Kapitola 4 – Úspěšný plán a chtíč?

Lenalee si zhluboka povzdechla, když se podívala za sebe. Nechápala jak, ale nakonec se jim to povedlo. Ona sama byla opravdu hodně unavená, ale pocit radosti z úspěchu byl mnohem silnější, než nějaká hloupá únava. S úsměvem se podívala na Laviho, svého společníka a hlavního intrikáře všeho. Jeho obličej zdobil ještě větší úsměv než obvykle a broukal si písničku z rádia, které tiše hrálo.
Ale i přes tu radost, ji přece jen něco tížilo, a ne, lítost to nebyla.
,,Vážně nevím co chceš dělat, pokud nám to nevyjde,“ povzdechla si Lenalee, když se otáčela zpátky za sebe. Ti dva vypadali ve spánku tak klidně, až ji to děsilo, a to hlavně u Kandy. Jeho obličej byl uvolněný, klidný a svým způsobem i nevinný, alespoň ve spánku se netvářil jako bůh pomsty. Když jen pomyslela na to, jak se bude Kanda tvářit až se probudí, musela se tiše zasmát. Na Laviho místě by se ani nesmála, ale ona nebyla ta, která bude sbitá, nebo v horším případě rozsekaná na kousíčky Kandovou katanou. Přesně v takových chvílích děkovala bohu za to, že se narodila jako žena, protože ať už se Kanda choval jakkoliv, byl gentleman a na ženu by nevztáhl ruku ani kdyby mu ostříhala vlasy nebo nějakým způsobem roztřískala mugen, jeho katanu na miliardy malinkých kousíčků. Na druhou stranu ji ale čekala čočka od Allena, věděla, že ani on by na ni nevztáhl ruku, ale dokázal udělat něco mnohem horšího, nemluvit s ní, a to by jí ublížilo nejvíce.

,,Lena~lee!“ zakňučel Lavi a ublíženě se po ní díval, zatímco parkoval u vesnické cesty. ,,S tímhle jsem si dal hodně práce, jasně že to vyjde!“ založil ruce na hrudi a nafoukl tváře.

,,To já vím, ale ulili jsme se ze školy, zatáhli do toho hodně lidí a taky hoodně peněz, Lavi!“ zvýšila svůj hlas Lenalee. Pro teď se ona tvářila jako bohyně pomsty, ale tenhle výraz jí dlouho nevydržel. Přimrzla na místě, když uslyšela to až příliš známé ‚tche‘. S křečovitým úsměvem se zase jednou podívala za sebe. ,,K-Kando-kun..?“ vykoktala ze sebe rychle. Když se před tím zasmála nad tím, jak se bude asi Kanda tvářit, totálně se zmýlila. Kanda se netvářil jako bůh pomsty, tvářil se jako samotný ďábel a už si nebyla tak jistá, že opravdu neublíží i jí. ,,Co má tohle kurva znamenat?“ zavrčel nebezpečně Kanda. Laviho milovaný hippie van oblehlo nepříjemné a nebezpečné ticho, které bylo přerušované jen tichou hudbou z rádia. Kanda zarytě mlčel, probodávajíc oba pohledem. Nepotřeboval na ně plýtvat slovy, byl muž svých činů, ne slov. S hlubokým zavrčením tasil až příliš ostrý a nebezpečný mugen před sebe, mířil s ním na zrzkův krk. Lenalee mezitím daroval nepěkný pohled, jí by neublížil nikdy, i když teď opravdu chtěl, neskutečně ho štvalo, jak ji vždycky Lavi zatáhl do svých hloupých, naprosto k ničemu plánů.

,,Y-Yuu-chan, nech si to vysvětlit.. jo?“ pověděl s nejistým zahihňáním Lavi. Sunul se co nejdál od ostří Kandova mugenu, nechtěl přijít o svůj život, kdo by pak jeho nejlepšímu příteli tak nádherně kořenil život? Snažil se sunout ještě dál, ale zády se opřel o volant, který mu už nedovolil, posouvat se dál, na chvilku si i myslel, že vyskočí z okna. Ostří měl pořád u krku, a jakoby to nestačilo, celým okolím se začalo ozývat hlasité troubení, které rozhodně nepřestávalo, Lavi se až moc bál na to, aby se od volantu odsunul, vždyť by mu Kanda propíchl krk!

,,N-Neo.. nech mě ještě spát. Já nechci do školy.. budu hodnej, joo~?“ ozvalo se mumlání z druhé strany vanu, které zachytilo pozornost všech, dokonce i Kandy, pomalu zasouval mugen zpátky do pochvy a Lavi se vzápětí opřel o sedadlo, děkujíc v duchu bohu za svůj život. Lenalee využila situace a mugen mu sebrala, když si jí nevšímal, ať už byla situace před ní jakákoliv, nemohla riskovat jejich životy.

Naštěstí pro ní si však Kanda všímal spíše bělovlasého mladíka, který si stále mlel něco pod nos o tom, že do školy nejde, nechce a nepůjde. Vzpurně sebou trhal ze strany na stranu, obočí měl zkroucené do zamračené linky, rty semknuté k sobě a místo trhání sebou se začal houpat ze strany na stranu, až to nevybalancoval a spadl.

,,Děkuju.. já jdu ještě.. spáát,“ zívl si Allen. Lehce sebou zavrtěl, hledal si vhodnou polohu. Měl on vždycky takhle pohodlný, teplý a měkký polštář?

Lenalee se zlehka začervenala, opravdu nečekala, že by se mohlo začít dít něco, co bylo mimo jejich plánu, a už vůbec nečekala, že to bude tak roztomilé. Měla co dělat, aby nevypískla nadšením, a nebýt toho, že si přitiskla dlaň na pusu, nejspíš by opravdu nadšením pískat začala. Lavi na druhé straně opravdu vypískl, i když spíše zadušeně a ne příliš mužně, ale on nebyl ten, koho by v tu chvíli někdo řešil. Musel se ale pochválit, ani se svým hlavním plánem pořádně nezačal a už se něco dělo, no nebyl on úžasný? A pokuste se mu někdo říct, že s tímhle on neměl co dělat.

Kanda ani necekl. Na čele mu tepala žilka, to se musel vážně takhle nervovat jen chvilku po probuzení? Chtěl toho skrčka postrčit jinam, když padal, ale nestihl to a ten otrava mu spadl do klína. A shodit ho ze sebe taky nemohl, vážně neměl náladu na to, aby mu to pak ti dva otravové vyčítali.

Allen ležel na boku, měl pokrčené nohy a z toho co Kanda viděl, i rozepnuté kalhoty, lehce stáhnuté dolů. Pokrčenou ruku měl na Kandově stehně a mezi ty už jen na pohled vláčné, měkké a hebké pootevřené růžové rtíky si vložil špičku svého palce. Tváře mu zdobil červený ruměnec a napůl rozepnutá bílá košile odhalovala bledou chlapeckou hruď. Polodlouhé vlasy výjimečně neměl v tom svém mini culíčku, byly rozcuchané a načechrával je teplý vánek z Laviho otevřeného okénka. Z koutku rtů vytekla slina, která až doteď ty hříšně krásné rty jen vlhčila. Pomalu se táhla na pouť po Allenově bradě, kde jakoby sídlila, z pootevřených rtů ale vytekla další, která ji posilnila a tak razila svou cestu po chlapcově krku a tentokrát se už nadobro zastavila na vystouplé klíční kosti. Kanda ji celou tu dobu bedlivě sledoval. Musel v sobě potlačit chuť, zakousnout se do toho delikátního dlouhého bledého krku, do těch dokonalých klíčních kostí, na které si Kanda zvláště potrpěl. 

Čím více se na něj Kanda díval, tím více posilňoval svoji myšlenku, že kdyby byl Allena neznal, rozhodně by byl VIP členem jeho postele, no, a nejen VIP, taky prvním a posledním VIP členem jeho postele. Své sexuální ovečky si nikdy nebral k sobě, jeho postel pro něj byla posvátným místem, raději si zaplatil motel na jednu noc a měl klid, nemusel si znechutit vlastní postel. S Allenem to ale bylo jiné, s tím by si tu postel snad ještě více oblíbil. Bohužel pro něj ho, ale znal, a to více, než by si dokázal připustit.
Ta léta, co ho znal netoužil po ničem jiném, než si vzít jeho tělo, ale nemohl. Nejen proto, že to Allen zásadně odmítl, ale taky proto, že by od toho čekal něco víc a to mu Kanda dát nemohl. Navíc to byl právě Allen, který z něj udělal sexuální zvíře, jakým dozajista byl, ta neschopnost si ho vzít Kandu ničila zevnitř a začal si to vynahrazovat celými noci nabitými nepřetržitým sexem. Později už to pro něj byla nudná rutina, která se ale, po další době stala jediným jeho koníčkem vedle kenda, který mu vydržel takovou dobu. Allenem už se tolik nezaobíral, i když jeho přitažlivost k němu každým rokem jen rostla a rostla. Allen byl až moc krásný pro jeho vlastní dobro, což naopak pro Kandu moc dobré nebylo. Byl by mnohem radši, kdyby byl Allen ošklivá šedá myš, ne nádherná bílá labuť, pro jejíž krásu by jeden i zhřešil a otočil se na podpatku pro pomoc pekel jen proto, aby mohl kráčet vedle ní. Pro Kandu se tak stával zakázaným ovocem, kterého kdyby se byť jen dotkl jinak, než mu bylo dovoleno, byl by vyhozen z ráje.

Po další dlouhé chvíli ticha, které si ani jeden z nich nedovolil utnout se Lenalee vzpamatovala a svůj pohled upřela na Kandu, který na Allena zíral jako na boží obrázek. ,Já vím, co se ti honí hlavou,‘ pomyslela si Lenalee, s úlisným úšklebkem zdobícím její krásnou jemnou tvář. Opatrně zatahala svého zrzavého společníka za látku jeho trika a když se na ni podíval, pokývala hlavou směrem ven. Laviho tvář ozdobil stejně tak úlisný úšklebek, jako měla Lenalee, a kdo ví, možná i mnohem větší. Vytáhl klíče ze zapalování a strčil si je do kapsy, než opatrně otevřel dveře a vyskočil ven s Lenalee za ním v patách. Opatrně, a hlavně pomalu otevřel zadní dveře jeho milovaného vanu. Nechtěl toho bělovlasého andílka budit, ta úloha patřila jeho nejlepšímu příteli, který se na něj díval, jako kdyby přišel z třetího světa a snažil se mu napovídat že přišel v míru, zatímco kul pikle. A že ono to nebylo daleko od pravdy.

Přiložil si prst ke rtům a s tichým ‚pššt‘ popadl hned několik obrovským tašek a dva kufry na kolečkách, to aby se nemusel tak namáhat. Lenalee zatím popadla ten zbytek, Kandův mugen měla stále pod paží a rozhodně neměla v plánu mu ho dávat dřív, než jim řeknou co vlastně provedli. ,,My vezmeme dovnitř kufry a tašky, ty odneseš Allena, ano?“ darovala svému černovlasému příteli andělský úsměv. ,,Ne,“ zněla jasná odpověď, kterou však Lenalee stejně očekávala.

,,Nechceš snad, abych Komuiovi řekla, že jsi na mě mířil mugenem, že ne?“

Ticho.

Její úsměv se ještě rozšířil, bylo úžasné, jak Kanda najednou neodmítal a opatrně si vzal Allena do náruče, lezouc s ním ven za nimi a to nehledě na to, že to stejně byla lež. Ale bohužel pro Kandu, její bratr jí uvěřil všechno, vždycky.
Kanda se snažil pomalu a co nejvíc tiše to šlo zavřít dveře od toho hloupého vanu pomocí nohy, ale ani tak nezabránil nepříliš tichému bouchnutí. Bělovlásek v jeho náruči sebou trhl a zachvěla se mu oční víčka. Kandovo obočí se nakrčilo do zamračených linek, nechtěl, aby se Allen probudil zrovna teď, když ho měl v náruči. Ten nahoře ho musel vážně nenávidět, a ne že by se Kanda tolik divil. Tohle si ale stejně nezasloužil!
V rychlosti se rozešel ke dveřím od domu, zanechávajíc za sebou ty dva zatracené intrikáře, kterým na rtech hrály nechutně úlisné úšklebky.

Allenova víčka se znovu zachvěla, tentokrát už ale ukázala jeho překrásné, ospalé oči, které si vzápětí dlouhými prsty promnul a zamrkal. ,,H-huh?“ zatajil se mu dech. Pořád ještě spal a byl to sen, nebo ho Kanda opravdu držel v náruči a díval se na něj s těmi jeho nádhernými tmavě modrými nočními studánkami? ,,K-Kando,“ zamumlal. Jeho tváře nabíraly červený nádech, tohle musel být opravdu sen!

,,Huh, konečně vzhůru, moyashi?“ zamrmlal Kanda. Odpovědi se ale nedočkal, Allen na něj jen zíral s červenými tvářemi a k mluvě se nijak neměl. Zastavil se u obrovských dveří, které byly vzápětí odemčeny Lavim a vtrhl dovnitř, aniž by se za sebe vůbec ohlédl. Teď, když už byl Allen vzhůru chtěl co nejrychleji dokončit to, co začal. Zabít Laviho hned po tom, co mu vyklopí co se sakra dělo. A nebo možná i dřív.


~XxX~

Allenovy tváře stále neopustil červený ruměnec, který naopak ještě zesílil svůj odstín po tom, co si opravdu uvědomil, že to nebyl sen, a nejen, že ho Kanda držel v náruči, on ho v náruči držel v podstatě polonahého!
Ještě teď se musel kontrolovat, jestli ho Kanda náhodou nějak neslušně nevyužil. Naštěstí pro něj se ho ale nedotkl tak, jak by neměl. A ne, že by Allenovi nevadilo to, že se ho vůbec nějak dotkl.

Zhluboka zívl a promnul si oči, znovu, už asi posté za pouhých deset minut. Cítil se neskutečně ospalý a měl co dělat, aby hlavou nešvihl o stůl. A byl by to už i udělal, nebýt toho, že se měl dozvědět co sakra dělal v letním sídle rodiny Lee, a co bylo hlavní, proč tam byli všichni čtyři v době, kdy měli být ve škole.
Na čele mu tepala žilka, většinou byl opravdu trpělivý, ale tohle mu nervy nebraly.

Ono totiž ihned po tom, co ho Kanda posadil na gauč v obýváku opatrně jako nějakou porcelánovou panenku, naháněl Laviho po celém obýváku, který byl naštěstí opravdu obrovský a řval na něj nadávky, které ani Allen nevěděl že vůbec existují, nemluvě o vyhrožování smrtí na Laviho osobu. Lenalee se vehementně snažila Laviho zachránit, ale docílila jen ještě víc rozbitého nábytku než předtím, plus ještě více naštvaného Kandu, což nikdy nekončilo dobře, hlavně pokud neměl svůj mugen. Ono totiž pokud ho měl, bylo všechno jen rozsekané, bez něj okolo sebe házel všechny věci, které stačil rozčtvrtit a teklo z něj mnohem více krve než ze samotného Laviho, který měl co dělat aby se vyhnul všemu tomu nábytku který snad lítal i z oken a ještě i Kandovým pěstím, které jeho obličeji ke kráse rozhodně nepřispěly. Netrvalo dlouho, aby se i Lenalee vzdala a celá omotaná obvazy si sedla vedle něj, muselo být opravdu těžké, snažit se zachránit Laviho a mezitím se ještě snažit ošetřit Kandu, ze kterého krev tekla snad i proudem. V té ráži muselo být Kandovi opravdu jedno, že místo Laviho pořezal sebe. Opravdu se divil, že Lenalee na sobě neměla ani škrábanec, jak mohl být ten Kanda gentleman i když supěl vzteky? S hlubokým povzdechem zavřel oči a zapřel se bradou o hřbet svojí ruky, kterou se opíral o koleno, rozhodl se začít znovu a pěkně trpělivě čekat.

A vskutku, za okamžik opravdu ticho bylo, ale Allena rozbolela hlava tak, jako kdyby to napálil do ostnaté zdi a přímo u uší mu hrály zvony. Pomalu otevřel oči a chytl se za čelo, cítil na něm něco něco mokrého, ale nejdřív to bral jen jako pot a tak si to otřel do svých bílých kalhot. Nedokázal by ani popsat svoje překvapení, když se jeho stehno zabarvilo do červena právě na místě, kam svou ruku otřel. ,,H-huh?“

,,Allene-kun!“ vykřikla Lenalee. Tím křikem mu na bolest hlavy opravdu nepomohla, ale neváhala ani chvilku a ránu na hlavě mu začala ošetřovat. ,,S-sakra, Allene promiň, já to nechtěl hodit po tobě!“ vykoktal Lavi, mávajíc před sebou rukama, vypadal opravdu směšně. Měl potrhané oblečení, které na něm sotva drželo, jeho vlasy byly povolené z obvyklého šátku, který už šátek ani nebyl a dokonce i páska přes oko mu držela jen napůl, navíc všechny ty modřiny, Allen by na sobě opravdu nikdy nechtěl pocítit Kandovu zlost a jeho pěsti. Už by mu i řekl, že to nevadí a vlastně to ani tolik nebolí, ale to by nebylo ono, kdyby ho někdo nepřerušil.

,,Kono baka usagi!“ zavrčel Kanda ve svém rodném jazyce. Povolil ruce z pěstí pevných jako skály a kráčel si to k Allenovi. Rána na jeho čele už byla potřena desinfekcí a Lenalee si připravovala obvaz, který by obvázala okolo jeho hlavy. Kanda si před něj klekl, nutíc tak Allena polknout strachy, nevěděl co od Kandy čekat, další ránu na čele už opravdu nechtěl. Kanda si ale jen povzdechl a chytl ho za bradu, druhou rukou odsunul z místa jeho rány vlasy a zamračil se. To ho vážně jen kontroloval? Z Allenových rtů uniklo slabé vydechnutí úlevy. ,, ..Bolí to?“ zamumlal Kanda a pohladil ho po tváři. Allenovy tváře znovu nabraly červený nádech, tentokrát ale spíš rudý, než červený. A ne, stále se mu nelíbilo, že se ho Kanda dotýkal, alespoň jeho mysli ne. Tělu ale ano, vzhledem k tomu jak se červenal a nedokázal ze sebe vydat ani slovo, na to byl ten dotek až moc něžný a příjemný. Jediné, co v té chvíli mohl udělat bylo zakroucení hlavu ze strany na stranu, jako ‚ne‘, které chtěl říct.
Kanda chápavě přikývl a znovu si povzdechl, načež ho pustil a zvedl se, otočil se k Lavimu a vražedná aura okolo něj byla ještě větší a horší, než předtím. Ruce znovu zatnul do pěstí, které právě teď připomínaly spíš pěsti ocelové, než jako ze skály. Pokud byl předtím jeho výraz jako samotného ďábla, mohl být Allen opravdu rád, že ho neviděl teď. Dokonce i Lavi by si upustil do kalhot, nebýt právě Allena, který Kandu zatáhl za látku jeho trika.. nebo alespoň za to, co z ní zbývalo. Kanda se chvilku nehýbal, ale po tom, co se rysy v jeho tváři uvolnily natočil hlavu na Allena. Gumička, která držela jeho vlasy ve vysokém culíku při tom pohybu praskla a po Kandových zádech se rozevlály dlouhé černé vlasy jako smuteční závoj, Allen hlasitě polkl.

Vedl válku sám se sebou, zatímco jeho tváře nabíraly stále větší a větší odstín rudé, teď vážně proklínal všechny svaté za Kandův vzhled, jako kdyby ho nefascinoval dostatečně!
,,U-uh.. totiž.. U-um, myslím že už by to stačilo. U-už jste toho zničili dost.. h-huh?“ vykoktal ze sebe Allen. Že on vůbec promluvil, teď si připadal jako naprostý blbec. Kanda to ale naštěstí nijak neokomentoval, za což mu v duchu děkoval.

,,Jsem zvědavá jak to vysvětlíte Komuiovi,“ řekla až dosud mlčící Lenalee a spražila jak Kandu, tak Laviho pohledem. Svého bratra připravila na to, že by mohl Kanda něco zničit a Lavi s ním, ale opravdu nečekala, že to bude skoro celý obývák. Už se mohla rozloučit se svým oblíbeným stolkem, který vybírala sama, s gaučem v druhém rohu místnosti, všemi těmi křesly.. tohle bylo vážně přehnané. Na druhou stranu ale byla ráda, že se to stalo teď a ne až po tom, co jim byla připravená říct. Zhluboka se nadechla. ,,Takže kluci,“ začala Lenalee. ,,Budeme tady týden, což znamená že máme týden na to, aby jsme tohle spravili. Očekávám od vás, že se hezky složíte,“ zamračila se na ty dva. Lavi ze sebe začal vrhat omluvy, dokonce i Kanda přikývl a omluvil se, nehledě na to, že téměř neslyšně. Lenalee jen přikývla, nechtěla se vztekat ještě více, zaměřila se raději na Allena, kterému obvázala obvaz okolo hlavy, nechtěla riskovat, že by krev znovu začala téct. Navíc ta rána do jeho hlavy opravdu veliká, sama se divila, že byl Allen stále při vědomí a ani nekřičel bolestí, prostě to jen tak přešel jako naprosto normální věc. ,,Jak jako že tady budeme týden?“ pozvedl obočí Allen a Kanda přikývl, zeptal se i za něj. Oba si všimli, jak najednou Lenalee znejistila a Lavi se tak nějak neměl na to, aby něco řekl, prostě si jen nevinně sedl vedle Lenalee na gauč a koukal jinam. 

,,Noo.. tak nějak jsme vás unesli,“ usmála se andělsky Lenalee a gestem ruky zastavila Allena před tím, než něco řekl. ,,Tentokrát to není žádná kravina, vážně! Jde o to, že ty Kando, a Lavi tenhle rok vycházíte ze školy a jdete na univerzitu, která je fakt daleko odsud a asi se moc často neuvidíme. S Lavim jsme věděli, že by jste se na tak dlouho neulili ze školy, takže jsme si zajistili pomoc Allenovy rodiny, Lavi sehnal prášky na spaní a .. unesli jsme vás. Protože tohle je poslední šance, kterou máme na rozlučku,“ pověděla se slzou v oku Lenalee. Sic že tohle nebylo to, co chtěli původně říct, byla to z části pravda, pokud se pominul ten jejich dokonalý plán. Navíc si chtěla Lenalee vážně chtěla zachránit krk, a jak jinak to udělat, než jít na ty dva přes city?

,,Jo! A vidíš Yuu-chan, kvůli tomuhle jsi mě tak zřídil.. Stejně tě mám rád!“ zazubil se Lavi, nádherně ignoroval to, že na tom byl Kanda mnohem hůř než on. ,,Já tebe ne,“ zamrnčel Kanda a Lavi ho znovu ignoroval. ,,Navíc bylo fakt těžký, vydobýt si týden volna od Komuie!“ dodal ještě v rychlosti Lavi a klekl si před Lenalee, mrkajíc na ní.

,,Víte že kdyby jste nám to řekli předtím, nemuselo to tady být.. tak jak to je, žejo?“ zeptal se Allen. Lenalee a Lavi jen přikývli.

,,A víte taky to, že kdyby jste nám to řekli ještě než jste nás tak šikovně unesli, že by to bylo vůbec nejlepší?

Ticho.

,,Achjo, tak fajn,“ povzdechl si Allen. Divil se, že Kanda nic neřekl, no na druhou stranu věděl, jak se teď musel cítit po tom, co ‚zbytečně‘ zničil celý obývák. ,,Nechme to stranou, podívej se jak tvůj milovaný Kanda všude krvácí, ošetři ho,“ usmála se Lenalee. Vyměnila si šibalské mrknutí s Lavim a sama ho začala obvazovat a třít na něj desinfekci.

,,M-milovaný!? Lenalee!“ zvedl se z gauče celý rozjařený a rudý Allen. Jak mohla něco takového říct, a ještě k tomu před Kandou?!

,,Tche,“ protočil očima Kanda. Proč jen museli být všichni v jeho okolí tak strašně otravní a nebo úplně debilní, vážně svůj život neměl rád. Nebylo to tak, že by vůbec cítil nějakou bolest, dokonale se mu to dařilo ignorovat, i když musel přiznat, že to občas trochu zaštípalo, a co pak měl teprve říct, když na paži ucítil něco až nechutně studené, jak mu to ‚trhá‘ kůži. Podíval se vedle sebe a zamračil, ten skrček ho nakonec vážně začal ošetřovat .. nemohl ale říct, že se mu to AŽ TAK nelíbilo. ,,Hej,“ zavrčel na chudáka bělovláska, jen před ním klečel a snažil se ho ošetřit na hrudi, zbývající látku jeho trička už strhl a zvedl mu ruce do vzduchu, načež ho začal obvazovat. Kanda doslova nesnášel, když se někdo dotýkal jeho hrudi více, než bylo potřebné. A i když to teď nejspíš dost potřebné bylo, neskutečně moc ho to iritovalo a nebýt to Allen, který byl v jeho očích jako porcelánová panenka, určitě už by letěl oknem. Ten bílý fazuláč mohl být rád za to, jak byl drobný a roztomilý, protože kdyby nebyl, už dávno by nepřežíval na planetě Zemi, ale na Měsíci. Frustrovaně si povzdechl a sledoval Allena, jak mu ošetřoval i druhou paži. Vypadal soustředěně, obočí měl nakrčené a jemně vystrčený jazyk. Vypadalo to, jako kdyby ho ignoroval, nebo lépe řečeno neošetřoval jeho, ale někoho úplně jiného. Prostě si nevšímal toho, jak ho Kanda propaloval pohledem a snažil se o to i potom, co Allen pozvedl jeho bradu nahoru a začal obvazovat i jeho krk. Z Kandových rtů uniklo další frustrované povzdechnutí, tentokrát ale až z příliš očividné ignorace jeho vlastní osoby tím prokletým malým fazuláčem, kterého mimochodem určitě nenáviděl. ,,Hej, moyashi,“ zavrčel znovu, žádná odpověď. Dokonale slyšel, jak se Lenalee chichtala a Lavi s ní, vypadal jako křeček s narvanou pusou a slzama v očích, zatímco fňukal a do toho se společně s ní chichtal. Jemu ale do smíchu nebylo, z nějakého důvodu nesnášel, když ho ten skrček ignoroval a nejspíš by udělal i cokoliv, aby si získal jeho pozornost. Možná právě proto ho štípl do boku a ruku zase rychle stáhl, jako kdyby to ani nebyl on.

,,K-Kando!“ plácl ho po hlavě Allen.

Konečně, konečně ho neignoroval. Kandův obličej se uvolnil a dokonce ho ozdobil i malý, vítězoslavný úsměv. Štípl ho znovu, vysloužil si další pohlavek. Nemohl toho ale nechat, štípal ho pořád, a ne jen do boků, dokonce i do zadku se mu to podařilo.

,,Bakando!“ zamračil se Allen, jeho obličej byl celý rudý, ale i on věděl že od vzteku to nebylo. Jeho rty byly našpulené a zamračené obočí tikalo, jeho oči ale zářily fascinací. Skoro to vypadalo, jako kdyby si Kanda vážně hrál, na to ale byla jeho provokace až moc jasná.. nebo ne? Kandův obličej však opustily všechny emoce, když ho Allen štípl nazpátek.. do hrudi. Chvilku bylo ticho. Z Allenova obličeje stekla kapička potu, bál se i nadechnout. Dokonce i ti dva intrikáři se o jeho život začali bát. A ticho následovalo, kruté ticho. Zrovna v téhle chvíli by se hodilo, kdyby někdo proběhl zničeným obývákem, nebo kdyby někdo alespoň promluvil! Ale bohužel, nikdo se k tomu neměl. Allen se až moc bál, a Allen s Lenalee se báli o jeho život snad ještě víc, než on sám.

Kanda zavřel oči, vypadalo to, jako kdyby nad něčím přemýšlel, po chvilce je však otevřel a vytáhl Allena ze sedu do kleku. Allen si nedovolil mu odporovat, bál se, že by to mohlo být ještě horší. To, co však následovalo ho až moc překvapilo na to, aby hodnou chvilku něco řekl, a tak nějak to ze sebe nedokázal dostat ani potom. Kanda totiž natáhl ruce a do dlaní uchopil Allenův zadek.


Dlouhými prsty zajel za Allenovy kalhoty a zmáčkl.

A mačkal dál.

A rozhodně by mačkal ještě víc a víc, kdyby se Allen nezvedl a nevlepil mu facku, vzápětí držel svůj zadek a koukal na něj jako ufo, ze kterého spadla kráva na okraj města a snášela zlatá vejce. Kanda natočil svou hlavu na stranu, aby Allen viděl co udělal jeho až moc nádhernému obličeji a zhluboka, ublíženě si povzdechl.

,,A teď si nade mnou ještě povzdechneš?!“ zaječel Allen. To, že musel znít jako nějaká uječená holčička v pubertě momentálně neřešil, vždyť Kanda.. ,,Tohle je sexuální harašení!!“ zaječel Allen svou myšlenku mnohem více než nahlas. Dýchal zhluboka, celý rudý, a když rudý, tak ještě více než rudý a to fakt, že už se za dnešek načervenal dost. To nejhorší ale bylo to, že se mu to líbilo a musel si to přiznat, i když opravdu nechtěl. Vždyť od Kandy taky odskočil jen proto, že kdyby jeho zadek mačkal dál, bylo by jeho zalíbení v Kandových dotycích vidět i někde jinde a to bylo asi tak i to poslední, co mohl chtít. Panebože na nebi, jak on za tohle nenáviděl svoje tělo.. A Kandu ještě víc. Nakonec tohle se mu stávalo jen u něj. Kdykoliv se ho takhle dotkl někdo jiný než Kanda, jeho tělo na to nijak neodpovídalo, spíš mu to bylo nechutné, jakmile se ho ale dotkl Kanda, celý okamžitě zrudl, jeho tělo šílelo vzrušením a fascinací a jeho mysl byla celá jen na trních. Byla ale ještě jedna mnohem, mnohem horší věc než bylo tohle všechno, a to ta, že kdyby se Kanda tak .. nádherně vzrušujícím způsobem jeho pozadí nedotkl, rozhodně by si nikdy nepřiznal, že se mu Kandovy doteky opravdu líbí. Zatraceně jak on ho nenáviděl za to, jak mu všechny jeho plány a myšlenky v pochodu, ba i vlastní rozhodnutí ničil jen tím, že s ním byl v jedné místnosti.

Kanda se stále díval do druhého rohu místnosti, mnohem raději než na Allena před ním. Snažil se vypadat co nejvíc uraženě, vždyť nic špatného neudělal a ten spratek si o to řekl sám, neměl se dotýkat jeho hrudi! Taky mohl být rád, že jen mačkal ten jeho úžasný zadek a neodhodil ho oknem až na Měsíc, kdoví jestli ne ještě dál. Ten červený flek na jeho tváři se mu vážně nelíbil, a to nehledě na to, že ho ani neviděl, dokonale stačilo že ho cítil. Z jeho rtů znovu unikl dlouhý povzdech, tentokrát už se ale na Allena podíval, svým výrazem se mu snažil ukázat nejen to, že ho to na tváři celkem ‚lechtalo‘, ale taky to, že jeho zadek by si zmáčkl klidně ještě jednou. ,,Za tohle mi zaplatíš, tche,“ zamrnčel Kanda.

,,Já tobě?! Já tobě?!“ zaječel znovu Allen, prsty ukazujíc na sebe. ,,Vždyť ty bys mě znásilnil ty prase hnusný!“

,,Ale tobě by se to líbilo,“ poznamenal Kanda jako kdyby to vůbec nic neznamenalo a pokrčil rameny, Allen měl vážně pocit že zešílí a chtěl křičet dál, ale zase ho někdo musel přerušit a tak si jen hlasitě povzdechl.

,,Maa maa, kluci, přece se nezabijeme, ne?“ řekl Lavi a klekl si před Kandu, Allena stáhl k nim a oba je objal okolo ramen. Opravdu se mu nedařilo zakrývat ten jeho úlisný úšklebek. ,,Já vám tak dostal dokonalý nápad!“ přitáhl ty dva blíž k sobě a povzdechl si, následovala chvilka ticha, jen tak proto, aby to bylo zajímavější. ,,Zahrajeme si takovou hru!“

,,Nic hrát nebudu, baka usagi,“ zavrčel Kanda a vymanil se z Laviho stisku. ,,Já taky ne, dejte mi s hrama pokoj!“ přidal se Allen a rozmáchl rukama, odstrčil tak Laviho od sebe, ten jejich námitky očividně ignoroval.

,,Lenalee, přines prosím prázdnou flašku!“ zazubil se směrem k tmavovlásce, ta mu úsměv vrátila a vzápětí zmizela za rohem. ,,Takže,“ začal. ,,Sedněte si naproti sobě, mí drazí přátelé!“

,,A co když ne?“ zeptal se Kanda, iritace v jeho hlase byla dokonale slyšet, Allen horlivě přikyvoval. ,,Komui-niisan,“ odpověděla za Laviho Lenalee, vrátila se i s prázdnou skleněnou flaškou, s tou se přeci jen hrálo nejlépe. Kanda s Allenem se oba zamračili, proč na ně musel ten Komui tak zatraceně působit? No dobře, to byla opravdu hloupá otázka, ale i tak je to neskutečně štvalo, jak vždycky podlehli.

,,Zahrajeme si flašku!“ rozmáchl rukama do vzduchu Lavi, jeho úsměv dosahoval snad až k jeho uším. ,,Ale v kuchyni, tady by si ještě někdo ublížil, zase,“ povzdechla si Lenalee a věnovala svůj pohled Kandovi, ten si ale jen odfrkl a začal se sbírat na nohy, míříc za Lenalee do kuchyně. Tenhle dům byl vážně něco, místnosti byly obrovské, luxusní a nebyla na nich ani jediná chybička. Kuchyně byla sladěná do převážně světlých barev, na rozdíl od obýváku, který býval spíše tmavší, teď už se to říct nedalo.

Allen následoval Kandu, snažil se ignorovat lišácký úsměv, který mu daroval zrzek. Opravdu neměl zrovna dvakrát velkou radost z toho, že si prostě musel zahrát hloupou hru jako byla flaška, ale přesně, bohužel musel a taky tušil, co bude následovat dál. Zhluboka se nadechl a rozhlédl se kolem sebe, tuhle kuchyni už dokonale znal, vždycky se mu zdála úchvatně nádherná, nakonec tam spolu s Lenalee v létě strávili krásné časy, co se mu ale nezdálo byly flašky alkoholu na stole a čtyři skleničky vedle nich, teď už dokonale tušil co se bude dít a nelíbilo se mu to už teď. Sedl si do kruhu vedle Lenalee a Laviho, seděl tak naproti Kandovi, přesně jako Lavi chtěl.

,,Dovolte mi teď vysvětlit pravidla, moji milí,“ usmál se Lavi. ,,Určitě všichni známe hru flaška, ale já to stejně raději zopakuju!“ dodal ještě, jeho úsměv se rozšířil.

,,Budeme hrát pravdu nebo úkol. Co se týče pravdy, můžou to být jakékoliv otázky, odpověď ale musí být pravdivá, takže se připravte na to, že pokud budete lhát, jakože nebudete tak Komui a vy dost dobře víte co to znamená! Pokud nebudete chtít splnit úkol, vypijete až do dna skleničku whisky, povoleno je všechno kromě svlékání, máme mezi námi dámu! Panebože, chlapi, na co vy to myslíte!“ zakroutil nad nimi hlavou, jako kdyby on chlap ani nebyl. ,,A to by bylo asi tak všechno, připravte se, já začínám!“ zazubil se Lavi a s dramatickým pohledem na všechny zúčastněné roztočil flašku. Točila se poměrně dlouho a tak trochu vyšla ze své dráhy, její hrdlo ukazovalo na Allena, když se zastavila. Tohle Lavimu hrálo tak dokonale do karet, že by se snad i začal modlit. ,,Pravda nebo úkol, moyashi-chan~?“

,,J-je to Allen!“ zamračil se bělovlásek a zhluboka se nadechl. Bylo mu jasné, že ať už si vybere cokoliv, bude to hrozné úplně stejně. ,,Uuuh, tak asi pravdu,“

,,Pravdu? Co bych tak vybral, co bych tak vybral.. Aaaa už vím! Allene-chan, jsi panic?“ zeptal se Lavi a pozvedl obočí. Kanda se skoro zadusil vlastním dechem, co to bylo sakra za otázku, hned na začátek?!

Allen se odmlčel, sledoval Lenalee, jak něžně bouchala Kandovi do zad. Což o to, kdyby to s nimi nehrál i Kanda, nestyděl by se to říct, ale před Kandou mu bylo neskutečně trapně. Kanda byl jako sexuální mašina, byl si jistý, že se mu vysměje po tom, co uslyší pravdu. ,,J-jo,“ odpověděl konečně Allen a odvrátil od Kandy pohled, čekal to nejhorší, ale Kanda mlčel, vlastně se na něj ani nedíval, jen měl na rtech ten jeho úšklebek. Zato Lenalee a Lavi se na něj dívali se širokými úsměvy a i když nic neřekli, věděl co se jim asi honilo hlavou, a to něco mělo určitě co dělat s Kandou. Povzdechl si a v tichosti roztočil flašku on. Zastavila se na Lavim. Ach ta krásná a všemi milovaná karma! Allen se v duchu ďábelsky zasmál, navenek však byl vidět jen andělský úsměv, který mohl značit Lavimu jen jedno, pomstu. ,,Pravda nebo úkol?“

,,Úkol,“ neváhal ani na vteřinu zrzek. Bělovláskova úsměvu se celkem obával, ale nemohl to dát najevo, to by mohla být i jeho smrt. ,,Krásný výběr, Lavi! Takže, pokud zrovna nebudeš na řadě, nebo plnit úkol, budeš po zbytek dne mlčet, jasné? A ani se nepokoušej vypít tu whisky, i já můžu použít Komuie,“ řekl Allen a naklonil hlavu do strany, jeho andělský úsměv přetrvával a rozšířil se ještě více po tom, co slyšel Laviho zaúpět a Kandu se zasmát, najednou se cítil tak povýšeně, že by mu i císař mohl políbit šos a skočit ze schodů. ,,No páni, Allen-kun,“ pokývala hlavou Lenalee s tichým smíchem. Allen proti Lavimu obrátil celou situaci, sama o sebe se začínala bát. Její nejlepší přítel ji vážně nikdy nepřestane překvapovat, a to ne zrovna v tom dobrém. Allenova temná stránka byla prostě dokonalá.

Tentokrát točil flaškou znovu Lavi, bylo pro něj nefér, že si nemohl na Allena ani zanadávat, hold dokonce i pro něj byl Komui největší slabinou. I když ne, Komui byl největší slabinou všech mužů, kteří byli byť i jen na sedm metrů blízko Lenalee. Sám velký Komui na něj musel opravdu i myslet, protože flaška se zastavila právě na Lenalee. ,,Pravda nebo úkol, Lenalady?“

,,Úkol,“ řekla Lenalee. Mohla jen doufat, že si Lavi nevybije zlost na ní. ,,Perfektní volba, pomsti mě!“ vykřikl Lavi s prosíkem v očích a dál už mlčel, i když se musel opravdu přemáhat. Lenalee přikývla, nakonec proč ne. Byla hodně velká šance, že se flaška zastaví na jednom z cílů jejich plánů a pokud to mohla využít, neviděla důvod proč se opravdu ‚nepomstít‘. Roztočila flaškou, točila se až příliš dlouho a častokrát se skoro zastavila znovu na Lavim, bůh však musel opravdu stát na jejich straně a přát jim to, protože flaška se zastavila na Kandovi. ,,Pravda nebo úkol, Kando-kun?“

,,Tche, pravda,“ zavrčel Kanda a Lenalee se chystala využít příležitost. Začínala se cítit provinile za to, že její otázka nebude mít nic společného s jejich plánem, ale pro dobro vlasů svých a svého spolku dívek, kterým Kanda odmítal říct své tajemství, by udělala cokoliv. ,,Co používáš na svoje vlasy, že jsou tak.. dokonalé?“ řekla Lenalee a nastala chvilka ticha. Dokonce i sám Kanda čekal, že to bude mít něco společného s Allenem nebo jeho intimním životem, ale tohle opravdu nečekal. A co potom asi Lavi, že? Už měl na seznamu dva lidi, kterým se hodlal pomstít a bylo mu opravdu líto, že jedním z nich byla právě Lenalee, jeho parťačka a ona ho zradí kvůli vlasům! Allen se sbíral smíchy na podlaze. Nemohlo být nic lepšího, než Laviho pohled po tom, co Lenalee řekla svou otázku. Karma ho musela opravdu nenávidět za to všechno, co Allenovi dělal.

,,Mejdlo a citronovou šťávu,“ prolomil ticho Kanda a znuděně roztočil flašku, zatímco si Lenalee vytáhla zápisníček bůhví odkud a začala si do něj něco zapisovat. Flaška se už podruhé zastavila na Lavim, Kanda se ani nemusel obtěžovat s otázkou, Lavi vykřikl okamžitě, že chtěl pravdu, očividně už nechtěl riskovat. ,,Tche, fajn.. Uh, seš vážně tak blbej nebo to jenom hraješ?“ zeptal se nezaujatě Kanda.

,,Já jsem génius, Yuu-chan!“ zazubil se Lavi. ,,Ještě jednou mi tak řekni a zabiju tě,“ zavrčel Kanda pod dechem a sledoval, jak Lavi roztáčel flašku, ta se po chvilce zastavila na něm. ,,Ne, Yuu, můžu ti dát úkol?“ nahnul se s prosíkem Lavi ke Kandovi a kdyby měl ocas, určitě by jím vrtěl jako pes. ,,Tche, fajn,“

,,Páni, Yuu-chan, ty jsi nějakej hodnej!“ zazubil se Lavi a zhluboka se nadechl, připravoval se na vyřknutí svého úkolu pro jeho nejlepšího přítele. On se totiž na rozdíl od Lenalee plánu držel. ,,Měj v mysli, že pokud to neuděláš, řeknu Komuiovi, že jsi to ty udělal Lenalee, jo?“ lišácky zamrkal a vzápětí si odkašlal, potom si tleskl a zadíval se na tvář jeho nejlepšího přítele, nejspíš opravdu litoval toho, že to Lavimu vůbec dovolil, jeho výraz v obličeji byl totiž tak nějak.. vyděšený. ,,Teď hned políbíš Allena, a to pěkně dlouze, joo~?“ zavrněl Lavi svůj úkol a začal se houpat ze strany na stranu. Tentokrát se div neudusil vlastním dechem Allen, tenhle plán se mu nejspíš moc nelíbil. ,,L-Lavi! Tohle přece nemůžeš, odvolej to!“ zakřičel zhrozeně na zrzka, který ale jen pokrčil rameny. ,,Ale můžu, moyashi-chan~. Yuu-chan, budu počítat do tříí~,“.

Kanda se imaginárně plácl do čela, když už nic, tak od toho zrzavého blbečka mohl čekat alespoň tohle. Někdy by se za svoji vlastní blbost klidně i zabil.

,,Jedna~,“ začal s odpočítáváním Lavi.

Kanda hlasitě zavrčel a natáhl se po skleničce až na pokraj naplněnou čistou whisky. Musel se nějak nabudit, ono políbit Allena nebylo jen tak. Celá ta léta se snažil zastavit sám sebe od toho, aby to už dávno neudělal a teď ho měl políbit jen díky Laviho úkolu a Komuiově hrozbě, kterou rozhodně představoval.
S povzdechem si přikývl a naklonil skleničku ke svým rtům. Celý obsah skleničky dal na ex, až se mu z toho zatočila hlava, a to pěkně silně. Normálně by se to nejspíš nestalo, ale teď měl přeci jen prázdný žaludek a minulou noc se pěkně opil.

,,Dvě~,“

,,K-Kando? T-ty to neuděláš, že ne?“ zeptal se s hlasem plným naděje Allen. Tohle nemohla být pravda, rozhodně musela být nějaká šance, že se probudí doma na buzení jeho strýce a pak půjde hezky normálně do školy, tohle se ale prostě dít nesmělo. Odpověď mu zazněla tichým zavrčením, když se k němu Kanda pomalu přibližoval. Allen se v rychlosti podíval na Lenalee, hledal v ní pomoc, tmavovláska ale jen pokrčila rameny na znak beznaděje a s pohledem plným fascinovanosti sledovala, jak se k němu Kanda nahýbal. Kdy se sakra dostal tak blízko?!

Kanda s pobavením sledoval, jak se Allen snažil odsunout dál a vzápětí narazil o barovou stoličku. S pobavením sledoval i to, jak Allen znovu začínal rudnout a celý ztuhl na místě, sledujíc ho s terorem v očích, za kterým se ale přeci jen skrývalo ještě něco. Něžně si ho přitáhl do klína a chytil jeho bradu mezi palec a ukazováček, přiblížil se ještě blíž k němu. Jeho ruka zabloudila na Allenova záda, snažil se ho udržet u sebe, viděl na něm, jak vymýšlel plán na zbabělý útěk, dokonce se i trochu bránil, ale ve chvíli kdy byl Kanda tak blízko, až se svým nosem otíral o jeho znovu jen ztuhl a zrudl ještě víc. ,,K-Kando?“

,,Třii~“

Kanda ignoroval Laviho odpočítávání, stejně tak jako Allenův hlas. Teď už se nemohl odtáhnout zpátky, musel to dotáhnout do konce, taky ale věděl, že se musel ovládnout, když bude potřeba. Nakonec to měl být jen nevinný polibek, ne? Nemohl si vzít víc. ,,Pokus se to vydržet,“ zašeptal tiše a s posledním, hlubokým nádechem se vpil do těch dokonale hříšných rtů. I on sám na okamžik ztuhl. Allenovy rty byly ještě mnohem jemnější, vláčnější a sladší, než si kdy představoval i ve svých nejdivočejších snech. Bylo to pro něj jako poprvé okusit tu nejlepší drogu na trhu, kterou pokud jednou ochutná, už se jí nebude moct nikdy nabažit a vzdát se jí. Vskutku byl tím zakázaným ovocem, které se Kanda bál utrhnout.

Allenovým tělem projelo silné chvění, když si ho Kanda přitáhl blíž a polibek prohloubil. Sic že se už líbal dříve, nemohl to porovnat s tím, jak ho líbal Kanda. Líbal ho jemně, ale přeci jen byl trochu surový, líbal ho něžně, ale přeci jen v tom bylo cítit trochu síly, líbal ho silně a surově, ale zároveň jemně a něžně, donutil jeho smysly otupět svými polibky, které mu přinášely pocit dokonalé euforie, donutil ho vnímat jen sebe samého a jeho polibky, které se každou chvilkou stávaly více troufalými. Allenovy oči se konečně úplně zavřely, když Kanda zatlačil svým silným jazykem na jeho zoubky a po tom, co se mu dostalo prostoru jím vnikl do Allenových úst. Začal jím prohledávat každou skulinku Allenových úst, každý záhyb, donutil Allena otupět celého. Bylo to tady zase, ten nepříjemně příjemný pocit v jeho břiše, kdykoliv se ho Kanda dotkl jinak, než mu bylo dovoleno, tentokrát snad jen s tím, že byl mnohem silnější. Kandovy prsty hýčkaly nahou pokožku Allenových zad něžnými pohyby nahoru a dolů, byl to taky okamžik, kdy se Allen nachytal oplácet Kandovy polibky. Předtím na to neměl odvahu, nedokázal se k tomu přinutit, nedokázal nechat ten nádherný pocit vzít kontrolu nad jeho otupělým tělem a myslí, teď už mu to bylo jedno, celý svět se mohl jít vycpat tak dlouho, jak mu bylo dovoleno nechat se devastovat Kandovými rty a jazykem. Jejich jazyky se propletly v něžné souladné hře, do které Kanda přinášel trochu té surovosti, kterou si Allen stačil zamilovat. Najednou se nedokázal nabažit chuti skořice, kterou mu Kanda přinášel. Snažil se ignorovat pocit, že by se měl nadechnout, tak dlouho, jak mohl Kandu líbat by se klidně i udusil.

Dokonale si pamatoval na dobu, kdy po tomhle zoufale toužil a nedostal to jen díky svému strachu. Tehdy Kandu opravdu miloval, miloval na něm všechno. I tu jeho pro jiné lidi nesnesitelnou povahu, ten jeho věčný výraz bez emocí, miloval to všechno. A ne, opravdu ho to nikdy nepřišlo. Celou tu dobu, co si snažil vsugerovat nenávist ke Kandovi si lhal, byla to všechno jen zbabělost. Kandovu nabídku na sex mohl tehdy přijmout, ale neudělal to kvůli nějakému hloupému strachu. Bál se být s Kandou jen kvůli tělesnému spojení, bolelo ho to, protože věděl že Kanda nikdy nemiloval, a nemiloval by ani jeho. Nejhorší na tom ale bylo, že by Kanda nebyl jen jeho, zatímco on by na něj čekal. Teď už mu to ale bylo fuk. Už ochutnal to, co mu bylo zakázáno a nechtěl se toho vzdát, i za cenu zlomeného srdce. Bylo mu to všechno jedno, hlavně aby ho nemusel nechat jít.

,,K-Kando,“ zavzdychal do polibků, když Kandova ruka sklouzla z jeho obličeje přes paže a boky až k zadečku, který silně promnul ve své obrovské dlani, do které mu seděl téměř dokonale. Něžně okusoval jeho rty, tahal za ně a opečovával je svým jazykem. jemně je sál mezi své vlastní, tiskl Allenovo tělo na svoje a ani na okamžik ho nepřestával líbat, alespoň tedy do doby, než se díky dalšímu nedostatku vzduchu musel odtáhnout.
Tmavě modré oči se zadívaly do šedomodrých se stříbrným leskem, v obou se odrážel chtíč.

Ani jeden nechtěl, aby to jen tak skončilo.