Kapitola 32

18. červenec

Už od rána se z ulic nesl radostný hluk, který oznamoval průběh posledních příprav před tím, než se do vesnice sjedou mocní se svými poddanými. Tu a tam se nesl povel, kam pověsit ozdoby a támhle zase někdo dirigoval, kam postavit stánek s jídlem. Mohlo být kolem šesté ranní, když sebou Sasuke začal mrskat. Ležel vedle Naruta v posteli. Oba totiž včera sešoupli své pelíšky k sobě a teď si užívali své blízkosti.

„To je příšerné.“ Zabručel černovlasý a překulil se na bok. Hluk nesoucí se z ulice už ho dobrou hodinu nenechal spát. Čekal na nějaké souhlasné přikývnutí Naruta, ale ten v klidu spal, na tváři spokojený úsměv.

„Jak v tom může spát…“ Nechápal černovlasý. Otráveně se vymotal z příjemně vyhřáté pelesti a zamířil do koupelny. Chvíli se pozoroval v zrcadle, než svou tvář svlažil bodavě studenou vodou. Upravil si přeležené vlasy a vyšel z koupelny do pokoje, kde pořád dřímal blonďáček. Sasukemu nepříjemně zaskuhral žaludek.

„Umřu hlady.“ Sykl a vyšel z pokoje. Tiše za sebou zavřel a vydal se dlouhou chodbou až ke schodišti. Spousta krátkých schodů vedoucí do hlavní haly hotelu. U recepce postával nějaký postarší chlápek a kousek od něj se v hloučku bavilo pár děvčat, která když viděla Sasuke, upnula všechnu svoji pozornost k němu. Sasuke se bezděčně usmál a prošel k recepčnímu.

„Dobré ráno. Je možné dostat tady k jídlu něco dřív, než až na snídani?“ Vychrlil svojí prosbu černovlásek a sklonil se tak, aby mu pár pramínků havraních vlasů spadalo do tváře a on se tak nemusel dívat na ta děvčata, která se po něm div nesápala.

„Dneska nepočítejte ani s tou snídaní. Všude je moc práce…“ Zavrčel nevrle chlápek a pokrčil bez zájmu rameny, jako by vůbec o nic nešlo.

„A je tu alespoň nějaký obchod nebo podobně…?“ Sykl Sasuke v kterém se značně zvedala vlna agrese a zoufalství. Recepční se na něj podíval a zafrkal jako kůň.

„Pch.. Obchodů tu je, ale ty jsou zavřené a stánky otevřou až kolem osmé.“ Odvětil chlápek a dál se věnoval svým papírům. Spíš si tak čmáral poznámky na okraj, jako by něco znamenaly. V tu chvíli se do budovy vřítil rudovlasý kluk, který mohl být tak v Sasukeho věku. V rukou nesl několik krabil, které ze sebe loudily úžasnou vůni. Sasukeho žaludek poskočil radostí.

„Dělej ty zmetku nevděčná. Už dávno si měl být v kuchyni!“ Zanadával recepční. Rudovlasý na něj pohlédl a starší muž v tu ránu strnul. Nejspíš strachem.

„Dělej.“ Vydechl ještě recepční a pak raději uhnul pohledem. Oči rudovlasého, jako by získali zpátky svůj našedlý odstín. Chlapec prošel kolem Sasukeho a zamířil nejspíš na své pracoviště. Ta vůně, jako by Sasukeho chytila za tričko a táhla za sebou. Cupital za ním, jako poslušné štěně.

„Sem hosti nesmí.“ Opáčil rudovlasý, který o něm věděl, aniž by se ohlédl.

„Ehm, já vím.“ Přitakal Sasuke a vešel za ním do kuchyně. Chvíli ho pozoroval, jak vybaluje mísy s nudlemi, masem a zeleninou. Pak se mlsně olíznul.

„Tak proč si tady?“ Zeptal se rudovlasý a opřel se dlaněmi o linku.

„Jak moc špatné by bylo, kdyby se náhodou jedna porce ztratila?“ Zeptal se Sasuke a zoufale se podíval na neuvěřitelně vonící pokrm. Druhý chlapec se rozesmál.

„Všiml jsem se, že ty a tvůj přítel jste vynechali večeři.“ Pousmál se a posunul talíř i s hůlkami k Sasukemu. Ten ho jen ztuhle pozoroval.

„No jo. S parťákem jsme vybírali kostým na tu dnešní akci a nějak jsme to nestihli.“ Špitl Sasuke a narudlými tvářemi se pustil do jídla.

„Nemusíš používat slovo parťák… Když je mezi vámi něco víc.“ Pousmál se škodolibě chlapec a zadíval se na Sasukeho. Tomu hned to první sousto zaskočilo.

„Ehm, nemám tušení o čem to mluvíš…“ Špitl Sasuke a rudější, než rajče se zase pustil do jídla.

„Ten blonďáček… Hned bych si to s ním vyměnil.“ Zasmál se. Sasuke k němu vzhlédl a zamračil se.

„Kdo vůbec jsi?“ Sasuke se na něj mračil. Chuť na jídlo ho úplně přešla. Jak to mohl vědět. O něm a Narutovi.

„Gaara, jméno mé.“ Odvětil rusovlasý a usmál se. Sasuke se postavil a měl se k odchodu.

„Už si dojedl?“ Podivil se Gaara a mile se na něj díval.

„Bohužel, díky za jídlo.“ Sykl Sasuke. V momentě ho, ale Gaara chytl za ruku a přitáhl si ho blíž.

„Chci úplatu!“

„Za co?“ Vyjekl Sasuke až nezvykle vysokým tónem.

„Za to, že budu mlčet a neřeknu o vás dvou.“ Gaara se škodolibě usmíval, ale očividně to myslel vážně.

„Nikdo by ti to nevěřil.“ Odsekl Sasuke. Gaara ho chytl za triko a vyhrnul mu ho.

„A ty flíčky… Jsou od něj, že. Líbal tě. Příště byste si měli dávat větší pozor.“ Zasmál se. Sasuke se mu vyškubnul a přitom ho probodával pohledem.

„Co po mě chceš?“ Gaara ho potěšeně sledoval. Ten už jen poslední věc a má vyhráno.

„Nic víc, než dáváš jemu.“ Gaara se mu pobaveně díval do očí. Sasuke zalapal po dechu.

„Abych nebyl tak zlej, dám ti pár hodin na rozmyšlenou. Slyšel jsem, že odcházíte až po konci oslavy. To jsou ještě tři dny. Chci tvojí odpověď do zítřejšího rána.“

„To prostě neudělám.“

„Ne? Tak vidíme, jak tvoji kamarádi budou reagovat, na to, že spíš s tím blonďáčkem.“ Zasmál se a pomalu se vrátil ke své práci.

„Přemýšlej nad tím.“ Řekl ještě, když Sasuke odcházel nevěřícně z kuchyně. Vrátil se na pokoj, kde se právě probouzel Naruto.

„Kde si byl?“ Zívl Naruto, když se všiml vcházejícího Sasukeho. Ten za sebou jen neslyšně zavřel a posadil na kraj postele.

„Měl jsem hlad.“ Přiznal, ale nic víc Narutovi neřekl.

Kolem deváté se sešla skupinka ninjů před budovou hotelu.

„Zkontrolujeme situaci, pak budete mít tak hodinu na přípravu a o půl jedenácté se všichni dostaví na svoje stanoviště, kde budou hlídat. Naruto a Sasuke u přední brány, Sakura a Sai si vezmou tu zadní. Já se budu pohybovat ve vesnici. Když k něčemu dojde, hned vyšlete klon.“ Rozdal rozkazy Kakashi.

„Proč musím být u zadní brány?“ Zanaříkala Sakura.

„Chceš snad raději celý večer trávit vepředu s Narutem?“ Sykl Kakashi a zaklapnul svojí knížečku.

„Ne, ne. To je dobré…“ Zavrtěla spěšně hlavou a vydala se obhlédnout svoje budoucí místečko.

…………..

Bylo pět minut před půl jedenáctou, když se všichni sešli před hotelem. V celé ulici bylo neuvěřitelně rušně. Nebylo chvíle, aby do nich někdo nestrčil. Všichni na sobě měli své škrabošky.

„Platí to, co jsem řekl předtím, takže můžete jít a dávejte si dobrý pozor.“ Varoval je Kakashi, který neměl dobrý pocit z toho, že v takhle rušnou chvíli nebudou pohromadě a navíc nebude nikdo, kdo by na ně dohlédl. Tsunade, ale řekl, že nic nehrozí, tak není potřeba další dospělí ninja.

„Zatím.“ Mávl na ně Kakashi a zmizel v davu stejně jako ostatní, kteří se vydali na svá místa. Sasuke celou dobu mlčel, myšlenkami někde jinde.

„Děje se něco?“ Zeptal se ho Naruto a jemně se dotkl jeho ruky. Sasuke sebou ale cuknul a o krok ustoupil.

„Vůbec nic, jen bys neměl…“ Zadíval se na jeho ruku a pak uhnul pohledem.

„Promiň.“ Hlesnul Naruto a začal se věnovat své práci. Sasuke se na něj občas zdrceně zadíval nevědějíc, co udělá.