Kapitola 33

18-19. červenec

Nebe se pomalu zbarvovalo do temné modře, ale díky spoustě blikajících světýlek a jiných osvětlení vesnice zářila na hony daleko. Ani hvězdy tu noc nemohli předvéct co umí. Sasuke stál už několik hodin nehybně opřený o strom u přední brány. Naruto se právě vracel skrz dav. Nesl nějaké jídlo, které vyškemral od stánkaře pár kroků od brány. Zamyšleně se podíval na Sasukeho, než k němu došel a lehce do něj dloubnul.

„Nedáš si něco?“ Strčil Sasukemu pod nos vonící pokrm. Ale ten jen odvrátil hlavu a nesouhlasně s ní zavrtěl.

„Nemám hlad.“ Dodal po chvíli a konečně se pohnul, ale jen proto, aby se rozhlédl a zjistil, jak se situace má.

„Nechceš alespoň něco k pití?“ Optal se Naruto a starostlivě se na černovláska zadíval.

„Nevypadáš nejlíp…“ Dodal ustaraně a už natahoval ruku, aby mu jí položil na čelo. Sasuke ale opět ucuknul a kousek popošel.

„Nic mi není Naruto, nejsem dítě, postarám se o sebe.“ Řekl jízlivě a ani se přitom na blonďáčka nepodíval. Naruto nasucho polknul a nechápavě zamrkal, dál to ale neřešil. Nechtěl se se Sasukem hádat a zbytečně přilévat olej do ohně. Později zjistí, co mu je. Sasuke se opřel zase o strom a z očí si stáhnul škrabošku, která mu zůstala díky gumičce viset okolo krku.

Mohlo být kolem půlnoci, davy lidí se pomalu začaly přesouvat do svých obydlí, ale i tak jich v ulicích zůstala spousta. Hudba se nesla okolím, všude se mísily pachy pokrmů a nápojů, ozývaly se hlasy dobře bavících se lidí, a nebo zpívajících opilců. Znenadání se před Narutem objevila Sakura. Naruto jí div nepoprskal vodou, kterou právě upíjel z kelímku.

„Sakura-chan! Co tady děláš?“ Vyjekl zděšeně.

„Baka, málem si mi zničil kostým.“ Opáčila dotčeně růžovláska a podívala se na Sasukeho, který postával opodál. Naruto něco nesouhlasně zabručel.

„Kakashi vzkazuje, že už tu nemusíte postávat. Lidi už pomalu mizí, takže si máme dát konečně rozchod. Do hotelu zatím chodit nemáme, ale můžeme se v klidu pohybovat po vesnici.“ Dořekla Sakura a obrátila se k odchodu.

„A kde je Sai?“ Optal se Sasuke, který konečně začal reagovat.

„Šel si pro něco k jídlu. Kdybyste chtěli, budeme někde ve středu vesnice, u kašny, tam nás najdete.“ Odpověděla Sakura a zmizela mezi lidmi, kteří stále ještě oslavovali.

„Mohli bychom to tady projít a pak se k nim přidat, co říkáš?“ Pousmál se Naruto a podíval se na Sasukeho, který měl na tváři stále ten svůj nepřítomný pohled.

„Jo proč ne…“ Přikývl nezaujatě černovlásek a vydal se do víru života. Naruto ho následoval. Už byl značně otrávený z té Sasukeho nálady. Nejvíc mu vadilo, že ani nevěděl, co to způsobilo.

Oba se proplétali davy, sem tam se zastavili, aby si dali něco dobrého k jídlu nebo popily sklenku saké nebo jiného vynikajícího nápoje. Tekutina je krásně hřála, teplo se jim rozlévalo celým tělem. Na to, že byl střed léta, noci byly až neuvěřitelně chladné. Znenadání někdo chytl Sasukeho za ruku a táhnul ho davem pryč.

„Pusť mě!“ Zasyčel Sasuke a vytrhnul se osobě, která svírala jeho ruku.

„Už si se rozhodl?“ ta osoba byl Gaara. Stál naproti Sasukemu a škádlivě se usmíval.

„Řekl si do rána!“ Opáčil Sasuke a div mu jednu nevpálil. Jenže Gaara se neznál. V sobě ukrýval mnoho síly. Přimáčkl Sasuke ke chladné zdi jedné z potemnělých uliček.

„Jenže já chci odpověď teď! Jinak… Víš, co tě čeká. A nejen tebe. Co by na to řekl ten blonďáček. Co by Naruto řekl na to, že si byl takovej slaboch a klidně si mě nechal, abych to všem řekl?! Určitě by z toho nebyl našený, že?!“ Gaara se Sasukemu vysmíval do obličeje, očividně si to užíval.

„Nemůžu to udělat.“ Sasuke zavrtěl nesouhlasně hlavou. Gaara se ušklíbnul a pustil ho.

„Pak tedy… Dozví se to všichni.“ Rudovlasý se rádoby nevinně usmál a už chtěl odejít, když ho Sasuke chytl a přirazil ke zdi.

„Nemůžeš to říct!“

„Ale můžu!“ Sykl Gaara a během chvíle držel Sasukeho pod krkem. Sasuke se vzpouzel a značnou chvíli se bránil, ale pak mu došlo, že to nemá cenu. Poddal se.

„Udělám to. Ale ty to nikdy nikomu neřekneš!“ Gaara vítězně přikývl a pustil Sasukeho krk. Jeho ruce se teď přesunuly na Sasukeho boky. Sasuke zavřel oči a zhnuseně se ušklíbl. Málem se pozvracel, když se Gaarovy rty začaly třít o ty jeho. Jazyk toho oplzlého mizery se mu dral do úst a jeho ruce se nenasytně drápaly pod lem kalhot.

Naruto se motal ulicemi a snažil se černovláska najít. Už přes dvacet minut ho neviděl. Potkal dokonce i Saie, ale ani s ním černovlásek nebyl. Zmateně pochodoval sem a tam, než narazil na jednu z ulic, která zdaleka nezářila tak, jako ty ostatní. Jako by někdo zapomněl, že tu nějaká ulice je. Naruto popošel do jejího temného nitra a zaslechl tlumené zvuky. S dalšími kroky si byl čím dál tím jistější, co se v uličce děje. Málem se mu rozkočilo srdce, když silueta těla začala nabírat Sasukeho rysy.

„Sasuke?!“ Vyjekl zděšeně. Sasuke se v tu chvíli tak lekl, že Gaarovi prokousnul ret. Krev se teď řinula z jeho rtu a zbarvovala oděvy obou dvou.

„Ne, to nemůže být pravda!“ Sykl Naruto zatímco stál zamrzle na jednom místě. Sasuke od sebe Gaaru prudce odstrčil a chtěl jít za Narutem, ale rudovlasý ho opět zastavil.

„Tohle je teprve začátek! Nechej ho, ať se dívá, děláš to přeci kvůli němu ne?“ Sykl mu Gaara do rtů ahladově ho začal líbat. Jazyk mu cpal skoro až do krku. Sasuke se začal dusit. Krev z Gaarova rtu mu stékala do krku. Nenapadlo ho nic jiného, než Gaaru zase kousnout.

„Přestaň kousat! Nebo naše dohoda padá a vaše sladké tajemství se dozví všichni!“ Rudovlasý se na něj mračil a drtil jeho tělo ve svém sevření. Naruto se konečně pohnul. Chytl Gaaru za ruku a prudce ho od Sasukeho odtáhnul. Sasuke se zhnusením zhroutil na zem.

„Tak dohoda jo? Řekni mi o ní…“ Naruto zuřil. Nenáviděl, když nevěděl o čem je řeč a tahle situace ho rozhněvala na maximum. Rudovlasý se mu vysmál do obličeje.

„Řekněme, že ten tvůj králíček nechce, aby se o vás vědělo. Dokonce souhlasil, že se semnou vyspí, jen aby mě umlčel. Měl bys mě pustit, ať tu naší dohodu dotáhneme do konce.“ Gaara se nevinně pousmál. Jeho úsměv, ale zmizel ve chvíli, kdy ho Naruto prudce přirazil ke zdi, až mu málem vyrazil dech.

„Nemáš právo po něm něco takového chtít. Ještě jednou se ho dotkneš a buď si jistý, že tě zabiju.“ Naruto svíral rudovlasého pod krkem. Kolem blonďáčka se mihotala oranžová aura, která trochu osvětlovala jinak temnou ulici. Gaara se usmíval až do chvíle než mu začal docházet vzduch v plicích. Došlo mu, že Naruto si srandu nedělá. Narutovy ruce, jako by mu pálily kůžu, kterou tak pevně tiskly.

„Věř, že nerad, ale klidně bych tě zabil.“ Sykl Naruto a pustil ho. Na krku měl rudovlasý spálené stopy a sotva se mohl nadechnout. Naruto se na něj zhnuseně díval. Pak se rozešel k Sasukemu. Pomohl mu vstát, podepřel ho a spolu s ním se rzešel pryč. Přímo do hotelu. Bylo mu jasné, že tam později na Gaaru nejspíš narazí, ale v tuhle chvíli nevěděl, co má dělat.

„Měl si mi to říct!“ Sykl směrem k Sasukemu, když mu pomáhal do postele. Sasuke se na něj za celou dobu ani nepodíval. Připadal si hrozně.

„Nemohl jsem. Řekl by to… Všem.“ Hlesl ztěžka. Tváře mu žhnuly zlostí i studem.

„Je mi to jedno Sasuke. Ať se to klidně všichni dozví, nezáleží mi na tom. Nedovolil bych, aby ti ublížil, i kdyby to mělo stát to, že se o nás někdo dozví.“ Řekl Naruto a přisedl si na postel k Sasukemu. Přitáhl si ho do objetí a hladil ho po jeho havraních vlasech.