Kapitola 30

16. července

„Vážně nechápu, proč jsem tentokrát musel jít s vámi. To je snad poprvé, co bych to klidně oželel.“ Zaúpěl Sasuke a urovnal si těžký batoh, co nesl na zádech.
„Neříkej, že se ti náš menší výlet nelíbí.“ Zasmál se škodolibě Kakashi a otočil další list své milované knížečky.
„Ve stínu je třicet stupňů a my se tu navíc plahočíme po rozpálené cestě. Jasně, že se mi to nelíbí.“ Vyfoukl vzduch z plic a zamračil se. Naruto se na něj přívětivě usmál, ale měl co dělat, aby nevybuchl v hysterický smích. Chvíli si vyměňovali zoufalé pohledy, než Naruto hodil po upoceném černovláskovi láhev s vodou. Ten na chvíli zastavil a hltavě se napil.
„Do Vodopádové bychom měli dorazit kolem poledního. Dáme si přes noc pauzu a vyrazíme hned ráno, to ještě nebude takové horko.“ Rozhodl Kakashi a dál si četl. Sasuke se v duchu modlil, aby zakopl a třeba náhodou do něčeho napálil.
„Jsem pro, je vážně hrozně.“ Špitla Sakura, která se celou dobu pekelně snažila udržet si svůj lhostejný výraz na rádoby dokonalé tvářičce. Jako by tím snad mohla někoho dostat.
„Proč nás vlastně Hokage poslala všechny? Stačil by jeden ninja, aby doručil ten zatracený spis. Nebo ne?“ Promluvil Naruto a otřel si z čela kapky potu.
„Nejde jen o doručení onoho spisu Naruto.“ Špitl Kakashi.
„A o co tedy?“ Přimíchal se do debaty poslední člen týmu, tedy Sai, který šel až na konci skupinky a pozorně se rozhlížel po okolí. Nyní se však připlížil o něco blíže, aby slyšel o čem Kakashi mluví.
„Tuto misi jste dostali schválně. Jde o to, že jste celé měsíce tvrdě dřeli a Tsunade se rozhodla dát vám trochu oddychu.“ Hlesl Kakashi a zavřel knížečku, na kterou se stejně nesoustředil.
„Tomu říká oddych?!“ Vyjekl zděšeně blonďáček.
„Dořekl bych to…“ Zaúpěl Kakashi.
„Jde o to, že ve Vodopádové se koná velká slavnost. Něco jako karneval. Přijedou vůdci z ostatních vesnic a my máme za úkol dávat na ně pozor. Samozřejmě volné pauzy si můžete vyplnit, jak jen budete chtít.“ Dokončil Kakashi a začal odšroubovávat víčko z lahve, kterou si vytáhl z batohu.
„Takže slavnost?“ Zajásala Sakura a nadšeně se postavila na špičky.
„A proč nám to říkáte až teď?“ Zeptala se trochu dotčeně.
„Protože mi bylo jasné, jak budete vyvádět.“ Vzdychl Kakashi a rozešel se rychlým krokem dál od nich. Jako by nechtěl poslouchat titěrné řečičky o maškarních kostýmech, hektolitrech alkoholu a všem možném i nemožném.
Bylo kolem desáté, když se zastavili na kraji lesa. Cesta do vesnice se podstatně zkrátila, zbývalo sotva patnáct kilometrů, které měli v plánu zdolat hned ráno. Skupinka ninjů se poskládala kolem rozžhaveného ohně. Bylo až k nevíře, jak noc dokáže být záludně chladná.
Naruta probudily tichounké, sotva slyšitelné kroky. Nenápadně otevřel oči a všiml se, jak se Sasuke plíží dál od doutnajícího ohniště. Naruto se otočil na druhý bok s úmyslem pokračovat ve spánku, ale pak ho něco napadlo. Stejně tiše jako Sasuke se zvedl a vydal se za ním. Tichounce ho zpoza stromu sledoval. Sasuke se stáhl tričko, kalhoty, zul si i boty a pomalým krokem se rozešel k jemně hučícímu pramenu vody, který se rozprostíral na nepříliš velké ploše. Byla to spíše jakási tůňka ohraničená kameny, z jedné strany jí uzavírala skála a drobný proud vody, vodopád. Bylo jasné, že se blíží k cíli. Naruto se připlížil ještě blíž, sedl si na jeden z kamenů a mlčky Sasukeho pozoroval.
„Nepůjdeš taky?“ Zeptal se znenadání Sasuke. Blonďáček sebou překvapeně cukl a udiveně se na chlapce s temně černými vlasy zadíval.
„Myslel sis, že o tobě nevím, co?“ Sasuke se tiše zasmál a otočil se čelem k Narutovi, zadíval se jeho směrem.
„Vážně si se zlepšil.“ Konstatoval Naruto zatímco šel blíž. Sundal si oblečení a pohodil ho do trávy.
„Jak si to tu našel?“ Optal se překvapeně, když svlažil nohy v příjemně chladné vodě.
„Podle zvuku. Ty jsi to hučení vody neslyšel?“ Podivil se černovlásek.
„Nějak jsem to nevnímal.“ Odvětil a přitiskl se k Sasukemu.
„Ale copak?“ Zeptal se škádlivě Sasuke a jemně blonďáčkovi ovinul paže kolem horkého těla.
„Nic, jen mě hrozně rajcuje, když tě tu vidím polonahého. Hned mám na tebe chuť.“ Špitl skoro neslyšně Naruto. Sasuke se sám pro sebe zasmál, ale vzápětí vyhledal rty svého společníka. Zlehka se k nim přisál. Jazyke si prorazil cestičku vpřed do té medové jeskyně, kterou tolik miloval. Jejich jazyky se vzájemně proplétaly, div nevytvořily hlavolam.
Mladý chlapec s cihlově rudými vlasy pozoroval dvojici líbající se ve vodě jen pár kroků od něj. Překvapilo ho, že jsou to dva chlapci, přibližně v jeho věku. Očividně se k sobě měli a podle skupinky ninjů, které před chvílí minul, mu došlo, že jsou to ti, co míří do Vodopádové. Jeho tělem projel příjemný pocit narůstajícího vzrušení.