Kapitola 3

Sasuke namáhavě otevřel oči, když zaslechl vrznutí otevíraných dveří a chvatné kroky, cílevědomně směřující k mřížím jeho cely. Moc dobře věděl, kdo ho to přišel v pozdním večeru navštívit, ale právě nadšený z toho nebyl.

Deset let. Deset let uteklo od chvíle, kdy se rty Sasukeho a Naruta naposled setkaly. Za tu dobu se toho mnoho stalo… Bylo probděno mnoho bezesných nocí. Vybojováno mnoho bojů. Prolito mnoho krve. Proteklo mnoho slz… Orochimaru a Itachi byli mrtví. Tsunade byla mrtvá. Raikage byl mrtvý. Danzou byl taky mrtvý. Jo Danzou! Sasuke se trpce pousmál. Zabil Orochimara a ulevilo se mu. Zabít Itachiho považoval za největší úspěch svého života… než se dozvěděl pravdu. Raikageho zabít neměl v úmyslu. Neměl na vybranou, když na něj ten vzteklý dědek zaútočil. Mnoho lidí zahynulo pod Sasukeho rukou. Ale žádná ze smrtí mu nikdy nepřinesla takové zadostiučinění, jako když zabil Danzoua, tu hnusnou krysu, která mu zničila život. Jemu i jeho bratrovi. Byl silnější, než čekal, parchant. Byl to těžký boj, moc těžký. Sasuke mnohokrát zapochyboval, že z něj vyjde vítězně. Ale stalo se tak. Jak by taky ne? Uchihové nemají ve zvyku prohrávat. Tak proč teď seděl tady? Tady v téhle malé odporné cele? On, který sprovodil ze světa Orochimara, 2 členy Akatsuki a nejprohnilejšího shinobiho ze Skryté Listové vesnice! Odpověď byla směšně snadná. Právě těžká zranění z bitvy s Danzouem zapříčinila, že ho dřív, než se dostal ke svému týmu, zajali elitní členové ANBU z Listové. Ne že by snad šel Sasuke dobrovolně. Ale s téměř nulovou čakrou a zhmožděným celým tělem tak, že se sotva mohl pohnout, neměl příliš mnoho šancí. Než ztratil vědomí, stačil zranit pouze dva z šesti strážců ANBU. Doufal, že aspoň smrtelně…

Kroky se zastavily u Sasukeho vězení. Vysoká osoba, zahalená kápí, oděná do dlouhého pláště, pohlédla na postavu sedící na studené zemi a opírající se zády o kamennou stěnu.

„Uchiha Sasuke.“ Zašeptání hlubokého hlasu se v cele rozlehlo hlasitěji. Sasuke se ušklíbnul:

„Dlouho jsme se neviděli že? Naruto…“ Muž v kápi si skrz mříže prohlížel četné šrámy a modřiny na Sasukeho těle. Sasuke byl ve vesnici považován za zrádce a tak s ním nejednali právě šetrně. S tím počítal. Oblečení měl Sasuke špinavé, tělo poseté drobnými ranami, vlasy rozcuchané a z čela se mu po tváři táhl pramínek zaschlé krve. „Slyšel jsem, že ses stal Hokagem.“ Pokračoval Sasuke posměšným tónem. „Nikdy bych byl neřekl, že bude něco takového vůbec možné. To musela Listová hodně klesnout co?“ Naruto na poznámku nereagoval, jen na Sasukeho zíral. Nebyl pochyb o tom, že Sasukeho postavení teď bylo špatné. Ale ty jeho oči! Jeho oči, navzdory jeho vzhledu, byly stále stejně chladné, zpupné a lhostejné. I jako vězeň i jako zrádce si dokázal ponechat ten ledový klid a nepodřídil se. „K věci Uzumaki. Ty sis dnes v noci nepřišel povídat o uplynulých deseti letech. Co ode mě chceš?“ pravil Sasuke klidně. Naruto sejmul z hlavy kápi a odhalil lesklé blonďaté vlasy a zářivě modré oči, které se teď zastavily na těch černých. Pak Naruto vytáhnul zpod pláště klíč. Dveře cely se se skřípotem otevřely.

„Vstaň Uchiho.“ Poručil tiše. „Vůbec ses nezměnil.“ Sasuke si ho měřil pohledem a uvažoval, zda bude lepší začít s ním teď bojovat a prohrát nebo ho uposlechnout a možná tím získat šanci na útěk z vesnice. Pomalu vstal. Naruto ustoupil několik kroků zpátky, aby mohl Sasuke projít ven. Jakmile stáli oba muži naproti sobě, Naruto si ještě jednou černovlasého shinobiho pořádně prohlédl. Potom mu podal balíček složené látky. „Obleč si to a dobře mě poslouchej. Stačí takhle málo,“ Naruto přiblížil palec a ukazováček pravé ruky, „a nechám tě zabít. Vlastně jediné, proč to neudělám, je to, že mi dlužíš pár odpovědí. Teď půjdeš se mnou Sasuke. Nebudeš mluvit, jenom mě následovat. Nesundavej si ten plášť a kapuci. A varuju tě. Jestli se mi pokusíš utéct, zabiju tě a postarám se, abys při tom umírání pěkně trpěl. Udělám to Sasuke a nemrknu ani okem. Ty ses možná nezměnil, ale já ano. Rozumíš mi?“ Sasuke si přehodil přes sebe plášť a zahalil hlavu kápí. Nic neříkal. Naruto ho naposled sjel pohledem a pak vykročil. Sasuke šel za ním. Naruto ho provedl mnoha temnými chodbami, než se dostali k východu. Prošli dveřmi vězení Konohy a kolem strážců. Ti je nechali jít bez řečí, jen se Narutovi trochu uklonili. Sasuke se nadechl čerstvého chladného vzduchu. Obloha byla inkoustově černá a posetá milionem zářících bodů. Nepokusil se o útěk. Ne snad, že by ho ty Narutovy řeči vystrašily. Ale odhadoval, že když bude předstírat spolupráci, naskytne se mu pak lepší příležitost. Ulice Konohy byly liduprázdné. Sasuke kráčel za Narutem a přemítal, kam ho blonďák vede. Konečně, po několika minutách, došli k velkému domu. Naruto prošel brankou a předzahrádkou, Sasuke za ním. Hokage odemkl dveře domu a nechal Sasukeho projít. Pak ho následoval a za oběma pečlivě zamkl. Rozsvítil a Sasuke se překvapeně rozhlížel. Byli v předsíni Narutova domu. Vlevo byly jedny dveře a naproti nim kamenné schody, vedoucí do horního patra. Naruto vzal Sasukeho za zápěstí a táhl ho po schodech do jedné místnosti. Rozžehl v ní lustr a pokynul Sasukemu, aby se posadil do křesla, sám si sednul naproti němu. „Tak,“ začal Naruto a chladně si Sasukeho měřil pohledem, „začni.“ Záclony v místnosti byly zataženy. Nacházela se v ní dvě zmíněná křesla, ale i obrovská postel, noční stolky, šatní skříň, televize a pracovní stůl s několika dokumenty. Nevyzařoval z toho luxus, přesto to bylo dobře zařízeno. Sasuke se ušklíbl:

„Co bys chtěl vědět?“.

„Všechno.“ Řekl Naruto prostě. „Proč jsi zabil Danzoua? Myslel jsem, že jdeš po svém bratrovi. Toho jsi vlastně taky zabil. Proč ses přidal k Akatsuki? Proč jsi…“ Narutovi se poprvé zadrhl hlas, ale hned ostře pokračoval: „Proč ses nevrátil zpátky do Konohy? Svou pomstu jsi měl ne? Itachi už je nějaký čas mrtvý. Tak proč?“ Sasuke odvrátil pohled:

„To je na dlouhé vyprávění.“

„Já mám čas.“ Ujistil ho Naruto. „A kolik času ještě zbývá tobě, to je jenom na mě.“ Sasuke po něm střelil pohledem. Vyzařoval z něho potlačovaný hněv, ale Naruto věděl, že tentokrát má navrch. Sasuke byl zraněný a bezmocný a on byl Hokage. I když se Sasuke nikdy nikomu nepodřídil, tentokrát bude muset poslouchat. „No?“ pobídl ho Naruto. Sasuke pomalu vydechl. Nechtělo se mu nikomu svěřovat se svými pohnutkami. Už si toho v životě vyslechl hodně… Bolelo, když to měl opakovat. Ale zdálo se, že nebude mít na vybranou.

„Dobrá.“ Zavrčel. Sasuke začal vyprávět. Nezapíral, neměl vlastně ani co. Pověděl Narutovi všechno. O tom, jak porazil Itachiho. O tom, jak se později setkal s Madarou Uchihou. O všem, co mu řekl o jeho bratrovi. O Danzouovi a jemu podobným zrůdám, o tom, k čemu Itachiho donutili. K čemu donutili Sasukeho… Co se stalo potom. Řekl mu o svém týmu Hebi a důvod, proč se přidali do organizace. Proč zabil Raikageho. Vylíčil mu, jakou radost mu přinesla smrt Danzoua. Řekl mu všechno…

Naruto vstal a začal po místnosti přecházet sem a tam. Ruce měl zaťaté v pěstích, zuby stisknuté. Vztek z něj sálal na míle daleko. Sasuke ho lhostejně pozoroval. Naruto přešel ke stolu a udeřil do něj pěstí. A znovu. A znovu.

„Sakra!“ zařval. „Copak je v tomhle světě nějaká spravedlnost?! Za co jsem celý život bojoval?!“ Sasuke si odfrkl a zavrtěl hlavou. Bylo zvláštní, jak dlouho mohl být Naruto tak naivní. Jak dlouho mohl věřit v dobro… Naruto se ale pozvolna uklidňoval. Jeho dýchání se zpomalovalo a nakonec znovu získal svou rovnováhu. Posadil se zpátky do křesla naproti Sasukemu.

„Tak fajn Sasuke.“ Vydechl. „Dejme tomu, že tě chápu, že ti věřím a dejme tomu, že tě omilostním. Ne každý se na to ale bude dívat tak jako já.“ Sasuke se rozesmál:

„Naruto, kdybych se chtěl vrátit do Listové, udělal bych to. Ale já nechci. Nevěřím tvé prolhané vesnici ani slovo. Teď už nemůžu, když vím, jak to všechno bylo.“ Naruto se zamračil. Sasuke si zřejmě neuvědomoval, kdo tady velí. Přešel k černovlasému muži a vzal ho za bradu.

„Něco ti řeknu Sasuke,“ zasyčel, „to já jsem tu Hokage. To na mě záleží každý tvůj další krok. Teď jsi jen můj vězeň, nic víc. Budeš mě poslouchat, rozumíš?!“ Sasuke si ho soucitně změřil pohledem:

„Na to nemáš Naruto. Nikdy jsi nebyl dominantní typ.“ To Naruta rozzuřilo. Popadl Sasukeho zepředu za bílou košili.

„Já ti ještě dnes večer ukážu, jak umím být dominantní, ty hajzle!“ odseknul a smýkl Sasukem z křesla. Ukázal na jedny dveře, které vedly z místnosti: „Dělej. To je koupelna. Jdi se osprchovat. Dneska přespíš u mě, než rozhodnu, co s tebou dál. Ale nejdřív se vydrbeš, něco tak špinavýho jsem snad v domě nikdy neměl.“ Sasuke na něj upřel pohled, který naznačoval, jestli se náhodou Naruto nezbláznil. Blonďák ale Sasukeho postrčil do koupelny a zavřel za ním dveře. Opřel se o ně zády a zhluboka oddechoval. Když se dozvěděl, že Sasukeho chytili, zvedla se v něm vlna emocí. Nedokázal potlačit radost. I po tolika letech… byl to jeho nejlepší přítel… Zároveň však přišel vztek, když pomyslil na Sasukeho skutky. Ale ten teď odezněl, teď když věděl pravdu. Sasukeho návrat se ho osobně dotýkal. Tolik let doufal v jeho návrat… chtěl mu toho tolik říct… Ale deset let je přece jenom dlouhá doba. Už nejsou děti. Sasuke i Naruto dospěli. A přesto… Naruto se neubránil hřejivému pocitu, když měl Sasukeho zpátky. Kdysi… miloval ho… nebo ještě stále miluje…? Naruto se napřímil do plné výše. Tak nebo tak, dnešní noci dá Sasukemu najevo svou autoritu. Naruto se pomalu křivě ušklíbl. Málokdy zatoužil někoho pokořit, ale dnes to bylo jiné. Přešel ke své šatní skříni a úplně dole vytáhl jednu krabici. Dostal ji před třemi roky od přátel k narozeninám. Byla to jenom sranda, všichni se tomu zasmáli, ale dnes se mu to hodilo… náramně hodilo. Naruto z bedny vytáhl pár věcí. Schoval je do nočního stolku, jenom tu jednu, dlouhou a tenkou, si vzal s sebou. Odhodlaně zamířil do koupelny. Otevřel dveře a vstoupil. Koupelna byla rozlehlá. Hned naproti dveřím byl sprchový kout, dále tu byla prostorná vana, umyvadlo, záchod, několik poliček s různými nádobami a věšák s ručníky a župany. Sasuke byl už bez košile a trhl sebou, když Naruta spatřil.

„Co tady děláš? Co je?!“ zamračil se.

„Nic, pokračuj.“ Ušklíbl se Naruto. Sasuke vytřeštil oči. „Na co čekáš?“ zeptal se klidně Naruto.

„Až vypadneš.“ Odsekl Sasuke.

„Nepůjdu. Zůstanu tady.“ Usmál se na něj Naruto zlomyslně.

„To nemyslíš vážně!“ protestoval Sasuke.

„Ale ano. Svlékni se.“ Pravil Naruto a pobaveně se opřel zády o stěnu. Jakoby mimochodem přitom zamával tou věcí, co měl schovanou za zády. Sasuke zpozorněl:

„Co to tam máš Naruto, co máš za zády? Co schováváš?“

„Nic…“ zalhal Naruto bez emocí. Sasuke zaostřil.

„Co to je Naruto? To je… bič?!“ zhrozil se, když tenkou věc identifikoval. Naruto protáhl nástroj mezi prsty.

„Vlastně ano, Sasuke, je.“ Usmál se sladce. Sasuke na něj zíral s ústy dokořán. „Tak se svlékni, nemáme na to celej den.“ Přikázal znovu Naruto.

„Zešílel jsi.“ Zavrtěl hlavou Sasuke a zkřížil paže na prsou. Vzápětí na jeho rameno dopadla štiplavá rána. „Au!“ zareagoval Sasuke a jeho dlaň automaticky vyletěla k místu úderu. Pálilo to jako čert.

„Nedělám si srandu Sasuke, svlékni se a hned!“ Naruto práskl bičem do prázdna, v koupelně se zvuk odrážel ještě od stěn. Sasuke na něj hleděl s výrazem šoku a pak začal pomalu a neochotně odkládat své svršky. Zápěstní návleky, fialový přehoz, boty a po zaváhání i tmavé kalhoty. Zůstal před Narutem jen v černém spodním prádle. „Hezké…“ zhodnotil Naruto a Sasuke měl chuť po něm něco hodit. Naruto hltavě přejížděl očima po tom těle, které moc dobře znal… které se mu vrylo do paměti… Sasuke byl snad ještě hezčí, než když byli děti. Jeho tělo bylo dobře stavěné a vypracované, na pažích, nohách, hrudi i břiše mu vystupovaly pevné svaly. Jeho pokožka byla bledší než Narutova a vypadala hebce na dotek. Naruto zatoužil ho pohladit, přejet dlaní po tom krásném těle… Začínal mít trošku problémy zůstat chladný. Zhluboka se nadechl a ušklíbl se: „Pokračuj.“

„Cože…! Tak to ani náhodou, muselo ti hrábnout!“ křikl Sasuke. Prásk, prásk! Sasuke vyjeknul. Jedna rána šla do druhé paže, druhá přes hrudník. Na těch místech se mu okamžitě vybarvily rudé šrámy.

„Říkal jsi něco?“ optal se klidně Naruto. Sasuke stisknul zuby. Raději na Naruta nepohlédl, když váhavě uchopil okraj svého spodního prádla a pomalu je stáhl. U Orochimara byl zvyklý na ledacos, ale tohle bylo tak ponižující… Naruto si beze studu Sasukeho prohlížel. Líbil se mu. Velmi se mu líbil. Vzrušovalo ho to. „No vidíš, ani to nebylo tak strašné viď?“ vyšplhal pohledem z jeho klína k jeho očím. Sasuke se kousnul do rtu, aby na něj nezačal křičet. „Výborně. Takže… pusť sprchu.“ Pobídnul ho Naruto. Sasuke vstoupil do sprchového koutu a otočil kohoutkem. Chtěl zatáhnout gumový závěs, ale Naruto ho zarazil: „Ne, nezatahuj.“ Sasuke zavřel oči a počítal do deseti, než se mu zklidnil dech. Naruto přešel k poličce, která visela u zrcadla a hodil Sasukemu fialové mýdlo. „Namydli si celé tělo.“ Poručil a vrátil se na své místo u dveří, odkud měl nejlepší výhled. Sasuke zatínal zuby, nastavil teplotu vody na správně horkou a třel mýdlo, aby z něj dostal pěnu. Pak se začal urychleně mydlit. Doufal, že když to bude mít rychle za sebou, Naruto toho nechá a přestane s tím. „Ne tak rychle, nespěchej. Pomalu.“ Zarazil ho pobavený Narutův hlas. Sasuke ho v duchu proklínal, když si pečlivě třel pěnou celé tělo. Nebylo to příjemné. Mýdlo pálilo v četných šrámech jako sůl. Sasuke se chtěl postavit pod proud vody, aby ze sebe smyl bublinky, ale Naruto ho opět přerušil: „Kam tak spěcháš? Co tam dole, tam se neumyješ?“ Sasuke ostře vydechl. Pečlivě se vyhnul Narutově pohledu, když zajel namydlenýma rukama k přirození. Kdyby to šlo, mohl by si okamžitě postavit z rozpaků pomník. „Hmm… šikula.“ Ocenil jeho počínání Naruto a hltal scénu lačným pohledem. „Teď se omyj. Pěkně se sám sebe dotýkej, chci, aby ses hladil po těle, užívej si to.“ Sasuke by si byl myslel, že vyletí z kůže, jak moc se musel ovládat, aby nevybuchl. Ještě štěstí, že měl v sebeovládání tolik let praxe. Když byl Sasuke čistý, Naruto mu hodil další věc. Šampon. „Umej si vlasy, pořádně je koukej vydrbat.“ Komentoval to. Měl už značné problémy, které prozrazovala vyboulenina na jeho kalhotách. Sasuke uposlechl. Když se do sprchového kanálku odplavila poslední bublinka, Naruto mu přikázal zastavit vodu a znovu si ho prohlédl. Horká voda zapříčinila, že některé z jeho ran začaly drobně krvácet, ale nebylo to nic vážného. Naruto přešel k Sasukemu. Výškově byl Sasuke asi o dva centimetry vyšší, ale nebylo pochyb, že tentokrát Naruto měl navrch. Blonďák přejel prstem po jednom z jeho šrámů. Jeho tělo bylo tak sexy, když byl mokrý a z jeho vlasů odkapávaly kapičky vody. V koupelně ještě jako mlha přetrvávala pára, kterou způsobila horká voda ze sprchy. Naruto popadl Sasukeho za vlasy a smýknul s ním tak, aby si sednul na okraj vany. Jeho horký dech ovanul Sasukeho tvář. „Víš Sasuke… několikrát jsem za těch deset let vzpomínal na dvě noci… určitě víš, o jakých mluvím…“ zapředl Naruto Sasukemu do ucha. Naruto se špičkou jazyka dotkl Sasukeho ušního lalůčku a Sasuke se zachvěl. „Pořád tě to vzrušuje.“ Usmál se spokojeně Naruto a přimhouřil oči. Stále svíral v hrsti Sasukeho vlhké havraní vlasy a nyní si přitáhl jeho obličej blíž ke svému. Nejdřív se jen lehce otřel rty o jeho, pak je však k němu přitiskl a žádostivě ho políbil. Málem už zapomněl, jak jsou Sasukeho ústa sladká. Také Sasukeho odpor pomalu roztával. Začínal Narutovi polibek oplácet. Líbali se nenasytně a hladově, jakoby si vynahrazovali ta dlouhá léta odloučení. Náhle však sebou Sasuke trhl a bolestně vyjekl. Naruto ho silně kousl do rtu, až mu z koutku úst stekl pramínek krve. „Ano Sasuke, tohle přesně si zasloužíš.“ Zavrněl Naruto nebezpečným tónem. Olízl krev ze Sasukeho rtu a pak ho kousl ještě silněji. Sasukemu se v očích zaleskly slzy bolesti, ale nenechal je stéci. Naruto ochutnával Sasukeho ústa, nyní chutnající po jeho krvi. Byl to skvělý pocit, mít nad Sasukem absolutní moc. Naruto se jím opájel a hladově se vpíjel jazykem do Sasukeho úst, jeho druhá ruka klouzala po Sasukeho těle. Po několika minutách se od něj odtáhl. Hodil Sasukemu ručník. „Osuš se.“ Rozkázal a sledoval, jak Sasuke přejíždí látkou po svém těle, zachytává kapičky vody a nakonec, jak si suší vlhké vlasy. Naruto otevřel dveře a pokynul Sasukemu, aby se oba vrátili do pokoje. Naruto přešel k veliké posteli a rozsvítil lampičku na jednom nočním stolku. „Jsi jistě unavený Sasuke, pojď si lehnout.“ Lákal ho a trhl hlavou směrem k posteli. Sasuke se vyhnul jeho pohledu a sedl si na kraj postele, co nejdál od Naruta. Blonďák ještě přešel místnost a zhasnul velké světlo. Nyní pokoj ozařovala jen zmíněná lampička, která vrhala na zeď přízračné stíny. Naruto se na Sasukeho líbezně usmál a ten si lehnul tak, aby byl k Narutovi otočený zády. Naruto ze sebe pomalu nechal sklouznout plášť. Následovalo tričko a kalhoty. V bílých boxerkách vylezl na postel a sklonil se nad Sasukeho, kterého pak vytáhl do sedu. Jemně přejel bříškem prstu po jeho oteklém rtu. „Bolí?“ zeptal se tiše. Sasuke zavrtěl hlavou. Naruto ho políbil. Tentokrát něžně, jemně, spíš se s jeho rty jen mazlil. Přejížděl jazykem po prokousnutém místě tak, aby ho to nebolelo. Poté se přesunul za Sasukeho a přitiskl rty k jeho šíji. „Víš Sasuke… chyběls mi.“ Zašeptal do jeho vlasů. Dlaněmi putoval po jeho zádech, hladil je a jemně mu masíroval ramena. Sasuke se uvolnil. Naruto se k němu zezadu přitiskl a objal ho pažemi. „Jenže jsi zrádce Sasuke.“ Poznamenal. „Zrádce já trestám.“ V jeho hlasu byl i nepatrně erotický podtón a Sasuke se zachvěl. Narutovy ruce teď bloudily po jeho hrudi a břiše. Sjel ještě níž… Sasuke sebou trhl, když Naruto uchopil jeho penis a začal ho pomalu rytmicky zpracovávat. Nechtěl to Narutovi ulehčovat, ale ty doteky byly tak příjemné… Sasuke se maličko prohnul a zasténal. Naruto zasypával jeho zadní část krku drobnými polibky a levá ruka hladila jeho bradavky. Naruto měl dojem, že se snad udělá jen z toho, když slyší takhle Sasukeho vzdychat… Ale ne, ne… takhle by to nešlo. Naruto Sasukeho povalil do polštářů, sedl si mu na podbřišek a do jedné ruky uchopil obě Sasukeho zápěstí. Tím mu znemožnil pohyb na několik příštích vteřin a to mu bohatě stačilo. Rychle sáhl do šuplíku nočního stolku, kam si předtím odložil ty dvě věci. Kov zacinkal o kov a než se Sasuke nadál, byl upoután za zápěstí k hlavám postele a Naruto mu seděl na nohou, čímž mu znemožnil jakýkoliv další pohyb. „Hm?“ ušklíbl se na něj Naruto.

„Ty… ty úchyle!“ vyprskl Sasuke, ale v jeho hlasu už nebylo předchozí nepřátelství. Zkusmo trhl zápěstím, ale pouta byla dokonalá, nezpůsobovala zranění, ale nemohl se z nich dostat.

„Teď zažiješ, co to znamená trest.“ Zasmál se Naruto a sklonil se k Sasukeho erekci. Letmo přejel po celé jeho délce jedním prstem. Sasuke se znovu kousl do zhmožděného rtu, aby nezasténal. Naruto vzal jeho penis do dlaně a párkrát pohnul rukou nahoru a dolů. Poté olízl jeho špičku. Ze Sasukeho hrdla se vydral slastný sten. Naruto ho ocucával, sál a lízal, poté ho vzal do pusy. Sasuke bezděčně přirazil. Naruto už byl ale připravený a sevřel v dlaních Sasukeho boky, aby to nemohl opakovat. Bylo to neuvěřitelné, Sasuke tlumeně sténal a Narutův jazyk rejdil po jeho vzrušení rychle, pak zase pomalu… Když Naruto ucítil, že se Sasuke blíží k vrcholu, odtáhl se. „To by se ti líbilo co?! No počkej, tak jednoduché to nebude…“ přimhouřil oči. Sasuke frustrovaně zavrčel. Naruto si přitáhl jeden z malých polštářů na posteli. Vzal jeden z rohů do zubů a polštář natrhl. Vytáhl jedno z prachových pírek. „Jsi pořád lechtivý Sasuke?“ zeptal se s úsměvem. Sasuke vytřeštil oči. Vůbec se mu nelíbila možnost, kterou peříčko Narutovi poskytovalo.

„Ne.“ zalhal a uhnul očima. Doufal, že mu Naruto uvěří a nechá toho.

„No tak se přesvědčíme ne?“ zasmál se blonďák a přejel lehce pírkem po Sasukeho stále ještě neochablé erekci. Sasuke sebou trhnul a stisknul zuby. Naruto byl opravdu nemilosrdný. Znovu a znovu ho lechtal ve slabinách tím pekelným nástrojem a Sasuke se svíjel tak, že málem Naruta shodil z postele. Pak Naruto peří odložil. Opět se začal věnovat Sasukeho vzrušení. Jeho horká ústa brzy vynahradila Sasukemu posledních deset minut. Sasuke zavřel oči a plně se oddával tomu prožitku. Naruto zapojil do hry kromě jazyka tentokrát i zuby… Jemně jimi přejížděl po Sasukeho penisu tak, aby mu neublížil. Bylo to ještě víc vzrušující než předtím. Sasuke zrychleně dýchal a opět skoro dosáhl orgasmu. V poslední chvíli se od něj ale Naruto odvrátil. Sasuke naštvaně zasténal. Zpozoroval, že Naruto bere do rukou zase to prokleté peří.

„Ne… to ne!“ vyhrkl na pokraji mdlob.

„Ale jo.“ nesmlouvavě řekl Naruto. Pírko se ocitlo v Sasukeho slabinách.

„Ty… ty… haj-zlééé!“ vykřikl a jeho tělo se lesklo potem. Stěží ovládal svůj dech. Bylo to nesnesitelné. Pírko mu působilo v citlivých místech hotové utrpení. Nechtěl ale Narutovi dopřát to potěšení a rozesmát se, i když k tomu neměl daleko. Zoufale se kousal do rtů, ze kterých mu opět vytékala krev, tiskl zuby a měl pevně zavřené oči. Málem už to nevydržel, když Naruto přestal. Sasuke úlevně vydechl a Narutův jazyk opět rozehrál úžasný rej… Lízal, cucal, sál, polykal a to vše dohromady přivádělo Sasukeho do extáze. Už mu zbývalo jen pár vteřin… Jakmile se Narutova ústa oddálila, věděl, co přijde a málem ho to skolilo. Viděl před sebou husí nebo kachní pírko, či z čeho vlastně byla ta strašná věc, a na dalších několik minut se ocitnul v pekle. Sasuke byl již nekonečným oddalováním orgasmu vydrážděný na maximum a ovládnout se pro něj byla hrozná zkouška. Každá vteřina mu připadala nekonečná. Téměř nepostřehl, když Naruto vsunul jeho erekci hluboko do svých úst. Jeho nervová zakončení byla v pohotovosti už delší dobu. Naruto nechal tentokrát Sasukeho přirážet a jen koordinoval jeho pohyby, aby se neudusil. Jazykem polaskal jeho špičku a hned ho zase vsál téměř až do krku. Ale nenechal ho se udělat. Opět se napřímil, ale teď už nevzal do ruky peří. Hravě se pousmál a rukou vklouzl mezi Sasukeho půlky. Nechtěl nechávat Sasukemu čas na obranu a rovnou zasunul jeden prst do Sasukeho těla. Sasuke sebou trhl a jak Naruto předpokládal, všechny jeho svaly se napjaly a obranně stáhly.

„Uvolni se Sasuke.“ Zašeptal Naruto a olízl mu levou bradavku. Cítil jeho napětí a věděl, že ačkoliv se Sasuke snaží tvářit stejně nezaujatě, je to pro něj poprvé a bojí se. Sám měl podobné pocity tehdy… Ale on Sasukeho miloval a Sasuke s ním tehdy zacházel jemně. Naruto hladil Sasukeho po břiše a pracně zatlačil prst dál. Sasuke měl zavřené oči a nebyl schopen se uvolnit. Naruto to taky cítil, ale věděl, že to pak odezní. Zkusil přidat další prst, ale Sasuke byl celý v křeči. Naruto se musel hodně snažit, aby dostal dovnitř i druhý prst. Sasuke tiše zasyknul bolestí. Nebylo to příjemné. Naruto věděl, co Sasuke prožívá a pátral po tom správném bodě… Když se jeho prsty v Sasukeho útrobách dotkly hledaného místa, prostaty, Sasuke zalapal po dechu. Naruto se usmál: „Lepší?“ Začal prsty lehce pohybovat a pokaždé se otřel o drobnou uzlinku v jeho těle, která zařídila, že Sasuke začal sténat a přirážet proti Narutovým prstům. To stačilo. Naruto si sundal spodní prádlo, které už mu beztak jen překáželo opřel si Sasukeho stehna o boky. Otřel špičku své erekce o Sasukeho anální otvor a zkusil zatlačit. Ale Sasukeho svaly se opět stáhly. Naruto si povzdechl a nezbývalo mu, než použít hrubou sílu. Místnost zarezonovala Sasukeho bolestným výkřikem. Naruto se sklonil a objal třesoucí se tělo. „Shhh…“ konejšil ho. Byla pravda, že Sasuke s Narutem zacházel jemněji při jeho poprvé, ale Naruto už prostě nemohl dál čekat. „To přejde, neboj.“ Tišil Sasukeho a něžně ho líbal, aby zmírnil bolestné pocity. Sasuke dýchal přerývaně, oči měl pevně zavřené a připoutané ruce svíral v pěst. Naruto mu nechal čas, aby si zvyknul, a když se Sasuke přestal třást, zajel rukama mezi jeho nohy a začal třít jeho napůl ztopořený penis. Sasuke ještě pevně zatínal zuby, ale jiné části jeho těla reagovaly na Narutovy doteky. Naruto se poprvé pohnul. Bolelo to, ale s každým přírazem méně a méně, až bolest postupně odezněla úplně. Sasuke byl velmi těsný a horký a Naruto sténal slastí a s každým přírazem vysílal do Sasukeho těla vlny rozkoše. Oba dýchali přerývaně a mělce, sténali a jejich těla se sladila do dokonalého rytmu. Naruto přirážel a laskal Sasukeho penis a oba se potili. Naruto hekal a jeho pohyby se stávaly stále prudšími a rychlejšími. Mladí muži se blížili k orgasmu. V návalu slasti Naruto přirazil hluboko do Sasukeho těla.

„Sasuke!“

„Naruto!“

Dva výkřiky zazněly současně a Sasukeho břicho pokropilo horké sperma. Narutův ejakuát proudil do Sasukeho těla a Naruto se na černovlasého shinobiho zhroutil. Téměř deset minut trvalo, než se jim zklidnil dech. Naruto ležel na Sasukem a poslouchal tlukot jeho srdce. Splašený kůň, který nejprve zmírnil do cvalu, klusu, až konečně vyrovnaného dunění. Naruto se pozvolna zvedl a vytáhl ze Sasukeho ochabující penis. Zamračeně sledoval, že se na něm mísí kromě semene i krev. Přilehl si k Sasukemu, který ho nečitelně pozoroval a dotkl se jeho prokousaných rtů. Zpozoroval, že Sasuke je vůbec ještě pohmožděnější než předtím. Omluvně na něj pohlédl. Sasuke pozvedl obočí.

„Mrzí mě to.“ Hlesnul Naruto tiše. „Nechtěl jsem ti ublížit… tak moc.“

„Nic mi není, to se zhojí.“ Zavrtěl Sasuke hlavou a bez zájmu si prohlédl své tělo. „Asi bych potřeboval další sprchu.“ Pravil pak nespokojeně. Naruto se rozesmál:

„Nepočká to do rána?“ Sasuke zívl.

„Asi ano.“ Přitakal. Byl hrozně vyčerpaný. Od té doby, kdy ho zajali, se vůbec nevyspal. Naruto vytáhl ze stolku kapesník a otřel Sasukeho. Pak látku odhodil na podlahu a zhasnul lampičku. Sasuke měl pravdu, Narutovi dominance neseděla. Ale dnes večer mu ukázal, že i on je toho schopný. Stejně byl raději Naruto ten podřízený. Cítil totiž výčitky svědomí, že Sasukeho zranil. Věděl, že se z toho dostane, ale stejně mu nebylo lehko. Proto měl raději pozici toho dole. Přitulil se k Sasukemu, který ho objal pažemi. Tolik mu to připomínalo minulost… Sasukeho náruč byla teplá a Naruto se v ní cítil v bezpečí. Zaplavila ho vlna vzpomínek.

„Sasuke?“ zašeptal do ticha.

„Hm?“ odpověděl mu Sasuke.

„Nezmizíš zase ráno viď?“ zeptal se tiše blonďák. Sasuke se zasmál:

„Co myslíš?“

„Nevím.“ Přiznal Naruto. „Ale bojím se toho.“ Sasuke ho přivinul blíž k sobě.

„Neboj.“ Šeptnul.

„A… Sasuke?“ pokračoval Naruto.

„Hm?“ zamumlal znovu Sasuke.

„Já… miluju tě víš?“ řekl Naruto. Sasuke se usmál do tmy:

„Ja vím.“

„Víš?!“ zamračil se Naruto.

„Vím. Poznal jsem to, když jsi za mnou přišel dnes večer do cely. Kdybys byl jen můj přítel, minimálně bys počkal do rána.“ Objasnil Sasuke. „Já tě znám, Naruto. A navzdory tomu, cos mi tvrdil, ty ses taky vůbec nezměnil.“ Naruto přemýšlel o Sasukeho slovech.

„Co bude dál?“ položil mu nevyhnutelnou otázku.

„To mi pověz ty. Ty jsi přece Hokage.“ Uchechtnul se Sasuke.

„Já… no… totiž… myslíš, že bys dokázal zůstat v Konoze? Ospravedlním tě Sasuke, přísahám. Nedovolím, aby se na tebe lidé špatně dívali, všechno jim to vysvětlím. A neboj se, že by se něco podobnýho někdy opakovalo. Já jen… prosím zůstaň Sasuke. Zůstaň se mnou. Už tě nechci ztratit. Ne teď, když jsem tě znovu našel. Prosím…“ zajíkl se Naruto. Bál se, hrozně se bál, že se bude minulost opakovat. Všechno, jen ne tohle. Sasuke dlouhou chvíli mlčel.

„Nemůžu ti nic slíbit Naruto.“ Odpověděl poté. „Snad bych ale přišel na pár věcí, které by mě tu mohly… ehee… zdržet. Na pár dnů… nebo týdnů…“

„Co takhle na pár let?“ navrhnul Naruto a políbil Sasukeho na rameno.

„Budu o tom uvažovat.“ Zasmál se Sasuke a pohladil Naruta po vlasech. Naruto spokojeně přikývl. Bitva byla vyhrána. Zbývala poslední věc.

„Ale Sasuke… o našem… hmm… vztahu… asi by nebylo dobrý, kdyby se dozvěděli lidé viď?“ uvažoval Naruto.

„Samozřejmě.“ Ušklíbl se Sasuke a Naruto si položil hlavu na jeho rameno. „Dnes v noci se přece vůbec nic nestalo…“…