Kapitola 5

***

Bylo už po škole a já jsem seděl ve výtvarné místnosti a přemýšlel co namalovat. Blíží se nám školní výstava a já mám pouze dvě práce. Pokud jsem se vám ještě nezmínil tak chodím na umělecko-literární gympl, takže se nedivte, že propadám. Já mám sice za obor literaturu, protože knihy miluji, ale stejně tak i malování, tak jsem se přihlásil do výtvarného kroužku, ne že bych měl nějaké úžasné nadání, ale baví mě to. Chvíli jsem přemýšlel, co malovat nic mne nenapadalo, a vtom mne políbila múza. Vzal jsem štětec do ruky a začal čmárat první tahy. Na mém obrazu se pomalu rýsovali dvě postavy. Žena, vysoce elegantního stylu, která měla rozpuštěné po pás dlouhé blonďaté vlasy, stála na mostě s upřeným zrakem na oblohu a z očí jí stékali slzy. Druhá postava, pohledný černovlasý mladík s vlasy po ramena stál o kousek dál opřený o strom a smutně pozoroval ženu, která si ho nevšimla, jelikož k němu byla zády. Posledních pár tahů jsem dokončil a spokojen se svým dílem, jsem se vydal uklidit své náčiní. Co jsem po sobě uklidil, odložil jsem plátno, na místo kde je necháváme uschnout a šel jsem se přezout. Vyšel jsem ze dveří a už jsem se otáčel, ale v tom na mě někdo zavolal. A hned si nemyslete, Sasuke to nebyl.

„Čau, Naruto. Máš chvíli čas?“ Zeptal se mne Suigetsu a já němě přikývl na souhlas.

„No, víš, znáš takovou tu plachou dívku Hinatu, chodí se mnou do třídy?“

„Jo znám, pročpak.“

„No, jí se tak trochu líbíš, tak mne poprosila, jestli bych vás dva nemohl seznámit.“ Řekl to tak potichu, že jsem měl co dělat abych ho slyšel.

„Copak ona neví, že jsem gay.“ Suigetsu se hlasitě rozesmál.

„Ona to ví.“ Vydal ze sebe mezi salvami smíchu.

„Jdeš už domů?“

„Jo.“ A tak jsme se společně vydali šatnám. Šli jsme mlčky, ale když jsme byli na schodech, tak už to Suigetsu nevydržel.

„Ty, Naruto.“

„Hmm.“ Otočil jsem hlavu a zastavil jsem se, abych na něj lépe viděl, jelikož on se zastavil hned, co na mne promluvil. Díval se do země, jako kdyby nechtěl vidět mojí reakci, až vysloví to co má na srdci.

„Kiba mne asi nemá moc v lásce, co?“

„A divíš se, vždyť jsi mu přebral minulej měsíc holku.“

„Ale on má už novou, že?“

„To na tom nic nemění a navíc on má furt nějakou novou a já si na, rozdíl od něj, pamatuji aspoň jejich jména.“

„On si nepamatuje jejich jména?“ Zeptal se mne udiveně a konečně se mi podíval do očí.

„Ne a nediv se tak, je to prostě Kiba a navíc žádnou z těch holek nemiluje, tak mu nepříjde důležitý si pamatovat jejich jména.“

„On žádnou nemiloval?“

„Ne.“ Suigetsu se na chvíli zamyslel a pak zamumlal něco ve smyslu, tak proč mu tak vadí, že jsem mu přebral holku a rozešel se dál dolů po schodech. Rozešel jsem se za ním.

„Naruto, jaký je to líbat se s klukem?“ Měl dneska nějak moc otázek.

„Asi stejný jak s holkou, proč? Chceš to se mnou zkusit.“

„Ne, to ne, já jen…….“

„Co?“

„Jen jsem chtěl vědět……“

„Co?!“ Už jsem z něj začínal být podrážděný.

„Víš co, nech to plavat.“

„Tak fajn.“ Stejně to z tebe jednou vypáčím.

„Musím ještě do knihovny, tak zatím ahoj.“ Hned co dořekl, zmizel po schodech nahoru. Hlasitě jsem vydechl (žádnej důvod v tom nehledejte)a šel se konečně přezout. Vylezl jsem ze školy, a co nevidím, leje jako z konve.

„Jak to, že jsem si toho nevšiml?“ Zeptal jsem se sám sebe a začal jsem se přehrabovat taškou ve snaze najít svůj deštník. Po úmorných pěti minutách hledání jsem to vzdal a s povzdechem jsem se rozběhl domů. Jenc o jsem vstoupil na déšť, byl jsem až na kost mokrý.