Kapitola 3

***

Konečně mám suchej byt.

„Chceš pučit suchý oblečení?“

„To bys byl hodnej, nerad bych se po cestě domů nastydl.“

„To bych nerad, co by si všechny ty holky bez tebe počaly,“ říkal jsem mu po cestě do ložnice.

„A nejen holky viď?“ řekl mi na to. Švihl jsem po něm oblečení.

„Jak myslíš. Až se převlečeš, pojď si dát to kafe.“

„Hn.“Bože jak tahle odpověď mě dokáže naštvat. Radši jsem mu na to nic neřekl a šel udělat nový kafe, jelikož to stárý už muselo být ledový a já rozhodně ledovou kávu nepiju.

***

„Naruto, ty se nepřevlečeš, když budeš v tom mokrém, nastydneš.“

„Na co stejně se půjdu za chvíli vykoupat, když s mi tak hezky opravil tu vanu, na tu chvilku to nemá cenu.“ Vůbec se nechová jako nepřítel, chová se ke mně jako bychom byli přátelé od dětství. Ale co aspoň nějaký zájem. Znovu ve mně vzplál ohýnek naďeje.

***

„Ty brďo. To už je tolik hodin, asi bych měl jít, přece jen zítra vstávám do školy.“

 „Jo máš pravdu. Doprovodím tě ke dveřím,“ mlčky jsme došli ke dveřím a Sasuke už otvíral dveře.

„Málem bych zapomněl. Kolik ti dlužím za tu opravu?“ Sasuke pomalím krokem přešel ke mně. Nahnul se nade mně.  Dívali jsme si do očí jen chvíli, ale mně to přišlo jako věčnost. A potom se nahnul ještě víc a víc a potom už se neměl kam nahnout, a tak mi vtiskl nádherný polibek do vlasů. Přitom nádherně jemném doteku mnou projel takoví divný pocit a já se samým úžasem nemohl ani pohnout.

„Teď už nic. Ber to jako přátelskou výpomoc,“ hned, co to dořekl, mi přejel rukou po vlasech, otočil se na podpatku a už ho nebylo.

***

Po dlouhém stání na chodbě jsem se rozhodl, že se půjdu vykoupat.  Má mysl se stále ještě neodhodlala myslet na to, co se tu před chvílí stalo. Došel jsem k vaně a sundal jsem ze sebe, teď už skoro suché oblečení. Napustil jsem si vanu a nalil do ní spoustu pěny. Těšil jsem se na to jak malé dítě na vánoce.  Vlezl jsem do nádherně teplé vody, lehl jsem si do ní, pohodlně jsem se opřel a začal jsem přemýšlet nad tím, co se stalo. Byl to fajn večer, a noc, ani jsem nevěděl, že si toho máme spolu tolik co říct. Nedivím se, že jsem tak unavenej, taky povídat si s někým, od pozdního oběda až do půl druhé do rána, dá pěkně zabrat. Potom jsem ho doprovodil ke dveřím a vzpomněl jsem si, že jsem mu za tu opravu ještě nezaplatil. A on se ke mně přiblížil a …

„On mi dal pusu!“ zařval jsem do svého prázdného bytu a ani bych se nedivil, kdybych vzbudil celou ulici. No vlastně ona to ani pusa nebila, vždyť mě políbil do vlasů, to se ani jako pusa nebere, nebo jo. Ale co si sakra o tom mám myslet, vždyť je to kluk, ne že y mi to vadilo ale on je na holky tak jak to mám brát. Blbec úplně mne popletl.

„Teď už nic. Ber to jako přátelskou výpomoc,“ zopakoval jsem si nahlas jeho slova. Takže mne bere jako kamaráda, no alespoň něco. Ale proč by mi dával pusu a ještě si jí vzal místo peněz, to nedává smysl. No jo byla to přátelská výpomoc, ale přece bych nedal jen tak kamarádovi pusu.  Já to vůbec nechápu.

***

Ještě dlouho jsem tam tak dumal, ale pak už byla voda ledová, tak jsem raději vylezl. Osušil jsem se pořádně velkým ručníkem a odešel do ložnice. Ze skříně jsem vytáhl čisté pyžamo a šel se zachumlat do teplé postýlky, přece jen byly dvě ráno a já zítra musím do školy. Ještě štěstí, zítra máme první dvě hodiny dějepis a náš učitel je tak nevšímaví, že můžu, klidně celé dvě hodiny prospat. Do říše snů jsem se odebral okamžitě, ale velice neklidně. Zajímalo by mne, jak se k němu mám chovat a jak se bude chovat on ke mně. Poté jsem už opravdu usnul tvrdým spánkem.