Kapitola 4

Sasuke zamžoural po pokoji a unaveně vydechl. Bylo ráno. Do místnosti pronikaly skrz mohutné závěsy sluneční paprsky a z venku se ozývala ptačí symfonie. Černovlásek se vyhrabal zpod deky a posadil se na posteli. Levou rukou si začal uhlazovat neposedné prameny havraních vlasů, které mu trčely do stran. Pravačkou si otíral rozespalá onyxová očka. Lehce nadzvedl hlavu a rozhlédl se po pokoji, chvíli mu trvalo, než si vůbec uvědomil kde je. Pohledem sklouzl k hromadě, která se rýsovala na posteli, stojící naproti. Sasuke se rozpomněl na události včerejšího dne. Na rtech se mu usadil mírný úsměv, který ale v zápětí zamrznul, když si uvědomil, jak moc otevřel své srdce klukovi, kterého skoro nezná. Z myšlenek ho vytrhlo dlouhé zívnutí doprovázené skuhráním a také šustěním dek.

„Dobré ráno.“ Hlesl ospale Naruto, vykukující zpod deky a unaveně zívl.

„Dobré.“ Opáčil Sasuke a pousmál se. Opět. Nikdy se nesmál tolik jako za posledních pár hodin strávených s Narutem. Jenže mu nic jiného nezbývalo. Vidět Naruta mžourajícího z postele, jeho neposedné blonďaté vlasy a únavou zastřené oči, jeho roztomilý pohled, snědou pokožku… Sasuke tiše vydechl a zvedl se z postele, ze skříně vytáhl tmavě modrý ručník a zamířil do koupelny. Svlékl se a stoupl si pod sprchu, naučeným tahem zapnul vodu na příjemnou vlažnou teplotu a nechal jí stékat po své alabastrové pokožce. Z gelu, který si nanesl na dlaně, vytvořil na kůži pěnovou vrstvu. Když uviděl bublinky mizící pod náporem vody, vzpomněl si na obraz Naruta vycházejícího z koupelny.  Tělem Sasukeho  projela vlna vzrušení a do tváří se mu nahrnula krev. Bezděky se levačkou opřel o studené dlaždice a pravačkou jen tak mimochodem sklouznul mezi své slabiny. Uchopil svůj už pulzující penis do ruky a stiskl ho, několikrát stáhl předkožku a palcem přejel po odhaleném žaludu. Z úst se mu vydral tlumený vzdech, před očima stále to snědé, vyrýsované tělo, blond vlasy a oči nepopsatelné krásy. Sasuke se silně kousnul do rtu, až na jazyku ucítil chuť oné karmínově zbarvené tekutiny. Prudkým pohybem otočil kohoutkem. Na tělo mu dopadly ledové kapky vody, otřásl se, ale stejně tam stál. Čekal, dokud neopadne jeho vzrušení. Hlavou se mu honila spousta myšlenek. Nemohl se přeci ukájet nad obrazem někoho, koho nezná. Navíc, když ten někdo je kluk. Tohle prostě Sasuke Uchiha nemohl dovolit. Zatímco se Sasuke sprchoval, Naruto se vyplazil z postele a hodně pomalým tempem se začal převlékat. Ze skříně vyštrachal školní uniformu v podobě černých kalhot, bílé košile a saka s výšivkou emblému školy. Oblékl se a ustal si postel, poté se vystřídal se Sasukem v koupelně. Když ho míjel ve dveřích, sjel ho pohledem. Nedalo mu to, prohlédnout si jeho dokonalé nyní od vody vlhké tělo. Ty havraní vlasy, temné oči a úzké rty korespondující s mléčnou pokožkou. Naruto na sucho polkl a zapadl do koupelny, kde se opřel o dveře a zhluboka se nadechl. Vůbec nechápal co to s ním je, proto zahnal všechny matoucí myšlenky a dal se do ranní hygieny. Vlažnou vodou si opláchl obličej, hřebenem zkrotil neposedné blond vlasy a vyčistil si zuby. Poté se opět vrátil do pokoje, kde už převlečený Sasuke právě doustlával postel.

„Kde že se to máme sejít?“ Optal se Naruto černovláska a zvědavě se na něj zadíval. Ten se k němu otočil a podal mu jeden ze dvou papírů, které mu ležely na nočním stolku.

„Všichni prváci se sejdou v posluchárně a ta je.. Hm, myslím, že v posledním patře…“ Oznámil mu Sasuke a popadl tašku, v které měl věci.

„Už jdeš?“ Zeptal se udiveně Naruto a zadíval se na hodinky, které ukazovaly 07: 32.

„Radši.. Neprošel jsem to tu celé, takže nevím, kde to přesně je. A přijít hned první den pozdě, by bylo asi celkem hloupé.“ Oznámil mu Sasuke a zamířil ke dveřím.

„Pravda.“ Hlesl Naruto a popadl své věci a rozešel se za černovláskem.

„Půjdu s tebou.“ Řekl Naruto s úsměvem a připojil se k Sasukemu. Vymotali se ze změti chodeb a po schodech začali stoupat do nejvyššího patra.

„To je snad nekonečné.“ Hlesl zadýchaně Naruto, když stoupal do schodů.

„Taky si to začínám myslet.“ Přikývl Sasuke a zhluboka se nadechl. Po dalších pár schodech se chlapci konečně ocitli v posledním patře, prošli dlouho chodbou až na konec, kde stály dveře s nápisem „Posluchárna“. Vešli tedy dovnitř a rozhlédli se. V místnosti byly řady stolů jdoucí za sebou, vpředu stála katedra učitele a velké projektové plátno. Jednu stěnu tvořila obdélníková okna a druhá stěna byla polepena různými články, mapami a v dřevěných policích byly vystavěny cizojazyčné slovníky. Sasuke zamířil k prostředním stolům, kde se usadil a Naruto se ujal místa vedle něj. Sasuke ani nic nenamítal, jen se rozhlédl po učebně, kde už sedělo pár studentů a další právě vcházeli do místnosti. Přesně v osm hodin se objevil učitel, stoupnul si před třídu a začal.

„Vítejte, mé jméno je Kakashi Hatake a vyučuji na škole soudní právo a finanční matematiku.“ Uvedl se učitel vypadající velmi mladě, i když jeho vlasy měly stříbřitý odstín.

„Mezi devátou a dvanáctou hodinou budete mít možnost zapsat se na předměty, na které budete chtít chodit. Zrovna mé dva jsou povinné plus navíc hodiny anglického jazyka a literatura. Zápis bude probíhat v učebně 406, která je na konci této chodby. Prosím Vás, abyste do místnosti chodili popořadě v ne příliš velkých skupinách. Dostanete formuláře, v kterých zaškrtnete vámi vybrané předměty. Musí být minimálně tři. Apeluji, ale na vás, abyste to příliš nepřeháněli a uvědomili si vaše dovednosti a schopnosti. Z předmětů Vás nikdo vymazat nemůže. Z těch, které si vyberete, budete muset navštěvovat a skládat z nich testy a zkoušky. To je asi vše co potřebujete zatím vědět, takže se můžete odebrat do svých pokojů nebo do jiných prostorů školy.“ Ukončil svůj proslov učitel a s mávnutím ruky odešel. Někteří žáci ho následovali, jiní šli do knihoven a někteří se rozhodli čekat na otevření učebny 406. Naruto se rozhodl projít v areálu školy a Sasuke se k němu po menším váhání přidal. Společně se vydali sakurovou alejí do zahrad školy.