Kapitola 3

Ráno dívky probudilo lehké ťukání na okno. Jako první se probudila Ayako. Podívala se do okna a zděšeně vykřikla. Za oknem na větvi stál kluk v černém plášti, malého vzrůstu, uhlově černými vlasy a bílou páskou přes čelo. Nejvíce ji ale děsily ty jeho oči. Měly krásnou rubínovou barvu, ale byly temné, kruté a bezcitné. Plné chladu, jakoby bez slitování. Démon otevřel okno a skočil do místnosti. Ayako začala křičet.
,,Uklidni se, ty hysterko,“ zavrčel démon otráveně, ruce v kapsách pláště. Ayačin křik vzbudil Ayame. Když ale zahlédla podivného démona, zareagovala úplně jinak. Zamračila se, vyskočila z postele, a než stačil ten kluk něco udělat, vrazila mu pořádnou facku. Démon překvapeně vytřeštil oči a tak-tak se udržel na nohou.
,,Co jsem sakra udělal?!“
,,To ty jsi nás včera vyděsil k smrti? A “upravil“ barák?! Mluv, ty jedna zrůdo!“ křikla Ayame s nastavenou rukou.
,,Ne, a neřvi tak, nebo to znovu začne. A tu zrůdu si laskavě odpusť,“ odsekl démon a třel si místo, kde měl červený otisk dlaně. Ayame se zarazila.
,,Tos neudělal ty? Ale kdo teda jsi? A proč tu jsi?“
,,Není to jedno? Nebo tu snad chcete zůstat a skončit jako ten ubožák ve vedlejší místnosti?“ protočil démon oči v sloup.
,,Ne, to fakt ne. Já jsem Ayame a tohle je moje dvojče Ayako. Jak se jmenuješ?“ usmála se Ayame a podala mu ruku. Hryzalo ji svědomí, že je ten kluk přišel zachránit a ona mu místo poděkování vrazila pěkně bolestivou facku.
,,Hiei,“ zabručel démon, ale ruku jí nepodal. Ayame pokrčila rameny a ruku stáhla.„Není tak špatný, je docela hezký…Až na to, jak je malý. Kolik mu asi je? Vypadá tak na 15 nebo 16…“ přemýšlela. Ayako se mezitím zvedla z postele.
,,Promiň, že jsem tak ječela, ale po včerejšku mám opravdu dost. A ty nás máš někam vzít?“
,,Hm.“
,,A kam?“
,,To uvidíte, až tam budete.“
,,Ty nejsi zrovna mluvnický typ, co?“ ušklíbla se pobaveně Ayame. Hiei neodpověděl. Měl se teď válet v Zásvětí a ne se zahazovat s ubohými lidskými holkami.
,,Pojďte se mnou,“ pobídl je a šel ke dveřím.
,,Tudy nejdu,“ zavrtěla Ayako nesouhlasně hlavou. Hiei se otráveně otočil a šel otevřít okno. Už toho měl vážně pokrk.
,,A to jako máme vyskočit z okna? Hele, mladej, nevím, jak tobě, ale nám křídla rozhodně nenarostou. To je dobrých pět metrů, uvědom se,“ vytřeštila Ayame oči.
,,Jo, a od toho jsem tu já. Nebo chcete jít dveřmi? Jestli by jste ven došly živé, tak prosím, v ničem vám nebráním,“ pokrčil Hiei rameny a v duchu sliboval jistou smrt několika vybraným osobám tam nahoře.
,,Pche, už teď tě nemám ráda,“ zabručela Ayame, ale to nebyla až zas tak pravda. Byl jí sympatický pro své chování i vzhled, takové typy měla ráda. ,,A jak že nám ven pomůžeš? Teď se předveď, rambo.“ Hiei její oslovení raději přešel bez povšimnutí, přišel k ní a vzal ji do náručí. Ayame zrudla.
,,C-co to děláš?!“ vykřikla zděšeně a chtěla mu dát další facku.
,,Co asi? Chci tě vynýst z toho okna, když si neumíte poradit samy!“ odsekl Hiei kysele a Ayame se včas zarazila.
,,Jo aha…“
,,“Aha?“ Fakt super. A teď se drž.“ Než stačila Ayame mrknout, stála před domem a o setinu vteřiny později i Ayako.
,,To byla ale rychlost! Co jsi zač?“ užasla Ayako.
,,Ohnivý démon, copak to není vidět?“
,,Ehm…ne,“ odpověděly obě dívky. Hiei už začínal rudnout vzteky.
,,Jen klid, Hi-…Jak že se to jmenuješ?“ zamyslela se Ayame, což Hieiho moc neuklidnilo.
,,Hiei!“ šeptla Ayako, když viděla, jak se Hieiho pěsti začínají nebezpečně třást.
,,Jo, Hiei! Sorry, ale máš divný jméno. Kam že nás to máš zavést?“ zeptala se Ayame.
,,Za někým, kdo nám všechno vysvětlí.“
,,Tak to jo. Jdeme.“
,,Počkej, Ayame! Copak ty opravdu chceš jít? Co když je to…Já nevím…Třeba nějaká past a má to na svědomí on?“ chytla ji Ayako ustaraně za zápěstí.
,,Neboj se. To by nás jinak nezachraňoval a zabil ve spánku nebo nás tam nechal hnít. A navíc, chci zjistit, kterej chytrák nám tak krásně zmaloval barák,“ uklidnila ji Ayame.
,,Teď se mě chytněte. Přenesu nás tam,“ přerušil je Hiei znuděně. Dívky se ho nejistě chytly za paži a za chvíli už všichni tři stáli před velkou vilou na zalesněném kopci.