Kapitola 4

***

Ráno jsem se tak tak vyhrabal s postele a došel si na záchod. Trochu se divím, že jsem se vzbudil ještě před budíkem. Vracel jsem se ze záchodu a podíval jsem se na hodiny, co visí v kuchyni a málem mě trefil šlak.

„Aááá, to už je devět!“ Vletěl jsem do ložnice, naházel jsem na sebe uniformu a podíval jsem se, proč mě ten krám nevzbudil. Otočil jsem se na noční stolek, ale tam nebyl. V tom se mi něco vybavilo. Podíval jsem se ke skříni a musel jsem naznat, že by to asi chtělo nový budík, protože budík co je nejmíň na šest částí vás asi těžko vzbudí. Vzpomněl jsem si na to kolik je hodin a bez snídaně jsem vyběhl do kuchyně a vzal si prášek, jelikož mě pořádně bolela hlava. Hodil jsem si prášek do pusy, pochroustal ho a spolkl, na co voda, když mám málo času a navíc tak špatně nechutnali. V chodbě jsem si nazul boty a zběsile utíkal do školy.

***

Zaklepal jsem na dveře, jelikož do konce druhé hodiny zbývalo ještě půl hodiny času. Vešel jsem, a jak jsem čekal stejné jako každý čtvrtek. Učitel spal na svém stolku. Polovina děcek se o něčem záživně diskutovali, druhá znuděně pozorovala film o 2. sv. válce a několik jedinců podřimovalo. Pomalím krokem jsem se šoural ke své lavici, ve které sedím s Kibou. Po cestě sem hodil očkem na Sasukeho lavici, ale Sasuke tam nebyl, že by taky zaspal, no co stát se může cokoliv.

„kde seš tak dlouho?“ Zeptal se mne Kiba, ještě dřív než jsem stačil dosednout.

„Tak zaprvé jsem byl včera dlouho vzhůru, zadruhé jsem včera rozcákal budík, takže s toho plyne, že mě dnes nemělo co vzbudit a zatřetí proč jsi tu včera nebyl?“

„Noo, víš, jak jsem měl předevčírem rande s tou holkou (jak se jen jmenovala?), tak sem dostal horečku a nesmírně mne bolela hlava, tak proč se na chvíli neulít ze školy.“

„Tsc, mě taky bolí hlava a sem tady.“

„To víš, já nepropadám tak si to můžu dovolit. A proč tě vůbec bolí hlava?“

„Včera jsem celou noc seděl v mokrejch hadrách, tak jsem se asi trochu nastydl.“ A jako na povel jsem kýchnul.

„Menší dotaz. Proč jsi seděl celej večer v mokrých hadrách, když ti mohlo bejt jasný, že se asi nastydneš?“

„Včera u mne byl Uchiha, tak jsme si povídali a mě se nechtělo převlíkat.“

„Počkat, proč u tebe byl Uchiha a proč si byl mokrej?“ Už jsem chtěl začít vyprávět, ale zase mne přerušil.

„A víš ty co, řekni mi, co se včera všechno stalo, jinak se k tomu s takovou nedohrabeme.“

A tak jsem začal vyprávět a řekl jsem mu úplně všechno, a když řeknu úplně všechno tak tím myslím úplně všechno.

„Naruto hlavně mi neříkej, že ses do něho zabouchl.“ Udělal jsem divný obličej a zčervenal, a když to Kiba viděl tak naznal, že asi o tom mluvit nechci, a že mu to řeknu, až si to ve své hlavě trochu urovnám, a tak raději změnil téma. Pár minut uběhlo, během kterých jsme si vykládaly o nových filmech, které dávají v kině, a do třídy někdo vešel. Svůj zrak jsem zvedl ke dveřím, a koho tam nevidím. Do třídy si vkráčel pěkně odpočnutý Uchiha a všechny holky, nejen holky, svou pozornost začali věnovat jemu. Vypadal božsky, no ostatně jako vždy. Podíval se na mne a naše pohledy se střetnuli a já jsem začal rudnout. Šel dál uličkou mezi lavicemi a stále se díval na mne. Když byl už skoro u mě jemně se usmál.

„Dobré ráno, Naruto.“ Periferním viděním jsem zachytil závistivé pohledy holek a udivené kluků. Kromě udivených a závistivých pohledů, tu byl ještě jeden ten Kibův. Vypadal dost pobaveně a jen tak tak zadržoval smých.

„Dobré.“ Lehce se ke mně sklonil, abych ho slyšel jen já, a svou ruku opřel o lavici.

„Jak ses vyspal.“

„Díky teplé vodě docela dobře.“

„Opravdu jen díky teplé vodě?“ A sklonil se ke mě ještě blíž. Teď už na nás civěla celá třída.

„No, taky díky tomu, co mi umožnil mýt tu teplou vodu.“ Zasouval jsem se do své židle, abych od něj byl co nejdál, protože ta silná touha ho políbit mne spalovala za živa. Jak já bych se rád dotkl těch plných rtů, které byli, zkrouceny do jemného úsměvu, který jsem viděl jen já.

„To jsem rád.“ Rozcuchal mi ZASE vlasy, nahodil svou obvyklou kamennou masku a šel si sednout do poslední lavice u okna. Jen pro informaci sedím hned před ním, ale místo u okna obsadil Kiba, který se válel po lavici a dusil v sobě svůj smích. Ani nevím, co mu na tom přišlo tak vtipnýho. Jen co Sasuke dosedl, všichni se vrátili ke svým předchozím činnostem, až na jednu růžovlasou dívku, která na mne vrhala nenávistné pohledy. Zbytek hodiny proběhl v poklidu a nic zajímavého se nestalo. Zazvonilo a učitele to probralo, zapsal do třídnice a s nashledanou zmizel ze třídy. Sasuke vstal ze své židle a přešel před mou a Kibovu lavici. Usadil se na židli a otočil se směrem k nám.

„Chodí se na osmou, ospalče.“ Řekl jsem Sasukemu a on se neslyšně zasmál.

„Tys taky nepřišel moc brzo. Co jste proboha včera dělali?“ Odpověděl mi, místo černovláska, Kiba pobaveně.

„Jen jsme si včera povídali trošku díl.“ Řekl Sasuke a svůj pohled upíral do mích nebesky modrých očí. Všichni tři jsme si začali povídat a vtom přišli do třídy dva Uchihovi kamarádi. Jeden hnědovlasí, s vlasy dlouhými, tak, že by jste řekli, že je to dívka, jeho jméno bylo myslím Neji, jo to bude určitě ono, je to ten kluk, který přebral chudáku Leeovi TenTen, ale jim to myslím sluší mnohem víc, než kdyby byla s Leem a navíc jsou do sebe tak zamilovaní, že by je nedokázalo nic rozdělit. Ten druhý je Suigetsu ničím zvláštní, možná až na ty krásně bílé vlasy, které mu sahají, až skoro po ramena, jo a je to největší sukničkář pod sluncem. Tihle čtyři, ještě Kiba, jsou nejžádanější kluci na celé škole, mají obdiv skoro všech holek, a někteří i kluků, až na ty co jsou zadané. Ale zase, aby, jste si nemysleli, že já jsem nějaký ubožák, to teda ne, o mě se ví, že jsem gay, tak to na mne holky nezkouší, zato všichni přiteplení kluci by mne nejradši dostaly, ale já chci jen jednoho. Tady mě na štěstí nikdo neodsuzuje, taky proč jsem docela pohledný mladý mladík a jak říkávala babička Tsunade „Hochu, ty rosteš do krásy.“.

 Přisedli si k nám a ze slušnosti jsme se všichni pozdravili. Povídali jsme si celou přestávku, i ty další zbývající, příjemně nás překvapilo, jak si spolu všichni rozumíme. Ostatním to bylo trochu divné, že dvě party, které se před tím až do moku kostí nesnášeli, jsou teď jak nejlepší přátelé z dětství, a pak, že rozbitý potrubí nic nezmůže.