Kapitola 3 – Představování

Kapitola 3. – Představování

„Cože, vy?“ vykřikl na jednou jeden z těch kluků, ten světlovlasý.

Podle mě to byl zaručeně Yuto, před kterým mě varoval Iruka-sensei.

„Ty musíš být Yuto, že?“ zasmál jsem se.

Yuto nahodil naštvaný obličej.

„A co má být,“ vypláznul na mě jazyk.

Nechal jsem ho být.

„Doufám, že když sem se vám tu takhle představil. Tak uděláte to samé,“ obořil jsem se na ně po chvíli ticha.

Koukali na mě s vykulenýma očima. Já, ale od nich potřeboval informace.

„Dámy mají přednost,“ řekl jsem a koukal jsem na tu dívku. Moc se jí do toho nechtělo, ale začala.

„Jsem Saito Kei. Jsem z klanu Saito. Náš klan se specializuje na lékařské ninjutsu, hlavně obnova buněk a další věci. Už teď toho hodně umím. Ráda kreslím na velká plátna obrazy, jelikož jsem zdědila tenhle talent po mamce. Nerada používám v boji jehly. Je to z osobních důvodů.“ dokončila.

Zajímavý, že by se jí stala nějaká hrozná věc? Napadlo mě, když mluvila o těch jehlách.

„Dobře, tak ženská část našeho týmu je za námi. A teď ten zbytek,“ podíval jsem se na kluky.

Jako první začal ten druhý kluk s tmavými vlasy.

„Jmenuju se Seimo Ryuu. Jsem z rodiny, která používá sílu magnetů. A umím to dobře se zbraněmi,“ dořekl velmi rychle.

To bylo stručné. To je materiál pro mě. Chce to motivaci!

„ A teď už jenom Yuto,“ oznámil jsem a kouknul se na něho.

Ten se zašklebil a začal.

„Jsem Nagashi Yuto.  Což už asi víte od Iruki-senseie! Jsem ze Sněžné země a přistěhoval jsem se sem. Moje rodina nemá žádné výjimečné vlastnosti. Jsem velice neoblíbený. Moc talentu nemám, ale docela mi jde boj se zbraněmi.“ zamračil se na mě.

Tak představování jsme zvládly. Nejvíc jsem se dozvěděl o té dívce. Jak, že se to jmenuje? Hm … Kei, myslím.

„Tak koukám, že tu máme kunoichi, která se bojí jehel. Ninju, který je stručnější než můj bývalý sensei a ninju, který je přesná kopie mě,“ řekl Naruto nahlas.

Vážně mi to přišlo legrační.

„Jak to myslíte přesná kopie vás?“ zeptal se Yuto.

„Jelikož jsem si zažil to samé, co ty. No vlastně to bylo ještě horší,“ přiznal se jim Naruto.

Chvíli všichni mlčky seděli.

„No, tak jsme se představili. A teď půjdeme navštívit jednu osobu, která by vás chtěla poznat,“ zaculil jsem se na ně.

Otevřel jsem okno a vyskočil na střechu pravého křídla budovy.

„Tak jdete, nebo tam budete jen tak stát?“ zavolal jsem nechápavě ze střechy.

„To jdeme po střeše?“ zeptal se Ryuu nechápavě.

Jen jsem kývl a dal se do běhu. Vydali se za mnou. Bylo vidět, že Ryuu měl z toho špatný pocit. Nejspíš měl strach z výšek, anebo z komínů, napadlo mě.

To s těmi komíny je, ale blbost. Nechápu, jak jsem na to přišel! Uvažoval Naruto, ale pak už se k tomu nevrátil.

 Společně jsme dorazili k nemocnici. Druhé patro první dveře vlevo, říkal jsem si, abych zase nevlezl k někomu jinému, jak se mi to obvykle stávalo. A takový trapas hned první den, to bych nepřežil.

Zaklepal jsem a nakoukl dovnitř. Kakashi-sensei jako obvykle seděl na posteli a četl si.

„Tak jsme tady,“ oznámil jsem mu.

Kakashi-sensei se na mě podíval s nadšením, konečně pozná můj tým.

„Jen pojďte dál. Konečně poznám nový materiál,“ usmál se Kakashi.

Vešli jsme všichni do pokoje. Pohled tří studentů se zaměřil na Kakashiho a naopak.

„Takže nový tým 7, Naruto?“ zeptal se.

„Jo jo!“

„Proč se dáma neposadí na židli?“ zeptal se Kakashi jako džentlmen.

Ta se na mě otočila. Jen jsem kývnul. Kei se začervenala, ale místo přijala.

„Tohle je Nagashi Yuto, Seimo Ryuu a Saito Kei,“ řekl jsem a postupně na každého ukázal prstem.

Kakashi se usmál.

„Lékařské ninjutsu se vždy hodí. Kluk s magnety, taky dobrý. A nakonec nejnovější přistěhovalec ze Sněžné země. Ten problémovej kluk, že? Někoho mi strašně připomíná,“ dořekl Kakashi a podíval se na Naruta.

Studenti ten pohled postřehli a podívali se taky na něho.

„Je vidět, že si to myslí každý,“ zasmál jsem se, „tvrdí to i Iruka-sensei. Jediný, co máme jiného, je náš osud. Já jsem od narození Jinchuriki, zatímco Yuto není.“

Kakashi se opět zasmál, zatímco studenti přejížděli pohledem z Kakashiho na mě.

„To je pravda, ale tvůj osud pomohl celé Konoze. Už stačí si jen splnit svůj sen od dětství a stát se Hokagem. To se, ale povede málo komu. Navíc Yutův osud se může kdykoli změnit, tak jako ten tvůj,“ dořekl Kakashi.

Yuto se zatvářil naštvaně. Ani nevím proč.

„Vy jste Kakashi Hatake, že? Narutův sensei a tkzv. Kopírovací ninja nebo Sharingan Kakashi? “ zeptala se z ničeho nic Kei.

Kakashi byl překvapený: „Vaše generace mě zná?“

Uviděl jsem, jak se Kei nadšeně usmála.

„Nikdy by mě nenapadlo, že se setkám s vámi. Taťka mi o vás vyprávěl!“ vypadlo nakonec z ní.

Kakashi vypadal pobaveně.

„Tak mě napadlo, že vy toho o mně víte dost. A já znám jenom vaše jména. Řekněte mi, jaké máte sny?“ zeptal se.

„Chci být výborná Kunoichi!“ vyslovila to s velkou hrdostí Kei.

„To je dobrý sen, ale musíš se hodně snažit. Musíš být lepší než Tsunade-sama. I když je tu jedna ještě lepší kunoichi, která překonala i samotnou Tsunade,“ uvažoval nahlas Kakashi a při tom koukal na ní.

„To je pravda,“ potvrdil jsem to i já, „Ze Sakury se stala výborná a známá kunoichi, která zachránila tisíce životů.“

Kei se zatvářila trochu rozpačitě. Kakashi si toho hned všiml.

„To, ale neznamená, že ji nebudeš moct předčit! Když se budeš hodně snažit, tak budeš třeba i lepší než Sakura,“ motivoval Kakashi Kei.

Usmála se. To byla známka souhlasu.

„Tak a co ty Ryuu, jaký máš sen?“ zeptal se pro změnu Kakashi.

Ryuu se zamyslel. Chvíli mlčel a pak z něho vypadlo: „No, já vlastně ani nevím. Nikdy jsem o tom nepřemýšlel.“

Kakashi se podíval na Naruta.

„To je dítě přesně určené pro tebe, Naruto! Potřebuje motivaci a ty mu určitě někdy nějaký sen ukážeš,“ usmál se Kakashi.

Dál už ho neřešil a kouknul na Yuta. Ten jen protočil oči a začal.

„Mým snem je stát se Hokagem! Chci, aby mě ostatní uznávali! Chci být velmi silný, abych to mohl nandat i těm největším ninjům!“ zakončil svůj výstup velkým úsměvem.

Jen co to uslyšeli, se dala Kei do hlasitého smíchu. Poté se k ní přidali i ostatní. Smáli se, až se za břicha popadali.

„Co je? Čemu se tak hrozně smějete?“ ptal se nechápavě Yuta.

Mezitím je smích už opouštěl. Kei měla v očích slzy smíchu, a tak si je hned utřela.

„Víš, musím říct, že tvůj sen je opravdu dobrý. Bohužel není, ale až tolik originální,“ řekl Kakashi a opět se kouknul Narutovi do očí.

„Jak to?“ ptal se stále nechápavě.

„Je to jednoduchý. Stačí se podívat, kolikrát byl post Hokageho změněn,“ řekl a zadíval se z okna na velký monument, který byl vytesán ve skále.

„Shodaime, Nindaime, Sandaime, Yondaime a Godaime. Jako šestý měl být považován Danzou, ale to vzali zpět. Jelikož umřel den poté, co ho jmenovali. Na návrhu na šestého jsem byl i já, ale naštěstí se Tsunade-sama uzdravila. Teď to opět vede ona. Navíc, myslím si, že šestým Hokagem se stane ninja, který o tom sní už odmala. Shinobi, který se stal nejsilnějším v celé Konoze,“ napínal je Kakashi.

„A kdo to teda je?“ zeptal se Ryuu se zájmem.

„Je to váš Sensei Naruto!“ oznámil jim.

Studenti vykulili oči na Naruta. Ten se jen usmál.

„To nedovolím!“ zakřičel Yuto.

„Myslím, že s tím nic nenaděláš, Yuto. Narutův sen odmala je stát se Hokagem. A jako jeho bývalý Sensei můžu říct, že se na to perfektně hodí. Navíc si to myslí i samotná Tsunade-sama. Naruto je teď prakticky silnější než všichni Hokage, kteří zde vládli. A ani se nedivím, když je to Minátův syn,“ zakřenil se a vzpomněl si na svého senseie.

Další nával udivených obličejů.

„Kakashi-sensei, nemusel jste se zmiňovat o mém otci a těch věcí okolo Hokageho,“ usmál se Naruto.

„Naruto, nevím proč, ale hrozně si se změnil. V tom má určitě prsty Hinata, že jo?“ zeptal se Kakashi a podíval se na něj.

Naruto lehce zčervenal, ale nikdo kromě Kakashiho si toho nevšiml.