Kapitola 3

Blonďáček zůstal nějakou chvíli za Sasukem zírat. Nakonec si dovybalil zbytek svých věcí, kufr a batoh uklidil do veliké skříně a vyndal si ručník a sprchový gel. Přešel do koupelny, svlékl se, oblečení položil na místo, které vypadalo jako odkládací pult. Nahý přešel do sprchového koutu a jedním plynulým pohybem zapnul vodu, která okamžitě dopadla na jeho snědou pokožku. Vzal si do ruky sprchový gel a malé množství rozetřel mezi dlaněmi. Potom na svém těle krouživými pohyby vytvořil vrstvu bublinek a pěny, které následně nechal smýt tekoucí vodou. Ještě nějakou chvíli tam jen tak stál a vychutnával si příjemnou vlažnou tekutinu, masírující jeho tělo. Když ho omrzela i tato činnost, vypnul vodu a vyšel ze sprchy, uvázal si kolem pasu ručník a přemístil se do pokoje, kde už opět seděl černovlasý chlapec, doprovázený svým arogantním a povrchním pohledem. Když uslyšel klapnutí kliky, zvedl oči od nějakých desek a zadíval se na Naruta. Černovláskův prázdný pohled jako by získal nádech čeho si nespecifikovatelného. Možná to bylo překvapení, možná vyděšení, ale jisté bylo, že jeho temné oči získali na malinký okamžik jiskru. Sasuke si Naruta po očku prohlížel. Jeho mokré blonďaté vlasy, z kterých skapávaly kapičky vody na jeho bezchybně tvarovaný obličej, kterému dominovaly ty nejmodřejší oči, které kdy Sasuke viděl. Černoočko, sjel pohledem níž na Narutovi lehce vypracované prsní svaly, přecházející v břišní svaly a ještě níž až k lemu ručníku. Sasuke na sucho polknul a odtrhl pohled od toho božského stvoření. Naruto si jeho pohledu příliš nevšímal, byl plně zaměstnán hledáním čistého oblečení a sušení pramínků blonďaté hřívy. Naruto se i s nově vybraným oblečením přemístil ke své posteli, kde se posadil a začal se pomalu upravovat.

„Zítra začíná vyučování..Těšíš se?“ Hlesl Sasuke. Vlastně ho vůbec nezajímala odpověď, chtěl mít jen důvod, aby se mohl dívat na ten skvost, který se před ním tak necudně odhaloval. Naruto k němu zvedl oči a na tváři vytvořil něco mezi úšklebkem a úsměvem.

„No, těšit se je silné slovo.. Ale jsem zvědavý jaké to tu bude.“ Odpověděl blonďáček a zapnul si pásek u kalhot. Sasuke ho hladově probodával pohledem, ale Naruto to vůbec nepostřehl.

„Co ty?“ Podíval se na něj blonďáček a přetáhl si přes hlavu tmavě modré tričko s barevným potiskem.

„Já?… No, ale ano, těším se.“ Hlesl Sasuke.

„Nezní to příliš přesvědčivě.“ Namítnul Naruto a posadil se na postel. Sasuke se zamyšleně zadíval na zem a pak zpátky na blonďáčka, který očividně čekal, že černovlásek bude nějak reagovat. Ať už mu řekne něco povýšeného, jak bylo zvykem nebo jen něco odsekne. Sasuke se na Naruta dál díval. Jeho pohled byl prázdný a nicotný, ale když uviděl Narutův povzbudivý úsměv, jeho oči získali nádech klidu a důvěry.

„Vlastně… “ Začal Sasuke, ale v zápětí zavrtěl hlavou jako by chtěl dát najevo, že si to rozmyslel  a nic nepoví. Když to Naruto uviděl, znovu se pousmál a poposedl si blíž. I když seděl na své posteli, naproti té Sasukeho, zapříčinil tím, že vzdálenost mezi nimi se zdála najednou o dost menší, ačkoliv se změnila jen o pár centimetrů. To gesto mluvilo za vše a ještě více.

„Chodím sem, protože se to ode mě očekávalo.“ Šeptnul Sasuke a zadíval se do těch dvou studánek, které ho uklidňovaly, ale zároveň v něm probouzeli pocit, který nedokázal rozeznat.

„Jak to myslíš?“ Naruto se na něj překvapeně díval, povytáhl obočí, čím dodal své otázce grády.

„Očekávalo se to ode mě.. Chodili sem prarodiče, rodiče a dokonce i sourozenci. Já nejsem a nebudu výjimkou“ Vyhrknul Sasuke a jeho oči získaly opět ten chladný a prázdných nádech.

„Takže..chodíš sem protože se to očekává… Jen to?.. nebo protože jsi sem chtěl chodit?“ Otázal se Naruto, který tomu dost dobře nerozuměl. On by nikdy neudělal to, co se očekává, kdyby se to příčilo s tím, co chce.

„Spíš jen to první.“ Odpověděl Sasuke a zadíval se do prázdna.

„Takže..proto to neznělo tak nadšeně.“ Hlesl Naruto, celkem ho překvapilo, že někdo jako Sasuke si nechá říkat, co má dělat. Kdyby nevěděl, to, co mu teď řekl, tvrdil by, že Sasuke je někdo, kdo si nenechá nic nařizovat a každého s chutí odpálkuje.

„Kam?“ Zeptal se Naruto a zadíval se na Sasukeho, ten mu pohled opětoval, ale místo očí měl dva otazníky, očividně nechápal na co se Naruto ptá.

„Eh.. Kam si chtěl chodit, na jakou školu?“ Upřesnil svou otázku blonďáček, ale stále neuhýbal pohledem.

„Já?..Já..No..vždycky jsem chtěl studovat divadlo.. Divadelní herectví.. Právo a obchod mi nikdy nic neříkalo…“ Poušklíbl se černovlásek a jeho tváře zalila lehká červeň.

„To by ti určitě šlo…“ Pousmál se Naruto.

„Proč myslíš?“ Zvedl k němu Sasuke pohled.

„E…No prostě si myslím, že by si byl dobrý herec..“ Vykoktal blonďáček.

„Co tím myslíš?“ Zeptal se znovu Sasuke ve snaze dostat z Naruta důvod toho co řekl. Znají se den a on už si myslí, takovéhle věci?.. To musí mít nějaký důvod.

„Neřeš to, prostě si to myslím..“ Zavrtěl hlavou Naruto, který to odmítal říct a přitom se zasmál. Sasuke po něm hodil polštář a než se blonďáček stačil rozhlédnout stál Sasuke u něj a lechtal ho.

„Řekni to!“ Vyhrožoval černovlásek, ale Naruto jen kroutil hlavou a smál se. Nemohl mu přece říct, že dokáže skvěle hrát tu masku arogantního kluka, kterému záleží jen na sobě, i když uvnitř bojuje s celým světem. Jen tam ležel na posteli a smál se. Sasukemu nevraživému pohledu, který měl zastírat smích a tomu jak se ho snaží přeprat a zlochtat ho.

„Možná to nebude až tak zlé.“ Pomyslel si blonďáček, když se snažil zklidnit dech a mezitím se díval na Sasukeho, který ztěžka vydechoval, zatím co ležel na své posteli.