Kapitola 34

„Vpravo! Sejmi ho! Sejmi ho, Naruto!“

„Bacha vlevo, jde po tobě!“

„Tady vyskočí vlkodlak, tak dej pozor, nelekni se!“

„Ty vole, já se lek!“

„Střílej!!“

Blonďatý chlapec zaklonil hlavu a rozesmál se. Srdce mu bušilo jako zvon a tělem proudily vlny adrenalinu. Tohle byla zatraceně lekací hra. Nikdy nevěděl, za jakým rohem na něj vyskočí nějaká příšera, ale bylo to skvělé, trochu si zařvat, obzvlášť když ostatní křičeli s ním. Sice mu do toho neustále kecali a radili a každý chtěl, aby udělal něco jiného, vzájemně se dohadovali a přeli, ale bylo to takové… strašně klučičí. Jak ho povzbuzovali a kibicovali.

„Co děláš, tě zas zabili!“ zavrtěl zklamaně hlavou Kimimaro.

„Končím, to je šílená hra. Jak se to proboha jmenuje?“ zajímal se Naruto a vstal od počítače.

„Nightmares creatures.“ Odpověděl mu Suigetsu a praštil ho do ramene, „pojď se napít.“. Rozhodli se, že na Sasukeho počkají s filmy, aby o nic nepřišel, takže mezitím si sedli k téhle hře. Bylo už kolem šesté večer a Sasuke stále nikde. Naruto si často kontroloval displej mobilu, ale žádná nová SMS mu nepřibyla. Nakonec to nebylo tak strašné, jak si představoval. Ta trocha alkoholu mu přece jen pomohla překonat rozpaky, ačkoli si dával dobrý pozor, aby to nepřehnal, a stále kontroloval svojí skleničku. Nechtěl se opít.

„Ježiš Naruto, ty seš lama.“ Chechtal se Kidoumaru, „já ti říkal, že se ten zombík po chvíli zvedne!“.

„No jo, no jo.“ zamrmlal Naruto, „ale nevím, kdo tady půl hodiny mlátil do toho modráka, když byl už dávno mrtvej!“. Při té vzpomínce se musel opět zasmát. Když byl totiž u hry Kidoumaru, zaútočila na něj nečekaně obrovská modrá příšera a za doprovodu jekotu ho hnědovlasý chlapec sejmul. Jenže byl tak v šoku, že nepřestal do imaginárního nepřítele bušit, dokud ho Juugo neupozornil, že ten netvor má už asi dost.

„Sem si chtěl bejt jistej no.“ Zakřenil se Kidoumaru.

„Hej, Kime, podej mi tu flašku, prosím tě!“ zavolal Suigetsu na Kimimara, který měl nejblíže k lahvi jablíčka, „dík.“. Začal rozlévat světlounce mléčně zelenavou tekutinu do pěti malých sklenek.

„Mě nenalejvej Suigetsu, prosím.“ Požádal Naruto, ale marně:

„Blbost. Tohle není alkohol, Naruto, to je v podstatě limonáda.“ Ujistil ho modrovlasý chlapec, odmávl námitky a přistrčil k němu panáka. Pak rozdal i ostatním. Blonďák k tomu podezíravě přičichl. „Do dna pánové!“ vyzval je Suigetsu a sám šel příkladem. Kidoumaru a Kimimaro ho okamžitě potěšeně napodobili a Naruto zašilhal po Juugovi. No, i zrzek pil. Proto do sebe Naruto také obrátil ostrou kapalinu, která se mu propalovala až do žaludku. Nechutnalo to špatně. Suigetsu otočil velkým kolečkem na hifi-věži a přidal několik decibelů. Předtím hudbu ztlumili na minimum, protože zvukové efekty ve hře dodávaly to správné napětí. Teď se ale zase na plný pecky pokojem rozezněly známé písničky. Naruto se usmál při songu „I just had sex“ od Akona a The Lonely Island. Patřila k jeho oblíbeným, ale její text byl dost odvážný. Zatímco Kidoumaru, Suigetsu a Kimimaro se dali do debaty o tom, ve které hospodě jim nalejou a ve které ne a jejich příběhy se zátahy, Naruto se posadil na roh Suigetsova pracovního stolu. Zvědavě se po něm rozhlédl. Modrovlasý chlapec tam měl několik nádob s psacími potřebami, pár rozházených a zmuchlaných papírů, rozvrh, který mu teď nejspíš byl už k ničemu, pár miniatur a také několik rámečků s fotkami. Na ty se blonďák zaměřil. Na té největší byla jejich parta – bylo to focené na školním nádvoří, to Naruto poznal zřetelně. Byl tam zachycený Sasuke, jak sedí na nepříliš vysoké zídce vedle schodů do školy, vpravo od něj stál Suigetsu, který se mu loktem opíral o kolena, vlevo u něj seděla Karin a ještě víc vlevo od ní stál Juugo. Všichni čtyři se usmívali do objektivu, dokonce i Sasuke. Naruta zaplavil zvláštní teplý pocit. Nebyla to žárlivost, vážně ne. Bylo mu fajn, když se na to díval. Nikdy si neuvědomoval, že mezi těmi čtyřmi je tak pevné pouto… Jistě, věděl, že byli skoro pořád spolu. Ale nikdy ho nenapadlo, že by byli až tak dobří přátelé. Měl za to, že oblíbení lidé, jako byli oni, si nemohli vytvořit doopravdy přátelská pouta jako třeba on s Kibou. Vždycky mu tak trochu připadalo, že taková Karin je se Sasukem jenom kvůli tomu, že se jí líbí. Jenže když se teď tak na to díval, věděl, že to tak není. Oni doopravdy drželi spolu. Museli mít společnou strašnou spoustu zážitků, byl si jistý, že toho hodně prožili. Naruto se díval na Sasukeho zvěčněnou rozesmátou tvář a uvědomil si v očích lehký tlak. Najednou pocítil hrozou vděčnost k Suigetsovi, Juugovi a dokonce i ke Karin. Byl rád, že má Sasuke opravdové přátele. Aby zahnal dojetí, soustředil se Naruto na ostatní fotky. Sasuke se objevil ještě na několika z nich, dokonce měl Suigetsu zarámovanou jednu, kde byli jenom oni dva. Suigetsu se tady šklebil a objímal Sasukeho přátelsky kolem ramen. Pak upoutala Naruta jedna fotka, která stála vedle ozdobného hrníčku, v rámečku ve tvaru pejska. Byli na ní Suigetsu a Karin, opírali se hlavami o sebe. Naruto zkoumal emoce v jejich tvářích, ale pro tentokrát v nich nenašel ani stopu jejich obvyklého nepřátelství. Oba se usmívali, možná ani ne tak na sebe, ale byli uvolnění, šťastní. Blonďák se také sám pro sebe usmál. Sasuke měl asi pravdu, co se týkalo těch dvou.

„To jsme fotili asi před tejdem, když jsme byli v zoo.“ Řekl Juugo, když si všiml, co si Naruto prohlíží. Suigetsu, Kidoumaru i Kimimaro vzhlédli od svého rozprávění a přišli se podívat blíž.

„Hmm… pěkný, pěkný, Suigetsu. Byl by z vás pěknej párek.“ Uculil se Kidoumaru.

„Jasně, to by bylo něco. Vážně harmonická dvojice.“ Přidal se pobaveně Kimimaro.

„Náhodou… sluší vám to.“ Nadhodil nevinně Naruto a vrátil fotku tam, kam patřila.

„Jo, ženský! Bez nich to nejde. Aspoň v posteli.“ Mudroval Kidoumaru a otevřel si další pivo.

„Haha, to mi připomíná, co nového s Tayuyou?“ zeptal se Kimimaro, „dala ti nakonec?“.

„To víš, že jo.“ ušklíbl se Kidoumaru, „a řeknu ti, že ta potvůrka to umí.“. Suigetsu a Kimimaro se zasmáli.

„No, já si na Fuuku taky nestěžuju.“ Prohodil pak světlovlásek.

„A co ty, Naruto, máš nějakou holku?“ otázal se Suigetsu a otočil se na blonďáka.

„No… ehm… takhle se to asi nedá říct…“ znejistěl Naruto.

„Jen se pochlub, povídej.“ Pobídl ho Kidoumaru, „před náma se nemusíš stydět.“.

„Uhm…“ zamumlal Naruto rozpačitě, „vlastně ne, žádnou přítelkyni nemám.“. Byla to pravda. Sasuke byl přece kluk.

„Ach.“ Vydechl překvapeně Kimimaro, „to se divím, takovej v pohodě a bez holky?“. Narutovi začalo být nepříjemně horko. Nervózně si skousl horní ret.

„Divný.“ Přikývl Kidoumaru, „nejsi teplej, doufám?“.

„Naruto jo?“ zapochyboval Suigetsu, „hehe, to by byl teda gól. Co Naruto, seš bukva?“.

„Ty jo, já nechápu, jak to někdo může dělat. Víte, jak to myslím. Je to prostě… nepřirozený.“ Zamračil se trochu Kimimaro.

„To se ví, že je to nepřirozený. Kdyby Pánbu chtěl, aby šukali chlapi s chlapama, nestvořil by ženský.“ Přizvukoval mu Kidoumaru.

Sakra, sakra, sakra! proletělo Narutovi hlavou, tahle debata se nevyvíjela vůbec dobře.

„Hele, neměl by tu už pomalu Sasuke být? Je půl sedmý.“ Vložil se do toho Juugo a podíval se na hodinky.

„No jo, měl by snad dorazit brzo.“ Uvažoval Suigetsu, „Naruto, neříkal ti Sasuke kdy přesně dorazí?“.

„Ne, jenom, že přijde později.“ Vydechl úlevně Naruto a odpovědi na předchozí otázku se obloukem vyhnul. Nenápadně pohlédl na Juuga a němě naznačil ústy „Díky“. Juugo na něj mrkl.

„No nic, já si jdu zapálit. Jdete taky kluci?“ vybalil Suigetsu z kapsy balíček cigaret.

„Jasná věc.“ Souhlasili nadšeně Kidoumaru a Kimimaro.

„Víš, jak je to nezdravé, Suigetsu, viď?“ povzdechl si Juugo.

„Jo, jo, ničím si plíce, játra a kdoví co ještě.“ Zazubil se na něj modrovlásek, „s tebou samozřejmě nepočítám, Juugo. Naruto, jdeš na čouda?“.

„Ne, dík, nekouřím.“ Odmítl to blonďák.

„Pff. Nekouří, nepije, nemá holku. Tak si říkám, jestli tady nemáme druhýho Juuga.“ Odfrkl si Kidoumaru, ale neznělo to vyloženě posměšně. Bylo to jen napůl žertovné konstatování. Naruto se zašklebil a poslal mu vzdušně pěstí. Suigetsu, Kimimaro i Kidoumaru se rozesmáli. Pak se odklidili na balkon, kde se mohli v klidu oddávat svému koníčku.

„Pomůžeš mi to uklidit?“ optal se Juugo Naruta a kývl směrem k povalujícím se prázdným lahvím od piva.

„Jasně.“ Přisvědčil ochotně blonďák a společně je posbírali. Pak Naruto následoval Juuga do kuchyně, kde zrzek naskládal flašky k ostatním skleněným nádobám u odpadkového koše.

„Vyznáš se tu.“ Prohodil Naruto.

„Nechtěl bych počítat, kolikrát už jsem tu u Suigetsa byl.“ Pousmál se Juugo klidně.

„Aha. Hele, Juugo… díky za to předtím.“ Zamumlal Naruto tak trošičku provinile.

„Nemáš zač. Není se za co stydět, Naruto. Není nic špatného na tom, být gay.“ Pravil laskavě Juugo.

„Hmm… gay.“ Řekl zamyšleně blonďák, jakoby se s tím zvukem seznamoval, „nejsem si jistý, že jsem… tak jako úplně víš? Než jsem poznal Sasukeho, byl jsem zamilovaný do dívky.“.

„Ovšem. V každém z nás je určité procento toho, jak nás přitahují muži a ženy. Jde jen o to, které procento u tebe v dospělosti převáží. Na to musíš přijít sám. Teď se tím netrap a dělej to, co dělat chceš. S kým chceš.“ Usoudil zrzek. Naruto nad tím chvilku uvažoval. Pak s mírným úsměvem vděčně přikývl. „Mimochodem…“ pokračoval Juugo, povytáhl jednu kuchyňskou židli a posadil se na ni, „jak dopadl týden v kempu?“. Naruta znovu tak trochu polilo horko. Ale byla to jen chvilková reakce, než se uklidnil. Věděl, že jestli může v tomhle někomu plně věřit, tak je tenhle zvláštní vysoký předčasně vyspělý kluk. Trochu si odkašlal a opřel se o kuchyňskou linku.

„No…“ zaváhal na okamžik a přemítal, jak to co nejlépe vyjádřit, aby to Juugo pochopil, aniž by to musel říct na plnou pusu, „dobře. Abych tak řekl… výborně.“. Položil na ta slova velký důraz a podíval se zrzkovi do očí. „Docela jsme si to… užili.“ Dodal stejným tónem. Juugo nejdřív překvapeně otevřel ústa a beze slova na něj zíral. Po chvilce se ale začal usmívat a ten úsměv přešel do chápavého úšklebku.

„Ach. Tak to je skvělé, Naruto. Vážně vynikající. Jsem rád už kvůli tobě.“ Konstatoval a v jeho hlase bylo znát nefalšovanou radost, „hmm… jak se to Sasukemu líbilo?“.

„Jo no… řekl bych, že… se mu to docela líbilo. Jo, rozhodně si nestěžoval. Celý ten týden byl super, ani jsem nečekal, že by se to mohlo… takhle vyvinout.“ Vážil Naruto pečlivě slova.

„Perfektní! A… ehm…“ Juugo poprvé trochu zaváhal jakoby nevěděl, jak to vyslovit, „zašli jste si někam… daleko?“. Naruto se začervenal, když mu došlo, na co se zrzek ptá.

„Oh, ne… ne, ne. Nikam daleko jsme se… nedostali. Abych tak řekl, vlastně jsme se drželi dost v kempu. Koneckonců to byl náš… ehm… první… týden. Víš, jak to myslím… Možná, až zas někdy pojedem… ale zatím…“ Naruto rozpačitě zmlkl.

„Chápu. Vždyť jsou prázdniny teprve na začátku.“ Usoudil Juugo s mírným úsměvem.

„Jo, na začátku, tak.“ přisvědčil Naruto se zarděním. Chvilku oba mlčeli. Pak se Juugo nahlas zasmál a zvedl se.

„Pojď zkontrolovat ty tři, než tam něco podpálí.“ Prohodil a zamířil zpátky do obývacího pokoje. Naruto se k němu ve dveřích přitočil a potichu pravil:

„Ještě jedna věc, Juugo. Sasuke je… hrozný tajnůstkář viď?“. Juugo si ho změřil krátkým, ale pronikavým pohledem. Naruto nepochyboval, že mu to došlo, což mu zrzek vzápětí potvrdil:

„Rozumím. Asi k tomu má důvod.“. Nenápadně zalétl pohledem směrem k balkonu. „Neboj,“ zašeptal potom velice tiše, „nechám si to pro sebe.“. Naruto vděčně přikývl a Juugo na něj spiklenecky mrkl.