Kapitola 3 – První pikle?

Tak dobře. On věděl, že měl vždy na něco smůlu, když to nechtěl, ale už mu to začínalo lézt na nervy, ne počkat, vlastně mu to lezlo na nervy odjakživa. Měl dvě možnosti. Buď uteče teď, nebo si vleze do svého pokoje a skočí z okna. Pak se naskytovala i třetí možnost, která by mu mohla (nebo taky nemohla) projít bez úhony. Proplížit se kolem kuchyně, obýváku a pak rychle běžet do svého pokoje. No dobře, dobře. Projít okolo jeho všechno vidícího strýce pro něj bylo nemožné, a to už odmalička. Ten chlap se na něj ani nesnažil podívat a už z kuchyně věděl, že je Allen v obýváku. Ale vždyť sakra, ten barák byl obrovskej! Ten chlap věděl naprosto všechno, a to dokonce i to, co nevěděl Mana. Ono.. jeho otec přece nepotřebuje vědět, jak neslušné jeho syn dělá věcí, že? Když ale vypustil Manu, vážně nechápal, jak na to všechno Nea přišel, a kdykoliv se ho pokoušel zeptat, jen na něj vyplazil jazyk a věnoval se svému.
A tak si v předsíni potichu odkládal věci a potom si to, po špičkách a s taškou ze školy v ruce mířil přes dloouhou předsíň a opřel se zády o zeď, aby pak mohl nakouknout do kuchyně. Ale ne. Ne. Ne. Ne, jen to ne! S vykulenýma očima a oroseným čelem si v duchu zaklel. Ona tam seděla na baru a hrála si s Neou. Road, jeho milovaná (a taky neskutečně otravná) sestřenice. Ta, která mu vždy zkazila všechny plány o učení, a pak aby nebyl tak.. ehm, průměrně blbej.

,,Alleen-chaan, pojď sem!“ ozvalo se z kuchyně a on ztuhl na místě. A sakra. Bylo to tady, ten přechytralej všechno vědící chlápek ho odhalil. A že mu to teda netrvalo, musel, znovu uznat i Allen. Tohle mu byl čert dlužen, protože pokud si ty úkoly neudělá dneska, ráno a ani ve škole na to nebude mít čas a profesor Sokaro ho na místě zabije. Nea by ho ty úkoly i udělal nechat, to bylo jasné, ale Road? Ta by mu řekla, aby si ty úkoly udělal, ale nejen, že by musel udělat i úkoly její, ona by se na něj věšela a mezitím ho nutila si s ní hrát. Což znamenalo jen jednu možnost. Zatnout pěsti a i přes jejich naléhání si jít ty úkoly udělat, jen svoje samozřejmě.

,,Vždyť já už běžím!“ zavolal na ně jako kdyby byl stále u vchodových dveří a udělal pár kroků na místě, aby to znělo věrohodně. Potom konečně vstoupil do kuchyně, tašku hodil do rohu místnosti a vylezl si na barovou židli. Jejich pohledy jako na debila a pozvednutá obočí se mu dařilo ignorovat, za ta léta se to naučit musel.. nějak. ,,Allenee, kde jsi byl tak dlouho? Tenhle stařík už taky naříkal!“ zaúpěla mu do ucha Road, která už se na něj stihla i pověsit. ,,Byl jsem ve škole. A co vím, ty bys měla mít ještě nějaké kroužky, ne? Navíc mi dal profesor Sokaro úkoly na trest, takže bych rád šel, pokud dovolíš.“ věnoval jí jeden ze svých andělských úsměvů a po očku se podíval na Neu, který na Roadinu stařičkovskou poznámku nezareagoval, což bylo poprvé. Místo toho se na Allena s nespokojeným pohledem podíval a povzdechl si.

,,Nezasedl si na tebe tak náhodou? Poslední dobou jsi buď po škole nebo máš hromadu úkolů,“ zamračil se a s dalším, tentokrát delším povzdechem pokračoval. ,,Taky už jsme spolu pěkně dlouho necvičili na piáno. Umíš to ještě vůbec?“. Chlapec si jen podepřel ruku pod bradou a protočil oči, piáno piáno.. ,,Nezasedl si na mě. Pořád chodím pozdě na jeho hodiny nebo mě Lavi navede do nějakýho průšvihu, znáš to.“ prohodil jakoby nic a napil se ze sklenky vody, kterou mu Nea mezitím podal. ,,A není náhodou Lavi z vyššího ročníku než ty, Alle?“

,,Jo, to je, ale on si vždycky něco najde.“ přitakal Allen a podal Road svoje úkoly. Byla v klidu už moc dlouho a pokud chtěl, aby v klidu ještě zůstala, musel ji nějak zabavit.

,,No, víš.. Já bych se nedivil kdyby si na tebe Sokaro zasedl, na mě byl zasednutej taky!“ nahnul se k němu Nea a s plamínky v očích utíral nádobí, momentálně mimochodem talíř, který div že rovnou nepraskl. ,,Ne, on na tebe zasednutej nebyl. Kdybys z okna neházel Crossovy penály a pak se s ním nedohadoval, nezůstával bys po škole. A neměl bych taky dodat to, jak jsi mu věčně utíkal z hodin, odmítal dělat svoji práci, házel po něm křídy, dával mu na židli špendlíky a lepil učebnice, mimochodem taky s Crossem?“ pozvedl bělovlásek obočí a spokojeně sledoval, jak neměl jeho strýc co říct a tak jen poraženě sklopil pohled a našpulil rty. S vítězoslavným úsměvem si plácl s Road a seskočil ze židle, skládajíc si sešity zpátky do tašky. ,,Teď už si ale vážně musím dělat ty úkoly..“ usmál se na ně na oba a tašku pomalu zavřel, Nea ho však zastavil.

,,Nemusíš,“ tajemně se na něj usmál a uklidil talíř tam, kam patřil.

,,Jak jako nemusím? Před chvilkou jsme se o něm bavili, víš že mě zabije jak to neudělám, zvlášť ty bys to měl vědět!“

,,Vážně nemusíš, prostě nám věř. Zejtra tě čeká překvapeníí~“ přidala se i Road a lstivě se zasmála, strkajíc ho z kuchyně ven dřív, než by vůbec stihl něco namítnout. Vem ho čert, že se tam chtěl vrátit, jenže když ti dva něco plánovali, zkus si to z nich vytáhnout. Se zatajováním věcí byli o několik levelů výše než Lavi. Toho se stačilo správně zeptat a řekl by naprosto cokoliv. A nebo ho prostě začít ignorovat a on přijde sám. Říká se, že králíci na samotu umírají, a protože Lavi je čestným králíkem, nakonec za ním vždycky přileze a všechno vyklopí. A pak stejně udělá to co měl v plánu..

Nakonec si Allen mohl vždycky jen a jen povzdechnout. Něco se chystalo z obou stran a on věděl, že toho bude litovat a stereotyp s radostí přivítá zpátky. Co se týkalo jeho nejlepších přátel a jejích rádoby tajných plánů, vždycky někde skončil sám s Kandou na pár hodin a jediné co z toho vzešlo byl ještě horší vztah mezi nimi. Pořád se jen hádali, a když už se zrovna nehádali, lezli si na nervy jen tím tichem. Co se na druhou stranu týkalo jeho rodiny, z jejich plánů mu vždycky šlo o život, tedy alespoň z jeho strany pohledu. Naposled když mu přichystali seskok padákem myslel, že se udusí vlastním dechem. To už by snad lépe snesl i toho Kandu.

,,Snad to aspoň přežiju..“ povzdechl si, když se ocitl přede dveřmi od svého pokoje a pomalu do nich vklouzl. Na tváři se mu objevil malý, skoro nepatrný úsměv, když uviděl zlatou kuličku chlupů, jak se mu válí na posteli a jen co zavřel dveře si za nim vlezl. ,,Co myslíš, Timcanpy?“ podrbal kočičáka za uchem a když se mu místo odpovědi ozvalo zamňoukání, opřel se zády o zeď a Timcanpyho si přitáhl do klína. Teď, když už mohl jen čekat na večeři a neměl co dělat, protože se mu ty úkoly vážně dělat nechtělo, mohl jen přemýšlet. A pro čertovy rány, nemohl myslet na nic jiného, než na toho antisociálního, zženštilýho, zlýho, ale taky pěkně sexy blbečka s nádherně pevnym zadkem, jak on záviděl jeho kalhotám.. Počkat.. Ne, na tohle rozhodně myslet nemohl. Určitě se mu to jen zdálo. Celý se znechucením ošil a zakryl si dlaněmi červenající se obličej. Kdyby ho teď někdo slyšel, nebo nedej bože i viděl, propadl by se study hluboko, ale opravdu hluboko do země a už by nikdy nevylezl. On Kandu nenáviděl. Nikdy nepotkal nikoho jako byl on. Neuměl vyjádřit ani svoje pocity, pokud nějaké vůbec někdy měl. Byl na příčkách extrému se svojí agresivitou a pokud by mohl, rozhodně by pozabíjel všechny lidi na světě jen svým pohledem a ve dnech jeho dobré nálady s mugenem, katanou, o které Allen věděl jen to, že je zatraceně ostrá a v Kandových rukou životu nebezpečná. Mohl jen děkovat bohu za to, že ji na svém krku nikdy nepocítil, narozdíl od Laviho, kterému krk rýsovala spousta malých jizev.
Ale i přesto, jak měl ten chladný životu nebezpečný samurai otřesnou povahu, se mu nedala odepřít ještě jedna věc, která se mu zdála snad ještě nebezpečnější než mugen. Jeho vzhled.

Se svou výškou, která byla na Japonce nezvyklá, dokonalým svalnatým tělem a nádhernými ostrými rysy v jeho tváři se dala jeho celková krása rovnat kráse antických soch. Nebo možná naopak? Navíc ty jeho dlouhé, už jen na pohled hebké, jemné černé vlasy a kobaltově modré oči, jejichž oponou byly dlouhé řasy. Vážně nebylo nic, co by mu na kráse ubíralo. Vypadal jako bůh, což se dokonale příčilo s jeho ďábelskou povahou. Dozajista pro hodně lidí působil jako zakázané ovoce, za jehož utrhnutí by byl dotyčný vyhozen z ráje a bělovlásek si byl jistý i tím, že mu to na popularitě jen přidávalo a černovlasý muž z toho nebyl zrovna dvakrát nadšen.
Už několikrát byl svědkem toho, jak mu ženy, a dokonce i muži vyznávají lásku, kdekoliv ho odchytnou, ale nebyl nikdo, koho by černovlasý neodmítl. Tedy, jak se to vzalo. Byla pravda, že vztahy z nějakého důvodu odmítal, ale do postele se mu mohl dostat kdekdo. A to byla jedna z věcí, kterou na něm bělovlásek nenáviděl nejvíce.

Ačkoliv si to teď nechtěl přiznat, když Kandu potkal poprvé, byl jím okouzlen natolik, že se jen červenal a nedostal ze sebe ani slovo, natož aby z něj spustil oči a pohnul se. Tehdy mu to přišlo jako láska na první pohled, a ta přetrvávala dokonce i po tom, co Kanda otevřel tu svou hříšnou pusu.
Poprvé k němu pocítil kapku nenávisti, když byli i s Lavim a Lenalee v zoo a Kanda odešel jak se říká za roh s první holkou, která za ním přilezla. Pak už to šlo z kopce. Do hlavy si vsugeroval nenávist k němu a jakékoliv rostoucí sympatie k němu se snažil zadupat do země, což se mu, na to jak do něj byl zamilovaný dařilo opravdu dobře. Navíc už to bylo pár let dozadu a nic kromě Kandova vzhledu ho vážně nepřitahovalo.

,,Já už na něj nechci myslet, kretén jeden.“ zavrčel si pod nos bělovlásek a dlouhými prsty si začal rozepínat košili. Pokud mu něco pomáhalo odvést myšlenky od černovlasého, byla to dlouhá vroucí sprcha.


~XxX~

Mezitím, na druhém konci města se černovlasý muž ošil a zavrtal se do svého dlouhého, béžového kabátu. Zrovna byl na cestě domů z kenda a neměl příliš dobrou náladu, no .. příliš dobrou, spíš ji měl mnohem horší než normálně. K smrti nesnášel, když mu někdo na poslední chvíli měnil plány, a protože mu to každý, a to doslova každý na poslední chvíli měnil, supěl vzteky ještě více než je zdrávo. Ono když se jako debil půl roku dře na zápas, protože mu to nařídili a nemůže vzít krok zpět, a pak to vezmou zpátky oni s tím, že by to nebylo fér aby tam byl, mírně řečeno to nasere. V Kandově případě do nepříčetnosti.
Na druhou stranu mohl být rád, že ho nevyhodili, protože trenéra skoro zabil. Ještě teď viděl ten jeho překvapený obličej, který ukrýval ten strach. Kanda se musel ušklíbnout. Alespoň k něčemu to bylo. A pak neočekávaná třetí strana, Kanda z klubu odešel sám. Nehodlal se vzdávat svého trénování, to samozřejmě ne. Soukromý pokoj, nebo jak mu to lépe zní, jeho dojo bylo mnohem lepší než ten jejich hloupý klub. Stejně mu nikdy nenašli soupeře, který by se mu alespoň z poloviny mohl rovnat.
Ani se nezapotil a ten blbeček byl v další chvilce u země.

Musel se uklidnit.

A to hodně rychle.

A ne že by to šlo, se stále vyzvánějícím mobilem v kapse.

A ono ne, že by se mu to chtělo brát.

Jenže musel.

,, …C-“ jako vždy, ani nestihl pořádně promluvit a už ho Lavi přerušil, vážně se divil, že se vůbec obtěžoval něco říkat..

,,Yuu-chan, poslouchej Yuu-chan, no tak slyšíš mě?! Jo? Tak to je fajn! Hele, už ses rozhodl koho vezmeš na ples?“

,,Ne.“

,,Nechceš pozvat Allena? Jako vážně, stejně máš rád kluky, neříkej že ne! A Allen je to nejroztomilejší co jsi kdy viděl! Navíc je to brit, BRIT povídám Yuu-chan, BRIIT!“ zaječel mu do ucha Lavi a Kanda si musel dát mobil půl metru od ucha, aby mu nepraskl ušní bubínek. Vážně. Někdy si říkal, jestli je ten debil génius, nebo naprostej kretén. A můžete hádat, co asi převyšuje.

,,Neberu moyashiho na ples, nevidim důvod proč bych to dělal, a teď mi dej pokoj, baka usagi!“ zasyčel, a dřív, než by mohl Lavi odpovědět hovor vytípl a mobil si rovnou vypnul.

Do tohohle náramně “úžasného“ plesu zbývaly ještě dva, nebo možná tři měsíce, ne že by to Kandu zajímalo, a Lavi mu s tím stejně pořád nedal pokoj. Jako by nestačily ty přefintěný blonďatý coury, který má za zadkem každej den, který mu každej den do skřínky schovávaj růžový převoněný milostný dopisy, který se mu pořád snaží dostat do postele a vyznávají mu lásku, on mu musí drtit nervy ještě i Lavi s těma jeho plánama jak mu dostat do postele moyashiho.
Dost dobře věděl, že ho moyashi miloval, a byl si dost jistý i svou tělesnou přitažlivostí k mladšímu, ale to bylo všechno. Yuu Kanda nemiloval. Nemohl milovat, nechtěl milovat a zapřisáhl se, že ani nikdy nebude, nakonec, na co by mu asi tak láska byla? Akorát by zbytečně žárlil nad někým, kdo si to ani nezasloužil. Tak na co by, sakra potřeboval k životu lásku? Bez lásky mu bylo fajn, a tak to zůstane i do budoucnosti, nikdy v životě nedovolí, aby mu to někdo zničil. Hlavně co se týkalo Laviho a Lenalee, kteří žili v iluzi, že Kanda moyashiho city opětoval. Jako kdyby mohl, tche. Moyashiho by mohl akorát tak ošukat do bezvědomí, a to tak že by si minimálně další týden nesedl. Dokonce mu to i nabídl, ale dočkal se jen facky a toho, že ho moyashi týden ignoroval. Nechtěl se hned vzdávat, protože on ho pod sebou zatraceně chtěl mít, drtit mu boky a poslouchat jeho slastné výkřiky, ale věděl, že snažit se o cokoliv by byla ztráta času. A cokoliv co Kanda shledal jako ztrátu času, bylo už předem odhozeno do jeho osobního skladiště ztrát času, které měl v mysli uzamknuté natolik, že se k nim nedostal ani on sám. A to, že si kolikrát představoval, že pod sebou má právě Allena místo těch drobných kloučků, si prostě nemohl přiznat.

No ano, drobných kloučků.

Kanda byl bisexuál, a neměl sebemenší chuť to skrývat. Taky neměl sebemenší chuť skrývat to, že měl radši stejné pohlaví. Odjakživa měl raději ploché hrudi, k smrti nesnášel, když se o něj žena opírala prsy. Neměl ten pocit rád, bylo mu to nechutné. Navíc ženy byly vždycky strašně uječené, zbytečně ukecané a pořád si na něco stěžovaly, na to on prostě neměl nervy. Když měl pod sebou muže, slyšel jen steny, nestěžovali si, nekecali do toho a pokud jim to neřekl, už se mu nikdy neozvali, nesnažili se ho hledat a dali mu pokoj. Vždycky si raději našel nějakého roztomilého kluka, něž kozatou fiflenu, která by pořád jen mlela a mlela a mlela a potom už by ji ze svého života nikdy nedostal.

,,Tche,“ zavrčel si pod nos a zastrčil ruku do kapsy. Dlouhé vlasy zavlály ve větru, když se zastavil a vytáhl z kapsy druhý mobil, který měl tajně a pro případ, že svůj hlavní telefon vypne kvůli Lavimu. Navíc tenhle telefon měl i pro případ, že by se mu zachtělo po noci plné sexu s jednou z jeho věrných sexuálních oveček, které vždycky s radostí přišly. Nakonec, jak lépe by si měl vybít nervy, než tím co ho baví nejvíce?


~XxX~

Lenalee seděla na prostorném, pohodlném gauči své garáže, která sloužila spíše jako klubovna jí a jejím nejlepším přátelům. Pokud neměli kam jít, a nebo se jim prostě nechtělo, vždycky skončili v garáži, že které si všichni udělali druhý domov. To, že byla tak obrovská byla výhoda, měli tu toho opravdu hodně. Allen si přistěhoval ledničku plnou jídla, jen tak pro případ, Lavi si vystavěl knihovnu se svými nejmilejšími knížkami, dokonce i Kanda si udělal svůj koutek pro meditace a občasné trénování, no a co se týkalo Lenalee, jí stačilo to, že tam vůbec byli, to ale taky nebylo všechno, i ona měla svůj vlastní koutek se strojem na šití a boxovacím panákem, na kterém si procvičovala své kopy.

,,Lenalee, posloucháš mě vůbec?“ zamával jí před obličejem rukou Lavi a měl uraženě našpulené rty, ostatně jako vždy, když ho jeho přátelé ignorovali.


,,E-eh? Jasně že jo, ale i tak si nemyslím že to vyjde,“ povzdechla si a svěsila ramena. Tentokrát byl Laviho plán opravdu riskantní. I když měli zajištěnou pomoc od Allenovy rodiny a Lavi měl klíče od Kandova bytu, plus hordy prášků na spaní, její jistota byla jen ta-tam. Vážně nechtěla Kandu nachytat uprostřed jeho sexuálních aktivit, ne že by byla tak nevinná, ale nechtěla si přiznat, že by Kanda mohl dělat takové věci s někým jiným, než je Allen. Dost dobře věděla, jak Allen trpěl, když to musel sledovat a nechtěla, aby si to zažíval znovu. Jasně, teď si vsugeroval, že Kandu nenávidí, to Lenalee taky věděla, ale stejně tak věděla, že Kandu pořád miluje, a že Kanda, ačkoliv si to nedokáže přiznat, miluje Allena taky.

,,Moou, neboj se, Yuu-chana si vezmu na starost já, s ním to bude těžší.. a taky delší! Když mu budu muset balit,“ doširoka se usmál, tím svým vlastním (patentovaným) úsměvem a jemně ji poplácal po hlavě, tak jako to dělal vždycky, když si jeho plány nebyla jistá a ona mu pak podlehla. ,,No dobře. V kolik vyrážíme?“

,,Za hodinu to bude stačit,“