Kapitola 3

„Nezapomeňte, že do příštího týdne chci ty referáty!“ připomněla jim ještě dějepisářka Tromlová, když zazvonilo, ale málokdo ji už poslouchal, a její hlas navíc zanikl v dusotu třiceti nohou, šoupání židlí a všeobecného veselí nad tím, že pro dnešek škola skončila. Naruto sledoval, jak se kolem Shina utváří partička lidí ze třídy, mezi nimiž byla i Sakura a další dívky ze třídy.

„Tak pojď, jdem.“ Pobídl ho Kiba a společně zamířili ke společnosti, která se ubírala ven ze třídy.

„No jo… když já pro něj nemám žádnej dárek…“ zasmušil se Naruto, když se s Kibou připojili k ostatním, aniž by si jich někdo doopravdy všiml.

„To neřeš, prostě mu třeba zaplatíš pití nebo tak.“ mínil Kiba a povzbudivě ho poplácal po zádech. Naruto se na něj vděčně usmál a přikývnul. Šli kousek dál za ostatními a byli zabráni do vlastního rozhovoru, zatímco se celá společnost dobře bavila. Ubírali se uličkami, které zalévalo teplé květnové sluníčko a živě diskutovali o všem možném. Takto se zanedlouho dostali ke sportovnímu centru, vzdálenému od školy asi kilometr, kde se kromě bowlingu nacházel také plavecný bazén, posilovna, kulečník, tenisové kurty a několik dalších tělocvičen. Shino s Shikamarem zaskočili vyřídit rezervaci a vrátili se s několika páry sportovních bot, které zřízenci vyžadovali pro hru na bowlingovém place.

„Díky.“ Přijal Naruto obuv, když se k němu Shino dostal. Shikamaru mezitím přešel k přístroji, kde se nastavovalo pořadí hráčů a kde se potom objevovaly jejich výkony.

„Tak kdo chce hrát první?“ zeptal se a otočil se ke společnosti. Naruto mezitím šťouchnul Kibu do zad a ukázal hlavou ke skupince dívek ze třídy. Kiba pochopil a oba přešli k děvčatům blíž. Naruto se odhodlával oslovit Sakuru, ale než k tomu našel odvahu, vyslechli jejich rozhovor.

„Je tak strašně krásnej… představte si, někam si s ním vyrazit…!“ rozplývala se Sakura.

„Přesně. A slyšela jsem, že je i hrozně chytrej! Ve třídě patří k nejlepším studentům.“ Přizvukovala jí Ino, hezká blondýnka s vlasy staženými v lesklém ohonu.

„A viděly jste ho někdy bez trička? Tuhle mě poslali do tělocvičny se třídnicí, hrál tam zrovna s klukama basket, a protože bylo vedro, sundali si trika. Má nehorázně božský tělo!“ přisadila si jiná dívka. Sakura toužebně vzdychla:

„Být tak dokonalý by se mělo zakázat…“ V tu chvíli se Naruto konečně odhodlal a přistoupil k růžovovlasé dívce:

„Nazdárek Sakuro.“

„Ahoj… Naruto? Co ty tu?“ podivila se Sakura. Ona a ostatní holky ho sjely hodnotícím pohledem a Naruto cítil, jak ho polévá nepříjemné horko. Konečně se jejich oči zastavily na jeho obličeji, ale blonďák si byl jistý, že výsledek hodnocení není příliš povzbudivý.

„Ehm…“ zakoktal se a trochu zrudl.

„Přišli jsme na oslavu, Shino nás pozval.“ Vložil se do toho Kiba, když viděl, že je Naruto v rozpacích.

„Ach tak.“ přikývla Sakura a usmála se na Kibu. Pak se obrátila na Naruta: „Baví tě bowling?“ Narutovi v hlavě vybuchl ohňostroj. Bavila se s ním! Dívala se na něj! Ptala se, jestli ho baví hrát bowling!

„Uhm.“ Dostal ze sebe jen a přiblble se usmíval. Sakura chvilku vyčkávala, jestli k tomu ještě něco nedodá, pravděpodobně očekávala lepší odpověď, ale protože se Naruto v tu chvíli dokázal jen připitoměle culit, věnovala mu ještě jeden soucitný pohled, načež se otočila zpět ke svým kamarádkám:

„Zajímalo by mě, kam třeba rád chodí, že bych se tam nějak nenápadně vyskytla…“ A děvčata se znovu zabrala do živé diskuze o jakémsi neznámém Romeovi.

„Super. Fakt válíš Naruto.“ Zašeptal mu Kiba pobaveně. Naruto dotčeně pohodil hlavou:

„Aspoň jsem s ní mluvil.“

„Haha, prej mluvil! Dohromady čtyři slova co?“ tlemil se hnědovlasý chlapec. Naruto se po něm ohnal:

„Víš co?!“

„Vím co.“ Přikývl Kiba se smíchem, „pojď si zahrát.“ Počkali tedy, až na ně přijde řada a zkusili svojí přesnost. Naruto si vedl docela dobře, už bowling předtím párkrát hrál. Prvním hodem shodil osm kuželek, druhým devět. Třetí pokus však skončil ve žlábku.

„Sto bodů Naruto.“ Zazubil se na něj Shino, který procházel kolem. Zábava se pomalu rozjížděla. Naruto se snažil procházet kolem uhihňané skupiny dívek pokaždé, když to bylo možné, ale Sakura už si ho znova nevšimla. Stále měla plnou pusu nějakého borce, kterého Naruto neznal, ale už jen z těch řečí ho začal nesnášet.

„O kom se to vlastně pořád baví?“ zeptal se zamračeně Kiby, když si šli oba pro pití k baru.

„O Sasukem Uchihovi, o kom jiném?“ odfrkl Kiba a objednal si drink.

„Kdo to je?“ zajímalo Naruta, zatímco usrkával brčkem kolu s pohledem na Sakuře, „připadá mi z vyprávění jako pěknej frajírek.“

„Tos trefil.“ Ušklíbl se Kiba, „Sasuke je dost arogantní fracek.“

„Ty ho znáš?“ pozvedl Naruto obočí.

„Trochu.“ Přiznal Kiba, „v zimě jsem byl s našima na lyžích a on tam byl taky s nějakou svojí partičkou. Ale ty ho musíš znát taky, chodí k nám do školy, jenom o ročník výš.“

„Já se o nikoho ze školy moc nezajímám.“ Zavrtěl hlavou Naruto, „až na pár vyjímek.“ Dodal a podíval se přitom na Sakuru.

„No, každopádně je Sasuke idol všech holek. Má jich na každém prstu deset a všechny mu leží u nohou.“ Prohlásil znechuceně Kiba, „ale nikdy s žádnou není dlouho. Užije si a opustí je.“

„Tak proč na něj pořád tak letí?“ nechápal Naruto.

„No… on je totiž fakt docela… hezkej.“ Připustil Kiba neochotně, „hezkej, ale parchant.“ Chvíli oba mlčeli, pak Kiba dopil pití: „Jdeš si zahrát?“

„Za chvilku, jenom to dopiju.“ Souhlasil Naruto. Kiba přikývl a vmísil se do davu, aby se chvíli taky bavil s ostatními. Naruto zamyšleně upíjel kolu a dumal nad tím, jak to udělat, aby si ho Sakura všimla víckrát než jednou za tři čtvrtě roku. Než stačil něco vymyslet, dveře do sálu se otevřely a dovnitř se nahrnula společnost jen o něco málo menšího počtu, než byla ta jejich.  Naruto hodil ledabyle okem po nově příchozí partě. Jednalo se o skupinu asi deseti kluků a pár holek. Než si je ale stačil pořádně prohlédnout, v kapse mu zavibroval mobil. Vytáhl ho a zkontroloval displej – volal mu Iruka. Naruto se rychle vypařil na záchod, kde se postavil čelem k oknu a zády ke dveřím.

„Ano Iruko?“

„No ahoj Naruto. Kde jsi?“ ozval se z mobilu hlas jeho pěstouna.

„Jsem na bowlingu. Promiň, zapomněl jsem ti říct, že se vrátím později. Shino slaví narozky a tak jsme to šli jenom oslavit…“ vysvětloval Naruto a zaslechl, jak se za jeho zády dveře otevřely a znovu zaklaply, jak někdo vešel dovnitř.

„Aha, tak to jo. A do kdy se zdržíš?“ vyzvídal Iruka.

„Nevím.“ Odpověděl vyhýbavě Naruto, „ale do večera budu zpátky…“ Někdo za jeho zády si začal mýt ruce, jak Naruto usoudil z šumu vody vytékající z kohoutku.

„Jde o to, že já musím znova na stanici. Tak aby ses dostal domů a tak…“ sděloval mu hlas v mobilu.

„Mám klíče ne?“ konstatoval blonďáček. Šum vody mezitím ustal.

„OK. Tak se dobře bav Naruto.“ Popřál mu ještě Iruka.

„Jasně. Zatím ahoj.“ Rozloučil se s ním Naruto.

„Ahoj.“ Oplatil mu Iruka a ukončil hovor. Naruto si zastrčil mobil do kapsy a pro jistotu začal prohlédavat další kapsy, aby se ujistil, že ty klíče opravdu má.

„Dovolíš? Překážíš.“ Ozval se chladně klidný hlas za jeho zády. Narutovi blesklo hlavou, že už ho někdy slyšel. Otočil se a hned mu bylo jasné, kde to bylo. Za ním stál onen černovlasý kluk, který ho napomínal včera v parku, jak kopal ve vzteku do sloupu. Teprve teď si Naruto uvědomil, že blokuje na zdi visící plechovou skříňku s papírovými ručníky.

„Sorry.“ Utrousil a přesunul se o krok vedle. Neznámý kluk vytrhl několik ubrousků, otřel si ruce a aniž by Narutovi věnoval jediný další pohled, odešel z místnosti. Blonďák se za ním zamračil. Rozčiloval ho ten povýšený tón, kterým s ním černovlasý chlapec mluvil. Divil se sám sobě, že mu neodpověděl něco štiplavějšího, ale jakoby mu zase došel dech, když se s ním setkal, zrovna tak jako včera. Bylo to zvláštní. Naruto nad sebou zavrtěl hlavou a vydal se zpátky. U baru narazil na Kibu.

„No kde jsi? Myslel jsem, že si jdeš zahrát.“ Řekl mu hnědovlásek na uvítanou, když se k němu připojil.

„Volal mi Iruka.“ Vysvětlil nepřítomně Naruto a očima vyhledal Sakuru. S pramalou radostí zaregistroval, že Sakura a celá její partička uhihňaných holek zbožně visí očima na někom z té druhé party, která před chvílí dorazila a zabrala si dva stoly vedle těch jejich. Zdálo se, že musí být od nich ze školy, protože někteří členové se mezi sebou očividně znali. Sakura si něco špitala s kamarádkami a po dalším výbuchu chichotání si rozhodila dlouhé vlasy efektně po zádech, nasadila sladký úsměv a vydala se ke stolu druhé party. Naruto s nelibostí sledoval, jak přistoupila k tomu černovlasému frajerovi, se kterým se setkal před pár minutami na záchodě a který si teď zavazoval bílé sportovní boty, zapůjčené na baru. Růžovovláska začala flirtovat, jak usoudil Naruto, když pozoroval její afektovaný smích a svůdné pohledy, kterými toho kluka častovala. Nezdálo se však, že by to na něj udělalo nějaký dojem. Skoro se na Sakuru nepodíval a odpovídal jí téměř bez zájmu s očividně znuděným výrazem. Naruta píchnul osten žárlivosti.

„Kdo je ten maník?“ přerušil Kibovo povídání o nejnovějším kousku, který mu včera provedl jeho pes Akamaru, „ten, co se k němu Sakura tak lísá?“ Kiba pohlédl ke stolu, kde se Sakura lepila na černovlasého kluka.

„Kdo myslíš?“ rozesmál se Kiba, „před chvílí jsme se o něm bavili. To je Sasuke Uchiha. Nejspíš přišel s tou svojí partou…“ Kiba zaostřil do hloučku lidí u stolů, „…jo, támhle jsou Juugo, Suigetsu a Karin.“ Narutovi zaskočil doušek koly, až mu musel Kiba zabušit do zad.

„Co-cože? Tohle je Sasuke Uchiha?!“ vyrazil pak ze sebe blonďák.

„No ovšem.“ Potvrdil Kiba a pohrdavě sjel Sasukeho pohledem. Naruto se zamračil. Tak nejenže s ním mluvil jako by byl Naruto nějaké děcko, ale ještě navíc ho Sakura balila! „Jdeš si teda zahrát?“ zeptal se Kiba a odlepil se od baru.

„Jo. Jo, za chvilku jsem tam.“ Přisvědčil Naruto. Kiba přikývl a proklestil si cestu k bowlingové dráze. Blonďák nemohl ze Sasukeho spustit oči. Nevraživě pozoroval, jak se na něj Sakura lepí a snaží se všemožně upoutat jeho pozornost, kterou jí očividně nehodlal věnovat. Naruto se na něm všemožně snažil najít něco ošklivého, třeba pihu na tváři, přerostlé obočí, křivé zuby nebo aspoň skvrnu na oblečení. Jenže místo toho musel dát s povzdechem Kibovi za pravdu. Do prkýnka, ono mu to fakt slušelo! Přesně ten typ, na který holky samy letí. Lesklé černé vlasy, které mu nedbale občas spadly do černočerných očí s hustými řasami, bílé zuby, plné rty, perfektně tvarovaný obličej a dokonale vytrénovaná postava, kterou zvýrazňovaly jednoduché černé kalhoty a kostkovaná košile. Jak mohl s někým takovým soupeřit? Naruto do sebe s tíživým pocitem obrátil zbytek skleničky a pohledem vyhledal Kibu, který se dobře bavil ve skupince u hrací dráhy. Naruto zacvaknul svou útratu a nepozorovaně se vytratil z budovy.