Kapitola 4-AU

(V prozatím obyčejné Sasukeho mysli)

„Jsem mstitel, MUHA HAHA HA HAHAHA. Sakura a Usarutokanchi mě brzdí ve skvostném rozletu. Jsem totiž dokonalý. Mé krásné černé oči, každý se do nich musí zamilovat. Jsem geniální celebrita!“

(Zpět v kruté realitě)

Jashine, do koho jsi to duši dal?

„Mám pocit, že nás někdo sleduje,“ podotkl Kakashi aniž odtrhl oči od knihy.

„Hm, tak to byste s tím, jakožto Konoha no shinobi, měl něco udělat,“ poprvé promluvil klient.

„No, to asi jo…Sasuke! Udělej s tím něco.“

„Proč ne já,“ rozeřval se Naruto„ jsem lepší než Sasuke!“

„A to ti řekl kdo,“ rýpl si stále zamyšleně Kakashi.

„Já vám ukážu, kdo je tu nejlepší!“

„Ani nemusíš, všichni víme, že nejlepší jsem já a daleko za mnou Sasuke.“

(V mysli šíleného mstitele)

„Kakashi si fandí. Prý že je lepší než já. Pcha! Já jsem mstitel klanu Uchiha. Já musím někoho zabít…a mimochodem jsem těžký borec. Takovýho borce svět ninjů ještě neviděl!“

(Zpět v kruté realitě)

Spíš takového namyšleného blbce svět ninjů ještě neviděl, ale do toho radši zabředávat nebudu.

„Sasuke-kun je nejlepší ze všech! Je naprosto dokonalý ve všech ohledech! Protože ho miluju, půjde mu všechno ještě líp,“ zazdila to opět Sakura.

„No, to nikoho nezajímá. Sasuke udělej s nimi něco,“ velmi nenápadně hlavou ukazoval na místa, kde jsou cizí ninjové ukryti.

„Chm,“ zamručel.

„To beru jako souhlas. Já mám v plánu si v klidu dočíst knížku. Teď je to hrozně napínavý.“

Když se Naruto nadechoval, Kakashi řekl pouze: „Ne, nepočká to,“ jako by předem znal Narutovu otázku.

Tím diskuse skončila a Sasuke se začal činit. Myslím…asi. Jestli se překotnému útoku a následné záchraně od Kakashiho dá říkat činění.

Sakuře bylo úplně jedno jak moc je její hrdina levý, hlavně, že je to Sasuke-kun. Klient se zatvářil jako Jean-Luc Picard (facepalm) a Naruto se smíchy válel po zemi. Sasuke se snažil tvářit uraženě, kupodivu to nešlo. Při popotahování se tváří uraženě hodně špatně.

Kakashi se s opravdu uraženým :„Tss,“ otočil a odkráčel pryč. Klient okamžitě vyběhl za ním.

Když Sakura utěšila Sasínka a Naruto se přestal smát, pokračovalo se v cestě. Zabralo to asi hodinu, ono utěšit „odvážného“ mstitele dá zabrat.

Po zběsilém běhu jsem konečně Sasukeho očima spatřil kakashiho záda.

V Sasukem je nuda, myslel jsem, že to bude větší zábava. Jenže jeden myslel a jak to dopadlo? Takhle jsem nucen ukončit můj vztah s ním a přesunout se do někoho jiného. Ale do koho?

Klient ne, v Narutovi už jsem byl, ze Sasukeho se chystám vypadnout. Takže zbývá Sakura a Kakashi. Risknu Sakuru, při nejhorším zdrhnu do Kakashiho. To půjde, snad.

Změnil jsem své stanoviště stejně rychle jako si mění teenagerky své profilovky na
Facebooku.

 (V mozku šíleně zamilované puberťačky Sakury)

„Chichichi, Sasuke-kun bude jen můj. Plán nezklame. Nenápadně omráčím Naruta, vylezu na strom, budu řvát o pomoc a doufat, že mě Sasuke-kun chytí. Kakashi-sensei se mě nebude snažit zachránit, ten se bude modlit, abych se zabila. MUCHICHICHICHICHI, to vyjde, musí. Obětovala jsem na to moc mozkových buněk a času, který jsem mohla strávit představami o Sasukem-kun“

(Zpět v kruté realitě)

To by mě upřímně zajímalo, kterých buněk. Poslouchat ji je stejně příjemné jako být přítomen snahám dechovkové kapely zahrát death metal.

Pomalu, ale jistě jsme se blížili k cíli naší cesty. JUPÍ!

Po úspěšném příchodu do Skryté kečupové v Zemi rajčat jsme opustili klienta a šli si po svém.

„Přijďte se podívat na přebor v atletice mladý muži!“ oslovil někoho před námi týpek v šortkách, jenž mával několika prospekty. „A vy se také dostavte, ale jako závodníci,“ podíval se naším směrem se širokým úsměvem.

„Šánnaró, ten kluk je hezčí než Sasuke-kun. Okamžitě mu musím jednu fláknout. S monoklem nikdo nevypadá dobře!“

Právě jsem zjistil, že v Sakuře nejsem sám. POMÓC!

Naruto hned Sasukeho nutil se přihlásit, asi ho chtěl v něčem porazit. Si docela věří.

„ Tak jo mládeži, jde se závodit,“ utnul debatu ještě před jejím začátkem Kakashi.

(U zápisu do závodu)

„ Čtyři přihlášky, dattebayo!“

„ Já nezávodím.“

„Proč ne Kakashi-sensei?“ zeptala se s nechápavým výrazem Sakura.

„Protože nemám zapotřebí pobíhat po dráze jako cvičený pes. Těch mám osm a bohatě to stačí.“

„Vy jste ale srab, Kakashi-sensei. Tím pádem jen tři, dattebayo,“ usmál se přihlouple Naruto.

„Takže vy jste Kakashi-san? Nemáte dneska večer čas?“ příšerně se zašklebilo monstrum u zápisů.

„Promiňte, ale musím se postarat o tyhle tři postižené děti. Chudáci trpí těžkou blbitýdou,“ Kakashi se zatvářil jako svatý Jan při záchraně sirotků.

„ Ó Kakashi-san, vy jste tak šlechetný!“

„Já vím, tak řeknu vám to pomalu děcka. Teď. Půjdeme. Vyplnit. Ty. Přihlášky. Ano?“

„Hai,“ ozvalo se trojhlasně.

(O pár minut později v parku)

„Nemusel jste z nás dělat blbce.“

„ Máš pravdu, nemusel. Vy jste je ze sebe udělali sami.“

„Kakashi-sensei! Co mám napsat do kolonky jméno?“

„Co jsem říkal Sakuro?“

„K*rva, jak si Kakashi může dovolit říct, že jsem blbá?! Za to zaplatí!“

ÁÁÁ! To je nějaká Inner Sakura nebo co?

(U závodní dráhy)

Zjistil jsem jaký znak má Skrytá kečupová na čelence. Mají tam značku jednoho kečupu (z důvodu reklamy nebudu jmenovat). To bude asi tím, že jsou v Zemi rajčat a z rajčat se dělá kečup. Já jsem geniální!

Stadion vypadal na zhroucení. Obyčejná louka ohraničená několika oranžovými pruhy. Asi to nebylo nic moc nákladného.

„Tohle vyhraju, dattebayo!“

„Si věříš srabe.“

„Sasuke-kun to vyhraje!“

„A já si jdu někam sednout,“ řekl nezaujatě Kakashi.

(O půl hodiny později stále u závodní dráhy)

Fanfáry! Křik! Nadšení! To vše se ozývalo před začátkem závodu.

Slunce pražilo na pryžový povrch závodiště. Vzduch byl tak horký, že se vlnil nad drahou. Závodníci se připravili ke startu. Vše ztichlo.

„START!“ Výstřel protnul ticho jako, no, prostě jako výstřel. Závodníci vyběhli. Sedm dětí se snažilo zatraceně rychle překonat vzdálenost 200 metrů, která je dělila od cíle. A také od vítězství.

Naruto, Sasuke, Sakura a čtyři místní děti běželi, seč jim síly stačily. Někomu ovšem nestačily.

Diváci nadšeně fandili, sledovali, jak děti padají a opět fandili těm, co nespadly. Jako první spadl nějaký capart. Pak spadla Sakura a s ní i já.

„K*rva, tady někdo brzo zhebne! Jak se opovážili udělat na tý nízkorozpočtový dráze hrbol!“

Já se nebudu vyjadřovat, nebudu. Nevím, kdo spadl potom, ale jisté je, že legendární ninjové z Konohy jediní doběhli (na Sakuru zapomeňme, bude to tak lepší).

V celé Kečupové se ještě dlouho vyprávělo o rvačce po „Velkém závodě.“

„Já jsem vyhrál, dattebayo!“

„Ale h*vno, Usarutokanchi!“

„Správně Sasuke, doběhli jste na stejno.“

„Ale h*vno Kakashi-sensei! Já, mstitel, jsem vyhrál!“

Naruto dal Sasukemu pěstí. Sakura se extrémní rychlostí zvedla a za pár vteřin ležel Naruto na zemi v prachu. Pak se začali rvát jako koně. Kakashi se neskrývaně bavil.

„Copak vy s tím nic neuděláte?“

„Měl bych?“

„Vždyť jsou to Vaši studenti!“

„A to mění na situaci co?“

„Víte co? Nechte to být, s Vámi asi nehnu.“

„Přesně,“ odpověděl Kakashi a otočil se k odchodu. Toho si bohužel pro Kakashiho všiml Naruto.

„Kam si myslíš, že jdeš?! Já s tebou ještě neskončila!“

 (V mozku šíleně zamilované puberťačky Sakury)

„To ti nikdy nezapomenu. Ublížit Sasukemu-kun. Já se pomstím. Pomsta bude sladká a šeredná. MUCHI CHICHICHICHI!“

(Zpět v kruté realitě)

Všichni elegantně dostihli rozmrzelého Kakashiho (kdo by nebyl rozmrzelý, když se mu nepodařilo ztratit z dohledu skupinky puberťáků?) a razilo se zpátky do Konohy.

Nikdo v kom jsem zatím byl, nebyl normální. Proto budu sázet na sarkastického, chladnokrevného a samotářského člověka. Sbohem Sakuro, už nikdy neuslyším tvé myšlenky. To bude krása…..