Kapitola 33

„Ahoj Sasuke. Jen jsem se chtel zeptat, jak ti je, po celou cestu jsi nepromluvil…“

„Mrzi me, co se stalo. Jsi ok? Aspon v ramci moznosti?“

„Dovolali jste se do hlasové schránky…“

„Hele Sasuke, doufam, ze jsi v poradku. Az si tohle prectes, muzes mi napsat prosim? Nebo zavolat?“

„Túúút… túúúút…túúúú…“

„Sasuke, ty se mnou nemluvis? Nebo nemas po ruce mobil?“

„Jen jsem ti chtel rict, ze jestli to potrebujes s nekym probrat, jsem tady pro tebe. A… vzdyt vis. Mam te rad.“

„…po pípnutí zanechte vzkaz.“

„Sakra Sasuke, to nemuzes vzit ten zatracenej telefon do ruky?!“

„Túúúúút… túúút… TÚÚÚT…“

„Sasuke, prosim, zavolej mi. Mam o tebe strach.“

Naruto seděl na posteli ve svém pokoji a nebylo mu zrovna lehko u srdce. Bylo to trochu paradoxní, e v era touhle dobou polehával se Sasukem ve stanu necelých dv st kilometr odsud a p ipadalo mu, e jeho š astnou náladu nem e nic na sv t pokazit. Jak podivn zlomyslný je osud, napadlo ho, jak tak úp nliv hypnotizoval displej svého mobilu. „Itachi Uchiha se vrátil.“. Tahle v ta znamenala konec jejich báje né dovolené. Násilnicky rozbila celou š astnou atmosféru a ú inn vysála z Naruta ten nad jný plamen, které se v n m za ehnul teprve velice nedávno. Bylo to dost kruté. Ale p esto Naruto v d l, e na tom není nejh . Pro Sasukeho to musela být mnohem tvrdší rána. Ve m st byl spat en jeho bratr, lov k, který vyvra dil zbytek jejich rodiny, vzal Sasukemu rodi e a uvrhl ho do ivota v nenávisti k n mu. ádný div, e to Sasukeho sebralo. P ísahal mu pomstu a te se ukázalo, e má šanci jí dosáhnout. Naruto se hrozn bál, aby neprovedl n jakou hloupost. T eba aby šel po Itachim pátrat na vlastní p st. A jak ho znal, v d l, e by toho byl schopný. Proto se u od rána pokoušel Sasukemu dovolat, proto mu poslal snad deset SMSek. Marn , jeho hovor v dy spadl po chvíli do hlasové schránky a na vzkazy Sasuke taky nereagoval. Naruto napjat o ekával aspo p íchod Iruky. Jeho p stoun odjel brzy ráno s Kakashim do práce p evzít p ípad Akatsuki. Iruka bude v d t podrobnosti. Ale zatím ješt bylo brzo na jeho návrat, bylo jen n co kolem druhé. Naruto se nem l jak zabavit. Zapnul po íta , zase ho vypnul, vyšel s Bretem na zahradu, pak se vrátil, zkoušel trochu uklízet, ale v ci mu padaly z rukou. V myšlenkách byl n kde úpln jinde. Nem l ani hlad, kolem poledne spíš ze zvyku sn dl toast, ale jeho chu necítil. Bezcíln se toulal domem, chvíli se koukal na televizi nebo p esn ji e eno, tup civ l na obrazovku, proto e kdy ji po n jaké dob zase vypnul, nebyl si ani schopen vybavit, na co se vlastn díval. Pustil si v pokoji muziku a padl na válendu. Mobil m l k ruce jako p irostlý, ale ten z stával stále tichý. Naruto zíral na strop a bezmocnost ho drtila jako velký balvan. Bezmocnost a nejistota. Nev d l, co je se Sasukem, nev d l, kde vlastn byl Itachi spat en, nev d l nic. Ale jeho p edstavivost pracovala na plné obrátky. Co kdy se Itachi vrátil, aby dokon il, co za al? Co kdy se vloupal k Sasukemu a Kakashimu dom ? Co kdy ho Sasuke najde? Nebo h , co kdy si on najde Sasukeho? Co kdy to v bec nebyl Itachi, koho vid li, co kdy si to spletli? Ale v tom p ípad by to u Sasuke v d l a zavolal by mu… Podobné úvahy se mu honily hlavou a do p ti ve er, kdy kone n klaply dve e a Bret se rozšt kal v chodb . Naruto vysko il na nohy a vy ídil se Irukovi vst íc. Ten si zouval boty a sna il se odrá et útoky psí radosti.

„Tak co?!“ vyhrkl Naruto bez pozdravu, „co se stalo? Byl to Itachi? Vid li ho? Máte n jaké stopy? Kde ho vid li? A jak to nese Sasuke?!“.

„Brzdi Naruto.“ Klidnil ho Iruka a protáhl se kolem n j do kuchyn , kde hned postavil vodu na kávu. Blon ák vid l, e Irukovi není zrovna do smíchu. Na ele se mu usadila drobná vráska a jeho výraz byl vá ný. Vypadal starší, ne ve skute nosti byl. Naruto netrp liv podupával a hryzal se do rt , zatímco si Iruka zaléval kafe. Kdy se hn dovlasý mu posadil s hrnkem ke stolu, vypálil znovu:

„Tak co se stalo?! Panebo e Iruko, u od rána se tu klepu!“.

„Sasukeho bratr se ukázal ve městě.“ Pokrčil rameny Iruka a usrkl horký nápoj.

„A?!“ pobídnul ho Naruto, kdy se Iruka odml el.

„A máme d kazy, e n kolik len organizace Akatsuki se te velmi pravd podobn zdr uje n kde poblí . V etn Itachiho. Nejspíš tu mají n jaké kšefty, aspo si to myslíme. Itachiho vid li v n jakém baru spole n ješt s n kolika podez elými.“ Odtušil Iruka.

„A co Sasuke?!“ zajímalo Naruta. Hled l Irukovi do tvá e s rozší enýma o ima a pevn svíral pod stolem p sti.

„Nevím. Podle Kakashiho ho to dost sebralo. Nevím, jestli víš, co Itachi ud lal…“ znejist l Iruka.

„Jo, vím. Proto se o Sasukeho bojím.“ ekl zoufale Naruto.

„To Kakashi taky. Myslím, e v era ve er m l se Sasukem dost dlouhý rozhovor. Sasuke mu slíbil, e se nebude sna il Itachiho sám hledat, vým nou za to, e mu Kakashi ekne všechno, co vypátráme, a v p ípad , e se poda í Itachiho zadr et, se to dozví jako první.“ Povzdechl si Iruka a tiše dodal: „Chudák kluk.“. Balvan, který se usadil Narutovi na prsou, malinko povolil a blon ák mohl o trochu lépe dýchat. Naruto nechal Iruku v klidu si vypít kávu a zamí il zpátky do svého pokoje. Ve dve ích uslyšel lehké zavibrování jeho mobilního telefonu, který nechal le et na posteli. Málem se p erazil, jak p ekotn se k n mu rozb hl. Na displeji blikala zpráva. Naruto ji rozt esenými prsty rozklikl.

„Naruto, promin, ze jsem nenapsal. Musel jsem se trochu uklidnit. No… neni mi zrovna ok, ale to snad chapes. Nemej strach. Brzy se uvidime. Libam te… Sasuke.“.

Ješt asi ty i dny byl Naruto ka dý den napjatý a netrp liv o ekával Irukovy p íchody z práce. La nil po informacích o p ípadu, o kterých ho však Iruka zpravoval jen velmi vyhýbav . Naruto m l dojem, e moc nepostupují, a koli se na to dost soust edili, jak vyrozum l z t ch n kolika nará ek. Se Sasukem se v t ch dnech nevid l, pouze si psali SMSky a blon ákovi bylo jasné, e Uchiha je ješt po ád vykolejený, p esto e ho v ka dé zpráv ujiš oval, aby si ned lal starosti. A práv proto si je d lal. Navíc si trochu neochotn uv domoval, e za ten necelý týden v kempu si na ernovlasém chlapci vytvo il jakousi závislost a te mu Sasukeho blízkost chyb la. Nicmén nenaléhal, cht l mu nechat as, aby se sám vzpamatoval. Kone n po t ch ty ech dnech zav t il svojí p íle itost, kdy mu Sasuke napsal, aby po ítal s tím spaním u Suigetsa. Naruto byl sice hodn nervózní, v d l, e se jedná o ist pánskou jízdu a tím to bylo horší, proto e si ned lal iluze, e se bude jednat jenom o Sasukeho a Suigetsa a Juuga, ale pot eboval Sasukeho vid t. Pot eboval se ujistit, e je v po ádku, pot eboval slyšet jeho hlas, vid t jeho obli ej. Proto v pátek vysv tlil po telefonu Irukovi co a jak a sbalil si n jaké v ci. Nebyl si jistý, jestli tam má vzít t eba n jaké pití nebo tak, ale pak nad tím mávl rukou. Necht l vypadat jako sna ivec. Nakonec hodil do báglu n jaké oble ení na spaní, kartá ek na zuby, pastu, pen enku s doklady, mobil, klí e a vyšel na tramvaj. P vodn se m li se Sasukem sejít na jedné zastávce, ale tenhle plán se zhatil v okam iku, kdy Narutovi p ed ob dem p išla SMSka od Sasukeho. Psal v ní, e si musí ješt n co za ídit a e se sejdou a u Suigetsa a e mu to potom vysv tlí. Zárove obsahovala tak podrobné instrukce, jak se má na místo dostat, e by Naruto nemohl zabloudit, ani kdyby cht l. Nicmén , kdy Naruto po p l hodin stanul p ede dve mi adového domu v jedné m stské tvrti, nap l zadoufal, aby to doopravdy nebyly ty správné. Panebo e, o em si tam s nima bude povídat, ne dorazí Sasuke? uva oval zoufale a váhal s rukou nata enou nejist ke zvonku. Ne e by byl proti Suigetsovi zaujatý nebo tak. Ale on a jeho p átelé byli prost ten typ lidí, mezi které by asi nezapadnul. Oni byli oblíbení, oni byli ti, kte í reprezentovali školu v r zných sout ích a o p estávkách kou ili na nádvo í. Byli to v podstat oni, kdo z  ad student ve škole vládli a u itelé jim v tšinou zobali z ruky. Byli sebev domí a pro slabší povahy byl jejich humor dost tvrdý. Naruto, a koliv si to nerad p iznával, z nich m l tak trochu podv domý strach, na rozdíl t eba od Kiby, který jimi opovrhoval. Ješt p ed dv ma m síci by si nikdy nemyslel, e se dostane do takovéhle situace. A ješt tak p ed týdnem by v téhle chvíli couvnul a vydal se zpátky na tramvaj. Ale, jak ekl Sasuke, hodn se toho zm nilo. A proto si Naruto jen nadhodil batoh na zádech, zhluboka se nadechl a p itiskl prst ke zvonku. Tlumen zaslechl zvon ní uvnit domu, pak zaznamenal rychlé kroky a v p íští chvíli se dve e rozlet ly. Stál v nich Suigetsu, v modrých d ínách a bílém tri ku a ze rt mu tr ela cigareta. Jeho fialové o i nejprve pohlédly na Naruta, pak p ekvapen zalétly k prázdnému místo vedle n j, ne zakotvily na blon ákov obli eji.

„Ahoj.“ Pozdravil Naruto se sta eným hrdlem.

„Zdar Naruto. Kde je Sasuke?“ zeptal se Suigetsu.

„P ijde pozd ji. íkal, e si musí ješt n co zařídit a… že mám teda přijít zatím sám.“ Vysvětloval Naruto ne zrovna nejjistějším hlasem. Koneckonců to nebylo tak dávno, co ho Suigetsu považoval za Kibova špeha nebo něco na ten způsob. Měl ten dojem, že mu Suigetsu ješt pořád nevří úplně stoprocentně.

„Celej Sasuke.“ zasmál se kupodivu modrovlásek a ustoupil do chodby, aby mohl Naruto projít, „poj dál.“. Ješt ne Naruto překročil práh, zaslechl z hloubi domu dunící hudbu, zvu né hlasy a smích. Zul se a následoval Suigetsa chodbou do obývacího pokoje, odkud se zvuky ozývaly. No, nebylo tam tolik lidí, jak se Naruto obával. Krom Juuga tam byli jenom další dva kluci. Jednoho z nich si Naruto pamatoval z basketbalu, měl tmavé vlasy stažené v culíku a celkem snědou pleť. Jmenoval se Kidoumaru. Pak tam byl ješt vysoký kostnatý mladík s velice sv tlými polodlouhými vlasy. „Koukejte pánové, koho vedu.“ Zašklebil se Suigetsu, když vcházel do pokoje.

„Ahoj.“ Hlesl blon ák v záv su za ním.

„Nazdar Naruto,“ usmál se na něj Juugo, „moc rád tě zase vidím.“.

„Hoši, tohle je Naruto.“ Představil ho Suigetsu zbývajícím chlapcům, „Naruto, tohle je Kidoumaru a Kimimaro.“ Mávl rukou nejprve k tmavovlasému, pak k světlovlasému.

„ Čau.“ Kývl na něj Kimimaro a zvědav si ho měřil pohledem. Kidoumaru, který u na první pohled byl typ, s jakým by se Naruto nikdy nezačal sám bavit, byl o n co svérázn jší:

„Zdar jak sviňa.“ Mávl na Naruta volnou rukou, v ní nesvíral sklenici s pivem.

„Kdes nechal Sasukeho, Naruto?“ zajímal se Juugo.

„Ehm… musel ještě někam jít. Přijde brzo… teda snad.“ Přiznal Naruto rozpačitě.

„Poslal tě jako průzkumný komando jo?“ zachechtal se Kidoumaru.

„Uhm… to zrovna ne…“ zavrtěl blonďák nejistě hlavou.

„Hele, co si dáš k pití?“ zamířil Suigetsu k nástěnné skříňce, kterou Naruto neomylně

tipoval na bar, „jabko, jahodu, vodku, bechera? Nebo je v lednici ještě pivo.“.

„No… nemáš n co nealko? Minerálku nebo tak?“ zeptal se Naruto a okam it vytušil, e p est elil. Kidoumaru se op t rozhýkal smíchy, Kimimaro zvedl o i v sloup a Suigetsu se na n j zadíval jako kdyby ho vid l poprvé v  ivot .

„Minerálka je pro holky!“ vyprskl Kidoumaru, „snad bys nepil takovou sračku?“.

„Prosím t , si d lá prdel. Dáš si s náma, ne Naruto?“ p istoupil k n mu Kimimaro se svou lahví dvanáctky.

„Ehm… já nevím, moc nepiju. Nemáš prost d us nebo n co takovýho? Nejsem na alkohol moc zvyklej.“ Ošíval se blon ák a za ínal litovat, e se do tohohle dal zatáhnout.

„Ty vole, dej si, za co by stál ivot bez chlastu?“ p idal se Kidoumaru.

„Nechte ho. Kdy nechce pít, tak ho nenu te ne?“ zasáhl do toho Juugo svým mírným hlasem. Naruto k n mu vd n st elil pohledem. Všiml si, e zrzek taky nic nepil.

„Nesmysl.“ Prohlásil Suigetsu, „vy si s Juugem podejte ruce, nevíte, co je dobrý. Ale po kejte, já vám namíchám drink, e budete prosit o další!“. Na chvíli zmizel v kuchyni, ne se vrátil se dv mi skleni kami a krabicí pomeran ového d usu. Okázalým gestem nalil do ka dé d us zhruba do poloviny, pak odšrouboval uzáv r ze sklen né lahve z baru a p idal pár deci iré tekutiny. Oblíbená kombinace – vodka s d usem. Jedno pití podal Juugovi, druhé nabídnul Narutovi. Blon ák pohlédl tázav na Juuga. Ten se na něj usmál, trošku proto il o i a napil se ze své sklenice. Naruto ho tedy napodobil. Nebylo to tak strašné – pomeran tlumil ostrou chu alkoholu, a koli tam byl samoz ejm dost jasn cítit. Pálivá kapalina mu klouzala hrdlem a následn ho h ála v  aludku. Naruto si nehrál na svatouška. Nebyla to póza, e necht l pít, ned lal to z p esv d ení, e se to d lat nemá. Prost mu alkohol nechutnal, to bylo celé. Nevyhýbal se mu jako ert k í i, v d l, e jsou p íle itosti, u kterých se zkrátka hodí se napít, ale kdy m l na vybranou, z stával u limonád. Suigetsu se zadostiu in ním sledoval, e Naruto neprotestuje.

„Tak fajn a co podnikneme teď?“ otázal se Kidoumaru a obrátil do sebe zbytek hořkého nápoje.