Kapitola 3

3. kapitola

Naruto se těžkým krokem belhal ulicí. Noční vzduch mu čechral jeho blonďaté vlasy. Těžce dýchal, protože na takoví nápor a tíhu svého těla nebyl zvyklí. V duchu proklínal Hisagiho a ty jeho hokusy-pokusy. Naruto se zastavil, aby nabral do plic dech. Rukou se opřel o pouliční lampu. Ta ale nápor jeho váhy nevydržela a zhroutila se na zem. Naruto zaražený tou událostí spadl s ní rovnou na záda jako želva. Pokusil se vstát, ale každý jeho pokus byl marný.

„Sakra, k čertu s tebou Hisagi!“ zakřičel Naruto plný vzteku a poraženecky složil hlavu na chodník.

——

Sakura zvesela seskočila ze střechy a havraní peří lehkomyslně hodila za sebe. Potutelně se usmívala, když si uvědomovala to, co by se stalo, kdyby kouzlo skutečně fungovalo. S pískáním došla do domu a zamířil rovnou do postele. Celý dům byl položen do ticha. Sakura pomalu zavřela oči a před ni se objevil obraz její lásky- Sasukeho. Černé vlasy mu rámovali obličej a jeho ledové a přitom tak sexy oči se dívali jen na ni. Sakura se pod peřinou zavrtěla a její tváře nabili růžové barvy.

Najednou někdo zazvonil na dveřní zvonek a Sakuru vytrhl ze snění. Prudce si sedla na posteli a ospalýma očima se dívala po dveřích pokoje. Nakonec, když už nevítaný host zazvonil snad po dvacáté, se dokopala k tomu, aby šla otevřít. Po cestě si přitom brblala nadávky.

Když ale dveře otevřela její oči se otevřeli na plno a smysli začali pracovat na plný obrátky. Pusu měla otevřenou dokořán údivem. Protřela si oči, ale její vidina se nezměnila. Nemohla uvěřit, že před ni stojí blonďatá Hinata s modrýma očima.

„Hi-hi-hinato, co-co-co tad-d-dy děláš?“ vymáčkla ze sebe koktavě Sakura a její oči málem vypadli z důlku.

„Sakuro musíš mi pomoct. Já-já nevím, co se stalo,“ začal ze sebe soukat plačtivě Hinata a přitom posmrkávala.

„Tak pojď dál,“ vyzvala ji Sakura a Hinata ji poslechla. Posadili si obě na gauč a Sakura pořád nevěřícně hleděla na svou dobrou kamarádku.

„Víš byla jsem u kouzelníka Hisagiho a přála jsem si být jako Naruto. No a takhle to dopadlo,“ vyprávěla Hinata a upírala svoje narutovské oči na zem.

„Kouzelníka Hisagiho? Ale já si taky něco přála,“ vyhrkla ze sebe Sakura a začala si nervózně kousat ret.

„Myslíš, že se tvé přání taky tak pokazí,“ řekla tiše Hinata se strachem v hlase.

„Ne tohle přání se nemůže pokazit,“ snažila se ujistit Sakura samu sebe.

„A co sis přála,“ zeptala se Hinata a čekala, co z růžovlasé dívky vypadne. Ta se začervenala a začala si nervózně hrát s vlasy.

„Aby se Sasuke vrátil,“ řekla tiše Sakura. Hinata se jen nepatrně usmála. Čekala takovou odpověď.

——-

Sasuke šel lesem smířený s tím, že ho nohy nesou tam kam chtějí. Aby zabil nějak čas, tak se snažil přemýšlet, kam vůbec míří, ale všechno naznačovalo tomu, že do Konohi. Už tolikrát se snažil svým chodidlům vzdorovat, ale po čase už ztratil naději, že se mu to vůbec povede.

Najednou se před ním objevila menší žumpa, která páchla na dva kilometry. Sasuke celý zezelenal a rychle si zacpal nos. Ale v jeho smůle, nohy mířili přímo zrks tu smradlavou díru. Černovlasý chlapec vytřeštil oči hrůzou. Rychle se snažil najít něčeho čím by se chytl a tak zastavit pochod svých nohou. Ale jediný výsledek byl pár listí v ruce z jedné větve, které se snažil držet. Po chvíli byl až po pás v žumpě a stále víc se ponořoval. Sasuke málem omdlel smrady, a proto se snažil, co nejméně dýchat. Po dalších pár minutách už vyčuhovala jen jeho hlava a temné černé oči. Sasuke se naposledy nadechl než se celý ponořil do smradlavé stoky.

Když už si myslel, že mu nevystačí dech a on se utopí zrovna na tak hrozném místě, konečně se vynořil. Jeho nohy mířili ke břehu, kde měli v plánu pokračovat rovně dál. Sasuke se snažil rukama otřít ten sajrajt z těla, ale moc se mu to nedařilo. Celý páchl a byl špinaví od hlavy až k patě.

Pomyslel si, že nemůže být hůř, ale to se mýlil, když zrovna projel podlavým keřem. Sasuke ječel hrůzou, když se do něj ty ostré trny zabodávaly. Prošel bolavím peklem živí, smradlaví a popíchaný. Sasuke si nešťastně povzdychl.

——-

„Počky ukaž to ještě jednou,“ křikla pobaveně Sakura a se zájmem se dívala na Hinatino dočasné přirození.

„Ne už ne. Viděla jsi ho už dost,“ zaprotestovala Hinata a oblíkla si kalhoty.

„Bože nemůžu uvěřit, že se ti stala taková strašná věc,“ řekl soucitně Sakura a hupsla do sedačky, kde dlouze zívla.

„My povídej. Jsem zvědavá jak s tím budu chodit na toaletu. Už teď mi vadí, když se mačká v těch mích kalhotkách,“ bručela Hinata a poraženě spadla na gauč vedle Sakuri.

„Neboj to se spraví. Zítra ráno zajdeme za Hisagim a on tě dá do pucu. Potom si to s ním ručně stručně vyřídíme,“ odpověděla ji Sakura a snažila se udělat ten nejkouzelnější úsměv. Dala Hinatě ruku na rameno a spiklenecky na ni mrkla.

„Dík Sakuro, jsi vážně kamarádka,“ řekla Hinata a trochu se začervenala. Poté obě odešli spát.

——–

Sasuke dále putoval za svým nechtěným návratem do Konohi. Už ho boleli nohy a chtěl si odpočinout, ale to v jeho případě nebylo možné. Pomalu už zavíral oči, když tu najednou spatřil kousek černého pláště s červenými obláčky. Akatsuki. A aby toho nebylo málo byl to jeho bratr Uchiha Itachi se svým parťákem Kisamem.

„Ty?“ řekl Itachi vyvedený z míry. Sasuke jen nevěřícné hleděl na svého bratra a jeho nohy ho nesli dál do předu.

„Já! Přesně, já. Jsem mstitel a zabiji tě! Slyšíš zabiji! Jen počkej až se dostanu z téhle brindy!“ začal ječet Sasuke a jeho obličej zčervenal vztekem.

„Fuj, ty ale smrdíš. To děláš našemu klanu pěknou ostudu,“ řekl klidně Itachi a pozoroval Sasukeho jak kolem sebe máchá rukama.

„Cože!? Hej, za to já nemůžu. Spadl jsem do žumpy! A navíc ty jsi větší ostuda. Kdyby mě teď nohy poslouchaly a nemířily do Konohi, nakopal bych ti zadek!“ křičel dál Sasuke a stále víc se od Itachiho vzdaloval. Jeho bratr se snažil zatím vstřebat, co mu Sasuke řek o své situaci. Poté si řekl, že je to vlastně putna a přátelsky mu zamával na rozloučenou. Sasukemu málem vztekem vypadli oči z důlku a začal křičet vulgární nadávky, jež se nesli daleko lesem.

——-

Sai seděl ve svém pokoji a něco črtal do svého skicu. Když se po krátké chvíli na svůj výtvor podíval, nemohl uvěřit svým očím. Byla to Ino. Jak mohl načrtnout tak dokonalou napodobeninu, když ji viděl jen jednou. Byla pravda, že tento večer na ni myslel neustále a toužil ji znovu vidět. Podíval se znovu na svůj výkres a touhou se mu rozbušilo srdce.