Kapitola 4 – Plač, když máš proč

Sesshomaru běžel tak rychle jak jen mohl. S InuYashou v náručí však byl přece jen pomalejší a sám věděl, že každá minuta je drahá, Každá minuta, kterou ztratí, může stát život jeho bratříčka, kterého ještě nedávno ak nenáviděl. Proto se snažil být co nejrychlejší. Věděl, kam má jít.

Když už byla na dohled vesnice, ve které žila kněžka Kaede, Seshomarovi se na tváři objevil úsměv. Ten však rychle pohasl, když sklouzl pohledem na InuYashu. Celý hořel, bylo úplně cítit, jak z něj sálá horko a sžírá celé jeho tělo. Vypadalo to velmi špatně…

,,Kaede, kruci otevři mi konečně!“ zařval Sessh, nevšímajíc si pohledů vesničanů kolem něj, kteří se křižovali a mávali kolem sebe vším možným co měli právě po ruce a mohlo to sloužit v boji.
Sessh si s úlevou oddychl, když se otevřeli dveře a ven vyšla Kaede. Bylo vidět, že chce něco ostrého říct, jakmile však spatřila InuYashu nic neřekla. Společně se Sesshem vstoupila dovnitř a hned se chopila léčení InuYashi. Sesshomaru se beze slova díval, jak se snaží. Jenže když viděl, jak Kaede stékají po tváři krůpěje potu a jak se sotva drží na nohou, pomalu ztrácel naději. Pohledem zabloudil j zavřeným očím InuYashi. ,Tak rád bych se zase díval do těch tvých očí,‘ zamyslel se Sessh. ,,Nesmíš mi zemřít,“ řekl zoufale Sesshomaru a až poté si uvědomil, že to řekl nahlas. Kaede se na okamžik otočila směrem k němu a tázavě se na něj podívala. Když si uvědomila, že z něj nic nedostane, otočila se zpátky a opět se soustředila na léčení.
Trvalo to dalších pár chvil. Sessh zbystřil, když Kaede zakroutila smutně hlavou a začala se zvedat od InuYashi.

,,Musím si dát chvíli pauzu, je to namáhavější, než jsem si myslela. Je na tom opravdu špatně. Nedávej si moc velké naděje, že se ještě někdy probudí,“ řekla lítostivě Kaede a vyšla ven.

Sesshomaru se šokovaně zadíval na svého bratra. Pak se k němu vrhl a objal ho kolem nehybných ramen. Zabořil hlavu do jeho vlasů a udělal něco, co se mu ještě nikdy nestalo. Plakal.

Kaede, která stála za dveřmi zaraženě poslouchala vzlyky ozývajíc se z domu. ,Sesshomaru pláče?‘ pomyslela si překvapeně. Pak jí došlo, že se mezi nimi muselo něco stát. Vždyť Sesshomaru se vždycky zajímal jen o sebe a najednou se tu obejvila taková starost. Zakroutila hlavou, aby se zbavila myšlenek. Vždyť jí do toho nic nebylo.
Stále stála venku, čekajíc až vzlyky přejdou. Když tam však byla už delší dobu, uvědomila si, že Sesshomarovi na InuYashovi asi opravdu záleží. Taky si přála, aby se uzdravil. Ale s tím jak na tom byl, moc velké šance neměl. Ne-li žádné. Věděla, že by to měla Sesshomarovi říct, ale vůbec se jí do toho nechtělo. Bůh ví, čeho by pak byl schopen. Nejdřív ztratí Rin a teď i svého bratra? To je moc i na něj. Smutně si povzdechla a vstoupila dovnitř.
Sesshomaru pomalu zvedl hlavu a zadíval se na Kaede. Nesnažil se své slzy zakrýt. Bylo mu úplně jedno co si o něm bude myslet.

Když už mu Kaede pomalu chtěla říct, že nemá skoro žádnou šanci na uzdravení, něco ji napadlo.

,,Sesshomaru? Možná tu ještě jedna šance je,“ řekla Kaede.

Sesshomaru se pozorně zadíval na Kaede a čekal, co mu řekne.

,,Když najdeš léčitele Uharu, dá ti lék. Je to dobrý léčitel, ale není snadné jej najít. Normálně by ti to trvalo dlouho, ale jelikož je na tom InuYasha stále hůř, musíš si pospíšit.“

Sesshomaru se podíval na InuYashu, pak prudce vstal a hned se začal vyptávat na podrobnosti. Rozhodl se, že vyrazí hned.

***

Sesshomaru běžel lesem. Snažil se být co nejrychlejší. Věděl, že šlo o každou vteřinu. Podle toho, co mu řekla Kaede, se stařec Uhara ukrývá v jeskyni na pokraji lesa, ve kterém žije spousta démonů. Daleko to teoreticky nebylo. Jenže najít ve spleti jeskyň tu pravou bude to nejhorší.

Když Sesshomaru dorazil k jeskyním, na chvíli se zastavil a zkoumavě prohlédl okolí. Něco se mu nezdálo. Byl tu až moc velký klid. Navíc v docela širokém okolí nebyla vůbec žádná zvířata. Na klidu mu moc nepřidal fakt, že všude byl cítit pach krve. Čerstvé krve. Opatrně vstoupil do jeskyně. Kousek za vchodem ho zaujal pach člověka, který se vyloženě rozkládal. S obavami vyrazil směrem, kde ho cítil. Jelikož to byl člověk a tady v okolí byli samí démoni, měl strach aby to náhodou nebyl ten stařec. To by nebylo dobré.
Vstoupil do prostorné jeskyně, osvětlené po stranách loučemi a zvrchu místy prosvítajícími paprsky slunce. Hned ho upoutala postava, přikována ke zdi jeskyně. Když se k ní přiblížil, zděšeně vydechl. Sám toho viděl hodně, ale tohle bylo moc i na něj. Díval se do už prázdných důlků kdysi snad člověka. S úlevou poznal, že to Uhara není, postava nesla stále ještě stopy ženskosti. Ale osud, který tu ženu potkal by sám rozhodně zakusit nechtěl. Zajímalo ho, co tu vůbec dělala. Podle zbytků vzhledu usoudil, že zemřela docela mladá.

,,Pane,“ ozval se sípavý hlas kousek od něj. Sessh se rychle otočil a poodešel k postavě zkroucené na zemi. Poklekl u starého muže. Pohledem zabloudil na jeho ruce. Byly celé zakrvácené, hlavně zápěstí. Bylo vidět, jak se muž snažil dostat z okov, které mu svíraly ruce. Jeho celé tělo na tom však nebylo o moc lépe. Byl posetý řeznými ranami. Některé byly dost hluboké, že se Sessh divil, že ten stařec vůbec ještě žije.

,,Kdo jste?“ zeptal se potichu a zatím se mu snažil sundat okovy z rukou. Muž jen zakroutil hlavou a odpověděl: ,,Uhara, léčitel,“

,,Vás jsem hledal,“ řekl narovinu Sessh a přestal se zabývat okovy. Když to muž nechtěl tak na co se vnucovat.

,,Proč?“

,,Můj nevlastní bratr je na pokraji smrti. Kněžka Kaede mi řekla, že vyléčit ho může jedině lék, který mi dáte vy. Ale jak koukám, tak asi nic nemáte, že? Kdo vám to udělal?“

,,Kaede? To jsem rád, že je naživu. Dlouho jsem o ní nic neslyšel…“ zasnil se Uhara, ,,Udělali mi to démoni z lesa, zachtělo se jim po lektvarech, které mohou způsobit nesmrtlenost. Nedokázal jsem jim vysvtělit, že já nic takového nemám. Toto nejde získat. Drželi mě tu několik let. Tady zabili i mou jedinou dceru,“ kývl hlavou k ženské rozkládající se postavě.

,,Jaktože ona je už v tak pokročilém stádiu rozkladu a vy jste ještě naživu?“

,,Já jako léčitel jsem musel zkoušet některé léky n asobě.Tohle je výsledek. Tímhle jsem oddálil svou smrt. Lituji toho. Musel jsem se celé roky dívat na smrt mojí dcery. Jako léčitel mohu žít bez jídla i vody,“ odpověděl starý muž, ,,Ten lék, co hledáš stále ještě existuje. Mají ho ty démoni. Ale nehledej je, oni si tě najdou sami. Brzy sem přijdou.“

Sessh vděčně kývl hlavou a na prosebný pohled starce ho jediným pohybem ruky usmrtil. Žil až moc dlouho. Navíc jeho duše musela utrpět velké šrámy kvůli dceři. Dívat se celé roky na smrt blízkého, to by snad nikomu nepřál.
Sessh zaslechl dusot nohou a ucítil pach démonů. A ještě něčeho jiného. Došlo mu, že ta zvláštní vůně bude nejspíše patřit lektvaru. Narovnal se a neslyšně se postavil do stínů jeskyně. Takže byl očím neviditelný. Pochyboval, že budou démoni vládnout nějakou větší silou. Byl si jistý sám sebou. I když sám věděl, že podceňovat nepřítele by neměl.

,,Jaktože je mrtvý?! On nesmí být mrtvý!“ zařval hlas plný nenávisti a touhy po moci.

,,Musel tu někdo být,“ usoudil jiný hlas.

,,A možná tu ještě je, prohledejte jeskyni!“ rozkázal první hlas.

,,Nenamáhejte se,“ řekl najednou Sesshomaru a vystoupil ze stínu.

,,Kdo jsi?!“ ukázal na něj prstem démon v podobě přerostlé ještěrky.

,,Někdo, kdo tě může zabít. Ale i nemusí. Záleží na tom, jestli mi dáš po dobrém lekvar, který u sebe nosíš,“ říkal potichu Sessh, zatímco se stále více přibložoval a zvažoval své možnosti. Jak si myslel, byli to různí démoni. Slabí, ale bylo jich docela hodně a nepochyboval, že venku jsou další.

,,Věříš jsi, démone!“ zasmál se odporným hlasem démon. ,,Na něj!“ přikázal ostatním.

Sesshomaru s klidem čekal až se na něj všichni vrhnou. Jelikož neuměli moc přemýšlet, nedokázali využít převahy, kterou nad ním měli. Vytasil Tokijin a začal s ním rozdávat rány na všechny strany. Za okamžik byl sice unavený, ale už stál sám naproti ještěřímu démonovi.

,,Jsi dobrý,“ uznal démon a kývl hlavou. Věděl, že teď je řada na něm.

Sesshomaru se nevěřícně díval, jak se ještěrka mění v obrovitého draka, který vyplnil celou jeskyni. ,Tak tohle bude těžký,‘ pomyslel si Sesshomaru a začal seměnit v obrovského psa.
Kdyby někdo viděl tuhle bitvu, pomyslel by si, že to je boj nestvůr. Sesshomaru udělal jednu velkou chybu. Podcenil nepřítele. Nepočítal s tím, že by ho mohl nějak ohrozit a plýtval svou silou na jeho sluhy.

,,Zabiju tě!“ zařval drak a Sesshe šlehl ocasem. Sesshovi se na místě šlehu vyvalilo obrovské množství krve, která znečistila jeho bílou srst. Bolestivě zařval. Před očima se mu objevila tvář InuYashi. V tom věděl, že toho démona musí porazit, aby se k němu mohl vrátit a uzdravit ho. Nečekaná síla, která se vlila do jeho žil mu vyplnila celé tělo a podnítila ho k prudšímu boji. Drak, který si byl jist, že vyhraje se nedokázal přizpůsobit tempu, který nasadil Sessh a jen snášel rány, které se mu sypaly na celé tělo.

Sesshomaru se unaveně vrátil do své podoby. Na bok, který mu velmi krvácel si přiložil ruku a pomalu došel k lekvaru, který ležel na zemi. Vzal ho do ruky a vyrazil.

***

,,Kaede, jsem zpátky,“ vlítl Sessh do dveří domu, ale tam nikdo nebyl. Zděšeně se díval na lůžko, kde ležel InuYasha a uvědomil si, že nejspíš přišel pozdě. Copak je Inu vážně mrtvý?!

,,Sesshi?“ ozval se tichý hlas. Sessh zvedl hlavu a nevěřícně se podívalna InuYashu, jak si tam stojí a usmívá se na něj.

,,Jak?!“ zmohl se Sessh jen na jedno slovo.

,,Prostě jsem nedokázal umřít, aniž bych se s tebou rozloučil,“ poklekl k němu Inu a objal ho. ,,Jsi zraněný, pojď za Kaede,“ vyděšeně si uvědomil a chytl ho za ruku.

,,To nevadí…“ řekl Sessh a nemohl se vynadívat na InuYashu. Byl živý! Jeho Inu byl živý! Pomalu se naklonil a políbil ho.

Kaede, která stála za dveřmi všechno s úsměvem poslouchala. ,Tak konečně je šťastný.‘