Kapitola 5

,,A pravda je…?“ pobídla ji Ayako nedočkavě. Genkai si povzdychla a pokračovala.
,,Pravda je, že ti, kteří se o vás celých 16 let starali, nebyli vaši praví rodiče,“ řekla a na jistou chvíli nastalo hrobové ticho.
,,C-co tím myslíte, že to nebyli praví rodiče? To je přece hloupost!“ namítla Ayako vyděšeně. Ayame asi poprvé v životě neměla co říct. Jen mlčela a čekala na další vysvětlení. Najednou dovnitř vešla zelenovlasá dívka s podnosem a šálky čaje.
,,Paní Genkai, tady jsou ty bylinné čaje,“ usmála se a začala je všem rozdávat. U sester se poněkud zarazila.
,,Dobrý den, Ayako a Ayame. Já jsem Yukina, sestra Hieiho (dejme tomu, že už o tom ví, jo;D),“ představila se a lehce se uklonila. Ayame, která právě upíjela čaj, se začala dusit. Ayako ji lehce poplácávala po zádech, ještě vyjevená z té neuvěřitelné zprávy.
,,T-ty jsi Hieiho sestra? To myslíš vážně? Lidi, to je na mě moc. Potřebuju na vzduch,“ prohlásila Ayame a už-už vstávala, ale Genkai ji svým nevrlým pohledem zarazila.
,,Teď nemůžeš odejít. Ne teď, když ještě nic nechápeš,“ namítla a pokynula Yukině, aby si sedla.
,,A…Proč nám to vůbec říkáte? Chci říct, k čemu nám to bude? Už tím stejně nic nezměníme, jsou mrtví,“ řekla Ayako potichu. Ayame souhlasně kývla.
,,Je sice pravda, že s jejich smrtí už nic nenaděláte, ale to, co se tu dnes dozvíte, vám pravděpodobně změní celý život. Proto se vás ptám: Chcete to slyšet? Nebo se raději vrátíte domů a každý den budete prožívat to, co se stalo ve vašem domě?“ zeptala se s přimhouřenýma očima a obvyklým ledovým klidem. V místnosti panovalo ticho, dokonce i Kuwabara věnoval Genkai a ostatním plnou pozornost. Hiei sedící v koutě sice dělal, že spí, ale ve skutečnosti slyšel každé slovo.
,,To je přece jasný, že to chceme slyšet. Už jste nám řekla, že nás vychovávali cizí lidé, tak by bylo hloupý nevědět ten zbytek,“ rozhodla Ayame i za Ayako. Genkai se napila čaje a odkašlala si.
,,Nuže dobrá. Začneme tedy od začátku. Asi před 30-ti lety žili v Zásvětí, zemi netvorů, dva nejsilnější démoni tehdejší doby. Většina se jich obávala, a tak je prohlásili za vládce celého Zásvětí.“
,,Vzpomínám si, byli to Mirabelle a Arkan, nemám pravdu?“ ozval se náhle Kurama a Genkai souhlasně kývla.
,,Počkat, jak si ty můžeš vzpomínat na něco, co se dělo před třiceti lety?“ namítla Ayako zmateně.
,,To vám vysvětlíme později,“ řekla Genkai otráveně. ,,Vraťme se k příběhu. Arkan a Mirabelle byli dobrými vládci, byli spravedliví a nevyužívali podle své obrovské moci. Ale skupině silných démonů se jejich přístup k vládě nelíbil a začali se bouřit. Mezitím se králi a královně narodily dvě dcery, dvojčata Anita a Meryl. Obě měly být nástupnicemi trůnu a začaly se učit boji. Měly ohromnou sílu už od narození a každým rokem byly silnější a schopnější. Ona skupina už stačila na svou stranu přetáhnout většinu známých netvorů a společně se zaměřili na dvojčata. V den jejich patnáctých narozenin, kdy měly dosáhnout vrcholu své moci, zaútočila skupina na královské sídlo. Dvojčata, ačkoliv měla přísný zákaz vycházet ze svých pokojů, se s nimi pustila do boje. A přestože se dohromady zdála neporazitelná, stála proti velké přesile a byla zabita. Démoni uzavřeli jejich duše v urnách a stáhli se. Hned druhý den začali Mirabelle a Arkana vydírat. Slíbili jim, že pokud se vzdají nadvlády, předají dívčiny duše. Oba souhlasili, protože Anita a Meryl byly se svou silou velmi důležité. Sestoupili z trůnu, jak stálo v dohodě a získali duše, ale démoni nachystali past a oba zemřeli. Ještě před jejich smrtí, Mirabelle duše dvojčat osvobodila a poslala je do Ningenkai. A ty se vtělily do sotva narozených dvojčat, do Ayame a Ayako. To znamená, že ve skutečnosti máte dvě duše. Ty druhé, duše Meryl a Anity, se doposud neprobudily, ale to by nemělo už dlouho trvat. Tak, to je asi tak vše.“ Všichni kromě Kuramy, který o všem věděl, na Genkai zírali s pusou dokořán, a Hiei tentokrát nebyl výjimkou.
,,Aha…“ hlesla Ayako zamyšleně, a Ayame se k ní otočila s nevěřícným pohledem.
,,Aha? To je všechno, co k tomu řekneš? Ayako, tohle není normální! Chceš mi říct, že tomu všemu věříš? Vždyť to z ní jako příběh z nějaké šílené sci-fi!“ namítla roztřeseně.
,,Samozřejmě, že tomu věřím, a ty bys měla taky. Víš, po tom všem, co jsme včera prožily, mě už nedokáže nic doopravdy šokovat,“ kývla Ayako a nepřítomně hleděla do podlahy.
,,No…Tak jo, když myslíš. Asi máš pravdu. Stejně by neměli důvod nám lhát. Ale mám na vás další otázky. Ta první je, kdo dal do pokoje našich rodič – pardon, těch lidí, co se o nás starali, tu hnusnou, shnilou mrtvolu?“ zeptala se Ayame a Ayako ihned zpozorněla. Genkai se natáhla pro čaj a znovu se napila. Hluboce si povzdychla, tohle vysvětlování neměla zapotřebí.
,,To je ale otázek…“ poznamenala nevrle, ale pokračovala. „Bohužel to jsou oni tři démoni, kteří kdysi vedli útok na Arkana a Mirabelle. A právě proto jsem vám dnes řekla pravdu, jdou totiž po vás a chtějí dokončit, co před 30-ti lety začali. Proto musíte být od této chvíle opatrné a očekávat neočekávané. Jestli jen na chvíli polevíte na ostražitosti, může vás to stát život. Chytrý lovec nejprve zaútočí na ducha kořisti, což se včera stalo vám, a až pak na jejich těla.“
,,Páni, to byla dlouhá odpověď,“ hvízdla Ayame uznale, když si vzpomněla, jak se Genkai do toho nechtělo.
,,Takže tři mocné přízraky ze Zásvětí? No, holky, upřímnou soustrast,“ ušklíbl se Yusuke škodolibě, ale to by přece nebyla Genkai, kdyby ho nesetřela.
,,A tobě taky, protože vy všichni je budete ochraňovat do té doby, než se v nich Meryl a Anita probudí,“ procedila zamračeně.
,,Já to věděl!“ zasténal Kuwabara otráveně, který, jak se zdálo, vše jakš takš pochopil. Ayame se znechuceně ušklíbla.
,,No, to je vážně super. Nejenže máme jiný rodiče, kteří už jsou taky pod kytkami, ale máme i dvě duše a navíc se nás nějací tři cvoci pokoušejí zabít. No, líp to fakt dopadnout nemohlo,“ pomyslela si kysele a její zvědavost byla ta-tam.