Kapitola 31

16. červenec – 17. červenec

„Vstávejte, bando.“ Zahalekal Kakashi a hodil po Narutovi ne zrovna malý kamínek. Blonďáček sebou nesouhlasně zavrtěl, otočil se na bok a spal dál. Za to Sasukeho hlasy a podivné zvuky vyvedly z míry. Pomalu otevřel oči a zadíval se na siluety lidí před sebou, které měly díky slunci jen neúplné rysy. Několikrát zamžoural, než mu došlo kde vůbec je. Posadil se a strčil do Naruta.

„Vstávej lemro.“ Zahalekal a na tváři mu vyskočil pobavený úsměv. Naruto už už otvíral pusu, když Sasukemu došlo, co chce udělat. Spíše co chce říct. Vrhnul se na něj a překulil se nad něj, nebraje ohledy na ostatní. Dlaní mu ucpal pusu a začal se hlasitě smát, aby shodil pozornost na něco jiného. Kdyby tu teď totiž Naruto začal ze spaní hekat jak Sasukeho miluje, asi by se ostatní divili. Blonďáček sebou začal mrskat jako ryba na suchu, po chvíli se uklidnil a zmateně se rozhlédl.

„To už je ráno?“ Optal se překvapeně.

„Kupodivu.“ Prohodila již zbalená Sakura, která už se nemohla dočkat, až dorazí do Vodopádové. Podupávala nohou o suchou půdu a významně se na Naruta se Sasukem dívala.

„Už se balím, koukej…“ Prohodil rychle Naruto a vytáhl se na nohy. Už totiž viděl, jak ho Sakura přerazí, když se ještě chvíli bude válet.

Netrvalo dlouho a pětice ninjů se pomalu, ale jistě blížila do vesnice vodopádů. Krajinou se neslo šumění vody, zvuk kapek tříštících se o skály a vlhkost. Sakura šla zapáleně v čele skupiny, kousek za ní Kakashi jak jinak, než se svojí oblíbenou hračičkou a dalších pár stop za ním šel Sai, Sasuke a Naruto, kteří živě debatovali o tom, jak to ve Vodopádové asi bude vypadat a jaká bude oslava, která se tam chystá. Během několika desítek minut už stála skupinka před velkou bránou, jejíchš okraje byly lemovány ozkou, modrou barvou, jenš připomínala proud vody.

„Páni.“ Špitla Sakura a nadšeně vkročila do víru vesnice, následovaná ostatními, kteří zdíleli její nadšení.

„Vypadá to tu úžasně.“ Pronesl Sai, který povětšinu času mlčel. Dokonce i Kakashi odtrhnul pohled od Icha Icha Paradise, aby se pokochal krásou vesnice, která díky plánování oslav byla překrásně vyzdobená. U domů byly japonské lampióny, vše bylo naklizené, kam až oko dohlédlo, stály stánky se suvenýry, jinde zase s jídlem nebo nápojy. Naruto měl pocit, že se ocitl v ráji.

„Zajdu za vedením, oznámím jim, že už jsme dorazili, převezmu další úkoly. Zatím se tu můžete porozhlédnout. Ale spíš byste měli jít semnou. Po cestě vám ukážu hotel, kde těch pár dní budeme bydlet.“ Oznámil Kakashi a rozešel se rušnou ulicí. Ostatní ho mlčky následovali. Každý měl co dělat, aby stíhal všechny strany. Skupinka prošla hlavní ulicí několik set metrů, než se dostala k hotelu.

„Tak tady se můžete zatím zabydlet. Pokoje by měly být domluvené, kdyby něco, dohodněte se mezi sebou. Pokusím se to co nejdříve dojednat, ale jelikož nevím, jak dlouho to bude trvat, dáme si sraz v sedm v jídelně. Na večeři.“ Oznámil Kakashi a významně se na své svěřence zadíval, něco ve smyslu chovejte se slušně a nic nerozbijte. Tohle u Kakashiho moc obvyklé nebylo.

Pár chvil na to, už se dohadovali, kdo s kým bude na pokoji. K mání byly dvoj a trojlůžkové. Nakonec se dohodli, že Naruto bude se Sasukem a Sakura to těch pár dní vydrží se Saiem.

Naruto zapadl na pokoj a hned po něm Sasuke, který za sebou zavřel dveře a pohodil batoh do rohu místnosti. Sakura se sice zdráhala, ale nakonec přeci jenom svolila, že ti dva můžou být spolu. Už viděla, jak se oba vztekají a bůh ví co.

„Už se nemůžu dočkat té slavnosti.“ Zajásal Naruto a pohodlně se uvelebil na velké, měkké posteli. Sasuke se na něj káravě podíval.

„Neválej se tam, jseš celý špinavý…“ Dloubl do něj prstem. Naruto se ušklíbl a vzápětí leželi na posteli oba. Sasuke ležel na Narutovi a vrtěl hlavou.

„Tady by to šlo, ne?“ Špitl Naruto jehož narustájící touha mluvila za vše.

„Ráno ses málem prořekl.“ Zamumlal Sasuke a vyčítavě se na něj podíval. Narutovi zrudly tváře studem.

„Já vím, nějak jsem byl… Mimo.“ Hlesl Naruto a natáhl se, aby vtiskl Sasukemu jeden z mnoha polibků.

„Do večeře je ještě spousta času, nemyslíš?“ Špitl Sasuke mezi polibky. Naruto mu slastně vydechl do úst.

„Máš snad semnou nějaké nekalé plány?“ Pronesl schválně uštěpačně a zvědavě se na něj zadíval.

„Ty, já a sprcha. Víc ti snad říkat nemusím.“ Sasuke se pomalu zvedl a zatímco se přesouval do sprchy, sundával si oblečení. Naruto ho hltal pohledem.

Oba stáli pod tekoucí vodou, kapky se tříštily o jejich těla. Sasukeho ruce jemně klouzaly po snědé pokožce blonďáčka a zanechávaly za sebou lehkou, mýdlovou vrstvu. Pomalu sklozly až k Narutově rozkroku. Jeho chlouba se už tyčila do značné výšky a bylo jasné, že Sasukeho počínání se mu víc, než jen líbí. Naruto hlasitě sténal, i přesto, že si jednou rukou ucpával ústa. Sasuke jeho krk zasypával drobnými, motýlími polibky a dlaní se dál věnoval jeho údu. Cítil, jak napětí roste. Plynulými tahy a drážděním obnaženého žaludu přivedl blonďáčka k vrchlu.

………….

„Neviděl si někde Sakuru?“ Optal se Sai, který se znenadání objevil za Narutem a Sasukem. Stáli uprostřed náměstí a zmateně se rozhlíželi. Sotva věděli, kde mají hotel. Všude totiž bylo hrozně rušno, lidé se překřikovali a domlouvali poslední úpravy na oslavu, která se měla uskutečnit další sden.

„Před chvílí tu byla.“ Odpověděl Naruto a horečně se snažil, najít růžovlásku v davu.

„Říkala něco o tom, že si musí sehnat nějaký kostým. Kakashi prý chtěl, abychom příliš nevyčnívali z davu a zbytečně neupozorňovali na to, že tu jsme jako ochranka…“ Pronesl Sai, který se naklonil blíž ke klukům, aby ho vůbec bylo slyšet.

„To jako vážně?“ Podivil se Sasuke. Naruta ta představa nadchla, ale oba černovlasí z toho zase tak našení nebyli.

„Prý jsme po cestě sem míjeli nějaký obchod, máme se tam dohodnout a vypůjčit si něco.“ Dodal Sai a dramaticky vydechl.

„Tak dělejte, nemáme zase tolik času!“ Jásal Naruto, který už se dávno vydal na cestu. Oba černovlasí se na něj zmateně zadívali. Pak se koukli na sebe a v mžiku blonďáčka doběhli.

………….

„Sakura-chan? Proč si na nás nepočkala?“ Zaúpěl Naruto, když vešel do malého obchůdku, stranou od té rušné atmosféry.

„Hloupá otázka, Naruto.“ Ušklíbla se Sakura a pracně se snažila, aby kimono, které si zkoušela, drželo tam, kde mělo.

„Páni, to je vážně ráj.“ Zasmál se Naruto a začal se přehrabovat mezi věcmi.

Celé odpoledne strávili v doprovodu kupy oblečení. Nakonec však dali na radu postaršího prodavaše a vybrali si tmavé kalhoty a vršek stejné barvy. Od lehce vyztuženého límečku přes celý rukáv levé ruky se táhla výšivka draka. Avšak u každého kostýmu měla jinou barvu. Od zářivě slunečné přes měsíčne stříbrnou až ke krvavě rudé. Někomu by se mohlo zdát, že to žádný kostým není, ale to nejdůležitější mělo teprve přijít.

„Pánové.“ Pronesl stařík a na skleněnou desku pultu postavil několik krabic z pevného kartonu. Chlapci se k němu otočili a se zájmem čekali, co přijde. Stařík odklopil víka a na svět vykoukly neuvěřitelně krásné škrabošky, které už předem měly určené majitele. Černá krajka vyšívaná stejnou barvou, jakou byli vyšíváni draci na jejich kostýmech.

………….

Ze zadní části obchůdku vyšla Sakura doprovázená mladou slečnou. Na sobě měla černé kimono, na jehož okraji byly růžovou a bílou nití vyšité květy třešně. Na očích měla černou škrabošku, kterou lemovala drobná narůžovělá pírka.

„Co na to říkáte?“ Koukla zvědavě na kluky, kteří stáli s otevřenou pusou a překvapeně na ní zírali. Karneval čekal už jen na ně.