Kapitola 39

„So baby keep my heart beat b-beat beat beating,“ ozývalo se hlasitě domem z přehrávače v jednom pokoji. Naruto právě uklízel za doprovodu své oblíbené hudby byt a zrovna vytíral podlahu, přičemž si pobrukoval právě hrající song, který patřil k jeho oblíbeným. Zalétl zrakem k nástěnným hodinám. Bylo pondělí, šest hodin odpoledne. Pousmál se, když si uvědomil, že před čtrnácti dny se touhle dobou zabydlovali se Sasukem ve stanu v kempu. Ten čas ale letěl… už byl skoro měsíc prázdnin za nimi. Iruka jako obvykle odspěchal ráno kolem sedmé do práce a protože Naruto neměl co dělat, vyšel si dopoledne s Bretem na dlouhou procházku, pak si dal lehký oběd a pustil se do uklízení, což dělal jen tehdy, když se nudil. Stihnul také při tom napsat SMSku Kibovi do Itálie, ve které se ho zeptal, jak se mu v zahraničí žije, co dělá a tak podobně. Zrovna vyháněl Breta do chodby, aby mu nelezl v kuchyni na mokré dlaždičky, když mu přišla zpráva:

„Nazdárek Naruto, mám se dost fajn, je to tu boží, ale už se těším na Kin a na tebe. Mám spoustu zážitků a fotek, ale to až doma 🙂 Co ty? Jak jsi přežil týden s Uchihou?“

Naruto se sám pro sebe zaculil, když reagoval: „Tak to je fajn, budes mi vypravet. Pozdravuj vase a segru. A uzij si to tam, privez nakou morskou pannu! =D“ Poté se zase pustil do práce. Odpovědi na otázku ohledně pobytu v kempu se radši obloukem vyhnul. Pravda, trochu ho zamrazilo, když si uvědomil, že Kiba pořád nic nevěděl o jeho citech k Sasukemu. Přestože byl Kiba jeho nejlepší přítel, tohle mu nemohl přiznat ani za nic. Byl si téměř jistý, že by z toho mohl mít mrtvici, nejvíc proto, že Sasukeho šíleně nesnášel. Což bylo tak nějak vzájemné, když o tom tak uvažoval. Jeho samotného to dost štvalo, protože nechtěl přijít ani o jednoho. Jediné možné řešení, které ho napadlo, bylo prostě Kibovi nic neříkat a nechat ho v domění, že si našel nějakou holku. Nebylo to zrovna čestné, ale svým způsobem bylo lepší, když Kiba nic nevěděl. Naruto dokončil podlahu a začal utírat prach na policích a jiném nábytku. Přemítal, že by si pak mohl zahrát nějakou hru na počítači, třeba Bulánky nebo Dračí oko, případně Blood Rayne. Bylo to zvláštní, ale připadalo mu, že se dřív dokázal zabavit líp než teď. I když to možná bylo právě proto, že většinu věcí podnikal s Kibou, který tu teď nebyl. Blonďák si začal prozpěvovat písničku, která k němu doléhala z pokoje a s novou chutí pokračoval v úklidu. Kolem půl sedmé mu na stolku opět zavibroval mobil. Předpokládal, že je to opět Kiba, který mu chtěl připomenout, že se také na něco ptal. Proto ho nemálo překvapilo, ale velice potěšilo, že odesílatelem není hnědovlasý chlapec, nýbrž Sasuke. Rychle rozklikl textovku:

„Ahoj Naruto. Copak kutis? =)“

Neváhal a okamžitě naklikal odpověď: „Davam to tu do poradku =D proc? =)“ Zatímco čekal na příchozí SMSku, dokončil úklid, šel si umýt do koupelny ruce a pak, protože dostal na něco chuť, vytáhl z mrazáku v kuchyni ovocného nanuka. Aspoň se osvěží, bylo zase horko. Nebo spíš teplo. Po dlouhé době se totiž na modré obloze objevila bílá oblaka, která získávala na západě našedlou barvu, takže Naruto usoudil, že by mohlo sprchnout. Kolem poledního mraky potáhly celé nebe a skutečně se ochladilo, i když pořád bylo teplo. Byla to však docela vítaná změna po těch dusivých parnech.

„Vskutku zabavna cinnost co? =D“

„Vedel bych i o lepsich :-P“

„Nepovidej =D Napriklad? ;)“

„Hmm… to bych te musel zase videt vis? Chybis mi. =(„

„Jooo? A co ses ochotnej udelat proto, abys me zase videl? :-P“

„Cokoliv! Mam vylovit prsten ze dna jezera? Najit zivou a mrtvou vodu? Posbirat perly v trave? =D“

„Stacilo by i neco jednodussiho. Jako treba jit hezky do chodby a otevrit mi dvere :-P“ Naruto ztuhnul a vytřeštil na poslední zprávu oči. Četl správně?! Odložil nanuka, jako ve snách prošel kuchyní a obývákem do chodby. Bez většího nadšení otočil klikou, protože si myslel, že si z něj Sasuke dělá srandu. Proto mu pohled na černovlasého mladíka v černých džínách a bílé košili, který se na něj za dveřmi šklebil s mobilem v ruce, málem způsobil srdeční infarkt.

„Sasuke!“ vyjekl Naruto napůl radostně, napůl vyčítavě, „měls mi říct, že přijdeš!“

„Proč?“ nadzvedl Uchiha obočí a pousmál se, „nemáš rád překvapení?“

„Mám, ale aspoň jsem mohl…“ zamumlal blonďák a neměl v úmyslu větu dokončit, ale Sasuke ho tázavě propaloval pohledem, proto pokrčil rameny a dokončil s provinilým zaculením: „…já nevím, líp se oblíct nebo tak.“ Sasuke si pobaveně odfrkl a přejel pohledem po Narutových bavlněných oranžových sportovních kraťasech a jednoduchém modrém tričku s nápisem.

„Nevidím na tvém oblečení nic špatného,“ řekl nakonec klidně.

„No jo, no jo,“ zabručel Naruto a ustoupil, aby mohl Sasuke projít, „pojď dál.“ Sotva Sasuke překročil práh, vrhl se na něho Bret, aby mohl svého oblíbence přivítat. Naruto zkřížil paže na prsou, opřel se o stěnu chodby a samovolně se mu pozvedly koutky, když sledoval, jak se Sasuke se psem mazlí a vlčák samým štěstím kňučel, strkal do černovlasého chlapce vlhkým čumákem a vrtěl ocasem jedna radost. Konečně Sasuke plácnul Breta po zadku, spořádaně si zul boty a postavil se. Chvíli se s Narutem měřili pohledem, kdo víc vydrží, než se oba zasmáli a Naruto mohl zase ovinout paže kolem Sasukeho těla. Tmavovlásek si ho přitáhl k sobě a Naruto zabořil obličej do jeho ramene. Omámeně dýchal Sasukeho vůni a cítil, jak z něj opět opadají všechny drobné starosti. V Sasukeho objetí neměly prostě obavy šanci. „Jsem rád, žes přišel, Sasuke,“ zašeptal tiše a upřímně.

„Jo,“ přitakal Sasuke a víc ho k sobě přivinul, „já taky.“ Pak se však krátce zasmál a už vážněji dodal: „Musím ti ale přiznat, že mám dobrou výmluvu, proč jsem tady.“

„Povídej,“ vybídnul ho Naruto a vychutnával si blízkost Sasukeho těla.

„Iruka tu zapomněl nějaké dokumenty a Kakashi si je chce večer projít. Je to dost důležitý. Hodně se toho za včerejšek stalo,“ objasnil černovlásek. V Narutovi zatrnulo, ale tentokrát nebyl tak napjatý a starostlivý, protože ze Sasukeho tónu poznal, že se nejedná o negativní novinky. Jeho hlas byl totiž uvolněný, dokonce až lehce samolibý.

„Tak to mi musíš vyprávět. Ale nejdřív ty dokumenty. Neříkal, kde je nechal? Ale jak ho znám, bude je mít nejspíš v ložnici,“ přemítal Naruto a neochotně se od Sasukeho odtrhl. Společně prošli obývákem ke dveřím vedle Narutova pokoje. Tam se nacházela Irukova ložnice. Vládl v ní jakýsi chlapský chaos, ale nebyl tam vyloženě nepořádek. Na pracovním stole ležela změť různých papírů, čistých i popsaných, ale poměrně snadno objevili, co hledali. Úplně na vrchu se totiž povalovaly tlusté úřední desky s nápisem „Případ Akatsuki“.

„Je to kompletní shrnutí všeho, co o tom případu mají,“ vysvětloval Sasuke, když mu Naruto desky předal, „zítra se to posílá do Prahy. Tamní policie chce s námi spolupracovat, protože si myslí, že zjistili totožnost dalšího člena organizace.“

„Fakt? Kdo je to?“ zeptal se Naruto zvědavě a gestem mu naznačil, aby šel za ním do kuchyně, kde vyštrachal z ledničky pomerančový džus a dvě skleničky.

„No, především abych ti ujasnil, co myslím tím ,členem Akatsuki‘. Tahle organizace má dost složitou vnitřní strukturu, z toho, co se Kakashimu a ostatním podařilo zjistit. Je jich hodně, ale ne každý je považován za plnohodnotného člena, to je jasné. Mají to odstupňované od nejrůznějších bezvýznamných zlodějíčků, kteří pro ně shání informace, přes nějaké ty vyšší vrstvy zločinců, ale samotné jádro tvoří kolem deseti členů fakt dost ostrých chlapů. Patří mezi ně i… můj bratr. Pak známe ještě dva, chlap, který se jmenuje Kakuzu, hodně krutý obchodník a muž jménem Deidara. Jeho otec zbohatl na nelegální výrobě výbušnin. Problém je, že i když o nich víme, nedají se nikde vypátrat. Občas se někde objeví ve spojitosti s nějakým zločinem, jenže pak zase zmizí jako pára nad hrncem. Nemůžou je dostihnout, jsou fakt dost mazaní a dobře krytí,“ rozpovídal se Sasuke.

„A v Praze si teda myslí, že znají další jméno?“ zamyslel se Naruto.

„Ano,“ přikývl Sasuke, „Iruka ti asi říkal, že tahle banda vznikla u nás. Převážná většina hlavních členů je z naší republiky. Jenže pak přesídlili do Německa, mají tam víc příležitostí k obchodům. Pokud se spojili s ruskou mafií, je pro ně Česká republika ideálním místem pro setkání, znají to tady a jsou blíž k Rusákům než v Německu.“

„To asi jo,“ souhlasil blonďák, podal Uchihovi skleničku s pitím a pokynul mu, aby se přesunuli do jeho pokoje. Musel ztumit hudbu, která tam pořád vyřvávala z repráků, pak si kecnul na koberec a Sasuke se posadil naproti němu a zkřížil nohy v tureckém sedu, což byl jeho oblíbený způsob sezení.

„Takže kdo to je? Ten nově nalezený člen?“ navázal Naruto na předchozí rozhovor a trochu se napil.

„Jmenuje se Pein. Pochází z Prahy, ale víc podrobností bohužel nevím, byl jsem dneska na stanici jen krátce. Ostatně si myslím, že to není až tak důležité jako to, co včera zjistili od Kabuta,“ ušklíbnul se pokřiveně černovlasý chlapec.

„Vida, takže Kabuto promluvil?“ zaujalo Naruta.

„Jo. Poté, co si ho vzal na starost Ibiki, se podařilo získat od něj několik dost užitečných informací o jejich obchodech. Jsem si jistý, že to Kakashimu a Irukovi hodně pomůže. Kabuto dělal pro Akatsuki něco jako špeha, zjišťoval různé věci o lidech, se kterými se chystali uzavřít kšefty a tak. Jenže to není všechno.“ Sasukemu teď zajiskřilo v očích chladné uspokojení, „Ibiki tvrdí, že pokud mu dají ještě nějaký čas, podaří se mu z Kabuta možná dostat přibližný úkryt Akatsuki v Česku.“ Naruto na něj chvilku jen němě zíral.

„To jako vážně?“ pravil potom pomalu, „on ví, kde je najít?“

„Možná,“ usmál se Sasuke podivně studeným úsměvem. Narutovi se moc nelíbilo, když ho takhle viděl. Trochu mu to nahánělo strach, i když věděl, že ten skrytý hněv není namířený proti němu. Ale chápal, jak moc Sasuke Akatsuki nenávidí, takže mu to nemohl nijak vyčítat. A koneckonců, i on sám měl radost, protože to vypadalo, že se případ nejspíš pohne dost dopředu. Minimálně měli k jeho vyřešení o hodně blíž než před čtrnácti dny.

„Tak to je super!“ zajásal nehraně a zazubil se na svého přítele, „prozradil ještě něco?“

„Nevím, asi ne,“ zavrtěl hlavou Sasuke, „jak říkám, dneska jsem tam s nima nebyl dlouho. Kakashi mi všechno poví večer. Chtěl jsem tě vidět, povídej, co jsi dělal včera?“

„Nic moc,“ pokrčil rameny Naruto, ale zahřálo ho, když slyšel, že mu dal Sasuke přednost před pobytem na stanici, kde se řešili Akatsuki, „vlastně počkej, byl jsem ve městě nakoupit, potkal jsem tam pár spolužaček. Sakuru, Ino a Hinatu.“

„Ino není se Saiem ve Francii?“ podivil se Sasuke.

„Jo, byli tam, ale už jsou zpátky. Ty jsi s Ino nemluvil?“ otázal se Naruto a snažil se, aby to znělo nenuceně.

„Ne, myslím, že na ní nemám ani kontakt. Ale znám se se Saiem, letos bude maturovat. Fajn kluk, chodili jsme spolu na výtvaru,“ prohodil Sasuke, „kreslí fakt výborně, kolikrát už vzali jeho obrazy na výstavu do zahraničí.“

„Aha. A proč ty jsi vlastně s výtvarkou skončil?“ napadlo Naruta, že se na to vlastně nikdy nezeptal, „říkal jsi, žes tam chodil rok ne?“

„Jo, to je pravda,“ přisvědčil Sasuke, „nevím, nebavilo mě to tolik jako basket. To je vlastně jedinej koníček, kterej mi vydržel až dodneška. Taky mě štvaly ty holky na výtvarce, děsný slepice.“

„Když už mluvíš o slepicích,“ načal se staženým hrdlem Naruto, na co si právě vzpomněl, „ehm… dej si pozor. Sakura jede na tu vodu a… no… víš ona… má o tebe docela… dost zájem víš?“

„Sakura Haruno? Ta s těma růžovýma vlasama ne? Chodí s tebou do třídy,“ zalovil Sasuke v paměti.

„Jo, přesně ta. Krásná, chytrá, oblíbená,“ utrousil kysele Naruto.

„A co má jako bejt?“ nadzvedl Sasuke nechápavě obočí.

„Jak ,co má bejt‘?! Jede po tobě!“ prsknul Naruto nakvašeně, „a je fakt hrozně hezká! A včera říkala, že to myslí dost vážně, prý už má na tebe dokonce různý taktiky! A… a…!“ Umlčel ho Sasukeho prst na jeho ústech. Černovlasý chlapec se posunul blíž k němu, zajel mu prsty do blonďatých vlasů na zátylku a nekompromisně si přitáhl jeho obličej k polibku. Naruto měl v úmyslu protestovat, donutit Sasukeho, aby to začal brát vážně, ale všechny jeho námitky se vytratily do neznáma. Copak se mohl na cokoli soustředit, když cítil Sasukeho vlhké rty na svých a jeho jazyk, který se mu dobýval do úst? Sasuke se nemusel dlouho snažit, aby se mu Naruto poddal. Blonďák brzy vzdal své chabé pokusy o odboj a naopak se do polibku aktivně zapojil.