Kapitola 4

Tenshi, teď už docela vzhůru se rozhlíží kolem sebe. Je v úplně jiné místnosti a po tmavovlasém Uchihovi ani památky. „Kde to jsem…?“ zeptá se sama sebe a překvapí ji, jak zesláble její hlas zní.
Někde blízko najednou zaslechne rachot. Zasvistnutí čepele ve vzduchu. Pak táhlý výkřik ze kterého jí přeběhne mráz po zádech. Zní to jako čiré utrpení s hrůzou a děsem. Tenshi se otřese. Následuje tlumený zvuk nějakého hlasu. Je to hrubý hlas, nepříjemný, mrazivý. Pak tupá rána, jako by něco těžkého a měkkého dopadlo na zem.
„..Tělo..??“ pomyslí si Tenshi zděšeně. Ještě chvíli se musí rozpomínat co se stalo, než jí dojde že omdlela vyčerpáním kvůli zraněním a kratinkém souboji mezi ní a Uchihou.

Najednou někdo prudce rozrazí dveře. „Koukám, že už jsi vzhůru škvrně.“ ozve se burácivě a do místnosti vejde chlap jak hora. Doslovně. Po celém těle má na kůži různě velké šedé fleky, které vypadají jako povrch nějakého kamene a na výšku měří alespoň dva metry.
„Kdo jste…?“ vypraví ze sebe hnědovláska a nebýt toho, že je u zdi, couvla by.
„Hm, i kdybych ti to řek, bylo by ti to k ničemu.“ prohlásí a chytne Tenshi za paži. „Jdeme!“ přikáže.
„K-Kam..?“ zeptá se Tenshi a muž se jen zlověstně usměje.
„Povím ti to takhle: nezávidím ti..,“ ušklíbne se. „A vstávej, sakra už!!“
„Já… já nemůžu.. Asi nemůžu chodit..“ zamumlá Tenshi. Chlápek se k ní nakloní s hrozivým úsměvem.
„Buď vstaneš a půjdeš, nebo se budeš moct vymlouvat na neschopnost chůze díky amputovaným končetinám..“
Tenshi polkne a pokusí se vstát za pomoci zdi.
„Dělej!“ vyštěkne muž a trhne s ní. Tenshi zatne zuby a kousek popojde. Najde si správný způsob chůze, aby ji noha bolela co nejmíň a pomaličku klopýtá za tím chlapem.

Dojdou do jakési minimálně osvětlené místnosti. Drobná hnědovláska se musí pořádně rozkoukat, protože chodba byla osvětlená víc a zkouší prohlédnout ta málo osvětlená místa.
„Sem jsem tě měl dovést prcku … heh.. dám ti radu. Moc se nevzpírej, pak prý všechno bolí ještě víc.“
Tenshi vyděšeně polkla. „O čem to sakra mluvil..???“ Rychle se opřela o nějaký pult (nebo stůl), aby se udržela na nohou. Stůl byl kovově chladný, ale alespoň dodával potřebnou oporu.
„Vítej,“ ozve se ze tmy. „Koukám, že na tom nejsi nejlépe. Oblečení porvané, znovu krvácející zranění…“
Tenshi se nezmohla na nějakou pestrou odpověď, momentálně měla strach. Co se na ni chystá? Ze tmy vystoupí tmavá silueta a ve světle malé zářivky se zalesknou kulaté brýle. Postava ještě víc popojde. Docela mladý muž s již zmíněnými brýlemi. Měl šedé vlasy svázané do culíku a čelenku se znakem Skryté Zvučné. „Jmenuji se Yakushi Kabuto,“ řekne a přistoupí k Tenshi ještě o krok blíž. Ta jen couvne, ale narazí na zavřené dveře.
„Neboj se, neublížím ti,“ promluví Kabuto a usměje se.
„N-nevěřím ti..,“ zamumlá Tenshi. „Ten tvůj úsměv.. je falešný..“
„No dobrá.. Tak si tedy přestaneme hrát. Mám za úkol do detailů zjistit v čem spočívá tvé Kekkei Genkai a případně vyzkoušet čeho všeho jsi díky němu schopná a co vydržíš.“
„To nedokážeš…!“ Namítne Tenshi. „Myslíš? Pročpak? To, že se necháš unavit abys padla do bezvědomí mi v ničem nezabrání..“
Hnědovláska polkne. „Lžeš..!“ Ozve se Kabutův tichý smích, který nevěstí nic dobrého. „Opravdu? Proč si to myslíš?“ „Vždycky jsem měla dobrou intuici..,“ odsekne Tenshi s trochu třesoucím se hlasem a namáčkne se co nejvíc na dveře.
Najednou na ně někdo prudce zabuší, až Tenshi tlumeně vyjekne a odskočí od nich. Srdce cítí snad až v krku a zacouve někam do strany místnosti, aby byla napůl mezi Kabutem a dveřmi.
„Kabuto! Jsi tady?“ Ozve se za dveřmi známý hlas. „Sasuke..“ kdoví proč to hnědovlásku nějakým způsobem uklidnilo. Kabuto neodpovídá, zřejmě má v plánu to zahrát tak, jako že tam není. Osoba na chodbě zakleje a otevře dveře. Mladý Uchiha se rozhlídne po potemnělé místnosti, přičemž Tenshi si sotva všimne. „Kde je Orochimaru, brejloune?“ Vypálí na Kabuta. Ten jen zatne pěsti a něco si pro sebe zavrčí. „Orochimaru-sama je mimo sídlo, Sasuke-kun.“ Procedí skrze zuby. Sasuke se jen ušklíbne a pohledem střelí k Tenshi krčící se u stěny, načež se znovu podívá na Kabuta. „Hlavně tu holku neodkrouhni..,“ poznamená potichu. „Hm?“ Kabuto nakrčí obočí – tohle není Uchihovi podobné, většinou jen řekne, že má ty lidi zabít rychle.. Sasuke se na Kabuta posměšně ušklíbne. „Potřebuji z ní ještě pár věcí dostat a navíc je tu jediná, která je aspoň trochu normální.“ S tím odejde.
„A jsem v háji…“ Brýlatý muž se podívá na Tenshi. „Máš nevídané štěstí, zcela určitě bys nic z toho co tě čeká nepřežila. Ale holt se budu muset snažit a pokud jsi aspoň tak silná, jak tvrdíš, možná to přežiješ..“
„C-co?“ Tenshi jen zmateně zamrkala.
V tu chvíli už u ní byl Kabuto a vpíchl jí do ramene nějakou látku. Vykřikne, látka jí během pár vteřinek způsobovala pálení postupující z ramene do ruky a taky přes klíční kost do těla.
Pak byla tma.

„Já.. se houpu?“
Hnědovláska sotva zřetelně pootevřela oči.
„Světlo… tma… světlo.. tma… Otáčím se? Umírám?“
„Jsi vzhůru..?“
„Hlas… Anděl? Vážně to skončilo tak brzy?“
Zatřesení. Bolest. Hnědovláska tiše sykne.
„… Po smrti už přece nic nemá bolet..“
„Ona.. přežila to..?“
Houpání přestalo.
„Pořád je půl světla a půl tmy… Ještě to neskočilo..?“
Měkký podklad. Doteky u nohou a pod hlavou.
Nad hnědovlásku se nahnula jakási tmavovlasá postava.
„Ty tmavé oči… Jako noc.. nebo nicota.. Temný anděl..? To jsem tady asi správně..“