Kapitola 3

Ráno se jako první probudila lištička
„Co to zatraceně dělám. Nemůžu tady bydlet s Uchihou, co by udělal kdyby věděl že ta liška jsem celou dobu já.“ Vyběhl Naruto ze Sasukeho domu (však on se brzo vrátí xD). Zahlédli ho však dva páry očí.
„Sakuro, kam to jde Naruto,“ zeptala se Ino, která něco držela v ruce.
„Hele, co to zase děláte?“ ozvalo se ze zdola Kiba, který koukal na dvě holky na stromě.
„Už zase šmírujete?“ nedal si pokoj.
„My nikoho nešmírujeme,“ ozvala se hnedka Ino. Kiba se jenom zasmál.
„S tím dalekohledem v ruce to zní přesvědčivě.“

***

Černovlasého chlapce probudily sluneční paprsky, které přes okno rozzářily celý pokoj. Když se rozkoukal a zjistil že modroočko nikde není, rozhodl se jít se po něm podívat.
„Tak co tady děláš?“ zeptal se lištičky (nebo spíše sám pro sebe), která stála před Uchiha branou vypadala, že každou chvíli zdrhne nebo omdlí strachy. Čím byl černovlásek blíže, tím víc se liška začala klepat.
„Něco je jinak,“ podivil se Sasuke, ale nedal na sobě nic znát. Klekl si k chundelatému stvoření, natáhl ruku a rozklepanou lištičku začal hladit za ušima. Vzal jí blíž k domu a položil před ní misku rámenu. Ještě víc bylo divné, že se zvířátko k rámenu moc nemělo, ale nakonec celý obsah misky zmizel. Dopoledne odpočíval Sasuke před domem i s lištičkou, která přemýšlela, jak nenápadně zdrhne.
„Hej, tebe to baví mě šmírovat?“ podíval se chlapec směrem k jedné blízké budově. Mladá dívka vylezla ze svého úkrytu a objevila se před ním.
„Tak co se děje? ehmm Hináto?“ tipnul si. Jmenovaná dívka trochu znejistila.
„Sakura-chan s tebou chtěla mluvit o nějaké misi,“ domluvila a potom se podívala na malou lištičku.
„Naruto-kun je tak cool,“ pištěl jí v hlavě hlas faninky.
„Už jdu!“ řekl znuděně a odcházel.
„Jo a Hináto,“ podíval se ještě na tmavovlasou dívku. „Postarej se mezi tím o tu lišku, snadno se dostane do průšvihu.“ Zmizel lišce i Hinátě z dohledu.
„Já jsem tady úplně sama s Narutem-kun,“ zčervenala a otočila hlavu směrem k zvířátku. Sasuke měl namířeno k Sakuře, ale když procházel kolem (známé restaurace) uslyšel známí hlas a zarazil se. Vešel dovnitř a uviděl Naruta, jak si s chutí dopřává asi pátou misku rámenu.
„Počkat když je Naruto tady, tak kdo je…“

Tmavovlasá dívka seděla přededveřími a hladila roztomilou lištičku.
„Ted jsem u Naruta-kun. Jsem u nej tak blízko,“ dívala se dívka stále na chundelaté stvoření.
„On přece neví, že vím, že je to on,“ usoudila a objala ho. Liška zmizela v kouři a místo lišky tam byl….

***

O pár hodin dříve

Ráno se probudil malý pejsek, kterého nenapadlo nic jiného než vzbudit svého milovaného páníčka.
„Akamaru!“ vykřikl Kiba, když na nej pejsek skočil a tím ho probudil.
„To bude zase den,“ chytnul se za hlavu a šel si pro něco na zub. Vyšel ven i s energicky naladěným  Akamarem. Vyrazili na trénink docela brzy a tak se rozhodl, že se s Akamarem projdou po vesnici až k lesu. První známá osoba co viděl byla Lady Hináta která měla v jedné ruce zápisník, v druhé tužtičku na které byla natištěná malá lištička. Její obličej bal červenější než tucet rajčat. „Co to dělá?“ Chvíli tam stál, ale potom se vydal pryč. Nevědomky ho Akamaru zavedl k Uchiha sídlu, kde nedaleko budovy zahlédl dvě známé dívky. První koukala do malého dalekohledu a druhá jí něco povídala.
„Hale, co to zase děláte?“ zakřičel na ně až se šmírovaní duo leklo.
„Už zase šmírujete?“ pokračoval.
„My nikoho nešmírujeme,“ pískla blondýnka. Tmavovlasý kluk se zasmál
„S tím dalekohledem v ruce to zní přesvědčivě a …“ nedořekl, protože mu dalekohled přistál mezi očima.
„Sakuro, co vlastně budeme dělat, když je Naruto pryč?“ zeptala se jí druhá dívka.
„Zjistíme co tam Naruto dělal,“ usmála se Sakura.
„A jak to chcete udělat. Myslíte že Uchiha bude šťastný, když uvidí, jak mu po domě běhají nenápadně dvě uječené faninky,“ poznamenal Kiba a tvářil se jako génius světa.
„V něčem máš pravdu Inuzuko,“ zamyslela se blondýnka.
„Ale když tam půjdeš ty, tak se nám dvěma nic nestane,“ dokončila větu za Ino Sakura. Kiba se naštval, ale hlas se snažil mít v klidu.
„A co já bych dělal u nějakého Uchihi?“ nestačil se divit, co dívky zase vymyslely.
„No tak Inuzuko. Máš výborný čich a když to pro nás uděláš, tak ti budeme sloužit, uklízet a vařit celý týden,“ nabídla Sakura, Ino se na chvíli zarazila a pokračovala“ ale jestli to neuděláš, tak se budeš v noci probouzet hrůzou“ udělala modrooká kunoichi obličej, že by si každý kdo jí neznal myslel že utekla z blázince Koniny.
„Já se ničeho nebojím,“ vykřikl kurážně ninja a za ním se ozvalo tak hlasité mňoukání, až Kiba málem vyletěl z kůže.
„To jsou blbý vtipy,“ rozkřikl se vyděšeně a otočil se na postavu za sebou. Za ním stála usměvavá Kurenai
„Vy jste ale …radši nic,“ vykřikl ještě polekaná ninja a dvě kunoichi málem smíchy spadly ze stromu.
„Tak to jsem nečekala, že se nebojácný Kiba Inuzuka se bojí malých, neškodných  a roztomilých kočiček,“ neudržela rovnováhu Ino, spadla z větve na zem, ale nepřestávala se hlasitě smát.
„Tak co Kibo,“ zvážněla, „půjdeš nebo máme speciálně pro tebe zařídit prohlídku v útulku pro kočky,“ usmála se děvčata a Kurenai jenom mlčky a nechápavě přihlížela.