Kapitola 4 – bonus

„Sejdeme se před školou, hned po vízu.“ Špitl Tom Honzovi do ucha. Zrovna stáli v potemnělém rohu chodby školy, kde právě nikdo nebyl.
„Budu tam.“ Odvětil sladce Honza a rozešel se rychle do své třídy. Tom ho napodobil. Bylo třicátého června, slunce za okny vysílalo jasné signály, že léto už je dávno tady. Ve škole bylo až podezřelé ticho, tedy až do chvíle, než se otevřely dveře skoro všech tříd a žáci se i se svými vysvědčeními nevyhrnuli ven.
„Pojď sem.“ Špitl Tom stojící kousek od školy v průchodu. Chytl Honzu za ruku a přitáhl si ho blíž.
„Lekl jsem se tě.“ Vyjekl Honza, ale hned na to se na Toma natiskl. Tělo na tělo. Tak moc blízko, jak jen to šlo.
„Nechtěl jsem tě vylekat.“ Šeptl mu Tom do úst a jemně se k nim přisál.
„Jen jsem se tě prostě nemohl dočkat.“ Dopověděl tiše a jemně vjel rukou pod Honzovo tričko.
„Tomě…“ Napomenul ho Honza a lehce ho od sebe odstrčil.
„Tady ne.“ Tom se na něj zklamaně podíval, i když moc dobře věděl, že tady by to bylo zatraceně nebezpečné.
„Kdy to odjíždíš do toho Španělska?“ Optal se ztrápeně Honza a pohled upřel na Toma. Tom stál naproti Honzovi a opíral se rukou o stěnu podchodu hned vedle Honzovi hlavy.
„Za.. Tři dny…“ Odpověděl Tom a znovu se jemně otřel o hnědovláskovy rty.
„Už?“ Tom nepatrně přikývl.
„Tak to abychom si co nejvíc užili.“ Pousmál se Honza a natiskl se na něj ještě víc.
„Co kdybychom vzali kola a zajeli do pískovny. Moc lidí tam nebude, je to celkem tajné místečko…“ Navrhnul Honza a nevinně se usmál.
„Zítra?“
„Zítra.“ Odvětil Honza a laškovně se kolenem otřel o Tomův rozkrok. Ten tiše vzdychnul a jemně mu stiskl ruku.
„Kroť se plyšáčku, tady by se ti to přeci nelíbilo…“ Šeptl blonďáček tiše a odtáhnul se od něj.
…………..
„Hodláte tam přespat?“ Optala se matka Toma, když si balil nějaké věci.
„Nejspíš ano, pokud se nezkazí počasí.“ Odpověděl a pousmál se na ní.
„Tak tady máte něco k jídlu.“ Tomova máma mu podala jakousi krabičku, kterou Tom strčil do batohu.
„Dík mami.“
…………..
„Promiň, že jedu pozdě, máma mě musela vybavit hromadou jídla.“ Ušklíbl se Honza a ukázal na svojí ohromně nacpanou tašku. Tomáš se rozesmál.
„Tak to nebudeme dělat nic jiného, než se cpát. Taky toho mám dost…“ Zasmál se.
„Myslel jsem, že se budeme věnovat ještě něčemu příjemnějšímu.“ Špitl Honza a potutelně se usmál.
„To taky budeme.“ Usmál se Tom a znovu nasedl na kolo.
„Tak honem, ať s tím můžeme začít co nejdřív.“ Pousmál se a už šlapal po silnici vedoucí do několika kilometrů vzdálené pískovny. Oba si po cestě povídali, tedy když jim stačil dech a vůbec dělali různé hlouposti, co se na dva kluky v jejich věku hodí. Stavili se na zmrzku a ledovou tříšť a vzápětí pokračovali v cestě. Bylo těsně před polednem, když dorazili do pískovny. Vyhlídli si to nejlepší místečko a odložili si své věci.
„Jdu se trochu svlažit, je hrozné horko.“ Hlesl Tom a otřel si pot z čela. Slunce pálilo, jak splašené.
„Já jdu taky.“ Dodal Honza a svlékl ze sebe propocené tričko, hned po něm i kraťasy pod kterými měl plavky. Tom ho napodobil a hned na to už se oba ráchali ve vodě. Průzračná tekutina jemně omývala jejich horká těla, která se o sebe občas nenápadně otřela. Chlapci dobře předpokládali, že na staré pískovně skoro nikdo nebude. Dva páry s dětmi, jedni milenci a oni sami.
„Měli bychom postavit ten stan.“ Navrhnul Tom a vydal se ven z vody. Ty letmé doteky Honzy mu zrovna nepomáhali a tak to vzal jako nejlepší možnost. Honza přikývl a vydal se za ním. Moc dlouho s plachtou nezápasili a během chvíle před nimi stál stan.
„A teď bych si dal dvacet…“ Zívl Tom a protáhl se.
„Dvacet… Minut sexu se mnou?“ Zasmál se Honza škádlivě. Řekl to tak, aby to slyšel jen Tom.
„S tebou to mám v plánu celou noc…“ Odvětil škádlivě Tom a zalezl si do stanu. Honza vlezl zvědavě za ním.
„To myslíš vážně?“ Překvapeně se na Toma zadíval. Ten jen němě přikývl.
„Ale to si pak minimálně týden nesednu…“ Zaúpěl Honza.
„Neboj, víš, že bych ti neublížil…“ Pousmál se Tom a natáhl se na karimatku. Poplácal na místo vedle sebe. Honza se k němu přitulil a hlavu si opřel o jeho nahou hruď. Propletly si společně prsty a tiše si povídali. Odpočívali a užívali si první prázdninový den. Večer se Honza zvedl od spícího Toma a potichu se vytratil ze stanu. Chvíli bloudil po místním lese, než se vrátil i s pár větvemi. Po lidech už nebylo ani vidu ani slechu. Všichni až na ně dva to na noc zabalili. Honza udělal táborák a sedl si na zem vedle něj. S tmou přišla i zima. Ohříval se u ohně a poslouchal zvuky linoucí se okolo.
„Kam pak ses mi ztratil?“ Něčí ruce se obtočily kolem Honzových ramenou a něčí hlas mu něžně šeptal do ouška. Tomáš.
„Šel jsem rozdělat oheň a připravit něco k jídlu.“ Odpověděl něžně Honza a dlaní se dotkl Tomovy tváře.
„Myslel jsem, že se ke mně vrátíš.“ Pousmál se Tom a posadil se vedle Honzy.
„Nechtěl jsem tě budit, hrozně ti to sluší, když spíš.“ Honza se hlavou opřel o Tomovo rameno a vdechl jeho vůni.
„Určitě ne víc, než tobě.“ Odpověděl Tom laškovně a pohladil Honzu po hnědých vlasech.
„Dáš si? Máme tu špagety, nějaké koláče, řízky… Je toho tu hafo.“ Zasmál se Honza.
„Já bych si dal radši tebe.“ Špitl mu Tom do ucha a jemně mu skousnul ušní lalůček. Honza se pod jeho doteky rozklepal jako osika.
„Je ti zima?“ Zeptal se Tom a objal Honzu kolem ramen, přitiskl ho k sobě a jemně začal jeho tělo třít. Honza jen mlčky zavrtěl záporně hlavou. Tomáš během pár minut vstal a vodou uhasil oheň.
„Co to děláš? Dalo mi spoustu práce rozdělat ho…“ Hlesl Honza ztrápeně a vstal.
„Jdu se věnovat tobě, víš?“ Pousmál se Tom a jemně se k Honzovi přitiskl. Jeho ruce se rozutekly po jeho těle. Jedna po zádech až k zadečku a druhá ho hladila po tváři.
„Někdo nás uvidí.“ Špitl Honza a lehce ho od sebe odstrčil.
„Nikdo tu není, vždyť to sám vidíš a takhle… To bude větší vzrůšo.“ Tom se opět přisál k Honzovi. Třel své rty o jeho, jemně je sál a ještě jemněji mu spodní ret okusoval, jako by to byl ten nejsladší dort na světě. Honza mu vzdychal do úst a zlehka si hrál s jeho bradavkou, která se rýsovala pod tričkem. Během pár minut oba leželi na dece rozprostřené na písku nedaleko vody. Dlaně mapovaly tělo toho druhého, na sobě už úctyhodnou chvíli nic neměli. Tom se překulil nad Honzu a nohu mu vklínil do rozkroku, jemně přitlačil na jeho vzrušený penis. Odpovědí mu bylo tlumené zasténání a Honzovy paže, které se po něm sápaly.
„Uh, víc!“ Sípal Honza. Tom se pousmál a kolenem mu začal penis dráždit. Rukama ho hladil po hrudi, třel mu bradavky a jazykem mu vytvářel vlhké cestičky na krku.
„Tome, chci… Chci…“ Honza se ani nezmohl na dokončení věty, místo toho sténal a hlasitě vzdychal.
„Řekni mi, co chceš.“ Žádal Tom škádlivě a zlehka si pohrával s jeho ušním lalůčkem.
„Chci tě v sobě! Dej ho do mě, prosím!“ Zaúpěl Honza a začal se klínem třít o Tomovo koleno. Pro Tomáše to bylo jako rajská hudba. Chytl Honzu za nohy a jemně mu je roztáhl, pak jeho ruce sklouzly na boky a lehce si Honzu nadzvedly. Oba byli vzrušení na maximum. Chytl svůj úd do dlaně a jemně se začal třít o vstup do Honzova těla. Ten se znenadání prohnul proti němu. Hlasitě zasténal. Vzrušením i bolestí.
„Honzo!“ Sykl Tom a vážně se mu zadíval do tváře. Honza měl, ale zavřené oči a nedbaje se dál pohyboval proti Tomovi. Bolest nebolest, chtěl ho v sobě hned a celého. To se mu během chvíle splnilo. Tomův penis v něm byl až po kořen. S každým dalším přírazem přicházel k vrcholu. Hlasitě sténal, zatínal ruce v pěst, kousal si spodní ret skoro až do krve, až do chvíle než ho Tomáš začal líbat. Hladově se po sobě sápali, jejich jazyky mezi sebou bojovali o nadvládu až do chvíle než přišli o vzduch.
„T-Tome…“ Sípal Honza, netrvalo dlouho a kombinací žhavých polibků a prudkých přírazů vyvrcholil. Bříško mu zalila světlá tekutina a tatáž hned na to zalila i jeho útroby. Tom ztěžka vydechoval, ještě nějakou chvíli v Honzovi setrval, než z něj svůj ochabující penis vytáhl a svalil se vedle něj.
…………..
„Za deset minut odlétá letadlo 🙁 Už teď se mi po tobě stýská!“ Honza četl smsku a mračil se. Nechtěl tu být víc jak dva týdny bez Toma. Už chtěl odepsat, když ho z toho vytrhnul zvuk zvonku. Položil mobil a rozešel se ke dveřím. Bezmyšlenkovitě otevřel a zůstal zírat jako opařený.
„T-Tome?“ Zakoktal se.
„Taky tě rád vidím.“ Usmál se blonďák a přitiskl se k Honzovi, hned na to se odtáhl.
„Promiň, aby nás neviděli Vaši.“
„Naši jsou u babičky až do konce týdne, ale co tu děláš ty? Teď si psal, že odlétáte…“ Honza vůbec ničemu nerozuměl.
„Odlétá letadlo, ne já.“
„Ale.. Jak to?“
„Prostě jsem na naše zahrál, že jsem hrozně nemocný a musím být doma. Chvíli nadávali, ale pak mě vybavili spoustou léků a nechali doma. Já bych to bez tebe prostě nevydržel.“ Hlesl Tom a prudce si k sobě Honzu přitáhl.
„Takže zůstaneš tady? Se mnou?“ Pousmál se Honza a jemně se začal třít o Tomovy rty. Ten jen mlčky přikývl.
…………..
„Kde je ta modrá barva?“ Optal se Honza a položil štětec na kus novin. Honza se rozhodl, že svůj pokoj vylepší menší malbou na prázdné stěně a Tom se k němu odhodlaně přidal. Na zdi zatím tkvělo pár fleků, co ani zdaleka nepřipomínaly dílo, které tam mělo být.
„Támhle je.“ Mávnul Tomáš rukou a nechtíc ohodil Honzu červenou barvou.
„Hele!“ Sykl Honza a podíval se na své nově batikované tričko. Tomáš se nevinně rozesmál.
„Nesměj se mi!“ Špitl Honza a nenápadně se k Tomovi přikradl. Prstem od žluté barvy mu udělal tečku na nose.
„Ha! A máš to!“ Smál se Honza jako malé dítě. A tak začala barevná přestřelka. Za chvíli oba připomínali nepovedené klauny. Honza se k Tomovi něžně přitulil a dlaně mu položil na tváře.
„Žlutá ti moc sluší.“ Zapředl a políbil ho na rty.
„Ale zdaleka ne tolik, jako tobě modrá.“ Odvětil Tom a zlehka si pohrál s jeho nosánkem. Netrvalo dlouho a hravé doteky přešly v nezkrotnou líbačku. Tom chytl Honzu za boky a vytáhl si ho do náruče, ten instinktivně obtočil nohy kolem jeho boků a svým penisem se začal třít o Tomův rozkrok. V dalším momentě ho Tom posadil na neforemnou poličku připomínající parapet. Opřel ho zády o stěnu a začal se mu dobývat do kalhot. Jakmile se mu to povedlo, přisál se k jeho údu rty a začal ho olizovat jako lízátko nebo jako roztávající se zmrzlinu? Sál, kousal, stahoval citlivou předkožku až do chvíle, kdy cítil, že Honza je skoro u konce svých sil. To potom vstal a roztáhl mu nohy od sebe. Vklínil se mezi ně a trochu prudčeji přirazil do jeho zadečku. Honza bolestně zasténal, ale hned na to se domem začaly nést jeho vzrušené vzdechy a hlasité sténání. Tom jazykem dráždil jeho bradavky a přitom do něj pomalu, ale hluboko přirážel. Jednou rukou ho přidržoval, aby nespadl a druhou mu dráždil úd. Honza propletl prsty do blonďatých vlasů a hlasitě dával najevo, jak se mu Tomovo počínání líbí.
…………..
„Že to vypadá dobře?“ Pousmál se Tom a Honza povytáhl obočí.
„Myslíš to vážně? Vždyť to připomíná… Ani nevím co.“
„Neměl si se tolik tisknout na tu zeď, rozmazal si tu barvu a dopadlo to takhle.“ Smál se Tom té katastrofě, co se vyjímala na zdi.
„To tys mě posadil na tu pitomou poličku… A já jinak nemohl, když si ho do mě strčil a…“ Honzovy tváře získaly rudý nádech. Tom se zběsile rozesmál.
„Máme ještě spoustu času na to, abychom to poupravili.“ Špitl Tom.
„No pokud to takhle skončí pokaždé moc, daleko se nedostaneme.“ Namítl Honza a zamračil se.
„Víš, že ti to sluší, i když se mračíš?“ Smál se Tom a jemně si k sobě Honzu přivinul.
„Tak tohle bude ještě hodně zajímavé léto…“ Hlesl Honza. Tom přikývl a jemně se přisál k jeho rtům.
„Neříkej, že ti to vadí.“ Pousmál se škádlivě Tom.
„Kdyby mi to vadilo, udělal bych tohle?“ Optal se se stejnou škodolibostí v hlase Honza a jemně, přes látku kraťasů stiskl Tomovu chloubu.
„Pravda, tohle bude ještě hodně zajímavé.“