Anime a manga fanfikce

    10. srpna

    „Pohyb, pohyb, pohyb!“ rozeznělo se tichem noční ulice krátce poté, co se skřípěním brzd zastavila uprostřed silnice tři černá SUV.

    Zásahovka fungovala jako dobře namazaný stroj. Od vyražení dveří po nacpání cíle do auta.

    „Tak co máte?“ dožadoval se Gregory informací. Trvalo mu dlouho, než zjistil alespoň to málo, co zdroj z FBI věděl. Po dvanácti hodinách výslechu z něj dostali jméno Warrena Davise. Nic víc, a přesto to Gregorymu stačilo. Warren měl u FBI složku. Jeho rukopis, jeho malé černoty, kterých se dopustil, a za které ho jen málokdy obtěžoval někdo od policie nebo federálů. Takhle velká věc nebyla Warrenovi podobná, ale ne každý se spokojí s málem, že ano. Ostatně, musel za to dostat královsky zaplaceno.

    „Nic tu není. Nějaká elektronika, ale nic důležitého,“ ozvalo se z malých přenosných repráčků a Gregory praštil pěstí do stolu. Davis byl jeho jedinou stopou, jedinou nadějí, jak ty dokumenty získat. A byl pryč. Greg neměl v ruce vůbec nic, jediný kousek informace, která by mu napověděla, co dál.

    #

    12. srpna

    Warren se s Merkovem sejít nechtěl. Jakkoliv si říkal, že všechno je lepší než státní slídilové, doopravdy tomu věřil možná zlomek sekundy. Svůj skutečný plán ale nehodlal přiblížit ani Alici, vždyť to byla v první řadě ona, kdo ho do toho zatáhl, a Warren nikdy nemohl vědět, zda jí Merkov nedrží nůž na krku. Neměl ani nejmenší pochybnosti, jak by schůzka s Rusem dopadla – kulku ve svojí hlavě si dovedl představit dost živě. Tušil, že jáma, do které spadl, je hodně hluboká, a stěny rámované ostnatým drátem, ale nezasloužil by si nic víc než chcípnout jako pes, kdyby se aspoň nepokusil dostat ven. Dost pochyboval, že se mu povede pro sebe vyjednat kdovíjakou dohodu, ale pořad to muselo být lepší než nic. Telefon ho jemným zapípáním upozornil na nový e-mail. Alice zjistila kontakt na toho, koho na něj FBI nasadila.

    Jméno mu bylo trochu povědomé a Google mu za vteřinu pověděl proč, když zobrazil vydatné množství novinových článků. Zvláštní agent Gregory Walker, který před sedmi lety rozbil Juanu Martinezovi jeho milovaný kartel. Díky němu získala FBI dva klíčové svědky a díky němu se o nich Martinez do poslední chvíle nedozvěděl. Jenže to bylo už dávno a zdálo se, že od té doby Walker žádný významný případ neměl. Nebo mu jen nevyhovovala publicita a FBI svému hrdinovi ráda poskytla jistou diskrétnost. Warren zavřel vyhledávač a opět se soustředil na e-mail s kontaktními informacemi. Nebylo toho moc – jméno, e-mail a telefon. Adresu ale Warren mohl čekat jen těžko. Sáhl po telefonu a vytočil číslo zobrazené na displeji notebooku.

    „Walker,“ ozvalo se na druhém konci linky po druhém zvonění.

    „Warren Davis,“ představil se klidným hlasem.

    „Přiznám se, že zrovna vás jsem nečekal.“ Musel být překvapený, ale nezněl tak. Vlastně zněl dost unaveně.

    „Jo, to jsem si myslel. Mám jistou záležitost, kterou bych s vámi chtěl probrat, ale než vůbec začnu: jaký jsou šance, že bych se vykoupil svědectvím?“ Slyšel na druhém konci zamyšlené: „Hmm,“ nijak ho ale nekomentoval.

    „To nedokážu říct, dokud nebudu vědět, o co přesně jde. Aktuálně jste jediný a hlavní podezřelý.“ Warren znal odpověď na svou otázku ještě než ji položil, ale potřeboval vědět, jestli s ním bude Walker jednat na rovinu. Pokud by mu začal slibovat vzdušné zámky, skončil by jejich hovor velmi záhy.

    „Potřebuju vaši pomoc. Hned. Jestli ji nedostanu, tak vy pozítří přijdete o ty dokumenty a já o hlavu,“ pronesl Warren a vlastní hlas mu v tu chvíli připadal cizí.

    „Poslouchám,“ zněla klidná odpověď z druhého konce.

    „Byl jste někdy v Milwaukee, Gregu?“ zeptal se Warren, trochu uklidněn tím, že mu agent vyhoví.

    „Párkrát. Nemůžu říct, že bych umíral touhou tam jet znovu.“ Mladík se pousmál a v duchu mu dal za pravdu.   

    „Stavte se zítra na snídani. Sám, prosím.“ Byla to spíš žádost než podmínka.

    „Warrene, nepotřebuju SWAT na to, abych tě zatkl, pokud bych chtěl. Hádám, že klávesnicí mě asi neumlátíš.“ Warren vytušil z tónu hlasu lehký úsměv a povzdychl si.

    „Ne, to asi ne, jenže pokud se to tu začne hemžit federály – nic ve zlém – tak ho vyplašíte a věřte, že já nejsem ten, koho za těma mřížema chcete.“

    „Já vím, Warrene, těžko bys mi volal, abys mi popřál dobrou noc. Přijedu a poslechnu si, co máš, nemůžu ti ale slíbit, že z toho vyvázneš čistej jak lilium. Máš na hlavě pořádnou porci másla,“ zvážněl hlas v telefonu.

    „Já vim, pořád to ale bude lepší než doživotí, nebo kulka,“ odvětil Warren tiše a zavěsil. Na stejné číslo poslal obratem adresu.

    Přál si – ne – modlil se, aby mu Walker věřil. Potřeboval si usmířit jednu stranu, aby ho ochránila před tou druhou. Bylo to zvráceně absurdní, protože vlastně žádal o pomoc okradeného.

    #

    13. srpna

    Už dvacet minut seděl v baru naproti kavárně, kde se měl sejít s Walkerem, a deset minut agenta pozoroval. Warren už chvíli přemýšlel, jak by ho nejlépe popsal, nakonec se usadil na „v pohodě“. Gregory Walker nevypadal jako kopie agenta Smithe z Matrixu, ani jako arogantní kretén z první Smrtonosné pasti. Přesto hacker ještě chvilku čekal, vědom si toho, že jakmile do kavárny vstoupí, bude to nevratné. Jenže kdyby si myslel, že Merkov dodrží slovo, nebo kdyby skutečně věřil, že se před ním dovede schovat, vůbec by Walkerovi nevolal. Vstal.

    „Už jsem si říkal, jestli si pro tebe mám naproti dojít,“ pronesl s náznakem pobavení Gregory, ještě než si Warren sedl.

    „Proč jsi to neudělal hned?“ zeptal se Warren, když si objednal vlastní šálek kávy.

    „Chápu, že to pro tebe nebylo snadné rozhodnutí, zavolat mi. Myslím si, že jsi strávil půlku noci přemýšlením o útěku, nebo minimálně o tom, že sem nepřijdeš vůbec,“ zadíval se na něj agent a Warrenem projel nepříjemný pocit, že do něj starší muž vidí skrz naskrz. Bylo to o to horší, že Warren sám nedokázal z Gregoryho vyčíst prakticky nic. Teď, když seděl tak blízko, si všiml detailů – několik stříbrných linek v jinak tmavých vlasech, vrásky na čele, hluboké hnědé oči, žádný snubní prsten. To všechno ale způsobilo jen víc zmatení. Walker vypadal na první pohled na pětatřicet, na druhý na pětačtyřicet.

    „To cos mi včera řekl, nebyla tak úplně pravda, že ne? O tom, že jsem jedinej podezřelej. Nenaboural jsem se do FBI, takže ty dokumenty od vás musel vynést někdo jinej, kdo vám taky řek moje jméno,“ změnil lehce téma.

    „Nejsi jediný, ale stále jsi hlavní podezřelý. Člověka, který to vytáhnul ven, máme, ale zatím končí stopa u tebe,“ odpověděl mu po pravdě Gregory.

    „Já toho člověka neznám, nevěděl jsem ani, co to je za dokumenty. Neřekli mi to předem a já to zjistil, až když bylo pozdě,“ zaryl pohled do svého hrnku s černou tekutinou.

    „Warrene, přestaň mi prosím tě servírovat útržky a řekni mi celý příběh,“ požádal agent trpělivým tónem, který ale nepřipouštěl žádné výmluvy.

    „Jasně… promiň, jenom… tohle všechno je trochu… je to náročný,“ pokusil se vysvětlit a dočkal se přikývnutí.

    „Sedmadvacátýho mi zavolal můj prostředník, že by pro mě měl slušnou zakázku. Prachy byly velmi slušný a já je fakt potřeboval, tak jsem kejvnul. Měl jsem další den sebrat ze serveru nějaký malý společnosti balík souborů, nic velkýho. Firmy od sebe kradou pořád, pak se soudí, kdo s čím přišel dřív, kdo od koho kopíroval a krad… no, udělal jsem, co se po mně chtělo, jenže mi pořád nikdo nevolal ohledně předávky. Nudil jsem se, tak jsem se na ty věci mrknul. A tak jsem zjistil, co přesně mi to leží na disku,“ složil hlavu do dlaní. Gregory ho pozoroval a na malý okamžik mu ho bylo snad až líto, než si připomněl, že kdyby měl Warren normální práci, těžko by tu teď s ním seděl.

    „No…“ nadechl se, aby pokračoval, „když jsem to zjistil, tak jsem nevěděl co dělat. Bylo mi jasný, že už po mně někdo půjde a nezáleží na tom, nakolik jsem si dal záležet na bezpečnosti. Věděl jsem, že mě najdou… najdete. Sbalil jsem věci a vypadnul pryč. Zavolal jsem svýmu prostředníkovi a řek mu, že jestli mi okamžitě nedá nějaký informace, do čeho jsem to vlastně spadnul, tak ty věci půjdou na jeho hlavu. On… je to debil, vůbec netušil, o co jde. Když to zjistil, tak mi řek, že tu zakázku si objednal nějakej Rusák. Nikita Merkov, i když pochybuju, že se tak jmenuje.“ Walker ho nepřerušoval a poslouchal pozorně. U pasáže s Rusem nadzvedl obočí, ale stále mlčel.

    „Pak mi zavolal přímo. Ptal se, jestli mám ty dokumenty a kdy mu je dám. Řekl jsem… řekl jsem, že zamlčel dost podstatnou část tý práce a že jestli je chce, tak… řekl jsem mu, že potřebuju nový papíry a letenku…,“ odmlčel se Warren, plně si vědom, že si právě zavřel zadní vrátka. Jenže nikdy doopravdy nevěřil, že by mu to Merkov zařídil, a Walkerovi nechtěl lhát, protože by na to pravděpodobně stejně přišel, a pak by byl Warren v ještě větším loji než teď.

    „Hm,“ zazněla neurčitá odpověď. Gregory přemýšlel, co s tím vším bude dělat. Nebyla otázka, zda Warrenovi jeho příběh věří, věřil mu už ve chvíli, kdy včera zavěsil jejich hovor. Nebyl absolutně žádný důvod, proč by si tohle všechno Warren vymyslel a dobrovolně se mu vydal.

    „Zítra mu to máš předat?“ Warren chvilku zmateně koukal, než přikývl. Greg tušil, proti čemu stojí, a ani trochu se mu to nelíbilo. Ani neuvažoval o tom, že by se o své domněnky s Warrenem podělil, to by mu mohl rovnou říct, ať si sbalí a zmizí někam na druhý konec Států. Pokud se mu jeho teorie potvrdí, tak nebude asi nic, co by Warrena ochránilo před dlouhým pobytem za mřížemi. Nebo jeho kousek zaujme NSA natolik, že ho vezmou do jednoho ze svých neexistujících programů, a Warren bude vytvářet podobné dokumenty, které teď ukradl. Nebylo by to poprvé, co by si pro podezřelého přišli a víckrát o něm nikdo neslyšel. Nevěděl samozřejmě s jistotou, jak to chodí, ale že má NSA k dispozici několik týmů špičkových hackerů bylo veřejným tajemstvím, jen se raději nikdo neptal, kde je berou.

    Gregorymu připomínaly vztahy mezi bezpečnostními úřady a tajnými službami školní třídu, kde se většina spolužáků vzájemně nenávidí, ale jsou nuceni sdílet jednu místnost. A když na to přišlo a někdo se nepřipravil na písemku, bylo v zájmu všech, aby mu dali opsat správné odpovědi. Nikdo přece nechtěl, aby se pan učitel naštval a začal vyvolávat k tabuli, že ne. Že se na Americké půdě pohybuje Rus s pochybnými úmysly a pravděpodobně diplomatickou imunitou, měla zjistit NSA nebo CIA, od čeho sakra měli všechny ty svoje špiclovací programy. Nikdy se neměl dostat tak daleko, aby zjistil, jaké dokumenty hledá a kde jsou. Že je dostal zrovna z FBI a člověk zevnitř mu pomohl, byla zodpovědnost, která ležela na FBI, takže zkrátka nebyl nikdo, kdo by měl před svým prahem čisto. To byla přesně situace, kdy šly interní antipatie stranou. A do toho všeho se zamotal kluk, kterýmu se ještě v některých hospodách zdráhali nalít.

    Gregory si promnul oči a přemýšlel, co se zítřejší předávkou. Na kontaktování centrály a vymyšlení pořádného plánu už bylo pozdě. Bude to muset zvládnout s Warrenem sám, i když to představovalo víc rizik, než si byl ochoten připustit.

    Note