Kapitola 4

Sledoval jsem její boj s Assasinem. Nikdo z  nich neměl na vrch, protože oba byli dokonalí šermíři.Po chvíli se však něco stalo. Assasin měl v plánu použít svůj Vznešený Fantom. Posadil jsem se na větev a sledoval to. Oba meče se střetly. Saber ztratila jen pár vlasů a Assasin svůj život.

„Jdi.“ řekl a zmizel. Saber běžela po schodech nahoru do svatyně. Pospíšil jsem si za ní. To místo které bylo nad schody.. Nemohl jsem uvěřit. že té díře říkali „Svatyně“. Zjistil jsem, že jsem přišel o kus boje. Přivolal jsem si brnění a meče. Za Saber byli ještě dvě dívky a jeden kluk. Dívky jsem poznal hned- Sakura Matou a Tohsaka Rin. Kdysi sestry. Podíval jsem se na Tohsaku. Tak téhle holce zabil Kireii otce, který byl mým Pánem?

Rozhodl jsem se to divadlo sledovat až do konce. Ale pak Caster řekla něc co neměla.

„Nuže Saber, staň se mým otrokem.“

Syknul jsem. Jak se opovažuje říct něco tak urážlivého?

 „Jsem si jistá, že budeš lepší nástroj než ten Assasin.“pokračovala Caster a usmála se.

„Šašku. Nevíš kde je tvé místo, parchante.“promluvil jsem.

Všichni se podívali nahoru. Měl jsem teď jejich plnou pozornost.

„Beztak je tohle pouhá šaškárna. Zvažoval jsem, že se na to budu dívat až do konce, avšak Caster řekla jsi něco, co jsi neměla.“řekl jsem a podíval se dolů. To mě tedy vytočilo.

Viděl jsem, jak se všichni vyděšeně dívají nahoru, jen Saber se na mě dívala tázavým pohledem.

 „Ty jedna ohavná čarodějnice! Jen pouhé naznačení, že by sis z Krále Rytířů chtěla udělat otroka, je hnusný zločin!“zakřičel jsem.

„Toto je moje snoubenka a urazila, jsi-li jí, urazila jsi i mně. Jestli si myslíš, že získáš Grál… Zmizni děvko!.“dodal jsem a mávl rukou.

Meče se změnily ve světelné paprsky. Caster měla štít a tak jí i jejího pána zatím chránil. Povzdechl jsem si a hodil tři své nejlepší meče po jejím pánovi. Tentokrát prošly štítem. Caster se postavila před svého pána aby ho ochránila. Meče se do ní zabodávaly. Viděl jsem, jak se pomalu rozpadá a svatyně také.

Když zmizela úplně, její pán padnul na zem, také mrtvý.

„Saber, naše setkání ztrácí svůj lesk v této špinavé díře. Později si tě najdu a konečně splním slib daný před deseti lety. A tentokrát tě nechám zemřít.“řekl jsem a díval se na vyděšený obličej jejího pána a přemístil jsem se do kostela ke Kireiiovi.

Kireii seděl a modlil se. Bylo to docela ironické, přitom kolik lidí osobně zavraždil nebo ponoukl jiné, aby někoho zabili.

„Kde jsi zase byl? Otravoval si nějaké služebníky?“zeptal se mě Kireii.

„Dokončoval jsem svatební obřad. A ty kříženče, nemůžeš řídit život krále. To král by měl řídit tvůj život.“odpověděl jsem mu a prošel kolem něj.

„Myslíš, že je už čas?“řekl Kireii s úsměvem.

„Ještě se musíme zbavit Lancera. Podle mě by bylo dobré nechat je, ať se zlikvidují navzájem.“řekl jsem zamyšleně.

„Dobrý nápad.“usmál se Kireii.

„Se svou žádostí počkám do finálního boje. Stejně jako minule. Tentokrát mi neuteče.“řekl jsem si pro sebe a nalil si víno, z láhve která leželo na stole.