního vchodu, nevíš kde to je?“ zeptala se rozpačitě

„Jo, jdu tam, mám se tam sejít s kamarády…“ řekla Sakura

„Tak super, ale musíme pohnout. Kankuro neumí být zrovna trpělivý,“ řekla a usmála se

Kankuro s Gaarou čekali na Temari už deset minut.

„Měli sme se radši sejít u předního vchodu. Už zase má zpoždění,“ řekl naštvaně Kankuro

Gaara se podíval na mobil a poposedl si líp na své motorce.

„Zbytečně se rozčiluješ Kankuro. Prostě se jen ztratila jako mi,“ řekl klidně Gaara

„Jo jasně,“ odsekl Kankuro

Kousek od nich stáli Kiba, Shikamaru, Lee, Ino a Tenten.

„Ta motorka je vážně super…“ zašeptla Ino

„Jo 750, fakt pěkná,“ souhlasil Kiba

„No myslím Shikamaru že si se s nima trochu spletl,“ zašeptala Tenten

„Dejte mi s tím už pokoj…“ řekl otráveně Shikamaru

„Kde je ta Sakura, myslím, že bych se po ní měla jít podívat, jestli se jí nic nestalo,“ řekl Ino starostlivě

„Půjdu s tebou,“ nabídl se Kiba

V tu chvíli ze dveří vyšla Temari a vedle ní Sakura. Temari si dala na obličej sluneční brýle.

„Tak jo první den mám za sebou a celkem to šlo. Tak čau zítra,“ řekla a šla ke svým bratrům  

„Zatím ahoj,“ řekla Sakura a šla k Ino

„Kde si zas byla?“ zeptal se naštvaně Kankuro

„To vám povím potom. Tak s kým mám jet?“ povzdychla si

„Se  mnou,“ řekli naráz Gaara a Kankuro

„Tak jo, pojedu s Gaarou,“ řekl a sedla si za bratra

„Pevně se drž,“ řekl Gaara jako pokaždé Temari jen kývla hlavou, Gaara nastartoval a všichni za chvíli už byly pryč.

„Sakuro, kde jsi byla, měla jsem strach,“ řekla Ino a objala Sakuru

„Ty se bavíš s tou novou?“ zeptal se Lee

„Až vám řeknu, co se stalo tak mi to nebudete věřit.“ řekla Sakura a cestou domů jim to všechno vyprávěla.

„No tak to je něco… A co na to Karin?“ zeptala se Ino

„Měli ste vidět ten její výraz, naprosto se jí bála. Ale já v tu chvíli taky,“ přiznala Sakura a všichni se smáli.

„Musíme to pak říct Hinatě, Nejimu a Choujimu ať se taky zasmějou,“ řekla rozesmátě Ino

„Možná nejsou tak špatní…“ řekl Kiba a ostatní pokývali hlavou

Sasuke se snažil odejít co nejrychleji z dohledu Karin, ale stejně ho dohnala.

„Sasuke! Počkej na mě,“ křičela na něj, když ho doběhla. Pak si začala stěžovat na tu novou holku

Sasuke do bezduše poslouchal, ale jedno z toho pochopil Sabaku no Temari se jí postavila. To bylo poprvé. Vypadá to, že s příchodem Sabaků na školu se nejspíš něco změní. Usmál se a Karin si toho všimla.

„Takže s tím souhlasíš, jsem tak ráda. A co děláš večer? Mohl by ses třeba stavit…“ klábosila dál Karin

Sasuke byl otrávený tak jen odvětil, že dneska nemá čas.

„To je škoda… A co kdybychom…“ začal Karin, když se za nimi ozvalo volání

„Sasuke!Sasuke!“

Díky bohu za toho blba Naruta. Když je doběhl, chytil se Sasuke za ramena

„Potřebuju s tebou mluvit,“ řekl udýchaně a podíval se na Karin

„Jo jasně…Karin, uvidíme se zítra, ano?“ řekl jí Sasuke a ona se na něj usmála jako vždycky a odešla

„Díky brácho, máš to u mě,“ řekl vděčně Sasuke 

„V pohodě…Spěcháš?“ řekl Naruto

„Ani ne…Proč?“ řekl Sasuke

„Musím ti říct, že jsem dneska potkal tu nejkrásnější holku na světě…“ řekl Naruto a šli se Sasukem směrem k parku

V tu chvíli v parku

„Hinato, dnes jsi nesoustředěná,“ řekl Neji když ji málem zasáhl 

„Promiň mi to Neji, nejspíš nejsem na boj stavěná…“ povzdychla si Hinata

„Chápej, že tvůj táta chce, aby ses uměla bránit,“ řekl Neji

„Já vím, ale tebe má radši…protože jsi kluk,“ řekla Hinata zklamaně

„Takhle tomu neříkej, on jen neví, jak se k tobě má chovat,“ řekl Neji

„Ano, ale někdy mám pocit, že mě nenávidí.“

„Ty jsi moc hodná a krásná dívka Hinato, tvůj táta je až moc slepý když nevidí, jak jsi laskavá.“

„Děkuji ti Neji. Tvé uznání mě vždycky velmi těší,“ řekla Hinata upřímně a usmála se na svého bratrance

„Můžeme začít znovu?“ zeptala se Hinata a Neji přikývl

Vykopl nohu do výšky jejího obličeje a ona unhula. Dala ruku v pěst a namířila s ní k jeho tváři, vyhnul se a chytil jí ruku, vykopla nohu a trefila ho do boku.

„To bylo dobré,“ řekl a znovu se ji pokusil zasáhnout

„A nepřejdl ses rámenu a neměl si z toho pak halucinace?“ zeptal se nevěřícně Sasuke

„Ne věř mi, byla opravdová a nádherná. Ale nejkrásnější byly ty její oči,“ snil Naruto

„Myslím, že jsem pak slyšel její jméno, ale nemůžu si vzpomenout…“ zamýšlel se Naruto

„A seš si jistej že jsi si ji nevymyslel…“ zeptal se Sasuke

„Ne byla krásná…“ řekl Naruto přesvědčivě

„Když to říkáš…Co děláš večer?“ zeptal se Sasuke

„Nic…sejdem se na pár her?“ zeptal se Naruto

„Co takhle basket?“ navrhl Sasuke  

„Jasně, vezmem aji Saie a vezme Juuga a ostatní, ne?“ navrhl Naruto

„Jasně, jeden na jednoho je celkem nuda…“

„To je tím že tě vždycky porazím…“ řekla schválně Naruto

„To si jen myslíš…“ řekl Sasuke

V tu chvíli do nich zády vrazila dívka, kterou někdo odhodil velkou silou na stranu.

„Hinato!Jsi v pořádku?Promiň nechtěl jsem do toho dát tak velkou sílu…“ křičel někdo kterého zatím neviděli.

Dívka se vyděšeně podívala, do koho vrazila. Sasuke s Narutem ji každý drželi za jednu ruku.

„Já…já…se moc omlouvám…“ vykoktala ze sebe dívka, a když uviděla Naruta, omdlela.

„Co se jí stalo?“ zeptal se udiveně Naruto sklonili se k ní. V tu chvíli doběhl chlapec s dlouhými hnědými vlasy a běžel k ní. Jakmile k ní doběhl, sklonil se nad ní a přitáhl si ji k sobě a díval se, jestli nemá nějaké zranění.

Pak se obrátil na Sasukeho a Naruta.

„Co ste jí udělali?“ zeptal se jich naštvaně

„My? To ty jsí jí dal takovou ránu,“ odvětil Sasuke

„To není tou ránou, nemá ani škrábanec,“ řekl a pohladil dívku po vlasech

Sasuke a Naruto tam furt postávali

„Čekáte na něco?“ zeptal se jich naštvaně Neji

„Jo až se probere…“ řekl Naruto a zkoumal dívku

Hinata za chvíli zamrkala a otevřela oči, uviděla Nejiho jak se na ni starostlivě dívá.

„Hinato, jak se cítíš. Jsi v pořádku?“ zeptal se jí starostlivě

„A…ano, jen se mi z toho horka udělalo špatně,“ zašeptala se a Neji jí pomohl vstát

Vstala, chvilku se jí díval do tváře „Půjdeme raději domů, vypadáš bledě,“ řekl Neji a Hinata přikývla. Neji ji posunul za sebe a Hinata si všimla, že tam Naruto se Sasukem pořád stojí.

„Jak vidíte je v pořádku. Takže už můžete jít.“ řekl Neji obranářsky

„Opravdu…a kdo jsi, že ji tady mlátíš?“ řekl naštvaně Naruto

„Jsem Hyyuga Neji a to, co tady děláme, není vaše věc,“ odsekl Neji a Naruto si prohlížel Hinatu, která se za Nejiho schovávala

„V tom máš pravdu, ale nesnáším chlapy, co mlátěj ženský,“ řekl naštvaně Sasuke

„Ne to ne…“ ozvalo se tiše za Nejim

Sasuke se obrátil na Hinatu.

„On mě v životě neuhodil… prosím, mi už stejně musíme jít…“ zašeptala Hinata koktavě a prosebně se na ně podívala.

„Dobře, když to říkáš,“ řekl Sasuke „My už jdem,“ zatahal Naruta za ruku a táhl ho za sebou

„Naruto co je to stebou? Už poď,“ řekl Sasuke když byly daleko od nich

„Sasuke to byla ona! To byla ta dívka, o které jsem mluvil. Že byla krásná?“ řekl nadšeně Naruto

„Myslíš tu holku, o které si pořád mluvil, tam tu?“ zeptal se nevěřícně Sasuke

„Jo… Tak co na ni říkáš?“

„No moc dlouho jsem ji neviděl kvůli tomu klukovi, ale je hezká…“ přiznal Sasuke a Naruto se usmál

„Ale zase sem zapoměl její jméno…“ řekl Naruto zamyšleně a naštvaně zároveň

„Hinata…Naruto, ten kluk jí říkal Hinato,“ řekl Sasuke a kroutil hlavou na kamarádovým zapomínáním.

„Hinata…to je krásný jméno, přímo se k ní hodí.“

„Snad ses nezamiloval, brácho…“ řekl Sasuke a zasmál se

„Ne! Co blbneš…jen se mi líbí… tobě snad ne?“

„Je hezká moc hezká… ale radši ji nechám tobě, brácho, když se ti tak líbí,“ zasmál se Sasuke

„Počkej Sasuke, tobě se někdo líbí, že jo?“

„Proč myslíš?“

„Normálně by si mi holku jen tak nenechal…No tak, kdo to je?“ strčil do něj Naruto

Sasuke mlčel. Nechtěl nic říkat, když ani pořádně nezná její jméno

„Je to ta nová holka? Ta Temari, nebo jak se jmenuje?“ zeptal se Naruto

„Ne, ta to není. Přiznávám, že je hezká a hodně sexy ale líbí se mi jiná.“

„Která…No tak, sme kámoši…nebo se stalo to nejhorší?“ zeptal se vylekaně Naruto

„Co tím myslíš?“

„Tak tě Karin přece jen ulovila…“ zakroutil halvou Naruto a za chvíli dostal ránu

„Seš blbej…nejsem blázen. Líbí se mi jedna holka, ze třídy ale nevím její jméno.“

„Jak vypadá?“

„Je štíhlá, má zelený oči a růž…“

„Růžový vlasy. Jo, vím, kdo to je.“

„Cože?“ zastavil se Sasuke když už byly před jeho domem

„Kdo to je? Ty ji znáš?“ zeptal se Sasuke a začal s Narutem třást

„Klid Sasuke, uklidni se…“ řekl Naruto a odtrhl jeho ruce „Jmenuje se Sakura, Haruno Sakura. Její máma pracuje v nemocnici. Ale spíš se na to ptej Karin, ta jí nedá pokoj…“

„Jo, všim sem si…“

„Pokud ji chceš někam pozvat, tak se jí aspoň jednou zastaň…No nic už musím jít, táta na mě čeká. Zatím se měj Sasuke, večer v sedm na hřišti.“

„Jo dík Naruto, čau.“

Naruto odběhl a Sasuke šel dlouhou ulicí klanu Uchiha. Došel domů a potichu za sebou zavřel dveře. Ze zahrady slyšel smích, jinak bylo v domě ticho. Neměl teď náladu s někým mluvit tak se snažil projít tiše. Itachi ho ale stejně viděl.

„Sasuke, nechceš jít na chvíli sem?“ zeptal se ho a v hlase mu zněl smích

„Promiň, brácho, ale dneska nemám moc náladu,“ řekl omluvně

„To nevadí, chci, aby si to věděl jako první,“ řekl Itachi a Sasuke si všiml, že mu na tom záleží. Tak vykročil k bratrovi, který seděl v zahradě na houpací lavici a na klíně mu seděla Midori. Přišel až k nim. Midori ho vesele pozdravila jako vždy a usmála se.

Měl ji rád. Vždycky na něj byla milá a s ní mohl mluvit o čemkoli a vždycky mu dobře poradila, byly dobří přátelé, i když byla o několik let starší. Skoro všichni ji měli rádi až na jejich otce ale bylo vidět že Itachimu to příliš nevadí, spíš naopak. To on ho naučil otce ignorovat, jinak by Sasuke byl pořád zakomplexovaný. Sedl si do křesla a sundal si tašku z ramen. Midori mu nalila skleničku limonády s ledem a podala mu jí. Všiml si, že na ruce měla jako vždy velký diamantový prsten od Itachiho. Zásnubní prsten, který s bratrem vybíral. Vzpomněl si, jak tenkrát, když ji požádal o ruku, omdlela a smál se tomu ještě teď.

„Díky Midori. Co vy dva tady, kdybych já byl váma tak bych sem chodil co nejmíň.“ zasmál se Sasuke

„Však sem chodíme co nejmíň,“ řekl Itachi

„Přišli jsme za tebou,“ vysvětlila Midori

„Za mnou? Chcete pomoct na stavbě?“ zeptal se Sasuke. Stavěli jim dům, velký a moderní někdy po máhal na stavbě i s Narutem a Saiem, brali to jako posilování a navíc za to dostali zaplaceno. Takže mu to ani nevadilo.

„Ne, dům už je hotový a za týden bude i zařízený.“ kroutil hlavou Itachi.

Škoda, pomyslel si Sasuke. Pomáhání na stavbě byla dobrá výmluva proč nechodit domů. Hádání s jeho otcem bylo na každodenním programu.

„Chtěli jsme ti nabídnout, jestli s náma nehceš bydlet. Samozřejmě by si měl celé vlastní patro i soukromý. Tak co říkáš?“ řekla nadšeně Midori

„Vážně? To by bylo super.“ vyskočil Sasuke ze židle „Ale otec mi to nedovolí.“

„Toho nech mě,“ řekl Itachi „Byl bych rád, kdybys tam byl. Já jsem pořád na cestách a nechci aby Midori byla sama,“ vysvětlil Itachi

„Proč tak najednou? Ne že by mi to vadilo. Ale pokud to otec dovolí, tak bych byl moc rád. Sem si člověk nemůže ani nikoho přivést,“ zamumlal Sasuke a Midori se zasmála. Ještě teď si pamatovala jak ji Sasuke nenápadně vyváděl z domu, aby ji tam neviděl jejich otec.

„Tak to je skvělý. Neboj, klidně si tam můžeš pořádat mejdany, jen mi  když tak řekni dřív, ať vím, co tam bude za hluk,“ zasmála se Midori a Itachi se zamračil.

„Žádný večírky se pořádat nebudou,“ řekl naštvaně

„Samozřejmě že ne zlato,“ kývala hlavou Midori a nenápadně mrkla na Sasukeho

„Tak to bysme měli… a jak se máš Sasuke?“ zeptala se ho vesele

„Dobře v pátek mám zápas, doufám, že to neprojdem jako posledně.“ řekl Sasuke

„Nemyslím si.“ řekl Itachi. Sasuke od něj ani víc něčekal jeho bratr nebyl moc výřečný.

„A co nějaká holka? Líbí se ti nějaká?“ zeptal se Midori. Právě pro tohle ji měl rád. Byla neustále tak veselá, plná energie a dalo se s ní bavit snad naprosto o čemkoliv.

„Jedna se mi líbí. Je teď v tý třídě, do který mě přeložili. Je menši, má zelený oči a růžový vlasy. Jmenuje se…“

„Sakura,“ dořekla za něj Midori. „Potkala jsem ji párkrát v nemocnici, pracuje tam jako výpomoc. Je moc milá.“

„Tak ty ji znáš? Řekni mi o něco víc? Jaká je?“ začal se vyptávat

„Počkat, počkat…“ řekl Itachi. „Snad ses nezamiloval, bráško,“ zasmál se a Midori ho sjela pohledem tak že hned přestal.

„Ne, ani ji pořádně neznám, jen se mi líbí,“ vysvětlil Sasuke

„Je moc milá, hezká a zábavná Sasuke. I když jsem měla pocit že má nějaké problémy. Protože když někdo řekl jméno Karin, strašně se lekla.“

„Já vím, o co jde,“ odmlčel se Sasuke, což pro Midori znamenalo, že o tom teď nechce mluvit.

„A co vy dva?“ zeptal se Sasuke, aby změnil téma

„My dva nic,“ zamumlal Itachi. „Spíš mi tři,“ řekl a položil ruku Midori na břicho

„Počkat…Takže vy dva…to chcete jako říct že budete mít…že já budu…“ koktal Sasuke a Midori se smála

„Jo chceme tím říct, že budeš strejda… Koktáš přesně jako Itachi, když jsem mu to řekla,“ zasmála se

Takhle tam debatovali asi hodinu. Pak Itachi s Midori  odešli.

Sasuke obvykle večeřeli v půl sedmé. U jídla bylo ticho jako vždy

„Něco nového Sasuke?“ zeptal se ho Fuugaku

„No ani ne v pátek mám další zápas,“ řekl a přehraboval se v jídle.

„Doufám, že to zase nezvoráš.“

Sasuke to ignoroval.“ Ale z Mlžné jsou dost slabý.“

„Nikdy by si neměl soupeře podceňovat.“

„Však to nedělám, jdeme dneska s Narutem a Saiem trénovat.“

„Aspoň se neflákáš, narozdíl od svého bratra. Itachi by měl pracovat pro mě a ne dělat nějakého zástupce a cestovat po celém světě.“ řekl naštvaně Fugaku, tohle se mu na Itachim nelíbilo, tohle a to že si chce vzít Midori. Byla z klanu, který se s jeho rodinou nesnášel už celé generace.

„Možná že si ti to přání splní, teď, když je Midori těhotná, chce být Itachi co nejvíc doma,“ řekl Sasuke, protože to měl povoleno od Midori, a když se jeho otec začal dusit jídlem, usmál se.

Mikoto jej hned začala bušit do zad.

„Co jsi to říkal, Sasuke?“ zeptala se syna.

„No že Itachi teď bude víc doma,“ řekl klidně Sasuke a dál jedl.

„Myslím to druhé,“ řekla Mikoto a napjatě čekala, co její syn odpoví.

„No že ze mě bude strejda a z vás babička s dědečkem. Doufám, že to mrně bude holka. Holky jsou mohem lepší a hodnější než kluci…“ začal Sasuke

„On se úplně zbláznil!“ vykřikl Fugaku a vyskočil od stolu a šel rychle k telefonu. Mikoto ho okamžitě následovala, ale Sasuke si všiml, že jeho matce zářily oči, když řekl, že z ní bude babička.

Sasuke klidně dojedl a odnesl talíř do kuchyně a smál se, když slyšel jak otec telefouje s Itachim.

„To mě nezajímá, že si unavený, okamžitě sem koukej příjít a ji vem sebou. Jak to jako myslíš, že spí a ty ji nechceš budit. Okamžitě sem přiďte oba dva! Ne? S kým to mluvíš… a jak to Sasuke myslel že z jeho bude strejda a ze mě dědeček…co se směješ … okamžitě sem hodlej přijít Itachi! Klidně bez ní ale ať si tady nebo já půjdu k vám…“

„Nemusíš se bát, tohle tati určitě zabere, aby sem přišel,“ smál se Sasuke. Za deset minut skutečně prošel Itachi dveřmi. Šel nejdřív k Sasukemu a pozdravil

„Chceš pomoct?“ zeptal se ho Sasuke

„Ne, to zvládnu. Jen mi pak popíšeš ten jeho výraz, jasný?“ mrkl na bratra a šel za otcem, který chodil po místnosti jako lev v kleci.

„Jdu trénovat s Narutem, příjdu do půlnoci,“ zavolala na matku. Tohle jediné po něm chtěla, aby řekl, kdy se vrátí. Zabouchl za sebou dveře a ještě venku slyšel, jak jeho otec křičí. Venku už na něj čekal Naruto se Saiem.

„Čau, Sasuke,“ pozdravil ho Naruto.

„To nemyslíš vážně!“ ozvalo se přes celý dům.

„Co se děje?“ zeptal se zmateně Naruto.

„Ani nic. Pak ti to řeknu.“