Kapitola 36

19. srpen
Vzduch voněl vodou, která se právě vsakovala do půdy, která vysychala několik dlouhých dní. Ačkoliv venku opět panovalo teplo, díky včerejšímu dešti se vše zdálo snesitelnější. V menší kuchyňce v domě seděli u stolu dva mladíci, jeden popíjel chladivou tekutinu ze skleničky.
„Jak si se vyspal?“ Optal se starší, snad jen proto, aby řeč nestála. Atmosféra nebyla tak napjatá, jako kdysi, ale i tak by se dala krájet.
„Celkem dobře, máš tu docela pohodlný nábytek.“ Pronesl černovlasý a odložil poloprázdnou sklenici na stůl.
„Narutovi se to očividně zamlouvá.“ Ušklíbl se pobaveně blonďatý mladík a vstal od stolu.
„Naruto si ustele úplně kdekoliv.“ Opáčil smířeně Sasuke a pohledem zkoumal blonďáka. Chvíli mlčeli, než se Sasuke odhodlal zeptat na něco, co ho už nějakou tu dobu zajímalo.
„Víš ty co… Neuvažoval si, že se vrátíš tam, odkud si přišel?“ Pronesl černovlásek, jako by nic. Deidara, který právě pod tekoucí vodou omýval nádobí, se k němu otočil.
„Vrátil bych se, kdybych měl kam.“ Odpověděl zmateně Deidara. Sasuke povytáhl obočí.
„Jak to myslíš? Nemyslíš, že ta smečka na tebe čeká? Asi si tě tenkrát nevybrali jen tak, nebo ano?“ Ušklíbl se černovlasý.
„Půlka jich je nejspíš mrtvých, druhá půlka by mě nejspíš zabila, kdyby tohle všechno zjistila. Myslíš si, že mi to za to stojí? Co mi tady chybí oproti tomu, co jsem měl? Věř nebo ne, ale vůbec nic.“ Odvětil blonďák a vypnul jedním pohybem tekoucí vodu. Sasuke měl v plánu ještě něco říct, když se ve dveřích objevil Naruto. Právě včas.
„Bré ráno!“ Zívl na celé kolo a pokusil se rozlepit oči od sebe. Protáhl se tak, že málem srazil sklenici z kuchyňského pultu.
„Jaj!“ Vyjekl a jen taktak ji zachytil.
„Je vážně milé, že se mi snažíš zničit můj drahocenný příbytek.“ Zasmál se Deidara. Naruto se jen nevinně uculil.
„Nevěřil bych, jak dobře se dá vyspat na pohovce.“ Usmál se blonďáček a zaplul na židli vedle Sasukeho. Ten jen pokýval hlavou.
„Taky mě to překvapilo.“
„Hele vy dva, nezapomínejte, kde bydlíte.“ Opáčil jízlivě Deidara, zbylí dva chlapci se jen rozesmáli.
……………………
„Příště vás nechám pořádně zmoknout.“ Šklebil se Deidara, když je vyprovázel z domu.
„Je nám to jasné, že jo?“ Zasmál se Naruto a střelil pohledem po Sasukem. Ten jen mlčky přikývl.
Netrvalo dlouho a oba šli vedle sebe rozlehlou Konohou. Lidé se usmívali, vděční za včerejší déšť, který alespoň trochu pročistil vzduch.
„Něco bych snědl.“ Pronesl z ničeho nic blonďáček. Sasuke ho zpražil pohledem.
„Vždyť si skoro vyjedl Deidarovu lednici.“
„Ale to vůbec není pr….“ Blonďáček to nestihl doříct. Přerušil ho hlas jejich společníka. Saie.
„Už hodinu vás hledáme, Kakashi má pro nás práci.“ Pověděl černovlasý. Odpovědí mu byly dva otrávené pohledy.
„O co jde?“ Vyzvídal Naruto, zatímco šli všichni tři společně na smluvené místo.
„Sensei říkal něco o té včerejší bouřce. Strom spadl na nějaký dům a zničil střechu nebo něco takového.“ Vysvětlil Sai.
„A to tam musíme jít všichni?“ Zaúpěl blonďáček.
„Nestěžuj si pořád.“ Ledová sprcha od Sasukeho. Naruto se k němu naklonil.
„To máš na mě, ale přeci rád nebo ne?“ Špitnul tak, aby to nikdo jiný nemohl slyšet.
„Nevím o tom, že bych někdy něco podobného řekl.“ Bránil se Sasuke. Naruto ho dloubnul uraženě do ramene a došel Saie. Jak rád ho takhle Sasuke škádlil.
……………………
„Páni! Ten strom je obrovský, skoro ten dům rozmáčkl.“ Naruto třeštil oči, zatímco Sakura si mastila svaly a Kakashi obcházel teritorium a studoval, co s tím.
„Naruto přestaň se tu motat a pomoz mi.“ Nařídila růžovláska a než stihl kdokoliv cokoliv říct, strom byl fuč.
„Sakura-chan ten trénink s Tsunade…“ Blonďáček to ani nestihl doříct, protože ho Sakura skoro zabila pohledem, ještě dřív, než ho Sasuke stačil varovat.
„Vedle ve stodole jsou hřebíky a kladiva… A další věci na opravu.“ Pověděl Kakashi, který opět visel očima na té své perverzní knížečce. Naruto chtěl namítnout něco ve smyslu, že tentokrát se sensei ulívat nebude, ale Sasuke se Saiem ho včas zastavili.
„Sakura se taky vypařila, kam že to šla?“ Šklebil se Naruto. Sasuke jen protočil oči v sloup.
„Pomoc Ino v květinářství, neříkej, že bys byl radši tam…“ Ušklíbl se Sasuke. Blonďáček jen urychleně zavrtěl hlavou a rádoby svůdně se na něj usmál.
„Tohle ani nezkoušej.“ Sykl Sasuke a v nestřeženém okamžiku se k němu nahnul. Potom co zjistil, že se všichni nachází v úctyhodné vzdálenosti a jim nic nehrozí.
„Nerad bych ti ho tam strčil hned teď…“ Pravil podmanivým hlasem černovlásek. Naruto se začervenal a s úsměvem se na něj podíval.
„Miluju tuhle tvojí perverzní část.“ Řekl tiše a popošel blíž, až se svým tělem otřel o to Sasukeho.
„Kdo je u tebe per…“ Naruto ho nenechal doříct větu a místo toho se přisál k jeho rtům. Jemně vsál jeho spodní ret do svých úst, zlehka ho skousnul…
„Večer ti to vrátím.“ Syknul Sasuke a lehce se odtáhl.
„Už se nemůžu dočkat.“ Usmál se škádlivě Naruto.
……………………
„Dalo to docela práce, co?“ Hekl Sasuke, zatímco se snažil sundat si z nohou boty. Zatím jen poskakoval v chodbě na jedné noze.
„Jo, to jo…“ Zívl Naruto.
„Jdeš do sprchy?“ Mrknul na něj Sasuke, který pro změnu momentálně seděl na zemi a zápasil s druhou botou.
„Jen pokud půjdeš se mnou…“ Odpověděl blonďáček. Nemusel to říkat dvakrát. Sasuke byl v tu ránu na nohách a tlačil svého milence směr koupelna.
……………………
Kapky vody stékaly po nahých tělech a ve vířivém vějířku mizely. Sasuke si v dlaních rozetřel trochu mýdla a pak se vrhnul na Narutovy záda. Jemně roztíral voňavou tekutinu po jeho pokožce a přitom ho zlehka líbal na krk. Netrvalo dlouho a jeho dlaně se ocitly na Narutově podbříšku a pak ještě níž. Sasukeho hbité prsty obemkly Narutův tvrdnoucí penis. Tomu se z úst vydralo spokojené zasténání. V tu chvíli Sasuke neslyšel nic jiného, než symfonii Narutových stenů. Přesně tohle totiž miloval ze všeho nejvíc.