Kapitola 3 – aneb Radioaktivní oběd

Ve škole
Žáci zrovna poslouchali výklad učitele chemie, zatímco Katsumi ho vytrvale narušovala.
„Takové kecy. Pche. Jo, to určitě.“
„Máte problém?“ utrhnul se na ni učitel.
„Jo, skoro všechno to máte blbě. Hundovo pravidlo nezní, že v každém orbitalu jsou pouze dva elektrony a to opačného spinu, to si pletete s Pauliho principem, ale…“ Učitel po ní vrhnul vražedný pohled.
„Ven!“

Katsumi se potloukala po chodbě, jelikož byla vyhozena z hodiny a tu si všimla blonďaté holky v černém kimonu. Katsumi se na ni podívala a zeptala se: „Nejsi ty čistě náhodou shinigami?“
„Jak ty víš o shinigami? A kdo vůbec jsi? A jak to, že mě vidíš?!“
„Hele, slečinko, tady kladu otázky já.“
„Slečinko???“ naježila se Shikyo (protože to samozřejmě byla ona).
„Pochybuješ se na ostří nože! Já jsem Kamiya Shikyo! Ty… Ty…“
„Ishikawa Katsumi,“ představila se dotyčná, „nejlepší vědec na tomto světě.“ Jak je skromná, pomyslela si Shikyo.
„Ty jsi… Zapomeň na to. Co tady chceš?“
Katsumi se podrbala na hlavě. „No, tohle je střední škola, takže hádám, že tady studuju. Ale teď jsem byla za svou chytrost vyhozena z hodiny.“
„Jo… A, no… Nemáš peníze?“ zeptala se Shikyo.
„Proč?“ přimhouřila Katsumi podezřívavě oči.
„Ééé… Jen tak. Já mám jenom tyhle a ty tu neplatí.“ Katsumi si prohlížela peníze, které jí Shikyo ukazovala.
„Drsné!“ vykřikla po chvíli. „Tyhle jsou hustý! Je na nich hlava nějakého dědka!“
„To je sotaicho Yamamota Genryusai,“ oznámila jí pohoršeně Shikyo.
„Ať je ten dědek třeba prodavač ze sámošky od vedle, je mi to jedno. Changnu je, davaj!“ Shikyo dala Katsumi peníze a ta jí na oplátku dala jeny.
„Musím si něco zařídit!“ ušklíbla se Shikyo a běžela pryč. „Divná holka,“ řekla si pro sebe Katsumi a spokojeně odešla (protože měla co zkoumat).

Ve třídě
Všichni seděli a stále ještě poslouchali odporně nudný výklad učitele. Ichigo pomalu, ale jistě usínal. Probudila ho až křída, kterou po něm učitel hodil.
„AU! Jste normální?!“ zařval Ichi. Učitel vykulil oči.
„A VEN!“ Když byl Ichigo na cestě, ještě za ním křikl: „A pošli mi sem Ishikawu!“
„Blbec jeden!“ ulevil si Ichi. „Ale kde jen ta divná Katsumi může být?“ Rozhodl se jít ji hledat, ale zpoza rohu do něj vrazila Shikyo.
„Měla bych přestat vrážet do lidí, co mě nevidí,“ poznamenala Shikyo při pohledu na Ichiga, jenž skončil na zemi.
„Cos tím myslela?“ nechápal Ichigo.
„Ty-ty mě vidíš? Co se to v poslední době děje? Co to s váma lidma je?“
„Jo, neviděla jsi tu někde pobíhat takovou divnou holku, oblečenou v černých goth hadrech a vythanýma nehtama od kombinaček?“
„Cože? Ahá, ty myslíš Katsumi. Další podivín, co mě vidí. Jo, šla do školní jídelny.“ Ichigo se zvedl ze země.
„Hm… Stejně jsem měl hlad. Mimochodem, já jsem Kurosaki Ichigo.“
„Kamiya Shikyo. Roztomilá shinigami ze sousedství,“ usmála se Shikyo. „A asi jsi tu neviděl týpka v klobouku?“
„Měl zelený plášť?“
„Jo.“
„A ten klobouk byl zeleno-bílý?“
„Jo!“
„Tak toho jsem nikdy neviděl.“
„Áha, tak zatím čau!“ Shikyo kamsi zdrhla…

Školní jídelna
Katsumi se cítila jako v ráji. Školní kuchařky se cítily nanejvýš zmateně vzhledem k tomu, že se jim nějaká divná holka hrabe v jídle a místo obvyklých zhnusených grimas, kterými je častovali ostatní, se tváří krajně zaujatě.
„Páni! V tomhle je víc stopové radioaktivity než v mém posledním pokusu! Co to sakra je?“
„Ehm… Rýžový nákyp,“ odvážila se odpovědět jedna z kuchařek.
„Na ten nákyp byste měli mít zbrojní pas. Máte vůbec povolení něco takového vyrábět, hm?“
„Co-cože?“
„Takže nemáte, co? Nevadí, já vás nenahlásím, pokud si můžu vzít vzorek k výzkumným účelům.“ Do této kouzelně neobvyklé scény si to sem přihasil Ichigo.
„Chceš něco… Počkat, jak ses to jmenoval?“ přemýšlela Katsumi. „No jo, tys byl ten s tím holčičím jménem! Ichijo? Ne, Ichigo! Jahoda,“ prohlásila Katsumi spokojeně. Ichigo nasadil naštvaný výraz a popadl katsumi za límec uniformy. „Ale, ale… Přece bys nemlátil holku, nebo jo?“ ušklíbla se Katsumi. Ichigo ji pustil, což se ukázalo být chybou, protože mu Katsumi v tu chvíli dupla na nohu a vrazila loket do břicha, načež se dala na strategický ústup.
„Ty…!“ vyjekl Ichigo a jal se ji pronásledovat.
 „Ichigo? Nechceš to vyřešit v klidu nad šálkem čaje?“ zajímala se Katsumi.
„To říkáš potom, co sis začala? A navíc tak zbaběle!“
„Jsou jen dva druhy bojovníků, ti čestní a ti mrtví,“ odsekla Katsumi, „ale jak chceš.“ Sáhla do jedné ze svých kapes a vytáhla…. (chvíle napětí) dun dun dun (dramatická hudba) výtisk Stmívání a mrštila ho po Ichigovi, načež zdrhala dál. Ichigo ho zachytil v letu zrovna na stránce, kde se popisovala Edwardova dokonalost (ale to se ostatně děje na všech stránkách této… ehm… vy tomu říkáte „kniha“?!)
Ichigo se poněkud zarazil, ale pokračoval v běhu. Katsumi usoudila, že ji to pomalu přestává bavit a navíc ucítila reiatsu hollowa poblíž školního hřiště. Proto se schovala za stěnu výklenku, vyklouzla ze svého těla, pečlivě houkryla v řečeném výklenku a rozběhla se směrem k oknu.
„Hej! Kam si myslíš, že jdeš? A jak ses stihla tak rychle převléct?“ Katsumi obrátila k Ichigovi rychlý pohled.
„A na co máš ten meč?“
„No, dalo se to čekat. Ostatně, máš celkem silné reiatsu,“ prohodila spíš pro sebe než pro něj a bez dalšího vysvětlení proskočila otevřeným oknem.