Kapitola 4-Seznamování se školou

Prošel jsem vstupní bránou a vydal se s Narutem pomalu na svůj pokoj. Šli jsme dlouhou chodbou. Po schodech jsme šli o patro výš a objevili jsme se na „křižovatce“. Vydali jsme se cestou vpravo a konečně došli do našeho pokoje. Naruto celou cestu něco brblal, ale já ho ignoroval. Akamaru mi skočil do náručí a já spadl na zem. Pak mě začal olizovat. „To stačí Akamaru. Taky tě rád vidím,“ řekl jsem vesele. Akamaru ze mě slezl a já se rozhlédl po pokoji. Byl celkem malý. Měl jednu postel a jednu palandu. U jednoho okna stála skříň a vedle ní prádelník. Akorát jsem nikde neviděl koupelnu. „Kde máme koupelnu?“ zeptal jsem se Shikamarua. „No, máme ji společnou s klukama od vedle a to jsou Lee, Shino a Choji,“ odpověděl a díval se z okna. „S Chojim? To snad ne. On nám to tam celý zasmradí,“ zasténal sem a sedl si na postel. „Proto je lepší si tam dojít dřív než on. Nevim jak je to tady s úklidem, takže nevim jak to budou často čistit,“ řekl Shikamaru a zívl. Naruto se rozeběhl k velké skříni a zařval: „Zamlouvám si tuhle skříň. A taky chci tu samotnou postel! Je vám to jasný, dattebayo? Stoupl jsem si a postavil se proti němu: „To říká kdo? Tahle postel bude moje.“. „Oba máte smůlu. Zatim co jste vy byli ještě v lese, já si tu postel už prřizpůsobil. Pod polštářem je moje pyžamo,“ vložil se do hádky Shikamaru. „A ohledně tý skříně, tak tu už mám taky já. Yoshioko však říkala že ta skříň je pro dva. Kdo bude ten druhý, je čistě na vás.“ Kdyby se do hádky nevložil Shikamaru, asi bychom se zase poprali. Náš spor o druhou polovinu skříně, rozhodl Akamaru, který si omylem označkoval prádelník. Prádelník nebyl zas tak špatný. Nebavilo mě být na pokoji, tak sem se vydal porozlédnout se po škole.“Jdu se tu trochu porozhlédnout,“ řekl jsem a vyšel ven. Krátce po mě nejspíš vyšel i Shikamaru a Naruto, protože jsem slyšel jak se otevírají a zavírají dveře z našeho pokoje (ty njevíc vrzali). Musím uznat že z venčí vypadá škola mnohem líp. Po cestě jsem potkal Gaaru, Kankura a Temari, který se ho vyptávali kde byl při boji. „Ts, cestou jsem si všiml že se kolem nás pohybují nějací lidé. Nevěděl jsem že to jsou právě učitelé a tak jsem je pronásledoval. Chtěl jsem vědět co mají v plánu a oni mě dovedli do školy. Prozkoumal jsem ji a ani jsem si nevšiml že zase odešli, nejspíš vás zachraňovat. Toď vše,“ řekl Gaara a zmizel ve svém pokoji. V jedné uličce jsem si všiml různých trofejí, většina byla za různé turnaje v ninjutsu, genjutsu, taijutsu nebo za různé stlyly. Našli se tam taky v atletiických disciplínách. Chvíli se ty trofeje prohlížel a snil že jsem všechny vyhrál já. Ze snění mě vyrušil Narutův hlas, jak na něco nadává. Přišel jsem k němu. „Co se dějě? Nevíš kde máme pokoj nebo co?“ zeptal jsem se a zuzabil se na něj. Všiml jsem si automatu na pití u kterého Naruto stál. „Ne, ten automat nefunguje. Sežral mi všechny drobný co jsem si našteřil na celý školní rok,“ vztekal se Naruto a začal do toho automatu mlátit. „Co tady děláte?“ zaslechli jsem odněkud povědomí hlas. Byla to Sakura. Celý holčičí pokoj k nám přišel. „Naruto, copak nevíš jak se slušně chovat ve škole?“ pokárala Naruta Sakura. „No vím, ale když ono mi to sežralo všechny prachy,“odpověděl Naruto. Z povzdálí sem přišel i Choji: „Uhněte, nechce to na mě,“ řekl a hodit tam pár kaček. Vypadla nějaká limonáda. Choji si ji vzal a usmál se. Začal ji pít, až ji vypil a zašklebil se na Naruta: „Vidiš že to jde. Tomu se říká inteligence.“. Tohle Choji zabil. Plácl jsem si s ním a pak si vpomněl že si ještě musim dojít na toaletu dřív než on. Všichni začali pomalu odcházet. I já jsem se pomalu vydal zpět na pokoj. Naposledy jsem se ohlédl po Narutovi, který naštvaně civěl po automatu. Ze samého vzteku do automatu praštil. Ozvala se obrovská rána, která byla slyšet po celé chodbě. Po chvíli začal automat vydávat podivné zvuky. Naruto odtoupil trochu dál. Najednou z automatu začali střílet různé nápoje, které se odráželi po stěnách. Já a Naruto jsme začali rychle utíkat. Za chvíli jsme dohnali skupinku která byla taky u automatů a já na ně zařval: „Utíkejte!“ Všichni začali utíkat před lítajícími nápoji. Holky někde zabočili, což mě taky mohlo napadnout. Odněkud se k nám přidal i Lee, který si běh spíše užíval, než si zachraňoval hlavu. Šikovně se vyhýbal všem nápojům, což mě celkem štvalo. Choji byl někde vzadu a nejspíš někde padl. „Počkám na vás na konci chobdy,“ zakřičel Lee a rozeběhl se jak nejrychleji mohl. Snažil sem se ho dohnat, ale Lee je přece jenom hrozně rychlý. Pomalu mě začal předbýhat i Naruto. Závodili jsme tam spolu a naštěstí jeden nápoj uhodil Naruta do kebule a on spadl. Začal jsem se smát a přestal jsem smíchy běhat. Otočil jsem se na Leeho. Ten byl už skoro na konci chodby, když najednou do někoho vrazil a spadl na zem. Před ním stáli tři neznámé postavy. Byla tam jedna celkem sexy holka, nějakej moc frajerskej kluk a potom normální kluk. Probudil jsem Naruta a běželi jsme k Leemu. „Co si myslíš že děláš?“ zeptal se nás frajírek. Lee vztal. Já a Naruto jsme se postavili do bojové pozice. Lee se k nám přidal. Chvíli jsme se na ně nepřátelsky dívali. „Co se tady děje“ přiběhl k nám dívčí pokoj, nejspíš se kouknout jak to dopadlo. Holky se zastavili. „Kd-Kdo to je?“ řekla Sakura a dívala se na neznámou skupinku lidí. „My jsme ti co tu byli před váma, takže škola patří nám!“ řekl frajírek. Tu sem přišli všichni z studenti z Konohy a dívali se na nás a jejich skupinku. „Navrhuju boj o školu!“ zařval na ně Naruto. Výjmečně sem s ním souhlasil a dodal sem: „Teda jestli umíte bojovat.“ Frajírek se pousmál a kývnul na ostatní dva. Ti se pak dali taky do bojové pozice.